Druhý díl jsem dohrála brzy po tom prvním, takže mám čerstvé srovnání. První díl byl komornější, kdežto v tomhle jsem se jako hlavní postava přesouvala mezi různými místy a hra se tak neodehrávala v jedné místnosti jako v případě dílu prvního. Já osobně dávám přednost komornějšímu pojetí hry, neboť mi to více k její atmosféře pasuje. Navíc v prvním díle jsem měla před sebou jednu věc, na kterou jsem se musela soustředit, ale zde byla moje pozornost více rozptýlená mezi předměty v místnosti, a to mi také moc nevyhovovalo.

Co jsem také vypozorovala, tak u tohoto dílu jsem častěji vykřikovala, že na takovou blbost bych fakt teda nepřišla. Je zde o něco více nutné hledat nesmysly, které spolu zdánlivě nesouvisí, a pátrat centimetr po centimetru, jestli někde není nějaké skryté tlačítko nebo plíšek, který se dá odsunout.

Ale druhý díl dělá věci i dobře. Ve srovnání s prvním dílem jde zde více nápadů na hádanky a člověk při nich využívá i méně typické předměty, než jsou klíče, šroubovák či speciální čočka, dobře známé z minula. Pochválit chci také hudbu, která mi více utkvěla v paměti a přišla mi tajemná, což se skvěle hodilo ke hře.