O Lust for Darkness jsem slyšel už nějakou dobu zpátky a letos vydané Lust from Beyond mi ji jen znovu připomnělo. Když jsem ji pak zahlédl ve slevách na Steamu, rozhodl jsem se ji konečně zkusit. Můj výsledný pocit je takový, že každý dobrý bod má nějaké své "ale".

Hra na mě od prvního momentu zapůsobila svou hutnou atmosférou a tajemnem, které bylo cítit na každém kroku. Byl jsem zvědavý, kam celý příběh bude směřovat a co všechno se dozvím o samotném kultu. Bohužel musím říct, že i přestože jsem otevřen příběhům, kde si divák či hráč musí pár věcí domyslet a číst mezi řádky, tady těch získaných informací bylo opravdu až příliš málo a většina těch vyčtených z různých cárů papírů nebyla až tak zajímavá. Jejich hledání bych též označil za dosti rozporuplné. Hra si totiž není úplně jistá, které předměty vás má nechat zvedat a prozkoumávat. Když jsem viděl knihovnu, ihned mě napadlo, že bych tam mohl něco najít. S žádnou knihou ale nešlo interagovat. Když jsem pak přišel do kuchyně, mouku šlo v pohodě zvednout a prohlédnout si jí. Celé to pak působí o dost méně přirozeně, když zkrátka intuice nefunguje.

Co se mi na druhou stranu velmi líbilo byl kontrast mezi naším světem a Lusst´Ghaa, ze kterého jsem měl díky riziku smrti stejně nepříjemný pocit, jako zažíval hlavní protagonista. Tento pocit postupem času ale klesal, protože lokace, kde mě mělo něco nahánět, začaly být dost prokouknutelné. Vždycky tu navíc byl nějaký velký objekt, jenž stačilo oběhnout a vydat se pak směrem, kam jsem chtěl, příšera zkrátka neměla šanci. Na konci hry byly pak pro změnu případné smrti dost k pláči, protože jsem si měl pravděpodobně vycucat z prstu to, odkud na mě příšera vyskočí, když nebudu mít masku.

Ještě více frustrující byly ale plížící pasáže, kde vás zkrátka nesměl nikdo vidět, jinak jste si to mohli dát celé od posledního kontrolního bodu. O dost více by mě bavila kombinace zmíněných naháněček a schovávání, jak je to ostatně ve většině jiných hororovkách. Nebo by mi stačilo, kdyby měli nepřátelé jakýsi postupně nabíhající indikátor, že mě vidí, protože takhle bylo velmi komplikované odhadovat, kdy jsem už moc blízko a kdy ne. Samotné skrčení navíc nemá žádný efekt, jen vás zpomalí.

Ocenil bych také nějaký lepší indikátor vašeho šílenství a nějaký tip, jak nezešílet a dostat se do více bdělého stavu. V Amnesii se stačilo trochu nadopovat nebo koukat do světla. Tady jsem zkoušel se třeba odvrátit od děsivých či nepřirozených věcí, ale to nějak úplně nefungovalo.

Nakonec bych ještě zmínil pár technických nedostatků, jako slabší chvíle zvuku, kdy se z mých reproduktorů ozvalo podezřelé cvaknutí, jež bych rozhodně nenazval dobrým přechodem, nebo neskutečně kolísavou grafickou náročnost, kde má GTX 2060 místy neměla problém jet na nejvyšší detaily na stabilních 60 FPS, zatímco asi ve dvou pasážích se snímky držely jen velmi nízko nad 30 i s výrazně sníženými efekty. Což mi také připomíná, že i možnost nastavení grafiky by u takové hry mohly být výrazně širší.

Lust for Darkness je ve výsledku asi fajn jednorázovka, ze které asi nebudete v sedmém nebi, na druhou stranu ale nebudete přímo zklamáni. Vzhledem ke své délce navíc nezačne být úplně repetitivní a vše to uteče velmi rychle.