Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

The Elder Scrolls IV: Oblivion

The Elder Scrolls IV: Oblivion Game of the Year Edition

20.03.2006
20.03.2007
kompatibilní
78
589 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Čtvrté RPG z řady The Elder Scrolls. Vyznačuje se velkým světem s neomezeným pohybem. Tentokrát se ocitáte v Cyrodiilu, v jehož centru se nachází Imperial City, ve kterém začíná váš příběh. Sedíte v zatuchlém vězení, Temný Elf v protější cele si z vás dělá legraci, když najednou do vaší cely vstoupí císař i se strážemi, otevřou tajnou chodbu a vy můžete na svobodu. Ve sklepeních Imperial City však čekají vrazi, císaře zavraždí a tím začíná váš boj za záchranu Cyrodiilu.

Po projití krátkého dungeonu dokončíte tvorbu své postavy (povolání je na výběr opravdu hodně a když si nevyberete, můžete si vytvořit vlastní). Hned na začátky si ale musíte vybrat jednu z deseti ras a upravit svůj zevnějšek.

Po opuštění podzemí na vás čeká opravdu rozsáhlý svět, plný nejrůznější havěti, monster, banditů... to vše bohužel až po přidání nějakých patchů a modifikací, bez nich je svět poněkud prázdnější. Můžete plnit hlavní quest nebo se pustit do průzkumu krajiny a plnit nespočet vedlejších questů, které jsou vám k dispozici například ve čtyřech ceších.

Ke hře vyšly dva oficiální datadisky: The Elder Scrolls IV: Oblivion - Knights of The Nine a The Elder Scrolls IV: Oblivion - Shivering Isles. Základní hra a datadisky byly posléze společně vydány jako GOTY edice v září-říjnu 2007.

V roce 2025 vyšla výrazně zmodernizovaná verze The Elder Scrolls IV: Oblivion Remastered.


Poslední diskuzní příspěvek

@Rapier (22.04.2025 21:52): Afterburner tvrdí, že si to bere 8-9GB VRAM, takže drobná rezerva tam ještě je (1440p). Se vším na max a DLAA je to venku 45-60FPS, ale ty dropy mě se... štvou, takže radši 60FPS bez RT a pár věcma na "jen" na high.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 50
V případě Oblivionu procentuální hodnocení nevypoví vůbec nic. Proto jsem se pustil do trochu delšího komentáře, který snad obsáhne alespoň to nejzákladnější minimum, co bych chtěl k této hře vyjádřit.

To co Bethseda vypustila, se ani plnohodnotnou hrou nazvat nedá. Je to spíš hřištěm pro hrdiny, které se snaží tvářit jako celistvý uvěřitelný svět a naprosto v tom selhává. Dostane se vám prostor plný dungeonů, které tam jsou jen proto, aby tam byly. V rozsáhlé krajině můžete jít svou vlastní cestou a dělat, co chcete, podle svého uvážení a vlastním tempem, což je celé fajn. Můžete třeba po krajině pobíhat a lovit zvěř, prozkoumávat dungeony, okrádat měšťany a... To je vlastně v základě všechno. Ze začátku to působí úžasně a lákavě, ale stačí pár hodin hraní, aby hned bylo vidět, že vlastně těch možností tolik není, že děláte jen dokola to samé, pouze v drobných obměnách. Tady se prostě sází více na množství než na detail, kvantita převládá nad kvalitou a generičnost hraje prim. Dungeony jsou jen různou variací na čtyři až pět základních typů, města plná generických postav s generickými hláškami a všichni mají své obecné chování, které často v konkrétních situacích vede k absurdním scénám. A samozřejmě se vám nevyhnou bugy.

Naprosto v rozporu se základním duchem hry, která se aspoň snaží tvářit jako otevřený svět umožňující cokoliv, jsou samotné questy. Jejich příšerná lineárnost je až ubíjející. Vedou hráče za ručičku krok po krku. Výjimečně sice dostanete možnost zvolit si ze dvou stran, ale nejde o nic extra a vždy jen přesně tak, jak vám to hra naservíruje. Prostě místo jedné cesty, máte nalinkované dvě kratší. Jinak obecně se questy pohybují od naprosto dementních až k slušně zajímavým. Pokud jde o hlavní dějovou linii, to nejlepší co o ní můžu napsat je, že se dá ignorovat.

Není moc herních firem, které by si mohli dovolit co Bethesda - Vydat cosi průměrné kvality, ale díky silné komunitě a snadnému moddingu na tom slavit úspěch. Tedy druhé spíš předpokládám. Jak snadné je vytvářet mody pro tuto hru nevím, ale jako hráč musí říct, že Oblivion si svou prázdností a nedodělaností o doplnění mody vyloženě říká. Pokud se ve hře objeví nějaký zajímavý nápad, je spíš jen nakousnut a o jeho pořádné provedení se starají až modifikace. Právě jejich obrovský výběr je nejsilnější stránkou Oblivionu. Začal jsem hrát už se slušnou hrstkou nainstalovaných modů a během hraní jsem přidával další. V prohlížení dostupných modifikací a v hledání, čím by šlo hru ještě vylepšit, jsem objevil nezvyklý druh zábavy navíc. Mody mi umožnily hru vylepšit, obohatit, doplnit o lokace i funkce, upravit tak, aby se dobře hrála se zvolenou postavou (v mém případě zloděj). Vždy, když mě napadlo, že by hra ještě něco potřebovala, asi tak na 90 % jsem to našel. Pokud jste ochotni takto k Oblivionu přistoupit, čeká vás možnost značného upravování hry k obrazu svému, což u většiny jiných možné není. Jenomže se jedná o velké "POKUD". Ne jen tak někoho bude bavit prohledávat hromadu modifikací, zjišťovat, co vlastně dělají, řešit různé technické problémy a jejich vzájemnou (ne)kompatibilitu. Přináší to spoustu úskalí a je potřeba se do toho aspoň trochu pustit ještě před samotným hraním. To většinu hráčů celkem pochopitelně odradí a jen jakási zvláštní konstelace mojí nálady způsobila, že mně se to nestalo. Hlavně je ale potřeba zdůraznit jedno: Modifikace z Oblivionu jinou hru neudělají. Všechny výše zmíněné problémy zůstávají, včetně mnoho nezmíněných. Dokážou ale udělat z Oblivionu zábavnou hru.

Pro: Hrátky s mody/ +20 % pokud jste ochotni na to přistoupit.

Proti: Tato hra je pahýl.

+53 +62 −9
  • PC 75
Nejvetsi handicap Oblivionu je, ze pred nim vysel Morrowind. Konzoloidace hru zasadne zmenila, jako kdyz misto jemneho propracovaneho detailniho ozubeneho kolecka z kovu dostanes na hrani velkou barevnou kostku z lega. Je to krasne, je to otevrene, pribeh neni z nejhorsich, toulani se krajinou bavi. Ale uz to tady jednou bylo a mnohem lepe... Morrowind. Technicky evoluce, ve vsem ostatnim trivializace. Nejdriv jsem dohral Shivering Isles, pak hral puvodni pribeh. Ten jsem prosel s jedinym mecem a jedinym brnenim. Inventar je stejne trivialni, jako zbytecny. Rozhovory sterilni. Nejak mi v tom vylestenem zlatem poharu chybela ta spravna stava. Chybel tomu zivot. Morrowind to vsechno mel, ten tim pretekal, byt sam nebyl ze zlata, ale z medi. Mam ale slabost pro otevrena RPG, jakoz pro serii The Elder Scrolls. Oblivion pro me zustane nablyskanym block-busterem, na ktery si zajdu do kina, dam si u nej popcorn, ale brzy zapomenu, o cem to vlastne bylo.

Pro: Grafika, otevreny svet, urcite kouzlo serie TES

Proti: Urcita prazdnost, sterilita, konzoloidni provedeni, zjednoduseni v kazdem ohledu

+46
  • PC 60
Velký Oblivion, všemi recenzenty vynášen do nebes ještě před vydáním natolik, že jsem znovu (po Morrowindu) udělal tu chybu a začal jsem se na něj těšit. Devítková až desítková hodnocení napovídají, že je to skvělá hra, ale já si to nemyslím a napíšu proč.

Nutno uznat, že Oblivion má opravdu dobrý začátek - celý první dungeon jsem měl pocit, že tohle RPG mě opravdu bude bavit. Dobrý RPG systém, kde se vylepšuje to co často používáte, krásná grafika, svižné souboje z první osoby. Po dokončení tvorby postavy a vycházce ven však už mé nadšení jenom sláblo.

Svět je opravdu velký a na můj vkus opravdu prázdný. Můžete jít třeba několik minut aniž byste někoho potkali, což je dle mě v RPG hodně špatně. Sem tam potkáte nějakého toho srnce, který vám bleskurychle uteče a zase jste sami. Svět musí připadat prázdný a uniformní každému, kdo hrál někdy kterýkoliv díl ze série Gothic. Oblivion namísto toho (stejně jako Morrowind) sází na rozlohu a nějaké detaily ho moc nezajímají. Druhým, pro mě také zásadním bodem, jsou "vesnice". Jsou to všechno města s hradbami a připadají mi všechna nakopírovná i s obyvateli, kteří odpovídají na otázky pořád stejně. Každé město má velké kamenné hradby, dveře s loadingy a vypadá (pro mě) prostě totožně. Klasická středověká vesnice je pro vývojáře z Bethesdy vesnicí španělskou.

Postavy jsou nemastné neslané a nevybudoval jsem si k nim žádný vztah, přitom by stačilo, aby rozhovoru-přístupná byla třeba jen desetina z nich a namísto defaultních odpovědí měla předkonstruované rozhovory. Když k tomu přidám system levelování příšer, které jsou pořád na stejné úrovni jako vy, takže na levelu 1 můžete vymlátit komplet jednu z pekelných bran a chybí tak nějaká výzva, tak mi z toho nevychází víc jak 60%. Série TES mi prostě svým pojetím nesedí a bavila by mě v případě, že bych za a) hleděl jen na grafiku nebo za b) nikdy nehrál jiné RPG, které jsou prostě lepší. Podotýkám, že jsem hrál první verzi hry bez jakýchkoliv modifikací.

Pro: hudba (obzvláště menu), grafika, celkem dobré dungeony, rpg systém

Proti: prázdný svět, nudná města, nudné postavy, nudná hra

+45 +51 −6
  • PC 70
Abych řekl pravdu pravdoucí, Bethesda mi byla vždycky krapet nesympatická. Vždycky jsem v RPG spíše preferoval linearitu před otevřeným světem, více mě zajímal příběh a jeho podání, než se spoléhat na tunu vcelku průměrného herního obsahu, navíc vždycky mě hrozně vytáčel ten zkurvenej engine zdejšího Oblivionu a třetího Falloutu. Ale i přes tyto nesympatie musím říct, že jsem měl s Oblivionem svoje dávky nefalšované zábavy,

Oblivion byla moje první Elder Scrolls hra (Morrowind mě bohužel úplně minul a už ani nemám moc chuť ho ozkoušet.), přičemž když jsem se vyškrabal z těch zatuchlých stok a uzřel zrak na krásy Cyrodiilu, byl jsem ohromen. Překrásná grafika a panoráma, plus ten fakt, že jsem si mohl jít kam chtěl byl pro mě v oné době ještě docela nový, tudíž jsem jen valil oči. Obecně mám s Bethesďáckými hrami ten problém, že prvních pár dnů mě to fakt strašně baví, ale pak mě to zas hrozně rychle omrzí. Člověk si řekne, že prozkoumá 100% celé mapy, ale nakonec se nedostane ani do poloviny, protože už ho k tomu prostě nic nemotivuje. Dungeony jsem temný s parádní hrůznou atmosférou, kterou dungeony ve Skyrimu zcela selhaly napodobit, je v nich dobrý loot a leveling, nicméně ve své podstatě jsou téměř všechny stejný. Hlavní příběh je mizerný a nudný. A jeho podání ještě horší, nicméně to je o Bethesdě asi i všeobecně známo, že to nikdy nějací velcí pisálci nebyli. Člověk jím může prosvištět už na hodně nízkým levelu a ani se při tom moc nezapotí.

Hra je navíc kurevsky jednoduchá. Člověk zde může porazit v podstatě kohokoliv, pokud má v ruksaku 9758234476 léčivých lektvarů, kterých si může vypít co hrdlo ráčí, navíc se mu čas krásně zastaví, jakmile do inventáře vleze. Cywe, vemte si příklad z Gothica! Ten je v tomhle nemilosrdnější, ale zároveň mnohem zábavnější! Ještě navíc se všichni nepřátelé přizpůsobují levelu hráče (až na krysy, ale c´mon! Krysy!), což je pro mě osobně jedena z největších rakovin moderních RPG. Jasně, člověk si může navýšit obtížnost, ale to se pak hra stane zase přes příliš otravnou.

Ale musím říct... ta hra má atmosféru. Sledování zapadajícího slunce za Imperial City, přičemž vám do toho hraje naprostý božský soundtrack Jeremyho Soula, byl krásný okamžik, který mi utkvěl v paměti. A některé questy, jsou taky dost povedené. Například celá dějová linka za Dark Brotherhood je naprosto parádní zážitek, stejně tak detektivní vyšetřování v Chorrolském zámku, cesta za léčbou vampirismu, plus i celá Aréna mě vlastně dost bavila, ale to především kvůli tomu Samuel L. Jacksonovskému týpkovi, který je dost pravděpodobně moje nejoblíbenější postava z celé Elder Scrolls série. A hra získá na mnohem větším kouzlu, pokud se člověk vysere na mapu a fast travel, a prostě se potlouká divočinou, říčkami, lesy... vynikající. Ale bohužel i to nakonec může omrzet.. :/

Ve výsledku mám na Oblivion celkem hezký vzpomínky, nicméně nedávno jsem ho po mnoha letech opět spustil, přičemž po hodině hraní jsem ho zase vypnul, odinstaloval a zapomněl na něj. Ten fakt, že už všechno znám, všechno jsem v něm viděl, vím co kde je atd. je v jeho případě prostě zhoubné. Svoje kouzlo to ale určitě má (ta atmosféra!!!), navíc nějakou dobu je ta hratelnost opravdu senzační, ale pro hráče preferující spíše lineární RPG, dobrý příběh, kvalitně napsané dialogy a postavy etc. jako jsem já, to nemusí být šálek čaje.

Pro: Atmosféra, hudba, grafika a prostředí, chvilkama hratelnost,

Proti: Obtížnost, příběh, po čase může přijít nuda

+42
  • PC 90
Jedna z nejrozporuplnějších her, jaké jsem kdy hrál.

Na jednu stranu se vůbec nedivím, že se hodnocení Oblivionu často pohybuje kolem průměru. Sám bych některé pasáže čtvrtého dílu série The Elder Scrolls hodnotil velmi podobně – generické prostředí, místy toporné dialogy a výrazné zjednodušení RPG systému oproti The Elder Scrolls III: Morrowind nebo The Elder Scrolls II: Daggerfall. Jenže... Je tu i druhá strana mince. A ta se začne ukazovat ve chvíli, kdy přijmete svět takový, jaký je. Když se přestanete zabývat vedlejšími banalitami a začnete vnímat samotný zážitek z volnosti, objevování a ponoření do světa Cyrodiilu. Ten je možná menší než mapy předchozích dílů, ale stále působí obrovsky – zvlášť pokud se rozhodnete toulky zpomalit a hru si skutečně vychutnat. A nebo si svět upravíte k obrazu svému – a tady Oblivion opravdu září. Díky obrovské komunitě modderů je možné změnit téměř vše: grafiku, uživatelské rozhraní, systém soubojů, umělou inteligenci, hudbu i samotné questy. Hra se pak může stát přesně tím, čím chcete, aby byla – což je pro sandbox RPG titul obrovská devíza, zvláště v roce 2006 a letech následujících. 

Oblivion se ke mně dostal ještě v roce vydání (dárek k Vánocům, cena byla tehdy 899 Kč). Strávil jsem v něm více než 150 hodin, což pro mě tehdy bylo něco naprosto nevídaného u jednoho titulu. A přestože jsem během těch desítek hodin narazil na mnoho hluchých míst, hra mě dokázala vždy znovu překvapit – a někdy i okouzlit. Vzpomínám si například na první větší úkol v Kvatchi – městě sraženém do kolen invazí z Oblivionu, který dodal příběhu okamžitě váhu. Nebo na jízdy na koni po zasněžených horách, kdy jsem s tlumeným klapotem kopyt přejížděl přes skaliska skrytá pod sněhem. A samozřejmě na vzestup hrdiny v aréně, kde každý boj byl krokem výš v kastovním žebříčku. 

Jedním z nejsilnějších prvků Oblivionu jsou vedlejší úkoly – ať už pro cechy, daedrické bohy u svatyní, nebo jen pro obyčejné obyvatele Cyrodiilu. Mnoho z nich má silný nápad nebo nečekaný twist. Jeden z mých nejoblíbenějších zůstává ten s malířem uvězněným ve vlastním obraze – surrealistická miniatura, která mi utkvěla v paměti dodnes. Stereotypu se navíc lze snadno vyhnout, třeba i výměnou hudby (já používal soundtrack z filmu Barbar Conan, který perfektně sedl k atmosféře), změnami prostředí nebo nahráním rozsáhlejších modů. A pokud jde o grafiku, ve své době patřil Oblivion společně s Gothic 3 k absolutní technologické špičce, a i dnes má při správném nastavení své kouzlo. Obecně velmi rád vzpomínám na tuto dobu. Žádné starosti, devátá třída, legendární dvojice moderních RPG... co si více přát.

Oblivion mě bavil možná víc než kterýkoli jiný TES. A to zvláště proto, že přišel ve vhodnou dobu. The Elder Scrolls V: Skyrim je nepochybně techničtější a dotaženější titul, ale současně i méně hravý, méně živý. Oblivion měl stále v sobě trochu onoho "starého" ducha – rozlehlého, rozporuplného, ale fascinujícího. Mrzí mě jen, že jsem se k předchozím dílům (Morrowind, Daggerfall) dostal až později. Ale Oblivion mi to tehdy plně vynahradil. I přes zmíněná zjednodušení měl něco, co mě dokázalo zaujmout na dlouhou dobu. A s vydáním vynikající total conversion modifikace Nehrim: At Fate's Edge (a následně Enderal: Forgotten Stories) mám navíc další důvod se do tohoto světa znovu vrátit.

Osobně hodnotím 9/10, i když velkou část hodnocení tvoří vzpomínky spíše než samotná kvalita herního designu hry. Nicméně Oblivion jistě špatná hra není, viz nadšené recenze ve Score a Levelu.

Pro: grafika, rozsah, relativně zajímavý příběh, modifikovatelnost

Proti: generičnost - podobné dungeony, některé úkoly

+36 +37 −1