Hororová klikací adventura s jednoduchou grafikou zakládající si na napjaté, lovecraftovské atmosféře. Příběh je zasazen do pochmurné viktoriánské Anglie a začíná dopisem od Antonyho Beechwortha, starého přítele hlavní postavy Jeremiáše Devitta, v němž je ukrytá zašifrovaná zpráva. Jeremiáš proto začne svoji cestu v opuštěné usedlosti a zde se k němu pomalu, plíživě začne vracet tajemství z mládí, jež se snažil pohřbít po dlouhou dobu hluboko v mysli. Na své cestě začne odhalovat věci, které člověk nikdy neměl spatřit a otevírat dveře, které měly zůstat zavřeny.
The Last Door: Collector's Edition obsahuje čtyři epizody původní první stejnojmenné série, jež byla postupně vydávána na oficiálních stránkách volně k zahrání. Oproti původní verzi obsahuje nové scény a hádanky, odemykatelné bonusy a upravený zvuk. Ten se mimochodem velkou měrou zasluhuje o nervy drásající atmosféru. Příběh koketuje s tajemnem okultních věd a nadpozemských sil, kde objevíte nejtemnější tajemství tehdejší doby a prozkoumáte starobylé panství, chátrající bytové jednotky a kroutící se podzemí bludiště s pomocí pouhé lampy a zvětšovacího sklíčka.
- Žánr
- Forma
- placená hra
- Rozsah
- samostatná hra
- Multiplayer
- ne
Poslední diskuzní příspěvek
Nejlépe hodnocené komentáře
Takzavaná lo-fi hororová adventura útočí na smysly hráče přesně těmi způsoby, které před spuštěním The Last Door očekává. Ve čtyřech kratších epizodách (půl hodiny až hodinu a půl) jsou zobrazeny pro žánr tradiční lokace, a vlastně i zápletka.
Viktoriánská Anglie propůjčila kulisy mnoha hrám (Scratches, A Machine for Pigs, Alter Ego) a ještě více filmům, a tak se zde při hraní můžete cítit jako doma. Zvláště, když první epizoda sází na opuštěný dům vašeho dávného známého, ve kterém se skrývá tajemství... další epizody se nesou v podobném duchu, takže za originalitu si titul chválu nezaslouží. Ale to platí pro každou další, sto šestou, inspiraci těžící z odkazu Lovecrafta a E. A. Poea. Využívání překážek, úkolů, také nepřekvapí. Obtížnost je spíše nízkého charakteru, nicméně takových třicet úkonů bude během jedné epizody vyžadováno.
Příběh, zasazení i hratelnost jsou striktně konzervativního rázu. Pokud máte v žánru nahráno, načteno i nasledováno, stane se z The Last Door kompilát lepších i horších propriet daného okruhu. Jedinou věcí, která tak zbývá a byla na ní postavena propagace k odlišení od početné konkurence, je zpracování zacházejí do krajnosti minimalismu. Zde je kontrastu v 8-bitové stylizaci a orchestrálním (velmi povedeném) hudebním doprovodu. Lze si tak přečíst, že tato forma značně posílí vaši představivost výsledných scén a podobně, ve výsledku je však vizuální forma u adventur nepříliš důležitou složkou celkového zážitku.
A ten zde stojí na zažitých postupech v žánru, a tak ti, co mají na něco podobného náladu v The Last Door mohou nalézt příjemnou menší hru. Jako důležitého, či snad zásadního, zástupce adventur však prvotní dílo španělských tvůrců označit nelze.
Jsem však zvědavý, kolik epizod ještě vznikne. Osobně čekám zastavení se na šesti částech.
Viktoriánská Anglie propůjčila kulisy mnoha hrám (Scratches, A Machine for Pigs, Alter Ego) a ještě více filmům, a tak se zde při hraní můžete cítit jako doma. Zvláště, když první epizoda sází na opuštěný dům vašeho dávného známého, ve kterém se skrývá tajemství... další epizody se nesou v podobném duchu, takže za originalitu si titul chválu nezaslouží. Ale to platí pro každou další, sto šestou, inspiraci těžící z odkazu Lovecrafta a E. A. Poea. Využívání překážek, úkolů, také nepřekvapí. Obtížnost je spíše nízkého charakteru, nicméně takových třicet úkonů bude během jedné epizody vyžadováno.
Příběh, zasazení i hratelnost jsou striktně konzervativního rázu. Pokud máte v žánru nahráno, načteno i nasledováno, stane se z The Last Door kompilát lepších i horších propriet daného okruhu. Jedinou věcí, která tak zbývá a byla na ní postavena propagace k odlišení od početné konkurence, je zpracování zacházejí do krajnosti minimalismu. Zde je kontrastu v 8-bitové stylizaci a orchestrálním (velmi povedeném) hudebním doprovodu. Lze si tak přečíst, že tato forma značně posílí vaši představivost výsledných scén a podobně, ve výsledku je však vizuální forma u adventur nepříliš důležitou složkou celkového zážitku.
A ten zde stojí na zažitých postupech v žánru, a tak ti, co mají na něco podobného náladu v The Last Door mohou nalézt příjemnou menší hru. Jako důležitého, či snad zásadního, zástupce adventur však prvotní dílo španělských tvůrců označit nelze.
Jsem však zvědavý, kolik epizod ještě vznikne. Osobně čekám zastavení se na šesti částech.
Jednoho dne chlapík jménem Jeremiáš Devitt dostane od svého přítele Antonyho zašifrovaný dopis. S pocitem že se asi něco jeho příteli stalo se Devitt rozhodne jet za svým přítele a zjistit co se stalo a tím celý příběh začne a Devitt bude stíhán svojí minulostí ve které nesmí chybět okultismus a tajemné síly. BUBUBUBUBU !!!
Ano příběh není nic velkého a už si můžete z mého popsání všimnout že je to docela dobře známé klišé. Samozřejmě tu nechybí prozkoumávání opuštěných domů a sklepení které je okořeněno i procházením tajemných uliček města nebo nemocnice.
Hra je důkazem že i klišovitý a ohraný příběh nemusí znamenat hned špatnou hru to co hra ztrácí v příběhu zas nabírá na temné atmosféře a užasném hudebním doprovodu po kterém vás bude doslova mrazit. Takže ano lokace jsou udělané hezky tajemně a i díky pixelové grafice ještě nabývají na atmosféře (např: když sem si spletl věšák s člověkem :D) do toho jede krásná orchestrální hudba která vás nenechá v klidu, a i když lekačky které jsou do hry umístěny se můžou jevit tak že vás nevylekají tak vězte že za pomoci hudebního doprovodu se často leknete.
Je až k nevíře jak hra dobře pracuje s hudbou a to tak že vám navodí doopravdy hrůzostrašnou atmosféru. Už jen zahraní falešné noty na klavíru ve vás vyvolá menší nejistotu.
Bohužel často jsem od lidí slyšel že hra má ošklivou grafiku a že to není ono apod. Ale abych řekl pravdu tak grafické zpracování mi neuvěřitelně sedlo a doslova sem ho žral a hru si díky tomu užíval víc než Outlast nebo Amnesii které mi narozdíl od The last Door přijdou o ničem. (Chápu nedá se to až tak srovnávat ale beru to z hororvého měřítka)
Postavy ve hře nejsou nějak ohromné prostě klasika, ale z nějakého důvodu jsem si oblíbil hlavní charakter i když se nějak moc neprojevuje tak sem mu po celý čas dobrodružství držel palce ať to zvládne.
Takže The Last Door je atmosferický horor s ohranou zápletkou ale zato s úžasnou atmosférou a vynikající hudbou kterou hře může hodně hororových her závidět. Hra naštěstí není nějak extra těžká ale pár zákysů se najde. Doporučuji hrát ve tmě se sluchátky to je potom žůžo ! Při hraní přes den sem si hru užil z poloviny. Teď už jen vyčkat na druhou sérii :D
Edit: První epizoda druhé série jede ve stejných kolejích jak první série. Pořád je tu neoriginální příběh ale za to tu jsou zajímavé lokace skvělá práce s hudbou,zvuky a atmosférou. Navíc dílu bodla změna hlavního hrdiny, tentokrát totiž ovládáme doktora Wakefielda který po Devittovi pátrá. No uvidí se jaká bude celá sezona, já jsem každopádně nadšený a po cliffhangeru z první epizody už si brousím myš na druhou epizodu. (S02E01 80%)
Druhá epizoda druhé série nabízí méně strašidelných momentů, ale o to více tajemna, logických hádenek či zajímavého konce epizody. Podle mě se jedná o další výbornou epizodu která nás provede zajímavými lokacemi..také si více zapřemýšlíme než minule a navíc se nám taky docela přiostřuje (S02E02 80%)
Třetí epizoda druhé série začíná velice pochmurně a po jedné nemilé události jsme posláni na jeden ostrov (jehož jméno si už nevybavuji) kde musíte dále pátrat po tajemství které během druhé série rozkrýváte. Vy se tedy ocitáte na obydleném ostrovu kde pomalu odhalujete podivná tajemství, hororové momenty už tu skoro ani nejsou a z hororové adventury se spíše stal tíživý hutný thriller který vás pořád žene kupředu a vás zajímá jak vše dopadne. Soundtrack je opět výtečný a skvěle podtrhuje atmosféru, i když mi přijde že ve hře hudba hraje poměrně málo. Jednoduše tento díl nám připravil půdu na finále a konec hry nám ukázal že ve finální epizodě se máme opravdu na co těšit. Epizoda mi přišla poměrně krátká (měla cca něco přes hodinu),ale i tak musím hodnotit tuto epizodu velice kladně (S02E03 78%)
Ano příběh není nic velkého a už si můžete z mého popsání všimnout že je to docela dobře známé klišé. Samozřejmě tu nechybí prozkoumávání opuštěných domů a sklepení které je okořeněno i procházením tajemných uliček města nebo nemocnice.
Hra je důkazem že i klišovitý a ohraný příběh nemusí znamenat hned špatnou hru to co hra ztrácí v příběhu zas nabírá na temné atmosféře a užasném hudebním doprovodu po kterém vás bude doslova mrazit. Takže ano lokace jsou udělané hezky tajemně a i díky pixelové grafice ještě nabývají na atmosféře (např: když sem si spletl věšák s člověkem :D) do toho jede krásná orchestrální hudba která vás nenechá v klidu, a i když lekačky které jsou do hry umístěny se můžou jevit tak že vás nevylekají tak vězte že za pomoci hudebního doprovodu se často leknete.
Je až k nevíře jak hra dobře pracuje s hudbou a to tak že vám navodí doopravdy hrůzostrašnou atmosféru. Už jen zahraní falešné noty na klavíru ve vás vyvolá menší nejistotu.
Bohužel často jsem od lidí slyšel že hra má ošklivou grafiku a že to není ono apod. Ale abych řekl pravdu tak grafické zpracování mi neuvěřitelně sedlo a doslova sem ho žral a hru si díky tomu užíval víc než Outlast nebo Amnesii které mi narozdíl od The last Door přijdou o ničem. (Chápu nedá se to až tak srovnávat ale beru to z hororvého měřítka)
Postavy ve hře nejsou nějak ohromné prostě klasika, ale z nějakého důvodu jsem si oblíbil hlavní charakter i když se nějak moc neprojevuje tak sem mu po celý čas dobrodružství držel palce ať to zvládne.
Takže The Last Door je atmosferický horor s ohranou zápletkou ale zato s úžasnou atmosférou a vynikající hudbou kterou hře může hodně hororových her závidět. Hra naštěstí není nějak extra těžká ale pár zákysů se najde. Doporučuji hrát ve tmě se sluchátky to je potom žůžo ! Při hraní přes den sem si hru užil z poloviny. Teď už jen vyčkat na druhou sérii :D
Edit: První epizoda druhé série jede ve stejných kolejích jak první série. Pořád je tu neoriginální příběh ale za to tu jsou zajímavé lokace skvělá práce s hudbou,zvuky a atmosférou. Navíc dílu bodla změna hlavního hrdiny, tentokrát totiž ovládáme doktora Wakefielda který po Devittovi pátrá. No uvidí se jaká bude celá sezona, já jsem každopádně nadšený a po cliffhangeru z první epizody už si brousím myš na druhou epizodu. (S02E01 80%)
Druhá epizoda druhé série nabízí méně strašidelných momentů, ale o to více tajemna, logických hádenek či zajímavého konce epizody. Podle mě se jedná o další výbornou epizodu která nás provede zajímavými lokacemi..také si více zapřemýšlíme než minule a navíc se nám taky docela přiostřuje (S02E02 80%)
Třetí epizoda druhé série začíná velice pochmurně a po jedné nemilé události jsme posláni na jeden ostrov (jehož jméno si už nevybavuji) kde musíte dále pátrat po tajemství které během druhé série rozkrýváte. Vy se tedy ocitáte na obydleném ostrovu kde pomalu odhalujete podivná tajemství, hororové momenty už tu skoro ani nejsou a z hororové adventury se spíše stal tíživý hutný thriller který vás pořád žene kupředu a vás zajímá jak vše dopadne. Soundtrack je opět výtečný a skvěle podtrhuje atmosféru, i když mi přijde že ve hře hudba hraje poměrně málo. Jednoduše tento díl nám připravil půdu na finále a konec hry nám ukázal že ve finální epizodě se máme opravdu na co těšit. Epizoda mi přišla poměrně krátká (měla cca něco přes hodinu),ale i tak musím hodnotit tuto epizodu velice kladně (S02E03 78%)
Pro: Hudba, atmosféra,lokace, grafické zpracování, tajemno
Proti: Příběh
Temná atmosferická jednohubka o čtyřech epizodách. Příběh se odehrává ve viktoriánské Anglii a v roli Jeremiáše Devitta rozplétáte záhadu, která sahá mimo tento svět, ale také tajemství vlastní minulosti. Ze scénáře jde na hony cítit klasiky žánru, jako jsou Lovecraftovy příběhy nebo povídky E. A. Poea. Fascinující je především atmosféra, kterou autoři dokázali vykreslit především pomocí skvělého ozvučení a temné originální hudby. V minimalistické grafice se pak skrývá prostor pro vlastní představivost, ale místy mi přišlo těch pixelů už opravdu málo - když už nelze rozeznat třeba dveře od pozadí, je to trochu na úkor hratelnosti. Přesto mám k první sérii této pochmurné adventury jen minimum připomínek. Jak už bylo řečeno, atmosféra by se dala nožem krájet, příběh, ač celkem klasický, je poutavý a napínavý od začátku do konce a vyprávění formou kvalitních anglických textů vás nemá šanci začít nudit. Sem tam se vyskytne pár nelogických prvků jako jsou některé hádanky, které tam prostě jsou, aby měl hráč co rozluštit, ale z pohledu příběhu nedávají moc smysl. A jak už jsem říkal, v některých lokacích jsem na rozpacích, zda ta minimalistická grafika nemohla být o ždibec detailnější (ačkoli chápu, že jde prostě o autorský záměr a nikoli neschopnost grafika). Každopádně, pokud máte rádi příběhy, nelze první sezónu The Last Door než doporučit. Připravte se ale na to, že budete muset hrát i sezónu druhou. Příběh totiž není čtvrtou epizodou první série ukončený.
Pro: Famózní hudba a ozvučení obecně, svižný a napínavý scénář, atmosféra
Proti: Občas nelogičnosti, někdy až moc minimalistické
Pro: hudba, hratelnost, zasazení - atmosféra
Proti: klasická zápletka