Tento díl jsem vydržela hrát celkem pět hodin, když jsem si ho pořídila, a pak jsem ho (zdánlivě) nadobro odložila, že tohle fakt hrát nebudu a zkritizovala ho, jak jen to šlo. O nějaký rok později se ovšem stalo to, že u zbylých dvou dílů jsem zkompletovala achievementy a moje tvrzení, že "u dvojky je fakt teda dělat nebudu, nejsem blázen", začal narušovat vnitřní démon, že ten druhý díl vypadá poněkud trapně vedle nich. Pak přišla fáze zjišťování, co to teda obnáší a jak hrozné to je a .. bylo to v háji.

Zpočátku mi toho vadilo hodně: nelíbily se mi animace, nepřátelé, prostředí, zombie vzhled (to naštěstí řešil pytel na hlavě), rychlé ničení zbraní, neskutečně mě rozčilovalo útočení nepřátel v davech (tady přeháním, ale nějaký takový pocit z toho dodnes mám - zdravím Iron Keep), invade NPC (zvlášť ten troll Maldron mi pil krev) a bossové, kteří mi přišli naprosto nezajímaví a nudní. V průběhu hraní jsem to všechno postupně trochu vzala na milost a sžila se se změnami, byť výhrady jsem k tomu měla a stále mám.

Po narvání nezbytných bodů do agility dokonce přestalo trvat pití flašek zhruba dvakrát déle, než jak se otáčí Země okolo své osy a začalo mě to i bavit. Zvolila jsem nový přístup, a to hraní za mága a musím říct, že ve druhém díle mě to bavilo nejvíce, i když je fakt, že v těch ostatních dvou jsem to tak moc nezkoušela.

Co trochu kazilo moji krasojízdu hrou, tak byly vcelku nudné lokace. Nepřišlo mi, že by to jako celek sedělo a některé části mi přišly násilně naroubované na ten zbytek. Třeba napojení Iron Keepu na Earthen Peak. Bossové, kteří mě bavili a na které jsem se těšila, tak těch jsem napočítala jen pár. Je škoda, že se tvůrci zaměřili spíše na kvantitu než na kvalitu. U takové Nashandry dodnes nevím, jestli jsem ji neměla nějakou rozbitou či to byl záměr, neboť moc útoků nedělala a jako finálního (nebo skoro finálního) bosse ji dodnes moc nechápu. Ovšem vyzdvihla bych Fume Knighta a Sira Alonne z DLC. Z těch mám noční můry dodnes :)

Z celé hry mě nejvíce bavilo dělání úkolů za covenant Pilgrims of Dark. To mi přišlo jako perfektní nápad a bavilo mě probíhat těmi jeskyněmi za tmy a krom daných nepřátel tam tu a tam potkat i nějakého protihráče, na kterého místní osazenstvo také útočilo. Na jejich konečného bosse jsem připravovala tak dlouho, že jsem ho nakonec dala během pěti vteřin.

NG+ je v tomto díle asi nejlépe zpracované. Na hráče čekají noví nepřátelé, kteří se objevují na jiných místech, takže se nedá spoléhat na rozmístění nepřátel z minulého průchodu. Také z bossů padají nové věci a i oni prochází v dalším průchodu menšími obměnami. A systém bonfire ascetic se mi nakonec také zalíbil, bylo to něco nového v rámci série a dle mě to nebylo vůbec špatné.

Z komentáře možná zní více kritiky, než by člověk očekával na 80% hodnocení, ale pořád je to Dark Souls, které mě baví a když se povznesu nad některými věcmi, tak to není až tak hrozné.