Tato hra je vyloženě pro mě. Nejsou v ní lidé, je v ní plno psů a také divoká krajina Aljašky. Nikdy jsem si nemyslela, že tématiku mašérství (musherství, prostě psí spřežení) potkám ve hře, ale po dohrání musím říct, že se to týmu z Timberline Studio opravdu povedlo.

Společně s hlavní hrdinkou a pěti pejsky jsem se vydala ke zdánlivě prostému cíli - dojet na druhou stranu mapy. Tuto cestu ovšem provází různá setkání, z nichž mnoho je nebezpečných. Události jsou náhodně generované, i když zůstává zachováno, že vždy jsem narazila na nějaké život ohrožující útoky divokých zvířat nebo jsem třeba vždy našla něco, co mi v mé cestě pomohlo. Tyto nalezené předměty jsem měla k dispozici v inventáři i poté, co jsem neuspěla ve své cestě a začala další pokus. A moje další snažení tak bylo o něco málo lehčí. Ovšem nejsem si jistá, jestli náhodné generování funguje tak, jak je zamýšleno, neboť někdy se mi stalo, že jsem asi do poloviny své nenarazila na žádnou možnost obstarat si jídlo. To bylo mrzuté a stálo to za řadou mých neúspěchů. Některá setkání mi naopak vykouzlila úsměv na tváři a byla jsem za ně ráda.

Největším plusem hry jsou psi, které má hráč po svém boku (nebo vlastně vepředu před saněmi). Oceňuji možnost, že jsem si mohla na začátku hry sestavit svůj tým pejsků, z nichž každý měl svou osobnost, včetně svých slabostí a silných stránek. Při prvním průchodu jsem neměla to srdce odmítnout žádného z nabízených psů, takže se můj tým skládal z prvních čtyřech, na které jsem narazila, a mého vlastního psa Chompera. Naopak při druhém průchodu jsem si vybrala zbývající čtveřici chlupatých společníků. Přístup hrdinky k psům byl velmi milý a já bych se asi chovala stejně. Když večer po náročném dni stráveném jízdou v silném sněhu protagonistka pochválila a pohladila každého ze psů, i si s nimi promluvila, tak na mě dolehla roztomilost a musela jsem se smát. Až jsem měla chuť do těch jejich kožichů sama zabořit prsty.

Každý pes měl svůj příběh, kdy jsem je interakcí s okolím a mými povely mohla naučit nějaké dovednosti, které jim chyběly a které později v naší cestě i využili. Chtěla bych zmínit jednoho ze psů, fenku Fin, se kterou jsem si postupně vytvářela vztah, neboť na začátku byla velmi plachá a bála se mě. Ovšem výsledek mého postupného snažení o sblížení se stál za to.

Grafika hry je velmi podobná té ve Firewatch. Tedy je stylizovaná a jednoduchá, ale i přesto dokáže nádherně vykreslit prostředí Aljašky, včetně dechberoucích západů slunce nebo třeba polární záři a Mléčnou dráhu. Společně s hudbou pak v člověku probouzí pocity vnitřního klidu a také pohody, ač to může znít paradoxně vzhledem k tomu, že se bojuje o vlastní život v tuhých mrazech a naprosté samotě. Pohodě přidává i to, že v momentě, kdy měla moje postava umřít, tak hra z mojí cesty milosrdně udělala právě probíhající noční můru hlavní postavy, která se zrovna probudila v bezpečí své dodávky.