Poslední DLC, do kterého jsem se pustila, bylo Arrival, onen příběhový most mezi druhým a třetím dílem. První části nemám co vytknout. Sice jsem při slově stealth a větě nikdo mě nesmí vidět nadzvedávala trochu obočí a říkala si, že vždyť se v té hře nemohu ani skrčit, ale nakonec se to obešlo všechno v tichosti. ... Aby se to následně zvrhlo k vyvraždění celé základny a nevinné kolonie Batarianů k tomu. Ale zase to nabídlo hezké morální dilema, u kterého jsem sice neměla na výběr, jak se rozhodnu, ale na zamyšlení, jakého zvěrstva se moje postava dopouští, to bylo dobré. A tuším, že to bude hrát ve třetím díle svoji roli, aspoň na začátku.

Přiznám se, že ke konci už mi přišlo té akce opět už moc, čemuž napomohlo i to, že jsem v té misi byla sama. Ale beru, že to bylo fajn oživení, kdy jsem se musela spolehnout jen na sebe a všechna pozornost nepřátel se soustředila jen na mě. Navíc na konci celé akční části na mě čekalo setkání s hlavním nepřítelem, Harbingerem. Setkání to bylo mrazivé a i když moje postava odpovídala bojovně, že nic nedáme zadarmo, tak uvnitř mě byl pořádný strach z toho opravdového setkání a úzkost z vědomí, že přijde doba, kdy smrt živých bytostí se stane pouhou statistikou.