The Dark Pictures Anthology: Little Hope

Little Hope jsem hrál jako druhé v pořadí u TDPA. A to hned po House of Ashes. Platí zde stejné výtky, jako budou platit nejspíš pro celou antologii, a to sice, že je to krátké, oproti Until Dawn slabší, a že si moc nezahrajete...

Little Hope zpracovává tentokrát čarodějnické procesy a vy se objevíte v městečku nápadně připomínajícím Silent Hill, neboť je také zahalené mlhou a pronásledují vás přízraky.

Hra dějově skáče mezi dvěma časovými rovinami, což jí dodává zajímavý šmrnc a poměrně dobře to propojuje se současností. Postavy jsou moc fajn napsané, ale opětovně krátká herní doba je nedokáže vytěžit naplno a celý příběh víc rozvinout. Přesto jsme byli s parťákem hrdí na to, že téměř do konce hry nám vydržely všechny postavy. A pak to začalo! Jedna za druhou začaly umírat, buď kvůli příliš rychlé reakci, kterou jsme nestihli (konkrétně pohnout myší na stanovené místo, abych na přízrak hodil ozubené kolo), nebo protože to tak příběh udělal na základě některých předchozích interakcí (např. zabití Taylor, když jsme zachraňovali Daniela). A najednou z pěti zbyli tři.

Objevují se zde opět předtuchy, ale narozdíl od House of Ashes byly většinou naprosto nicneříkající, např. předtucha typu John vejde do rozpadlého baráku a zavře dveře... A byla tam i předtucha (chyba?) odkazující právě k House of Ashes. Co je také škoda, že nalezené předtuchy se neobjevují všem hráčům, ale pouze tomu, kdo ji našel. Komunikace je tak klíčová, ale tohle asi pro hráče udělat mohli.

Dějově je o dost pomalejší a hororovější než House of Ashes. Strach je zde budovaný postupně a drží vás až do samého konce. Někdy se jedná o laciné lekačky, jindy o velice dobře budovanou atmosféru, jak procházíte jednotlivými lokacemi. Jen ten rozjezd je tedy neskutečně unylý a teprve až někdy v půlce začne hra být skutečně zajímavá a něco se dít. A že ty potvory, které vás pronásledují, se setsakramentsky povedly.

Závěr příběhu je rozhodně zvláštní. Mně se líbíl, ale věřím, že někteří jej budou považovat za odfláknutý.

Opět platí, že si hru někdy zase rád zahraji, a to i přesto, že byla místa předvítalná a že byla hodně krátká. Jsem zvědavý na další příběhy a interakce. A teď ještě na Man of Medan a The Devil in Me.