Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

The Elder Scrolls IV: Oblivion


Komentáře

< >
  • PC 50
V případě Oblivionu procentuální hodnocení nevypoví vůbec nic. Proto jsem se pustil do trochu delšího komentáře, který snad obsáhne alespoň to nejzákladnější minimum, co bych chtěl k této hře vyjádřit.

To co Bethseda vypustila, se ani plnohodnotnou hrou nazvat nedá. Je to spíš hřištěm pro hrdiny, které se snaží tvářit jako celistvý uvěřitelný svět a naprosto v tom selhává. Dostane se vám prostor plný dungeonů, které tam jsou jen proto, aby tam byly. V rozsáhlé krajině můžete jít svou vlastní cestou a dělat, co chcete, podle svého uvážení a vlastním tempem, což je celé fajn. Můžete třeba po krajině pobíhat a lovit zvěř, prozkoumávat dungeony, okrádat měšťany a... To je vlastně v základě všechno. Ze začátku to působí úžasně a lákavě, ale stačí pár hodin hraní, aby hned bylo vidět, že vlastně těch možností tolik není, že děláte jen dokola to samé, pouze v drobných obměnách. Tady se prostě sází více na množství než na detail, kvantita převládá nad kvalitou a generičnost hraje prim. Dungeony jsou jen různou variací na čtyři až pět základních typů, města plná generických postav s generickými hláškami a všichni mají své obecné chování, které často v konkrétních situacích vede k absurdním scénám. A samozřejmě se vám nevyhnou bugy.

Naprosto v rozporu se základním duchem hry, která se aspoň snaží tvářit jako otevřený svět umožňující cokoliv, jsou samotné questy. Jejich příšerná lineárnost je až ubíjející. Vedou hráče za ručičku krok po krku. Výjimečně sice dostanete možnost zvolit si ze dvou stran, ale nejde o nic extra a vždy jen přesně tak, jak vám to hra naservíruje. Prostě místo jedné cesty, máte nalinkované dvě kratší. Jinak obecně se questy pohybují od naprosto dementních až k slušně zajímavým. Pokud jde o hlavní dějovou linii, to nejlepší co o ní můžu napsat je, že se dá ignorovat.

Není moc herních firem, které by si mohli dovolit co Bethesda - Vydat cosi průměrné kvality, ale díky silné komunitě a snadnému moddingu na tom slavit úspěch. Tedy druhé spíš předpokládám. Jak snadné je vytvářet mody pro tuto hru nevím, ale jako hráč musí říct, že Oblivion si svou prázdností a nedodělaností o doplnění mody vyloženě říká. Pokud se ve hře objeví nějaký zajímavý nápad, je spíš jen nakousnut a o jeho pořádné provedení se starají až modifikace. Právě jejich obrovský výběr je nejsilnější stránkou Oblivionu. Začal jsem hrát už se slušnou hrstkou nainstalovaných modů a během hraní jsem přidával další. V prohlížení dostupných modifikací a v hledání, čím by šlo hru ještě vylepšit, jsem objevil nezvyklý druh zábavy navíc. Mody mi umožnily hru vylepšit, obohatit, doplnit o lokace i funkce, upravit tak, aby se dobře hrála se zvolenou postavou (v mém případě zloděj). Vždy, když mě napadlo, že by hra ještě něco potřebovala, asi tak na 90 % jsem to našel. Pokud jste ochotni takto k Oblivionu přistoupit, čeká vás možnost značného upravování hry k obrazu svému, což u většiny jiných možné není. Jenomže se jedná o velké "POKUD". Ne jen tak někoho bude bavit prohledávat hromadu modifikací, zjišťovat, co vlastně dělají, řešit různé technické problémy a jejich vzájemnou (ne)kompatibilitu. Přináší to spoustu úskalí a je potřeba se do toho aspoň trochu pustit ještě před samotným hraním. To většinu hráčů celkem pochopitelně odradí a jen jakási zvláštní konstelace mojí nálady způsobila, že mně se to nestalo. Hlavně je ale potřeba zdůraznit jedno: Modifikace z Oblivionu jinou hru neudělají. Všechny výše zmíněné problémy zůstávají, včetně mnoho nezmíněných. Dokážou ale udělat z Oblivionu zábavnou hru.

Pro: Hrátky s mody/ +20 % pokud jste ochotni na to přistoupit.

Proti: Tato hra je pahýl.

+45 +54 −9
  • PC 75
Nejvetsi handicap Oblivionu je, ze pred nim vysel Morrowind. Konzoloidace hru zasadne zmenila, jako kdyz misto jemneho propracovaneho detailniho ozubeneho kolecka z kovu dostanes na hrani velkou barevnou kostku z lega. Je to krasne, je to otevrene, pribeh neni z nejhorsich, toulani se krajinou bavi. Ale uz to tady jednou bylo a mnohem lepe... Morrowind. Technicky evoluce, ve vsem ostatnim trivializace. Nejdriv jsem dohral Shivering Isles, pak hral puvodni pribeh. Ten jsem prosel s jedinym mecem a jedinym brnenim. Inventar je stejne trivialni, jako zbytecny. Rozhovory sterilni. Nejak mi v tom vylestenem zlatem poharu chybela ta spravna stava. Chybel tomu zivot. Morrowind to vsechno mel, ten tim pretekal, byt sam nebyl ze zlata, ale z medi. Mam ale slabost pro otevrena RPG, jakoz pro serii The Elder Scrolls. Oblivion pro me zustane nablyskanym block-busterem, na ktery si zajdu do kina, dam si u nej popcorn, ale brzy zapomenu, o cem to vlastne bylo.

Pro: Grafika, otevreny svet, urcite kouzlo serie TES

Proti: Urcita prazdnost, sterilita, konzoloidni provedeni, zjednoduseni v kazdem ohledu

+42
  • PC 60
Velký Oblivion, všemi recenzenty vynášen do nebes ještě před vydáním natolik, že jsem znovu (po Morrowindu) udělal tu chybu a začal jsem se na něj těšit. Devítková až desítková hodnocení napovídají, že je to skvělá hra, ale já si to nemyslím a napíšu proč.

Nutno uznat, že Oblivion má opravdu dobrý začátek - celý první dungeon jsem měl pocit, že tohle RPG mě opravdu bude bavit. Dobrý RPG systém, kde se vylepšuje to co často používáte, krásná grafika, svižné souboje z první osoby. Po dokončení tvorby postavy a vycházce ven však už mé nadšení jenom sláblo.

Svět je opravdu velký a na můj vkus opravdu prázdný. Můžete jít třeba několik minut aniž byste někoho potkali, což je dle mě v RPG hodně špatně. Sem tam potkáte nějakého toho srnce, který vám bleskurychle uteče a zase jste sami. Svět musí připadat prázdný a uniformní každému, kdo hrál někdy kterýkoliv díl ze série Gothic. Oblivion namísto toho (stejně jako Morrowind) sází na rozlohu a nějaké detaily ho moc nezajímají. Druhým, pro mě také zásadním bodem, jsou "vesnice". Jsou to všechno města s hradbami a připadají mi všechna nakopírovná i s obyvateli, kteří odpovídají na otázky pořád stejně. Každé město má velké kamenné hradby, dveře s loadingy a vypadá (pro mě) prostě totožně. Klasická středověká vesnice je pro vývojáře z Bethesdy vesnicí španělskou.

Postavy jsou nemastné neslané a nevybudoval jsem si k nim žádný vztah, přitom by stačilo, aby rozhovoru-přístupná byla třeba jen desetina z nich a namísto defaultních odpovědí měla předkonstruované rozhovory. Když k tomu přidám system levelování příšer, které jsou pořád na stejné úrovni jako vy, takže na levelu 1 můžete vymlátit komplet jednu z pekelných bran a chybí tak nějaká výzva, tak mi z toho nevychází víc jak 60%. Série TES mi prostě svým pojetím nesedí a bavila by mě v případě, že bych za a) hleděl jen na grafiku nebo za b) nikdy nehrál jiné RPG, které jsou prostě lepší. Podotýkám, že jsem hrál první verzi hry bez jakýchkoliv modifikací.

Pro: hudba (obzvláště menu), grafika, celkem dobré dungeony, rpg systém

Proti: prázdný svět, nudná města, nudné postavy, nudná hra

+40 +46 −6
  • PC 70
Abych řekl pravdu pravdoucí, Bethesda mi byla vždycky krapet nesympatická. Vždycky jsem v RPG spíše preferoval linearitu před otevřeným světem, více mě zajímal příběh a jeho podání, než se spoléhat na tunu vcelku průměrného herního obsahu, navíc vždycky mě hrozně vytáčel ten zkurvenej engine zdejšího Oblivionu a třetího Falloutu. Ale i přes tyto nesympatie musím říct, že jsem měl s Oblivionem svoje dávky nefalšované zábavy,

Oblivion byla moje první Elder Scrolls hra (Morrowind mě bohužel úplně minul a už ani nemám moc chuť ho ozkoušet.), přičemž když jsem se vyškrabal z těch zatuchlých stok a uzřel zrak na krásy Cyrodiilu, byl jsem ohromen. Překrásná grafika a panoráma, plus ten fakt, že jsem si mohl jít kam chtěl byl pro mě v oné době ještě docela nový, tudíž jsem jen valil oči. Obecně mám s Bethesďáckými hrami ten problém, že prvních pár dnů mě to fakt strašně baví, ale pak mě to zas hrozně rychle omrzí. Člověk si řekne, že prozkoumá 100% celé mapy, ale nakonec se nedostane ani do poloviny, protože už ho k tomu prostě nic nemotivuje. Dungeony jsem temný s parádní hrůznou atmosférou, kterou dungeony ve Skyrimu zcela selhaly napodobit, je v nich dobrý loot a leveling, nicméně ve své podstatě jsou téměř všechny stejný. Hlavní příběh je mizerný a nudný. A jeho podání ještě horší, nicméně to je o Bethesdě asi i všeobecně známo, že to nikdy nějací velcí pisálci nebyli. Člověk jím může prosvištět už na hodně nízkým levelu a ani se při tom moc nezapotí.

Hra je navíc kurevsky jednoduchá. Člověk zde může porazit v podstatě kohokoliv, pokud má v ruksaku 9758234476 léčivých lektvarů, kterých si může vypít co hrdlo ráčí, navíc se mu čas krásně zastaví, jakmile do inventáře vleze. Cywe, vemte si příklad z Gothica! Ten je v tomhle nemilosrdnější, ale zároveň mnohem zábavnější! Ještě navíc se všichni nepřátelé přizpůsobují levelu hráče (až na krysy, ale c´mon! Krysy!), což je pro mě osobně jedena z největších rakovin moderních RPG. Jasně, člověk si může navýšit obtížnost, ale to se pak hra stane zase přes příliš otravnou.

Ale musím říct... ta hra má atmosféru. Sledování zapadajícího slunce za Imperial City, přičemž vám do toho hraje naprostý božský soundtrack Jeremyho Soula, byl krásný okamžik, který mi utkvěl v paměti. A některé questy, jsou taky dost povedené. Například celá dějová linka za Dark Brotherhood je naprosto parádní zážitek, stejně tak detektivní vyšetřování v Chorrolském zámku, cesta za léčbou vampirismu, plus i celá Aréna mě vlastně dost bavila, ale to především kvůli tomu Samuel L. Jacksonovskému týpkovi, který je dost pravděpodobně moje nejoblíbenější postava z celé Elder Scrolls série. A hra získá na mnohem větším kouzlu, pokud se člověk vysere na mapu a fast travel, a prostě se potlouká divočinou, říčkami, lesy... vynikající. Ale bohužel i to nakonec může omrzet.. :/

Ve výsledku mám na Oblivion celkem hezký vzpomínky, nicméně nedávno jsem ho po mnoha letech opět spustil, přičemž po hodině hraní jsem ho zase vypnul, odinstaloval a zapomněl na něj. Ten fakt, že už všechno znám, všechno jsem v něm viděl, vím co kde je atd. je v jeho případě prostě zhoubné. Svoje kouzlo to ale určitě má (ta atmosféra!!!), navíc nějakou dobu je ta hratelnost opravdu senzační, ale pro hráče preferující spíše lineární RPG, dobrý příběh, kvalitně napsané dialogy a postavy etc. jako jsem já, to nemusí být šálek čaje.

Pro: Atmosféra, hudba, grafika a prostředí, chvilkama hratelnost,

Proti: Obtížnost, příběh, po čase může přijít nuda

+34
  • PC 80
Jedna z nejrozporuplnějších her, jaké jsem kdy hrál. Na jednu stranu se nedívím hodnocení pohybujícímu se okolu průměru, osobně bych čtvrtý díl série TES takto v některých úsecích ohodnotil také. Je zde ale i druhá strana mince, která se odkryje při ignorování generického prostředí, čtením jen podstatných dialogů a soustředění se na samotný prožitek z objevování neznámého (svět, až menší než v minulých dílech je stále obrovský). Nebo jednoduše nainstalujete některé z modifikací upravující skoro vše myslitelné, a vytvořte si tak pro vás ideální kombinaci.

Oblivion se ke mě dostal ještě v tom roce, kdy vyšel. Dokonce byl jednou z prvních her, jenž jsem dostal za plnou pořizovací cenu, a nakonec v něm i strávil bezmála sto hodin (konkrétněji to bylo více, 130+). Ač byl Oblivion plný hluchých míst, dokázal vždy po čase přijít s něčím novým. Například hned jeden z počátečních úkolů v městě Kvatch, projíždky na koni v zasněžených vršcích při tlumeném dusotu kopyt do sněhem zakrytých skalisek či vzestup hrdiny v kastovním žebříčku při boji v aréně.

Díky všemožným úkolům pro cechy, deadrické bohy u svatyní či jen pro obyčejné občany Cyrodillu (například quest s malířem uvězněným ve svém obrazu byl obzvláště povedený) vydrží hra opravdu dlouho – a sterotypu jde díky modifikacím prostředí či nahrání nové hudby (já použil hudbu z fimu Barbar Conan a hodila se perfektně) zabránit. Ještě bych rád zmínil grafiku, kterou dodnes považuji za technologicky to nejzdařilejší společně s Gothicem 3 ve všech RPG hrách, které jsem hrál. O tom, že Oblivion musím mít mě přesvědčila tato ukázka, a jsem za to rád - titul jsem si užil, jako již žádné TES (Skyrim je propracovanější a jistě i kvalitnější hrou, avšak již také méně zábavnou).

Celkem mě mrzí, že jsem se k předchůdci - Morrowindu/Daggerfallu nedostal dříve, ale Oblivion mi to plně vynahradil a dokázal i přes četné zjednodušení v systému zaujmout na dlouhou dobu. Navíc když nedávno vyšla skvěle vypadajíci modifikave Nehrim, je tu důvod znovu oprášit Oblivion.

Pro: grafika, rozsah, relativně zajímavý příběh, modifikovatelnost

Proti: generičnost - podobné dungeony, některé úkoly

+33 +34 −1
  • PC 70
Malý zloděj jsi to šil krajinou na svém oři, když tu náhle spatřil v dáli rýsující se trosky tvrze. Neváhal a s vidinou zisku si to stříhl rovnou k ní. Sesedl z koně a vstoupil dovnitř. Začal se pomalu plížit chodbou, když tu náhle spatřil před sebou upíra s dobrou výbavou a zbrojí. Zloděj neváhal a připlížil se k tomu magickému stvoření a sundal jej pár útoky. Jeho těžkou zbroj si rychle oblékl a těžký obouruční meč schoval do své levé kapsy a pokračoval do nižších pater. Jeho těžké kroky a řinčení zbroje se neslo celým tichým podzemním prostorem a s loučí si svítil na cestu, když tu najednou z čista jasna spatřil mága, stojícího těsně za uzamčenými mřížemi. Opatrně se za řinčení zbroje a svítěním si pochodně proplížil tak na dva metry od mága, aby si mohl odemknout cestu přímo k němu. Mága samozřejmě hluk otravoval a začal křičet směrem do temné chodby, ať si laskavě ztlumí tu hudbu, že hraje moc nahlas a že metál je pro sráče a punk not dead. Zloděj paklíče neměl, to byl přežitek, a tak zakouzlil na mřížené dveře a ty se mu odemkli, rychlými údery mága zabil.
Když tu najednou z další chodby na něj vyběhl mág, se slovy "Nechápu co máš proti metálu ty sráči..", v tu chvíli než se stihl mág rozkoukat, zloděj neváhal vyskočil na stůl a začal souboj fireballů a blesků, kde v okolí vše bouchalo a kravál to byl takový, že by snad musel probudit i spící nemrtvé. Po chvíli, když se již skláněl nad mrtvolou mága do místnosti vlažnou chůzí vstupoval upír v plné těžké zbroji, se slovy: "Ty vole co je to za track?" Než se rozkoukal, zloděj neváhal a tasil těžkou sekeru, po pár úderech se poroučil jeho nepřítel k zemi, ale to už slyšel hlasy:"Kurva vypněte to! kdo to má poslouchat!", hlasy nabíraly na hlasitosti, jak se k němu přibližovali neznámí nepřátelé, zloděj neváhal rychle přiskočil k alchymistickému stolku a umíchal si dryáky, hodil kouzlo heal, pak zakouzlil neviditelnost a šel se podívat kdo že to kráčí vstříc smrti..

<< Jo tak tahle to přesně dopadá, když nejsou ve hře striktně oddělená povolání, ač se to může zdát na první pohled jako dobrodružství Jamese Bonda, opak je pravdou, to je prosím realita Oblivionu, Morrowindu a zároveň Skyrimu a nenávidím to!
Zbytek nedostatků jsou pro mě naprosté triviálnosti, kterým není třeba se věnovat 70 %
Jako zohlednění hluku by mohl být skvělý tuning hry :(
Taktéž bych uvítal společníky, a STRIKTNĚ oddělená povolání!

žvásty mimo: Což mě samozřejmě říká, že TESO bude epický fial, protože nebude v podstatě vyžadovat žádnou kooperaci hráčů v PVE a tudíž to každej stejně bude více méně hrát jak multiplayer s kámoši a jinak čus bus nezájem.
+27 +32 −5
  • PC 70
Tahle hra mi přijde jako určitej typ holek. :) Na první pohled nádherná, okouzlující až uhrančivá, se kterou chcete strávit co nejvíce volných chvil. Čím více ji ale poznáváte, tím více vám připadá dutá, nezajímavá a dělající ze sebe něco, co v žádném případě není. Sázet jen na šminky a jakýsi šarm se fakt nedá, i když přiznávám, že i já na nějakou dobu podlehnul.

Pro: nádherné audio-vizuální zpracování, rozloha, zpočátku atmosféra

Proti: level scalling, plytký děj, po nějakém čase nuda

+26 +27 −1
  • PC 90
Nene, tahle hra není klasický typ RPG. Ono to ani v podstatě není RPG. Důvod vylepšovat postavu je potlačen levelováním světa, questy které mají víc než jedno řešení se dají spočítat na prstech jedné ruky, a hráč nemůže ovlivnit hlavní příběh prakticky žádným způsobem.Spíš než RPG je tahle hra akční/fps/adventure ve fantasy světě.

A přestože spíše preferuju ten klasický typ RPG, s choices and consequences ála Fallout, tahle hra je nářez.Zrovna nedávno jsem si Oblivion spolu s oficiálními pluginy a datadiskem nainstaloval, aplikoval pár základních modů (BTMOD na zlepšení interface, Natural Environments, No Annoying Messages a neoficiální patche navíc k těm oficiálním) a nechal se Oblivionem na dobrých 40 hodin pohltit.A to jsem se prakticky nedotkl hlavního questu, ani Dark Brotherhood linie (která je údajně na Oblivionu to nejlepší).V Shivering Isles jsem strávil mnoho hodin, a z hlavního questu jsem taky splnil jen začátek.A nenudil jsem se ani vteřinu! Prostě si to tak nějak vychutnávám, spousta těch questů je totiž opravdu dost napaditých, ten svět je místy doslova úchvatný (a s SI i variabilní), ta svoboda a rozsáhlost je v rámci her bezkonkurenční.

Všechny ty výtky na adresu Oblivonu jsou oprávněné - a přesto si ho spousta hráčů včetně mě dokáže skvěle užít.

Ale na druhou stranu - jsem rád, že Bethesda na Fallout 3 aplikuje jiný game design, a místo rozsáhlosti se soustředí na volby a následky, a na vlastní role playing.Uvidíme v říjnu jak se jim to povedlo.

Pro: Svoboda, atmosféra, rozsáhlost, hratelnost

Proti: Spousta chyb (neofic. patch jich opravuje přes 1500) a kontroverzních design rozhodnutí

+25
  • PC 85
Do Oblivionu boli vkladané mnohé nádeje, pretože o poriadne RPG človek len tak často nezakopne, a Morrowind bol (je) takým posledným mohykánom v tomto prakticky živoriacom, polomŕtvom žánri. Samozrejme tieto očakávania splnil. I keď nie tak celkom.

Rozsiahlosť a voľnosť pohybu, voľnosť v rozhodovaní, čo spravím teraz a čo potom, a či sa vlastne budem venovať hlavnému príbehu alebo sa len tak prechádzať po zelených lúkach, hlbokých lesoch a loviť srnky. Jednoducho svet je váš, žite si svoj virtuálny život, tak ako vy chcete, tak ako potrebujete, pretože to je to, čo vám Oblivion dáva. Nepýtajte sa nás o čom hra je, ale pýtajte sa seba, o čom by mala byť – tak by sa dal stručne charakterizovať svet The Elder Scrolls.

Sme v srdci civilizácie, ktorá vládne celému kontinentu, sme vo veľmi podobnom prostredí, ktoré je starším hráčom známe z Daggerfallu, a tu sa nám vtíska otázka porovnávať či neporovnávať? Je to veľmi zložitá a citlivá otázka, pretože Oblivion je iná generácia, stavaná pre iných hráčov, ale na druhej strane je pokračovateľom vynikajúcej série hier. Oblivion toho zdedil po svojich predkoch mnoho. Kto si chcel naozaj vychutnať hru, musel siahnuť po každej knižke, zistiť si súvislosti, aby vedel prečo veci fungujú, tak ako fungujú. Musel sa naučiť chápať svet, v ktorom žije. A ten svet je naozaj bohatý a detailný.

Otázka znie, či je naozaj Oblivion tak dokonalý. Nuž všetko má svoju odvrátenú tvár, a či chcem alebo nie, musím sa jej venovať. Je to tá tvár, ktorá možno ani nie je príliš dôležitá, ale v mojich očiach je Oblivion nasledovníkom Daggerfallu, a ako taký sa dostáva do ťažkej pozície. Autori urobili niekoľko ústupkov, a sú to ústupky zjavne robené pre konzolových hráčov, napriek tvrdeniu, že sa obe verzie Oblivionu robili zvlášť, cítiť z herného inventára a ďalších menu xbox na sto yardov. I keď sa dá na neho rýchlo zvyknúť, stále som sa nezbavil dojmu, že bol špeciálne navrhnutý pre gamepad. Neustále skrolovanie hore a dolu v inventári začína byť po čase značne otravné a nepríjemné (o tom, že vlastné povolanie nie je možné pomenovať si viac ako desiatimi písmenami pomlčím, pretože tento kiks rieši jeden neoficiálny plugin). Ďalšiu drobnú pripomienku by som mal smerom k toľko vychvaľovanému RAI. Radiant, nie je jednoducho radiant. NPC postavy majú síce svoj denný režim, dokážu sa baviť medzi sebou (a kedže sú všetky rozhovory nahovorené, tak z toho logicky vyplýva, že pestrosť jednotlivých rozhovorov nie je práve najväčšia), ale občas dostávajú divné záchvaty. Z ničoho nič prestanú nasledovať svoj denný program a už len stoja na mieste, pravda nestáva sa to často, ale vyzerá to divne a nabúrava to pocit zo živého sveta. Miernu demenciu vašich protivníkov – opäť – taktne obídem. Čo sa však bez povšimnutia obísť nedá, je systém levelovania celého sveta voči vašej postave. Je to niečo, čo Bethesda nedotiahla do úplne logického konca a tým do istej miery nabúrala sama filozofiu svojich hier. Ak si totiž vytvoríte postavu, ktorá má svoje hlavné schopnosti nebojové, tak môžete mať celkom vážny problém dohrať hlavný príbeh, alebo akýkoľvek iný quest, kde bude treba bojovať. Môžete si zvyšovať svoje rečnícke schopnosti, obchodné schopnosti a ďalšie, tak pekne postupovať z levelu do levelu, lenže vaše bojové schopnosti pôjdu hore veľmi ťažko a veľmi pomaly. Potvory v hre však levelujú zhruba s vami, a čím vyšší je váš level, tým vyšší je level príšer – a tu potom máte vážny problém. Bethesda jednoducho chcela, aby sa hráč mohol hneď od začiatku dostať do každého kúta ich nádherného sveta, lenže akosi mysleli len na bojové charaktery, čo je v prípade tak dobrého RPG veľká chyba, a niektorých ľudí to môže riadne znechutiť. Samozrejme, že sa do dá obísť, ale už to nie je kóšer. Ďalším problémom je, že rovnako s vami „levelujú“ aj predmety, ktoré majú vaši protivníci, či nájdete v nejakej truhle v podzemí. Nakoniec to totiž dopadne tak, že predmety, ktoré by mali byť unikátne sú všade. A uznajte, je divné aby chudobný a otrhaný bandita vlastnil nejakú tú vzácnu zbroj. Keby to bol len jeden bandita, dalo by sa to ešte pochopiť, ale každý? Treba ísť s pravdou von, Oblivion je diamant, ktorý však nie je bez kazu, a Bethesde sa niektoré úpravy herného systému jednoducho nepodarili. Na druhej strane dala Bethesda komunite nástroj, ktorý dokáže zmeniť samotnú hru, a zážitok s nej, takmer od základov. Boli to mody, ktoré spravili z Morrowindu takmer dokonalú hru, a budú to mody, ktoré Oblivion upravia tak, že z neho bude ešte lepšia hra.

Netreba sa báť, nepotrebujete vedieť nič dopredu, nepotrebujete mať žiadne poznatky z predchádzajúcich hier, ale keď ich máte je to jeden veľký bonus v hraní Oblivionu. Keď ich nemáte, dozviete sa ich zo samotnej hry. Len čítaním poznáva človek svet :) Oblivion (rovnako ako Morrowind) je ako víno, treba mu nechať čas na dozretie. A to platí tak ako pre hru samotnú, tak aj pre hráčov, ktorí sa ju odhodlajú hrať.

P.S. - tento text je vykastrovaná, pôvodná (dnes už dávno zapadnutá - 6 rokov!!!) recenzia z gamesweb.sk :)
P.S.S. - ano, nechcelo sa mi písať úplne nový komentár, ale za týmto si stojím do dnešných dní - platí stále, na 100% a dokonca sa potvrdilo i to, že mody hru spravia lepšou. Holt, skúsenosti nepustia ;)

Pro: Elder Scrolls, relatívna volnosť sveta a virtuálne možnosti, hudba, modifikovateľnosť hry

Proti: level scaling, okresanie vlastností oproti starším hrám, nie vždy fungujúca Radiant AI

+23 +24 −1
  • PC 50
Dávno, dávno již tomu, co jsem to Oblivion dohrál podruhé - ale vzpomínky zůstaly.

Napoprvé jsem to hrál jako erpégéčko, což nebyl šťastný přístup. Napodruhé jsem to dohrál jako adventuru, což také nebylo úplně optimální.... Rozdíl mezi oběma přístupy vysvětlím za chvíli.

TES IV: Oblivion je (jakoby) složený ze dvou částí. Jednak je to příběhové erégéčko ve stylu Morrowindu. Vlastně je to vystajlovaný a vybarvičkovaný Morrowind, ze kterého bylo odstraněno to, co mi na Morrowindu vadilo nejvíc: pasivita enpécéček. V Morrowindu stojí nehráčské charaktery na místě jako zapíchnutí kolíci a obchody mají otevřeno nonstop. Toto je v Oblivionu vylepšeno. Většina nehráčských postav se pohybuje po komplikovaných smyčkách a na noc se ukládá do postele. Prostě máte pocit, že žijí vlastním životem... Vedlejší questy jsou nápadité a zajímavé, alespoň já jsem měl ten dojem. Dungeony jsou sice generické a poměrně malé, ale to mi také vyhovovalo.

Potom však morrowindí "look" zmizí a přijdou pasáže, ve kterých si připadáte, jako kdybyste hráli stařičkého Dooma. Postupujete kupředu jako kráčející rypadlo a drtíte legie pekelníků, akorát místo brokovnice a rotačáku používáte meč, šíp a firebálek. Napoprvé je zavírání brány Oblivionu zábavné, možná i napodruhé, ale když už kydlíte šestou pekelnou zónu, tak je to únavné.

Teď se dostáváme k samotné podstatě Oblivionu, kterou je level scalling. Pro ty z vás, kteří o level scallingu nikdy neslyšeli, přidám krátké vysvětlení. V TES IV: Oblivion (jako v každém správném erpégéčku) levelujete a vylepšujete si vlastnosti i dovednosti... jenže nepřátelé se přizpůsobují vašemu levlu. Zlepšují se společně s vámi. Není možné někam strčit nos, porozhlédnou se, dostat nafackováno a utéct, potom někde jinde naexpit a následně se vrátit a všechny enemáky vyklepnout. Tohle prostě nejde. Když se vrátíte, zjistíte, že týpci strávili celou tu dobu v posilovně a právě jim dorazila zásilka skleněného brnění a ebonitových zbraní. A nakopají vás znova.


Tohle všechno by možná ani nevadilo, nebýt jednoho aspektu. Krajinu i kobky sice procházíte sami, ale občas se k vám připojí enpécéčko, které máte někam dovést nebo ochránit. A enpécéčka mají level nastavený napevno. Pokud jste před tím vytloukali dungeony a levelovali, tak jsou vaši společníci hluboko pod vaší úrovní - a potvory je sfouknou jediným mávnutím pařátu... Vzpomínám si, jak jsem zhruba 20 x loadoval, než se mi podařilo předmětného týpka ochránit. Pokaždé ho killnuli a hra mi oznámila, že jsem nesplnil úkol - a tudíž končím (předčasně a neúspěšně). Nezbylo než loadovat a loadovat. A loadovat. Bylo to vážně frustrující.

Ale hra se dá hrát (a dohrát) i tak, že nebudete levelovat. To je právě ten "adventurní" přístup... Nadruhé jsem to dohrál s postavou na 2. levlu (hra vás totiž v určitém momentu nepustí dál, pokud nejste na dvojce). Na začátku jsem sice vytloukl pár dungeonů, abych si nahrabal nějaké goldy, ale pak už jsem šel jen po příběhu. Jelikož jsem v průběhu hraní nacházel/dostával užitečné "vjecičky" (zbraně, zbroje, amulety...) , byla má postava velice brzy prakticky nesmrtelná. I ochrana a doprovod NPC se dařila s prstem v nose... Od začátku až do konce jsem to dojel zhruba za 12 hodin... což je docela škoda vzhledem k tomu, že máte předpřipravených asi tak milión dungeonů a milión vedlejších questů... ale ať děláte co děláte, hru si nejspíš neužijete uspokojivým způsobem.
+23 +24 −1
  • PC 60
Oblivion je podle mě takovým smutným milníkem v historii RPG. Přes počáteční nadšení jsem postupně vystřízlivěl a zůstal mi jenom dobrej pocit z pěkný grafiky a promakaný fyziky...ale kvůli tomuhle přece nehrajeme RPGéčka, ne? Všechno se tady zjednodušuje! Hráč je vedenej za ručičku jako malý dítě (nemyslím tim souboje, ale systém questů nebo "možnosti" dialogů.). Hry se prostě musí prodávat a složitější tituly nejdou tolik na odbyt, protože přece jen mezi hráčema je většina pod 15 let a podle toho to asi taky musí vypadat. Doby, kdy se člověk bál kliknout na nějakou odpověd, protože netušil, jak bude daný NPC reagovat, jsou pryč...tady na ně prostě můžem bejt hodný nebo ne a je jasný, jak to dopadne. Hlavní příběh by se dal dohrát za pár hodin a ten finální boss?? Co to jako mělo bejt? No konec prostě...

Pro: Grafika, fyzika, rozsáhlost, volnost

Proti: Hlavní quest, zbytečný kvanta nepřátel, vození za ručičku atd.

+22 +25 −3
  • PC 70
Oblivion byl jedním z mých prvních RPG. Po pravdě řečeno, k RPG mě přivedl. Skvělá grafika, fyzika, nadabované postavy s docela dobře fungující mimikou a nádherně propracovaný svět s hromadou zábavných questů, které jsou někdy i velmi ojedinělé, ale neopakují se, a jsou tvořeny s nápadem. Oblivion s jeho světem odvedl svoji práci velmi dobře. Dokázal mě vtáhnout na celé prázdniny. Cyrondiil byl propracovaně vymodelovaný bez hluchých míst a někdy i docela uvěřitelný. NPC chodí, v noci spí, ve dne klábosí nebo pracují. Po chvíli člověk zjistí, že ve městech a vesnicích je pouze pár negenerických NPC (asi 5 na město, i když někdy nadřazuji), co mají v dialogových možnostech více než "rumors" a "město". Tím pádem po pár projitích měst se iluze realismu rozpadá. Korunu tomu nasazují opakované hlášky jako "Hail" , "Good to see you" a zabijácká hláška "well met". Každý vstup mezi lidi spustí tuhle lavinu hlášek. Samozřejmě, že hrdinu všude znají, jak jinak. Ale na to se přijde až po prvním dohrání, nebo ochutnání jiných RPG. Bohužel.

Po namlsání Zaklínačem mi tu začalo chybět taky pár věcí. Ne sex, kterýžto byl v Zaklínači takový decentní, ale byla to hra pro dospělé, OK. Ale chybí mi jakákoliv nutnost rozhodovat se s tím, že rozhodnutí prostě bude mít své následky. Je tu sice pár úkolů, kde se rádoby jde rozhodnout, ale výsledek bude stejný. Quest lze prostě splnit rádoby různě. Achjo.

To stejné zjednodušovací šipka, která vede naprosto všude, ale nerozumí si s patry. Nejsem fanoušek Gothiců, kde se hráč dozví něco jako "přines rohy" a musí si zjistit, že musí být z jelena, a kde jeleni žijí. Takové polonavádění typu Zaklínač, nebo Skyrim, kde se musí řešit i trošku víc, než jít za šipkou, je ideální. Obecně jsem za šipku rád, ale někdy mi ta její vlezlost prostě vadila.

Zajímavé je taky to, že v hromadném boji, kde stojím po boku NPC proti nepřátelům stačí jeden hloupý sek do NPC (důležité postavy omdlí, a zase ožijí) se NPC proti hrdinovi vrhne, takže ho nezbývá než zabít.

Také jiné herní mechaniky, ačkoli mi to tak tehdy nepřipadalo (první RPG) jsou jaksi zvláštní.
Level Scalling hru neskutečně sráží, s obtížností normal nebo hard je hra vážně hardcore, což bych na hard čekal, ale zlepšování výbavy postavy na obtížnost nemá zásadní vliv, protože díky levelscallingu od určitého levelu mají všichni třeba místo ocelového brnění trpasličí a místo mithrilu elfí brnění. To stejné zbraně. A konec.
Takže vždy budu na srovnatelném levelu s protivníky, což je někdy výhoda (boje jsou delší) a někdy nevýhoda (je jedno, jestli jdu quest plnit na úrovni 5 nebo 50, bude pořád stejně těžký). Hra tím pádem docela ztrácí motivaci levelovat, není prostě proč. Na levelu jedna je v oblivionu rarášek, na levelu 50 ohnivý elementál, ale boje jsou stejně obtížné, akorát trošku pestřejší díky nově nabytým schopnostem hráče. A to nemluvím o pár fintičkách jako rychlolevelení magie-zatížíme C a jdeme se kochat, hrdina třeba hodinu kouzlí vyvolání raracha a za pár hodin je z něj mistr vyvolávač. Pak mistr ničič atd. Výsměch.

Co hru zachraňuje, jsou questy. Ty sou velmi propracované a zábavné, bohužel ale mohu být hlavní "papaláš" jak v temném bratrstvu, tak u zlodějů, mágů a bojovníků. Což jaksi neštymuje. Stejně jako když se vytáhnete v dané frakci velmi vysoko, nemůžete pro ni dělat questy, jen "velet" což je nezábavné.

Naprosto divná mi přijde ale hlavní linie, kdy její začátek daný jistou událostí smrt císaře nutí hrdinu opět zachránit svět. Přitom ve Skyrimu se podobná událost zopakuje hráč zabije císaře a nic. To je slušně nelogické.

K herním mechanismům se váže mapa, která je na rozdíl od Skyrimu čitelná (jsou zakreslené i cesty a tak) a HUD tolik nevytahuje ze hry a nepůsobí tak konzolovitě.

Když už máme tahle skvělou mapu, tak se na ní objevují brány oblivionu, kde je potřeba vlézt, vymlátit, vytáhnou kámen (co dává enchanty) a brána se zhroutí. Divné je, že po objevení brány celá obloha zčervená, tudíž se lokace musí vymlátit, jinak je krajinka tuze depresivní. A obliviony jsou asi 3, takže rutina forever. Škoda. Dungeony mi přišly trošku podobné, ale byl problém je vymlacovat znova, doufaje v lepší vybavení. Akorát jsou dost prázdné a Ayleidské ruiny slušně vybízí k zamotání. Vůbec, dungeony nemá moc smysl vybíjet, protože v jiných RPG je to dobrodružství a navíc lze získat předměty, které jinde nejsou k nalezení a ne pouze generické verze vybavení z obchodu. Navíc procházení poloprázdným dungeonem, zakončené docela často zcela zbytečnou smrtí díky pitomé obtížnosti dovede slušně nakrknout.

Bojový systém je standardní TES, PTM kryt, LTM útok, podržení LTM lepší útok (pokud máte dost fatigue) a C kouzlení, což mi tak připomíná, že kouzla nejsou tak moc silná jako ve Skyrimu, takže i válečník má proti kouzelníkovi šanci a kouzlení je zábavnější. Je to dáno tím, že třeba fireball je doopravy hozená ohnivá koule a ne souvislý proud ohně, papající manu jako ve Skyrimu.

Hudba odvádí excelentní práci, na atmosféře má lví podíl. Grafiku jsem zde popsal :)

Suma sumárum, slušně RPG se vším všudy, kde je ale pár věcí nedomyšlených a svět se přizpůsobuje hrdinovi. Přesto ale nabízí slušnou zábavu, především díky questům, z nichž některé jsou nezapomenutelné. Ale pouze pro ty, kteří nehráli nějaké lepší RPG. Celý Oblivion mi přijde jako balonek z pouti. Pěkný obal, ale čím více ho zkoumáte, zjistíte, že uvnitř je vzduch. Takhle to přesně funguje u Oblivionu. Na začátku je to super epické RPG, které zabaví, ale po pár dohrání (před 6ti lety jsem ho dohrál asi 5x po sobě, pokaždé za jinou postavu, pak jsem okusil třeba Dragon Age nebo Zaklínače...), nebo po důkladném zahrání začnou vyplouvat na povrch nedodělky, prapodivné herní mechanismy a pak přijde nuda.

Pro: atmosféra, questy, svět, grafika, fyzika, nerušivý hud, kouzla, mapa, HUD

Proti: někdy rutina, místy nedokonalé herní mechanismy, LEVEL SCALLING (velké -), nutnost vybíjení stereotypních oblivionů, stereotypní dungeony, rádoby realita, opakující se hlášky NPC, nemožnost plnění questů více způsoby, vodění za ručičku

+21
  • PC 50
1 minuta dialog, 10 sekund kotrola mapy + teleport k najblizsiemu mestu, 5 minut beh z mesta k dungeonu, 30 minut vycistenie dungeonu & splnenie questu. 3 sekundy teleport k NPC - Quest complete, well done good job.

Asi takto vypada 99% questov v hre. Genericke? Urcite. Zabavne? Ani nahodou.

Oblivion je jedina hra kde sa mozete stat archmagom - sefom mage guildy bez toho ze by ste za celu dobu pouzili co len jeden spell. Podobne, sefom fighter's guild ci thief's guildy ze by ste boli bojovnik, alebo zlodej. Nie je problem byt sefom vsetkych gild naraz a zaroven sa stat este aj najlepsim bojovnikom siroko daleko a ziskat titul arena supreme champion master ultimate XXX free enlarge... A k tomu dodam, toto vsetko mozete ziskat na LEVELY 1.

Nasleduje smrst anglikanizmov, ktore vyjadruju moje pocity z hrania:
Konzolovy Interface, level scale, BUGY, auto level, instantny travel, BUGY, quest tracker, voice acting, BUGY, FPS aim, genericke dungeony, fast respawn a neviem ci som spominal BUGY. Pre zrozumitelnost este uvediem, ze tento vycet povazujem za NEGATIVUM pre RPG hru. Ak nahodou mate dojem, ze level scale, alebo quest tracker su pozitiva v RPG hre tak Vam gratulujem k vyberu zanru a doporucujem skusit skvele RPG kusky ako napr Half-Life, ci Far Cry.

Hra by zrejme u mna dostala 0%, ak by neexistovali mody pre ktore sa oplati stravit dobrych 10 hodin hladanim a zistovanim ich vzajomnych kompatibilit. Tu poslednu vetu je treba brat so stipkou sarkazmu.

Pro: grafika (do vzdialenosti 10 metrov) Mody: ak sa s tym hrajkate a zmenite snad kazdu vec co sa da a potahate cez 50 roznych modov.. ta hra sa zacne aspon trochu podobat RPG.

Proti: grafika (od 10 metrov), a vsetko ostatne

+20 +35 −15
  • PC 75
Akysi cierny brat medzi bielymi oveckami v zanri RPG. AJ napriek ozajstnej volnosti a mnozstvu moznosti si nezasluzi vyssie hodnotenie. Je ako balon, nafuknuty, no vnutri prazdny. Koncept hry bol pravdepodobne splneny, kedze zakladnou schopnostou hry su pluginy.

S cim asi tvorcovia ratali, pretoze tie dokazu hru podla roznych chuti hracov vysvihnut vyssie. No hodnotim "vanilla" verziu hry, cize bez vsetkych DLC, ci uzivatelskych rozsireni.

Tvorba postavy je pekna, uvodny dungeon an prve zahratie tiez kvalitny, no ak chcete rozohrat hru po desiaty krat, mate pripraveny save pred opustenim imperial prison.

Ku grafike nemam co dodat, aj napriek mnohym ohlasom, ze je vyvazena a nenarocna, musim nesuhlasit.

Pribeh je v kratkosti: kratky. Cisty herny cas na dohratie hlavneho pribehu je len niekolko hodin, to som radsej hral za temne bratstvo, to bol ozajstny pribeh. Plny zvratov, intrig, pomsty a vrazd, presne podla mojho vkusu. No okrem temenho bratstva je v hre viac cechov, a omnoho viac uloh, questov. No aj napriek tomu, drviva vacsina z nich su prazdne, bezduche a posobia prvoplanovo.

Celkovo asi trojstvrtinove hodnotenie. Akoby ste dali do kolaca 3/4 ingrediencii a upiekli ho pridlho. Este by sa to dalo zjest, no stale by tam nieco chybalo ;)

Pro: niektore vedlajsie pribehy, volnost, pluginy

Proti: z mojho pohladu HW narocnost, prazdnost sveta, takmer nemoznost hrat hru s dobrym pocitom bez pluginov

+18
  • PC 75
Když já nevím. Silně mi vadilo, jak se z Oblivionu dělalo něco neskutečného, zatímco já pamatoval předchůdce a věděl jsem, že kromě grafiky šel Elder Scrolls jenom dolů. A kromě mne to věděl ještě Vávra a ten to ode mně určitě odkoukal!
Ale teď vážně. S těmi předchůdci je to pravda, Oblivion byl menší, stejně zabugovaný, a města měl jak po úderu moru! Jak můj avatar jel na koni... A jel... A jel... A jel... A pořád prd, až pak po něm vystartoval vlk. Super, takhle si představuji zábavu. A co dál, každý metr bylo potřeba dělat save, protože co krok, to pád hry. Takovejch fór se tomu věnovalo, takovejch rad jsem přečetl a ono to pořád více padalo, než hrálo. K tomu ještě neustále silnější nepřátelé a spousta otravností, do toho mi každý říkal, jak je to vlastně bomba a bezva. Z toho jsem si vzal ponaučení, že většina lidí je slepých, hluchých a asi mrtvých, nebo trpí masochismem.
Což neodpovídá hodnocení, že?
První, co mne na Oblivionu okouzlilo, byla hudba. Tu mám doteď na mp3, je skvělá. K tomu výborný dabing a příběh, volnost a možnosti, spousta úprav možných stáhnout z netu...
Já se nakonec ke svému překvapení bavil a dokonce královsky. Věděl jsem, že to není žádná převratná novinka, že je to jen předělaný a zmršený systém předchůdců předělaný do lepší grafiky, ale výsledek se mi líbil. Nemusel jsem dýchat pod vodou, bo jsem byl vlastně humanoidní ještěr, v každém cechu jsem byl nakvartýrovaný a k tomu jsem byl ještě upír. S láskou (platonickou!) vzpomínám na cech bojovníků, arénu a spoustu jiných věcí. Prostě na každou otravu bylo něco super.
Takže nevím, co si o tom myslet. Nepovažuji čas strávený s Oblivionem za ztracený a proto mu dávám kladné hodnocení a navíc vůbec ne špatné. Ale rád bych viděl změnu, ne jen převedení do postapo kabátu. Navíc hodnotím hru s tunou přídavků, kdybych měl vzpomínat na samotnou hru v začátcích, sežral bych jí!

Pro: hudba, příběh, humor

Proti: bugy, občas nuda typu "pořádjedukdytambududopsí...tamté", města duchů, kde jsem se lekl každého strážného, jelikož jsem si myslel, že jsem v něm jen já a velice nepovedený soubojový systém super silných nepřátel

+18 +19 −1
  • PC 80
Kdo hledá strhujcí příběh, plný epických momentů a proslovů k vojákům při kterých se vám zastaví dech, tak by si měl asi jít zahrát něco jinýho. Kdo však chce žít ve skvělém fantasy světě, tak je Oblivion přímo pro něj. Serie TES se nikdy nepyšnila nějakým vymakaným bojovým systémem nebo filmovými momenty a ani to v Oblivionu neni. Soubojový systém se od dob Morrowindu sice dost vylepšil, ale stále to je obyčejný sekání a krytí + kouzla. Naprosto to stačí, ale nijak se to nevyvyšuje nad ostatní hry. Co ale už někdy vyrušuje je level scaling který se opravdu moc nepovedl(jde samozřejmě upravit pluginama(např.:Oscuro's Oblivion Overhaul )). Serie TES se ale vždy pyšnila obrovským světem, neskutečným počtem questů, a velkým množstvým rozmanitých skillů.

Příběh Oblivionu se vleze do cca 25 hodin (já to měl za 37, ale nespěchal jsem) ale k tomu máme ještě questy za mage, fighters a thievs guildu, dakr brotherhood, daedry další hafo vedlejších questů, arénu a kdoví co ještě. Takže z toho vyleze, že po 100 hodinách hraní máte ještě spoustu "práce" před sebou. Do toho si můžete koupit barák, kde jsou někteří úchylové schopni ztratit mnoho času rovnáním věcí do regálů. (Přiznávám, jsem úchyl) Vyžijou se zde i bylinkáři, protože ani v Oblivionu nechybí spousta rostlinek, které je možné zpracovat na lektvary a jedy. Pro hráče řešící problémy za pomoci magie je zde připraveno adekvátní množství kouzel rozdělených do 6 skillů (zmizel Enchant) a komu by nestačily kouzla, tak si po získání dostatečného postavení v mage guildě mohůže vytvořit vlastní kouzla. Pro zapřísáhlé rubače čekají však už jen Meče, Blunt(kladiva, sekery atd...) a štíty, nebo to mužou rubat pěstma. Lehké a těžké zbroje jsou samozřejmostí.(střední zmizeli) Pro zloděje čeká klasická sestava plížení, otevírání zámků a střelba z luku. Nechybí ani Akrobaci a Atletika.
Příjemné je že i přes monstrózní množství questů zde nenajdete moc questů typu zabij 10 příšer, nebo přines 10 kůží. A sem tam člověk narazí na opravdovou perlu.
A když by to někomu přišlo málo, tak tu je stále construction set a tísíce pluginů, které vám údělají z Oblivionu téměř cokoliv (je i plugin přidávajcí do hry brokovnici.)

Tamriel ještě disponuje bohatou historií, a mnoha legendami které si může hráč přečíst v knihách. A graficky je i na dnešní dobu Oblivion moc pěknej(až na ty obličeje(upravuje plugin Improved Facial Textures))
Chápu že někdo nesdílí můj názor ale já TES prostě miluju. Objektivní hodnocení by bylo asi tak 85-90%, ale já prostě nedokážu nedat 100%

Pro: Je to skvělej druhej život

Proti: Nutnost pluginů, když to berete jako hru na týden a nechcete v ní žít, tak asi tolik nenadchne, zjednodušování

+17 +21 −4
  • PC 75
Grafika sterilní, města jeno velké copy & paste, úkolů je v roztahaném světě minimum, ale alespoň jsou často docela orginiální, jejich obsah je ale vždy přímočarý a cest ke splenění je jedna, nanjevýš druhá kosmetická, postavy ploché, blbé, klidně během rozhovoru třikrát změní hlas, samozřejmě mluví teploušskou angličtinou, a rozhovory jako takové jsou ubohé.

Abych vydžel hrát, musel jsem zaprvé instalovat OOO, zadruhé hodit posuvník obtížnosti doleva. Pak jsem se bavil na vybíjení dungeonů. To mě časem přestalo bavit, tak jsem dojel hlavní quest-linii a splnil těch pár questů co jsem na ně cestou narazil.

Ocenit musím sytém questů kdy vás na ulici často oslovují lidé s úkolem na základě vašeho předchozího jednání. Taky vývoj postavy alespoň jako systém je povedený a rubání se v dungeonech zabaví docela na dlouho...
Celkově vzato jsem se většinu času i bavil, hlavně proto, že dungeonů je ve hře požehnaně :)

Pro: dungeony a souboje, možnost vytvořit si vlastní styl hraní, některé questy, add-ony

Proti: v zásadě všechno ostatní

+16
  • PC 80
Tato Hra mě opravdu zprvu nadchla a já očekával že mé nadšení vydrží či dokonce se vystupňuje ale...
1.Po pár hodinách hraní jsem zjistil jak neskutečně prázdný je tento plný svět
Obyvatelé melou dokola stejné vály a to i když jsem byl mistr magické, fighterské guildy a mistr arény ,tak nebyl problém aby strážný místo aby (díky poctivě vydřeného titulu) náležitě pozdravil tak se na mě nepříjemně obořil....pcháá a pak ho nesekněte po hlavě:)))
2.Ano tato hra je bezpochyby dobrá , skvělá jen je jiná....řemeslně skvěle zpracovaná téměř bez bugů ale jako by místy postrádala duši- bylo jen pár okamžiků kdy jsem se sžil s hrdinou a to je asi u rpg špatně alespon pokud hraji já:))
3.Všude pobíhají daedry...a ono zavírání bran mě sr..o víc a víc poněvadž jsou vesměs vygenerované.

Pro: Grafika , Barevný fungující svět , kůň

Proti: Občas nuda , daedry a jejich věžičky , nepřátelé expují se mnou..:(

+16
  • PC 50
Jakožto veliký milovník série Gothic jsem se do Oblivionu vrhl s velikým nadšením. Mám rád rozlehlé světy a Oblivion se rozhodně řadí mezi ně...

Jakmile jsem se rozkoukal, opravdu jsem nadšený byl, ale postupem času hra sklouzla do jakéhosi stereotypu. Je tam hromada věcí, které bych udělal jinak, je tam hromada nedoladěností, je to prázdný, je to často až nepříjemně generický a je to na RPG poměry až nechutně lineární. Přesto jsem u hry vydržel. Proč? Protože se mi strašně líbil herní svět. Po hratelnostní stránce byl sice nehorázně roztahaný, ale na oko krásný, atmosférický a rozlehlý. Občas jsem až zapomínal dýchat. Oblivion disponuje opravdu krásnou grafikou, která se nemá za co stydět ani dnes.

Celý svět je hodně promyšlený, má kompletní mytologii, hromadu knih k přečtení, desítky questů a stovky dungeonů. Hra na hráče hned ze začátku vychrlí hromadu možností, což je sice plus, ale pak už nemá co nového nabídnout - kromě více či méně zábavných questů. A ty jsou důvodem, proč jsem u Oblivionu vydržel až do konce. Ačkoli nejsou po herní stránce nijak inovativní, díky různým okolnostem a chytlavým rozhovorům s NPC jsou zábavné.

Po herním světě se nachází stovky dungeonů. Nedoporučuju se jimi zabývat, protože jsou generické a odměny za prozkoumání prachbídné. Díky totální nevyváženosti itemů není potřeba tam vůbec lézt. Já osobně získal jeden z nejlepších mečů po několika hodinách hraní a jedno brnění mi vydrželo skoro celou hru. Hlavní příběhová linie je průměrná, více jsem si užíval questy vedlejší – zejména ty pro Temné Bratrstvo a zlodějskou quildu.

O Oblivionu by se dalo ještě říci mnohé, ale většina věcí už byla vyřčena v komentářích ostatních a to i mnohem lépe. Já jen snad dodám, že Oblivion není žádnou devadesátkovou hrou a zařadil bych ji mezi neprávem nejvyhypovanější hry vůbec. Je sice z jistého směru promakaný, je krásný na pohled, místy i dost zábavný, ale hratelnostně není vůbec doladěný. Tvůrci si dle mého ukousli moc velké sousto, než dokázali zpracovat.

Věřím, že mnohé věci dokáží opravit modifikace, ale já hrál úplně bez nich. U Morrowindu jsem s nimi pohořel a tentokrát jsem se jim teda radši vyhnul.

Pro: krásný a rozlehlý Cyrodiil, hodně zábavných questů, rozmanitá NPC, hodně itemů, neomezený pohyb

Proti: slabá story, až moc roztahané, totální nevyváženost všeho, level scaling monster, po čase strašně nudné dungeony, stereotypní a velmi četné souboje, uzavírání bran Oblivionu (wtf? to byl generický výsměch)

+15 +21 −6
  • PC 90
Tak já nevím, jestli jsem hrál stejnou hru jako většina z vás, ale mě Oblivion naprosto učaroval a když jsem ho po nějaké době dohrával, bavil mě stále stejně, jako na začátku. Graficky je hra úchvatná, designově taky, prázdotu bych nezmiňoval, to si jako myslíte, že vyrazíte do lesa a potkáte patnáct NPC? Jasně že ne, maximálně pár zvířátek a potvor, co byste jako chtěli :-)

Pro: Grafika, design, spousta questů, předmětů a postav, hratelnost.

Proti: AI nepřátel, levelování, pár drobných chybek.

+11 +15 −4