O hře jsem nevěděla skoro nic. Sice jsem si četla její popis, ale než jsem se k ní dostala, tak jsem ho zdárně zapomněla, a tak jediné, co jsem tušila, tak že se ocitnu v roli dítěte a že se hra neodehrává v současnosti. Takže jsem neměla žádné předsudky, předem vytvořené dojmy a nevěděla, čemu se hra bude podobat.

První minuty ve hře byly opravdu atmosférické, protože vše bylo ponořeno do tmy a já si cestu dál osvětlovala zapalovačem. A i když v dalších lokacích již bylo světla více, tak to nijak neubíralo na tajemnosti oněch míst a já byla dost zvědavá, co bude následovat a co se bude ve hře dít dále. Navíc názvy kapitol odkazovaly na jednotlivé fáze vyrovnání se se ztrátou dle Elizabeth Kübler-Ross (popření, agrese, smlouvání, deprese, smíření), což jen zvýšilo můj zájem o hru a také mi připomnělo jinou, skvělou hru RiME (druhou podobností pak je, že v obou hrách hrajeme za chlapce). Hudba sice zněla málokdy, ale když už ano, tak skvěle dokázala dokreslit atmosféru hry.

Nakonec ale musím říct, že příběh nebyl tak zajímavý, jak se mi zpočátku jevil. Navíc mi vcelku brzy došlo, o co jde, a tudíž mě žádné dějové zvraty nijak nepřekvapily. Moc tomu nepomohl ani dabing postav, který mi přišel zcela chladný a vzhledem k tomu, co ty postavy říkaly, i bez emocí. Také trochu působilo divně, že na události nereagovala moje postava často nijak překvapeně, šokovaně a často vlastně nereagovala vůbec. A mně se nedařilo se vžít do role opuštěného chlapce, bez rodiny a vůbec bez lidí, protože se choval, jak kdyby mu to bylo jedno, jako robot. Neříkám, že jisté náznaky smutku či osamělosti ve hře nebyly, ale pro mě nebyly ani trochu přesvědčivé.

Nyní něco k samotné hratelnosti. Hned na začátku se ukázalo, že se bude jednat o klasický walking simulátor. Ovšem, co mi vadilo na rozdíl od jiných her podobného typu, že interakce s okolím je omezena na naprosté minimum. Předmětů se v okolí moc neválelo a dokumentů ke čtení tu bylo spíše méně než více. Občas se daly otevřít zásuvky či skříňky, ale v drtivé většině tam něco, co bych mohla prozkoumat, nebylo. Až jsem si říkala, proč je teda můžu otevřít, když je to to jediné, co s tím udělám. Předměty, které jsem nakonec nějak použila, bych napočítala na prstech jedné ruky.

Co mi ještě vadilo, tak byl strašně pomalý pohyb protagonisty. Ne, že bych měla potřebu neustále s ním běhat, ale ta chůze byla příšerně pomalá a pokud jsem se vracela z nějakých míst, tak bych uvítala o něco rychlejší pohyb. Navíc v jednom místě mi hra padala do Windows, a protože se jedná o moderní hru, která umí jen auto-save, tak jsem se vždy ocitla na začátku nějaké části po znovu spuštění hry a já musela opět s velmi pomalou postavou absolvovat celou část znovu. A to asi třikrát, než jsem zkusila změnit směr, ze kterého do onoho problémového místa přijdu, což pomohlo.

Protože je hra relativně čerstvě po vydání, tak ji sužují občasné bugy jako padání hry a v některých částech strašná optimalizace, kdy mi hra najednou spadla o pár desítek FPS na 12 a ze hry se stala slide show a já byla v napětí, jestli hra opět spadne či ne.

Hra nebyla špatná a rozhodně nelituji stráveného času (4 hodiny) u ní, ale přece jenom si myslím, že se jedná o nevyužitý potenciál jinak zajímavého námětu.