Když si vybírám hru, kterou budu hrát, tak se občas dívám na její průměrnou herní dobu. Zde mi to ukazovalo kolem pěti hodin, a tak jsem si řekla, že to bude pohodová hra na dvě, tři odpoledne, i když jsem hru chtěla hrát bez návodu. Nikdy jsem se nepřecenila více.

Příběh hry je jednoduchý - zastavit fialové, zmutované chapadlo před ovládnutím světa. Co ovšem příběh obzvláštňuje je skvělé a zábavné prolínání herního světa (respektive domu) v minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Také oceňuji možnost hrát za tři různé postavy, které mají vlastní osobnost a reakce. A co víc, každá mi byla sympatická. Laverne mě bavila svojí nezapomenutelnou chůzí, Hoagie svým klidem a bezstarostností a Bernard ... byl vědec. A i ostatní nehratelné postavy byly dle mě dobře napsané a bylo fajn s nimi rozmlouvat a interagovat.

Grafické ztvárnění vypadá na první pohled pro děti (když to srovnám třeba s Grim Fandango), ale pravdou je, že hře dost sedne, dobře se na ni dívá a dotváří vtipně laděnou adventuru. Ozvučení hry je povedené a potěšil mě dabing některých postav, jejichž intonaci si budu pamatovat snad navždy (např. dlouhé "Yes?" sira Washingtona či povýšené "Thomas." pana Jeffersona).

Hádanky nebyly většinou zase nijak hrozně těžké, ale několikrát za hru jsem se zasekla na určité části hodinu, možná i více, kdy jsem zkoušela zcela absurdní kombinace předmětů, což sice bylo fajn z hlediska achievementů, ale pro můj mozek to bylo, jak kdybych skládala přijímací test do Mensy. Když jsem překonala ono kritické místo, tak hra opět plynule odsýpala. Často tyto záseky byly způsobené zbytečně složitým přemýšlením nad jejich řešením, ale někdy mi ty hádanky přišly nelogické a na další postup jsem přišla náhodnou kombinací předmětů. Herní doba bez návodu se tak natáhla na 14 hodin herního času.

Poslední věc, kterou bych ještě zmínila, je humor. Nejsem člověk, který by se díval na komedie a bavil se u nich, jsem spíše suchar, ovšem tady mi ten humor opravdu sedl a bavila jsem se po celou dobu hraní.