Pamatuji, jak Jake Solomon na svém Twitteru lákal na něco nového ohledně XCOMu. Samozřejmě jsem za tím hned viděla třetí díl, ale nakonec z toho byl tento přídavek do druhého dílu. To mě zklamalo, neboť to ani nebylo součástí kampaně jako předchozí DLC, ale jen nějaké vedlejší mise. Pochopitelně jsem si toto rozšíření stáhla a zjistila jsem, že to nakonec není tak špatné.
Hned mě potěšila nová (či spíše stará) hudba, kterou jsem znala z prvního dílu, a povědomé lokace, jako je bistro, přehrada nebo hřbitov. Jednotlivé mise jsem musela hrát dle pravidel hry, tedy že jsem dostala už dané vojáky, kteří se v průběhu misí vylepšovali, a hra mi po každé misi dala na výběr nějaké vybavení. Nové schopnosti byly povětšinou spíše pitomě zvolené (templar bez parry, scanning protocol, když mám v partě reapera nebo třeba invert, který jsem v životě nepoužila), ale co se dalo dělat. U výbavy to bylo lepší - "proboha, kdo by si vybral tu druhou možnost?".
V čele party stál buď Bradford, či Lily. A jak říká Bradford hned na začátku - It's story time. V průběhu misí je totiž k vidění několik příběhových nesmyslů, takže to nelze brát jako 100% součást lore. Například Bradford kosí ve velkém vcelku ohromné množství Avatarů (v porovnání s hlavní kampaní druhého dílu), ač je se šokem poprvé viděl až o několik let později. To samé Codex nebo Gatekeeper. Ovšem na druhou stranu, je to vyprávění Bradforda, který má jednak nějaký věk, a tak jeho paměť není už to, co bývala, a jednak musel své příběhy zdramatizovat, aby posluchači neusnuli.
Je fajn, že rozšíření přidává do hlavní kampaně nový obsah v podobě jinak vypadajících (a hezčích) zbraní a také novou hudbu. Samotné rozšíření je příjemným zpestřením, které díky pevně daným vojákům a schopností může poskytovat novou výzvu, neboť hráč je nucen používat takovou taktiku, se kterou třeba moc nehraje. K tomu ho tlačí i to, že za brzká zabití v misích dostává hráč body navíc.
Hned mě potěšila nová (či spíše stará) hudba, kterou jsem znala z prvního dílu, a povědomé lokace, jako je bistro, přehrada nebo hřbitov. Jednotlivé mise jsem musela hrát dle pravidel hry, tedy že jsem dostala už dané vojáky, kteří se v průběhu misí vylepšovali, a hra mi po každé misi dala na výběr nějaké vybavení. Nové schopnosti byly povětšinou spíše pitomě zvolené (templar bez parry, scanning protocol, když mám v partě reapera nebo třeba invert, který jsem v životě nepoužila), ale co se dalo dělat. U výbavy to bylo lepší - "proboha, kdo by si vybral tu druhou možnost?".
V čele party stál buď Bradford, či Lily. A jak říká Bradford hned na začátku - It's story time. V průběhu misí je totiž k vidění několik příběhových nesmyslů, takže to nelze brát jako 100% součást lore. Například Bradford kosí ve velkém vcelku ohromné množství Avatarů (v porovnání s hlavní kampaní druhého dílu), ač je se šokem poprvé viděl až o několik let později. To samé Codex nebo Gatekeeper. Ovšem na druhou stranu, je to vyprávění Bradforda, který má jednak nějaký věk, a tak jeho paměť není už to, co bývala, a jednak musel své příběhy zdramatizovat, aby posluchači neusnuli.
Je fajn, že rozšíření přidává do hlavní kampaně nový obsah v podobě jinak vypadajících (a hezčích) zbraní a také novou hudbu. Samotné rozšíření je příjemným zpestřením, které díky pevně daným vojákům a schopností může poskytovat novou výzvu, neboť hráč je nucen používat takovou taktiku, se kterou třeba moc nehraje. K tomu ho tlačí i to, že za brzká zabití v misích dostává hráč body navíc.
