Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
System Shock 2
System Shock 2
90

Komentáře

Napsat vlastní komentář
hanak_v_exiluhanak_v_exilu
Dohráno
  • PC 100
První cesta plavidla s pohonem rychlejším než světlo nemohla začít lépe. Za cíl byla vybrána hvězda Tau Ceti, slibný kandidát pro existenci obyvatelné planety. Posádka lodi Von Braun doufala v nalezení světa s dýchatelnou atmosférou. K překvapení všech po příletu zachytila signál dokazující přítomnost inteligentního života. K jednomu vědeckému průlomu rázem přibyl další - první kontakt mezi dvěma vnímajícími druhy. Po návratu výsadku z planety bylo jasné, že se něco strašlivě pokazilo. Rok 2114 měl být okamžikem velkého triumfu lidstva, ale nakonec bude možná datem jeho zániku.

Úvod do děje je jako probuzení do noční můry. Hráčův avatar se ocitá uprotřed zmatku. Vše se otřásá, kdesi ve výšce něco vybuchuje a místnosti aktutně hrozí explozivní dekomprese. Naštěstí je tu pevný a rozhodný hlas slibující pomoc. Stačí ho jen poslouchat na slovo. Začátek předznamenává náplň celé hry. System Shock je hybrid mezi FPS, RPG a survivalem. Těžce zkoušený Von Braun vůbec nespolupracuje. Dveře se odmítají otevřít, stacionární věže útočí bez varování a kamery ostřížím zrakem pročesávají svěřený sektor a hledají vetřelce. Aby toho nebylo málo, tak jsou paluby zamořeny podivnými mutanty. Všechny překážky je potřeba překonat, dveře otevřít a hrozby eliminovat. 

První System Shock je téměř perfektní. To málo co mu chybí k dokonalosti dotáhl druhý díl. Postavu lze nyní formovat k hráčově představě, a paleta možností je překvapivě široká. K dispozici jsou tři cesty, respektující klasické trio RPG - mág, zloděj, bojovník. Pochopitelně přizpůsobené sci-fi tématice. Talenty je možné libovolně kombinovat, a variabilitu zvyšují i rozmanité zbraně. Rozdíl mezi opatrným infiltrátorem nabourávajícím bezpečnostní síť, hřmotným mariňákem který do místnoti pošle pár granátů a pak do ní teprve nahlédne, a flexibilním psionikem manipulujícím vědomím, prostorem a hmotou je doslova propastný. Zdaleka neplatí, že boj na blízko je vhodný jen pro šetření nábojů. Se správnou sestavou schopností je mariňák obávaným bijcem tváří v tvář a s trochu jinou sestavou schopností je jím i psionik.

Akce není tak všudypřítomná jako v klasických střílečkách. Nezřídka se vyskytnou i dlouhé minuty zdánlivého klidu, kdy chodby ztichnou a slyšet je jen slabé skřípání a vzdálené lomození. Atmosféra je bez debat nejsilnější stránkou hry. Pouť zdevastovanými, liduprázdnými chodbami by byla strašidelná i sama o sobě, ale tím zážitek teprve začíná. Obrovskou oporou hutné, téměř horové atmosféry jsou porůznu roztroušené deníkové nahrávky. Počáteční rutinní hlášení o každodenních úkolech postupně vystřídají vyděšené záznamy o nevysvětlitelných incidentech, a ty jsou později nahrazeny syrově podanými popisy prožitých zvěrstev. Dabing postav je perfektní a příběh objasňující peklo na palubách je chytlavě napsaný, takže poslouchat jak původně racionální a sympatičtí lidé postupně propadají zoufalství nebo šílenství je vyloženě depresivní. 

Příběh smolné expedice vypráví i prostředí. Návštěva záchodové kabinky v níž se válí dvě flašky od whisky, pistole a mrtvý člen posádky s prostřelenou hlavou vypovídá o náladě panující na lodi. Opevněné stanoviště s podlahou plnou prázdných patron a s několika odhozenými zaseklými zbraněmi naznačuje, že se tady postavila na odpor odhodlaná skupinka. Krvavé skrvny na stěnách dávají odpověď na otázku jak boj dopadl. Takových malých příběhů jsou doslova desítky, a výsledek je neuvěřitelně živoucí a vtahující. Nezáleží na tom kolikrát jsem hrou prošel - vždy mě osud posádky zasáhl a vždy jsem si všiml něčeho nového. I tento popis je ovšem zoufale nedostatečný a sotva klouže po povrchu. S atmosférou druhého System Shocku se nemůže měřit takřka nic. Vyniká nejen mezi počítačovými hrami, ale oslnila by i v knižním a filmovém světě.

Design úrovní je další ze silných stránek hry. Šest pater Von Brauna nabízí přesně vyváženou směsici nepřehlednosti a logiky. Cesta doprovodným plavidlem Rickenbacker je už jen zamotaný koridor, ovšem tak dovedně vymyšlený, že mi to ani nevadilo. Vyloženě slabé jsou až dvě poslední lokace. Naštěstí jsou milosrdně krátké. Pokud má System Shock 2 vůbec nějakou slabinu, tak v poslední hodině, a speciálně ve finálním souboji. Musím ovšem přiznat, že animace byla vrcholně uspokojivá. 

System Shock přišel jako zjevení. Oživil svého slavného předchůdce a nadchl kritiky. Prodejně ovšem pohořel. Občas se tvrdí, že univerzálně líbivý a přístupný Half-Life zabil novátorský a vysoce kvalitní Deux Ex. Pokud je to pravda, tak skutečnou obětí gigantického hitu Valve je System Shock 2. Ten je totiž z celé trojice diskutabilně nejlepší a subjektivně nejzábavnější.

Pro: pekelně hutná atmosféra, variabilita, příběh, silné postavy, RPG prvky, skvěle vyvážený mix FPS a survivalu

Proti: závěrečný souboj, předposlední lokace, twist jde vidět dvě patra dopředu

+41
H34DH34D
Dohráno
  • PC 100
„Are you afraid? What is it you fear? The end of your trivial existence?“ 

Je to přibližně 5 let, kdy aniž bych znal kontext, jsem si vystřihl tuto část Shodanova ďábelského proslovu a zvolil si jej jako vyzváněcí tón pro SMS zprávu v telefonu. Je tedy pravda, že jsem dlouhé roky obdivoval tuto hru a těšil se na ni. A z výsledného hodnocení vidíte, že z prvního hraní System Shocku 2 po více než 20 letech od jeho vydání, vzniknul příběh o tom, kterak se všechna ta nastřádaná nebeská očekávání proměnila v realitu a v jeden z nejlepších herních zážitků.

Hra začíná cestou protagonisty jakýmsi mini-metrem do práce… Hohó, jaká ironie osudu, že ještě donedávna jsem považoval Half-Life za nejlepší FPS všech dob… A pak jsem poznal sérii System Shock na vlastní oči, myš a klávesnici. Ani jeden z dílů System Shocku není zdaleka k hráči tak přívětivý jako jiné komerčně úspěšnější tituly, proto jsou vlastně oba díly smutnou ukázkou toho, že ta nejgeniálnější umělecká díla někdy zůstávají buď dlouho nepochopena, anebo mainstreamovému publiku skryta.

System Shock 2 je hra sofistikovaná a plná možností. Možností, které záměrně není možné všechny prozkoumat a využít v rámci jednoho dohrání. Systém vylepšování vaší postavy, vašich schopností a zbraní je natolik komplexní a různorodý, že v očích mnoha je hra označována i (částečně) jako RPG. Příběh je také na poměry žánru nesmírně propracovaný a stejně jako u prvního dílu se ukazuje, jak dokonalým tahem na branku bylo použití audiologů. Konverzace s postavami totiž svým způsobem zdržují (v žánru FPS), a hlavně další živé postavy, s kterými byste konverzovali, vytrhávají z hororové atmosféry, která je založena na pocitech osamocení, úzkosti, beznaděje, deprese… Nikoli však přílišného strachu, nutno podotknout. Hra si kupříkladu na vás nepřichystala jedinou lacinou lekačku (ahoj, Doome 3). Zatímco audiology z prvního dílu se snažily hráči spíše vysvětlit, či naznačit řešení budoucích logických problémů, v druhém dílu jsou krom toho i více procítěnější a emotivnější. Příběh díky nim expanduje do šířky.

Technicky nebyl ve své době System Shock 2 vyloženě na špici, ale jeden obrovský klad Dark Enginu upřít nelze. Jelikož engine vznikl původně pro Thief, tak i zde nepřátelé velmi věrohodně reagují na váš stealth postup, pokud si jej zvolíte. Jsou schopni vás vnímat sluchem a svými zvuky na vaši přítomnost reagovat, mají přirozené pozorovací úhly a umí se přepnout do vyhledávacího módu. Já stealth postup sice nevolil, ale krásou hry je právě to, co všechno dělat můžete a přitom nemusíte. Například tleskám nápadu chemických laboratoří a výzkumu. Chcete používat speciální předmět, či pochopit organismus nového mutanta? Sežeňte potřebné chemikálie a danou věc podrobte analýze. Právě o těchto příjemných detailech je série System Shock. A samozřejmě nebyl by to „imerzivní simulátor“, abyste si nemohli téměř ke každé části herního světa přečíst drobný popisek, návod, či historii. Kdo si právě vzpomněl na události, z kterých vzešly kybernetické porodní asistentky, jistě mu přeběhl mráz po zádech…

Nicméně všechny výše zmíněné vychytávky by přišly vniveč, nebýt úžasného herního prostředí. V konečném důsledku je to právě skvělý design vesmírné lodi, který vás bude motivovat k pomalejšímu postupu, k průzkumu každého koutu a možná i k opětovnému rozehrání hry. Troufám si říct, že (v žánru FPS) existuje jen malá hrstka her, která dokáže designem levelů skutečně vyprávět nějaký příběh. Bez zbytečných proslovů postav, či zdlouhavých vzkazů tak stačí koukat kolem sebe a nasávat atmosféru. K tomu vám navíc dopomůže temný hudební podkres s futuristickými záblesky.

Závěrem je třeba dodat, že System Shock 2 není úplně dokonalá hra. Jak se chýlíte ke konci, možná pocítíte lehkou uspěchanost tvůrců, kterou odráží drobet lineárnější design lodi UNN Rickenbacker a za mě osobně poněkud jednoduchý souboj s finálním bossem. Na závěrečnou reminiscenci prvního dílu ale nedám dopustit. V momentě, kdy jsem opět vstoupil do prvního levelu prvního System Shocku, tentokrát v Shodanových vzpomínkách, jsem pocítil tu nezaměnitelnou katarzi. Jako bych se na moment ohlídnul nazpět a viděl tu neuvěřitelnou cestu, kterou mám za sebou – příběh se chýlí ke konci… Nebo snad ne?

„Tommy... What's the matter, lover? Don't you like... my new look? AHAHAHAHAHAHA!“ 
+26
Dan9KDan9K
Dohráno
  • PC 80
System Shock jednička mě pokořil. I když jsem mu asi deset hodin věnoval, nebyl jsem ho schopen hrát s radostí. Tak nějak mi ta hra byla až nepříjemná, se vší úctou k jejím kvalitám. System Shock 2 už jsem pokořil já a většinou jsem ho s radostí hrál.

Na začátku probíhala zvědavost a opatrnost, v průběhu prvního levelu dychtivost, ve druhém trochu studená sprcha, ale prošel jsem, ve třetím a čtvrtém vyloženě nadšení, v pátém a šestém už trochu otupělost, Rickenbauer mě zase nabudil na brzké rozřešení a samotné finále nejdřív štvalo, posléze, když jsem se v té změti začal vyznávat, jsem se vyloženě těšil na každý kus kovu, který jsem našel a chvilku jsem u něj pobyl...prostě jsem tam měl takový pocit domova....

I když noname hrdina neřekne ani slovo (teda nakonec jedno jo) a jako charakter je nulový, příběh pomocí padů/logů je překvapivě navazující a komplexní. O něco podobného se pak třeba pokoušel i Doom 3 nebo Alien: Isolation, ale tam jsem neměl až takový pocit celistvosti. Ten pocit, že se většina věcí děje těsně předtím, než na scénu přijdu já, je správně bezútěšný a stísňující. Na druhou stranu, ačkoliv je přítomnost většiny nahrávek celkem logická, někdy jsem si říkal, proč ji ta či ona osoba pohodila zrovna sem, když operovala úplně jinde.

Z rozřešením příběhové linky nemám sebemenší problém, vlastně tam nejsou ani žádné zásadní otazníky, jen to na samotném konci vyzní zbytečně béčkově.

Systém hry přes FPS prvky, RPG prvky, práci s inventářem, schopnostmi atd. je vlastně perfektní a nemám, co bych vytkl.

I grafika se mi moc líbila. Vystrašený jsem většinou moc nebyl, ale místy jsem byl celkem v příjemném napětí.

S hlavním negativem nebudu nijak originální. Jsem zapřísáhlý odpůrce respawnu, vždycky. Zejména tedy toho, který nemá logické opodstatnění a je okatý. Paradoxem je, že v závěrečné části (krom bosse) respawn prakticky není, přitom by tam byl daleko logičtější. Prostě mám rád ten pocit, že něco vyčistím a mám klid. Argument, že by hráč pak nebyl v tom správném napětí, beru. Ale na mě to neplatí, já bych byl nejspíš ve větším napětí, neb by mi hra přišla díky tomu asi uvěřitelnější. Respawn ve mě budí choutky se na celou hru vykašlat, protože mě dokonale demotivuje. Tak zlé to se mnou je.

Zároveň je ale fakt, že hráč musí mít konstantní pocit, že je celá loď v háji, takže by nebylo vhodné, kdybych prostě věděl, že je pět pater už v pohodě. Takže respawn asi ano, ale jinak. Například při použití výtahu, či maximálně v rámci patra, ale na úplně opačné straně, abych to neviděl a nevěděl, že tam se prostě reálně nikdo objevit nemohl. A především ne programově na těch samých místech!

Častý argument pro respawn je taky to, že to může zachránit hráče před kritickým nedostatkem peněz, kdy musí koupit jednu věc. Ironií osudu jsem sám do té pasti spadl a respawnu pak využil. Vlastně bych byl ale raději, kdybych byl nucen prošmejdit celou loď a zrecyklovat sto kytek. V momentě, kdy jsem čekal na znovuobjevující se mutanty, se mi systém respawnu zjevil v celé své hrůzné nahotě a je to teda šílené. Například v úvodním levelu med/sci se po odběhnutí mutanti objevují každých dvacet vteřin. Preferuji pomalý postup hraní. System Shock 2 jsem hrál strašně dlouho, třeba i 40 hodin, aby mi nic neuteklo a tohle tenhle styl hraní strašně trestá. Všude se píše, jak v pozdějších fázích není nouze o munici. No, já ji měl. Argumenty pro tedy jsou, argumenty proti, a sice demotivačnost, zbytečně brzký stereotyp, frustrace a nedůvěryhodnost, jsou pro mě ale o něco důležitější.

S nejlepší hrou všech dob bych byl asi opatrný, ale hra je to určitě skvělá. Většinu posledního týdne jsem musel hrát do sedmi osmi do rána, to už začalo totiž pomalu svítat a pak se celý den zase těšil, a to se mi už dlouho nestalo. Dneska jsem to dohrál už v pět, takže hurá spát o něco dříve!
+32
Han22Han22
Dohráno
  • PC 95
System Shock 2 je na tom podobně jako první díl. Fantastická hra, kterou mám v podvědomí jako skvělý zážitek, ale zároveň tak složitá záležitost, že jsem její znovudohrání odkládal tak dlouho jak to šlo.

Začnu tradičně příběhem, který je možná jedním z nejlepších, co jsem ve hrách viděl. SPOILERY! Jako bezejmenný voják absolvujete výcvik a jste přiděleni na vesmírnou loď Von Braun. Vědecké plavidlo, které se s pomocí nadsvětelného pohonu vydává v doprovodu vojenské lodě Rickenbacker prozkoumat Tau Ceti 5, planetu s inteligentním životem. Stejně jako v prvním díle se probouzíte ze stáze a zjišťujete, že se něco ošklivě pokazilo. Loď ovládají mutanti, řízení Mnohem, kolektivní inteligencí nepodobnou Borgům ze Star Treku. Mnoho hledá a asimiluje všechny životní formy a málokdo mu odholá. Ke všemu se umělá inteligence Xerxes zbláznila a tak na Vás útočí i roboti, věžičky a další havěť. Jediným světlem v tunelu je doktorka Politová, která Vás vede přes první patra a když na ni narazíte a zjistíte kdo to je, spadne Vám čelist. Víc neprozradím, jen že se Vaším spojencem stane někdo, koho byste vůbec nečekali.

Devizou jsou oproti jedničce pamětihodné postavy, ať už dvojice naprosto rozdílných kapitánů, zoufalá vědkyně která vzdoruje, šéfka bezpečnosti která při snaze ubránit pořádek vraždí nevinné. Nebo dvojice milenců, kterým budete fandit aby to zvládli. O to více mě rozzuřil naprosto debilní konec, nesmyslně pomrkávající na další díl, který mě zkazil i tu radost z jediné pozitivní věci, co sem zažil. Jak se proboha Shodan dostal na tu loď???.

Grafika je oproti jedničce bezchybná. Ať už se pohybujete na palubě lodí, v útrobách Mnoha nebo v retrokole, je na co koukat, všechny efekty, modely i prostředí vypadají fantasticky a když si to srovnám s ne zrovna hezkými hrami z té doby, System Shock 2 se povedl, i když je to možná nějaký remaster z GOGu. Co se ale nepovedlo jsou animace, jednak je tu pouze intro a outro a druhak něco tak hnusného se jen tak nevidí. Zejména model hlavní postavy mě bude strašit ve snách. Škoda, trošku toho filmového pozlátka ala Warcraft, Command and Conquer či podobných her by pomohlo.

No a hratelnost? Ze začátku je to 100% fantazie. Tvůrci rozhodně nevyměkli a hru nezjednoduši jako třeba v případě Deus Ex vs. Deus Ex 2. Zlepšilo se ovládání, kdy jednou klávesou vyvoláte všechny menu, zmizel kyberprostor a zjednodušené je i hackování. Jinak ale možností je neomezeně. Jsou tu implantáty, software, zbraně se můžou poškozovat, takže je nutno je opravovat či udržovat a lze je také modifikovat. Jako dříve mají zbraně více nábojů či režimů střelby. Přibylo brnění, inventář doznal změn a je přehlednější.

Navíc se objevil plně propracovaný RPG systém. Za plnění úkolů i pilným průzkumem nacházíte cybermoduly, pomocí kterých vylepšujete statistiky. Ty jsou 4 druhy (zbraně, osobní statistiky, technické skilly a psionické schopnosti), každá má několik vlastností a každou vlastnost můžete vylepšit až na 6 úrovní. Takže i když sbíráte cybermoduly jak o život, zapomeňte na to, že ke konci vylepšíte všechno na max. Schopnosti přitom ovlivňují vše - odolnost, velikost inventáře, rychlost a schopnost oprav, hackování, modifikací či údržby, možnost používat určité zbraně atd... Další novinkou jsou nanity, kterými platíte v replikátorech za vybavení, používáte je k opravě, hackování ad.. Samozřejmě zůstaly logy, přístupové karty, kódové zámky, emaily a sledování osudů posádky. Novinkou jsou třeba duchové - na pár místech zahlédnete osudy většinou tragicky zemřelých. Musím uznat, že možností je tolik, že jsem spoustu toho nevyužil (PSI schopnosti, exotické zbraně).

Samozřejmě je to v jádru pořád 3D akce. Takže WASD, strafování, rychlé reflexy a přesná muška Vám pomůžou i proti silnějším oponentům, pokud máte natrénováno. Tvůrci vytáhli pěkné zrůdy a tak tu máme zombíky (s brokovnicí), pavouky, hnusné mutanty, psychomozky, z druhé strany pak přehnaně slušné sebevražedné droidy, obří roboti či nechutné věže, které z Vás udělají krvavou kaši. A bohužel nechybí ani otravný respawn i když ne v takové míře jak v jedničce. Ale nepřítel z právě projité chodby nasere.

Jelikož jsem nezkoušel PSI schopnosti ani exotické zbraně, zbraně jsou trošku zklamáním. EMP puška či fúzní kanón jsou pomalé, laserový meč slabý, takže nejvěrnější pomocnicí mi byla automatická puška (v módu na jednotlivé střely, protože nábojů je málo), která má kromě obyč. nábojů i protipěchotní či naopak armor-piercing a poradí si s každým nepřítelem.

Zejména prvních 6 pater na Von Braunu je prostě fantastickou záležitostí. Každé patro má určitý styl, několik částí, v každém koutě se něco skrývá - tu bednička na hacknutí, tu mrtvola se zajímavým příběhem, zamčená zbraně, cybermoduly, nanity, přístupový klíč. Vyplatí se pomalý a pečlivý postup, zapisovat si kde co dělat, psát si poznámky do mapy. V každém patře je nějaký hlavní úkol a než se k jeho splnění dostanete, projdete patro skrz naskrz. Vadou na kráse je mapa, která se dohrává postupně po sekcích a ne podle toho co objevíte, což je šíleně matoucí. V temných prostorách mi chybělo něco jako baterka (sakra i jednička ji měla). Rozhodně to není oddechovka, ale pohltí Vás to na 100%.

A proč nakonec jen 95%? Inu druhá půlka je šitá pořádně horkou jehlou. Namísto fantastických úrovní plných nápadů je Rickenbacker jen tři krátké víceméně lineární levely, tělo Mnoha je nudné bludiště a poslední retro-kolo otravné. Souboje s bossy nejsou složité, jen otravné kvůli neustále se obnovujícím nepřátelům kolem. Navíc z nepochopitelných důvodů není v žádném z těchto kol mapa!! - což ve třech z pěti kol znamená občasné bloudění. Přišlo mi že tvůrcům došly prachy a chtěli to rychle dokončit, protože konec včetně rozuzlení příběhu je pro mě dost zklamáním.

Takže za tu odfláklou druhou půlku, horší resp. žádnou mapu a pár drobností nakonec jen 95%. I tak bych řekl že jde o 3D akci roku 1999 a zároveň nejlepší hru toho roku z těch co jsem dohrál.

Pro: Grafika, úžasný příběh s nezapomenutelnými postavami, fantasický leveldesign, nekonečně možností.

Proti: Trošku odbytá druhá půlka a rozuzlení příběhu, absence mapy v druhé části.

+23
DrektDrekt
Dohráno
  • PC 85
System Shock 2 je bezpochyby jedna z nejlepších her své doby. Dodnes se ještě někdy používá k výuce game designu, který je zde sytý, ale čistý a lehce uchopitelný. Až k nevíře, kolik mechanik a narativních technik se z něj používá ve hrách dodnes. Na druhou stranu – všimnout si zde dá i pár věci, které nejsou ideální a které už dnes zaručeně umíme udělat líp.

Zaměřím se tu hlavně na ně, protože pozitiva jsou neustále opěvována v ostatních komentářích, takže moc nemá cenu abych je tu taky opakoval.

Opruz číslo jedna pro mě bylo občasné bloudění po mapě, protože se na ní cílová lokace nevyznačují, pouze jsou vágně uvedena v quest logu. Takže se můžete klidně desítky minut bloudit po celém podlaží a hledat co jste zde sakra přehlídli, přitom se máte vrátit o podlaží zpátky.

Dále jsem s sebou celou hru tahal spoustu věcí, u kterých jsem netušil, jestli mi někdy k něčemu vůbec budou (některé nakonec vážně nebyly), kvůli absenci popisků využití. Hádám, že v té době byl ke hře přiložen manuál, v dnešní době alespoň díky lidem za Shodanpedii, která mi aspoň ke konci využití pár předmětů vyjasnila (a o dost mi tím pak průchod hrou usnadnila).

Háčkování je fajn, a i když teda jde správným pořadím uzlů trochu zvýšit pravděpodobnost úspěchu, je až moc náhodné a čekal bych že to bude víc o tom umu hráče. Soubojový systém také super, i když třeba měnění druhu nábojů v probíhajícím souboji je hodně krkolomné.

Ale to jsou věci, které za to vše ostatní, co se povedlo dokážete odpustit, a pokud jste stejně jako já nikdy předtím tuto legendu nehráli, vážně doporučuji to napravit.
+21
VšivákVšivák
Dohráno
  • PC 95
Shodan je opravdu zákeřná bestie. Nemilosrdná, krutá s dost tuhým kořínkem. Člověk by řekl, že po explozi v minulém díle bude mít dost. Nemá dost a je silnější než dřív.

Nechápu neúspěch téhle série. Novátorský přístup. Tolik nových nápadů. Jenže hráči jsou konzervativní pancharti. Proč si hrát na pomalé otloukánky, když můžu vzít BFG a pořádně jim to nandat. Moc velká hloubka hry? Nebo to byla špatná reklama? Každopádně, o kvalitní hru se často stará komunita. Pokud si v dnešní době můžu celou hru hodně vylepšit různými módy, bude to asi znak toho, že se tady skrývá kvalita.

Atmosféru u mě rozhodně nedělá zdejší hudba. Do takhle ponurého a osamoceného prostředí se podle mě svižná elektronická hudba nehodí. Ani akce na to není dost akční. Jinak je atmosféra perfektní. Pocit samoty a odříznutí na vesmírné lodi, která je hodně vzdálená od domova. Strašidelné zvuky. Pocit zranitelnosti. Rozhodně hra nepatří k nejlehčím, pokud si jí nedáte na nejlehčí obtížnost.

Nelineární úrovně, které je radost prohledávat. Postupně se přitom dozvídat střípky ze skvělého příběhu. Zápletka je až skoro beznadějná a bezvýchodná. Jak se z toho můžu dostat? Jako bych letěl do slunce. Nepřátelé jsou odpudivý a objevují se pořád znovu. Nábojů je málo a jsou drahé. Design je parádní a zbraně dost nemotorné.

RPG prvky jsou nejlepším prvkem hry. Celý systém je postaven tak, že se můžete vydat snad třiceti různými cestami. Věřím, že všechny budou fungovat. Já se dal cestou hackera ze specializací na lehké zbraně. Úplně jsem například vynechal PSI. To může pak být úplně jiný zážitek. Tohle se fakt povedlo.

Trochu mě štvalo časté utíkání před mouchami. Ještěže nebyli moc chytré. Ve hře je oproti jedničce méně hádanek. Což jsem uvítal. A méně přehledná mapa. Jinak se duch hry nezměnil. Dost mě potěšila i úplně poslední nostalgická úroveň téhle dlouhé hry. Na FPS je délka hry hodně nadprůměrná a zábavná.

Pro: atmosféra, perfektní design, rpg prvky, perfektní příběh, komunita vylepšující hru

Proti: časté zdrhání před mouchama, občas dezorientace

+24
RonikRonik
Dohráno
  • PC 95
Herní výzva #3

Kdybych měl System Shock 2 charakterizovat jedním slovem, bylo by to "elegantní". Žádná z částí hry nepůsobí přebytečně, všechny mají své důležité místo a podporují se navzájem. Samostatně nejsou sice top ve svém žánru - není to ani ta nejlepší střílečka ani to nejkomplexnější RPG, které jste kdy viděli, ale dohromady to společně se vším ostatním prostě funguje na jedničku.

Už od prvních kroků na vesmírné lodi Von Braun mi bylo jasné, že jsem rozehrál něco jedinečného. Pomalý průzkum liduprázdných chodeb s pouhým hasákem v ruce. Boj o přežití s podivnými mutanty a nedostatkem úplně všeho užitečného. Postupné odhalování tragického příběhu lodi a jejich cestujících. Bohaté možnosti rozvoje postavy a přístupu ke hře. Všudypřítomný pocit zmaru a osamělosti podpořený vynikajícím ozvučením.

Tohle všechno mě pohltilo jak málokterá hra a ačkoliv ke konci SS2 poněkud dochází dech, bavil jsem se u něj úplně královsky. I 17 let po vydání má SS2 pořád co nabídnout a rozhodně se ho nemusíte bát zkusit i dnes - ovládání je naprosto bezproblémové a pokud by se vám nezdála grafika, není nic lehčího než si hru trochu omladit pomocí modů. Pokud nejste beznadějně uzamčeni ve světě coverových stříleček a sportovních her, rozhodně se nemusíte bát nějakých řečí o tom, jak moc hardcore a nepřístupný System Shock 2 je. Když se dostanete přes komplikovanější začátek, tak vás hra chytne a nepustí.

Od vydání System Shocku 2 vyšlo spoustu her v podobném duchu a duchovních nástupců - ať už hororová střílečka Dead Space (svého času System Shock 3), která si ze SS2 bere hlavně prostředí a atmosféru, BioShock, "nástupce" od stejného tvůrčího týmu nebo i první Deus Ex (který se pravda SS2 nemohl inspirovat, protože byl vyvíjen souběžně s ním, ale v jeho herních mechanizmech bychom našli mnohé podobnosti). Ale nemůžu si pomoct, i když každá z těhle her má své nesporné klady a nikdy by mě nenapadlo říct, že jsou špatné, System Shocku 2 se žádná z nich nevyrovná. Můžou být hezčí, větší nebo strašidelnější, ale ne všechny hry jsou jen součtem svých mechanik. Některé jsou něco víc.

Pro: atmosféra, variabilní hratelnost

Proti: slabší konec hry, ze začátku otravný respawn nepřátel

+43
ListyListy
  • PC 25
Bohužel, tohle je jedna z her, která mi zkrátka nesedla!

Začal bych od triviální obtížnosti až po nekonečná muka špatného ovládání a vůbec celkového pocitu z hraní. Po grafické stránce jde o skvost své doby. Zvukově taky paráda. Tedy audiovizuálně 10/10, ale potom začne samotná hra.

U hry, jako je tohle je potřeba kvalitní nápad, chuť hrát., propracovaná a hutná atmosféra. Nic takového jsem za ty čtyři hodiny nenalezl. K System Shocku jsem se ještě nedávno vrátil, s nějakou tou modifikací. Ale jaká to je potom hra? Očekával jsem od tvůrců krvavě červený rubín na pomyslném náhrdelníku dokonalých RPG her (Fallout, Gothic 2 HR...), dostal jsem ušmudlaný, malý, špinavý emerald s příměsí všeho možného, ale nic nepřevládá.

Říkejte si co chcete, právě tu atmosféru bych vytkl úplně nejvíc. Každý tvrdí, jaká je hutná a parádní, jak dokáže do té chvíle vtáhnout. U mě to tak nebylo.

SS 2 zklamal na plné čáře, nezbývá než se vrátit ke skvělé jedničce.

Pro: Audiovizuální stránka, super první díl

Proti: Ovládání, nápad, atmosféra, technické problémy, respawny (!!!)

-8 +8 −16
MarezCZEMarezCZE
Dohráno
  • PC 95
K této hře jsem se na doporučení zdejších uživatelů, kterým dlužím veliký dík, dostal až v tomto roce(2013) a můžu s klidný svědomím říct, že si jedná bezpochyby o nejlepší hru, jakou jsem letos hrál, s nevětší pravděpodobností jí i zůstane.

Když někdo řekne suvival, tak se mi nevybaví Resident Evil, nebo Silent Hill, ale právě SS2, tím nechci tyto velmi povedené série hanit, ale v porovnání s SS2, alespon na drouhou obtížnost, nesnese SS2 srovnání. Zde bojujete o život s kazdým krokem. Monstra, bezpečnostní systémy, roboti, vaše vlastní mysl, nebezpečné látky, mouchy a mnoho dalších věcí vás bude na zivotě ohrožovat co chvilku. Hra z roku 2000, kde používáte desítky věcí k postupu úrovněmi, hra s komplexním RPG systémem rozvoje postavy, hra, kde vylepšujete zbraně, hra, kde nusíte používat mapu, hra kde vás nikdo nevodí za ručičku, hra s dospělím příběhem. Mohl bych pokračovat donekonečna, ale v moderním kabátku by tato hra doslova rozcupovala dnešní konkurenci... Je mi smutno, ale s největší pravděpodobností by i v dnešní době komerčne propadla, kdy je dnes nějvetším komerčním hitem Moorhohun zabalen do atraktivního balení.

Nejsem si jist, ale myslím, že 80 procent dnešních hráčů by po prvních patnácti minutách pobíhání po prvním resp. druhém podlaží a zhebnutím v rohu místnosti po ozářením radiací s hasákem v ruce, hru odinstalovala a už se k ní nikdy nevrátila, protože je to děsná pí*ovina. Protože to holt není tak cool jako kosení stovek teroristů a vrtulníku a hummvee.

Tato hra je masterpiece, který se rodí jen jednou za čas. Musel bych tu popsat stovky řádku, abych dokázal říct, jak je dobrá, jakou má skvělou atmosféru a hratelnost, to ale dělat nebudu, tahle hra si svoje hráče našla, pravý hráč pozná, ze toto je jedna z nej. her, jaká se kdy zrodila.

Jediné mínus u mě je, poslední část hry, kdy se stává trochu frustrující a zde jako by byla dodělaná narychlo.

Škoda že v brzké době nevzikne už asi nic podobného, protože CoD, ale to nevadí, dám si SS2 znovu a jinak a potom zase znovu a zase jinak, a to je na SS2 právě tak super.

Tímto bych chtěl poděkovat DH a zdejšímu osazenstu, za doporučení tohoto kusu, protože nebít tu, tak bych o tento klenot přišel.

Metascore:92

Pro: Atmosféra, boj o přežití, RPG vývoj postavy, nelinearita, 15 h herní doby, několik stylů hry atd. atd.

Proti: Pslední část hry

+31
Kosi..Kosi..
Dohráno
  • PC 90
Ačkoli hodnotím vysoko, nejsem z těch kteří by slepě obhajovali všechny prvky této hry, jako jiní, snad i malinko nostalgií zaslepení uživatelé. (nic ve zlym - každej má svý nedotknutelný tituly)

SS2 jsem hrál už v době vydání, ale z nějakýho důvodu jsem tu hru nedohrál. Nejspíš na tom měl podíl mimo některých níže uvedených negativ i problém s porozuměním anglických textů a vůbec některých herních mechanismů.
Už po prvních třech levelech je zde jasně patrná snaha jiných her, přiblížit se této klasice (Bioshock, Dead Space) jak příběhem, tak jinými aspekty. Některým se to povedlo, jiným příliš ne. V rámci doplnění herních znalostí, jsem teda pojal za příjemnou povinnost pokořit tuhle 14 let starou pecku:

Grafika je stále výborná a podezírám GOG verzi, že v sobě obsahuje nějaký grafický updaty nebo co, poněvadž na tu dobu jsou detaily textur nevídaný. Ačkoli by někdo mohl namítnout, že se tyto textury příliš opakují (stěny, podlaha) tak mě toto vůbec nevadilo – v takové lodi by to asi nijak variabilní nebylo…

Ujímáme se tedy právě probuzeného vojáka na vesmírné lodi a díky emailům od Dr. Janice Polito se vrháme do průzkumu útrob této. Příběh je ucházející, jen by hlavní hrdina mohl občas něco říct. Já osobně bych na ten email ze všeho první odpověděl a měl hodně otázek :) Co zde musím vyzdvihnout je představování různých charakterů na lodi pomocí nalezených logů, kde jsem si oblíbil přdevším drsnou seržantku Bronsonovou a skvěle uchýlnýho Dr. Millera.

Především na začátku hry je zde přítomna výborná atmosféra, kterou sytí především zoufalej nedostatek nábojů, strach z neznáma,a dobře zvládnutá zvuková stránka hry (hrál jsem bez muziky). Prostředí je dosti spletité, nebejt mapy asi bych i dost bloudil, což je samozřejmě plus. Vůbec možnost kdykoli se vrátit do předchozích levelů dle libosti je super nápad. Díky některým hezky umístěným skladům s chemikáliemi se staly výlety do např. MEDICAL/SCIENCE levelu příjemnou tradicí.

Vývoj postavy taky samozřejmě potěší, opravdu je na hráči, kterým směrem se bude ubírat. Do psioniky jsem nevrazil ani modul (tu kouli sem ani nedržel v ruce), zato standardní zbraně a hackování se staly mými nejvěrnějšími pomocníky.

Tempo hry potom musím pochválit – žádný zběsilý přestřelky = ani útočná puška nestřílí automaticky dávkou, vše je dobrý pořádně prohledat a prošmejdit. Především vybíjení nalezených zbraní má svoje kouzlo a oproti běžným akčním hrám, kde mizí zbraně v okolí dvou metrů a automaticky se transformujou do novejch připravenejch zásobníčků, tady to má punc reality, kdy si ten jeden náboj do brokády člověk musí zasloužit :)

Zatím to vypadá, že jen chválím a tak je čas nalít si úplně čistýho vína – co se nepovedlo?

(schovívavej fanda snad promine)

Respawn nepřátel
Ale ano, ovšem že chápu ty řeči okolo atmosféry i to, že nemůžu chodit po prázdné lodi, když se dá v levelech vracet. Přesto je uvedené v této hře místy přímo rozčilující – aby mě lezli do zad z místnoti bez dveří? Tohle atmosféru naopak kazí – přesně už jsem měl naučený, kde s JISTOTOU potkám ze dva hybridy. Respawn se prostě nepoved a i když bych ho možná zachoval, tak rozhodně ne v této doočíbijící a nespravedlivé formě.

Nepřátelé
Hybridi jsou super, ti se fakt povedli. buchty s lejzrovym paprskem už sou na tom hůř, no ti ninjové se svítícíma laserovýma hvězdicema už mě teda nebrali, trapný mozky tomu nasadili korunu. Vůbec závěr hry sráží hru do pouhýho nadprůměru. Například prvního bosse jsem skoro vzdal. To po mě fakt chtěli, abych celou dobu sprintoval okolo jako blbeček? Proč je z toho úplně nakonec trpaná střílečka s autorespawnujícíma se nepřátelema přímo člověku před očíma?

A teď možná bodnu do vosího hnízda:

Přeplácanost a nesoulady
Sice sem to nepočítal, ale není 30 let trochu málo na uražení mezihvězdné vzdálenosti bez nadsvětelnýho pohonu? Není divný, že všichni umíraj tesně předtím než hráč vejde na scénu? Není k podivení jak rychle zvládli přeoperovat všechny ty opice a lidi? Ale dobře tohle ještě čert vem. Ok.

Takže máme tady vesmírnou lod, cizí planetární systém, svinstvo MNOHA, do toho umělou superinteligenci která to stvořila (a seká se jí procák, když mluví), nezapomeňme taky však na implantáty, cílený technologický mutace lidí i zvířat, do toho vylepšování vlastního těla implantátama nechtěli byste si třeba ty duchy, páni autoři, už nechat od cesty? Na jednu hru toho je trochu moc. A vysvětlení těchto duchů je technologickej blábol. Nic až tak vědeckýho.

Stejně jako například Hackování
Tak mám schopnost hackingu, do toho nějakou kybernetickou přizpůsobivost či co, pak si můžu tuto vlastnost vylepšit na zlepšovacím terminále (perk) fajn, proč do toho eště sakra míchat verzi softwaru? Tohle je sice složitý fest, ale hackování jako činnost je spíše o náhodě a přemejšlet u měj člověk příliš nemusí. Proč tohle trochu nevyvážit, aby i hráčův um a cit taky něčím mohl toto výraznějc ovlivnit.

Celkové hodnocení: 90% I přes uvedené nepříjemnosti se bezesporu jedná o jednu z nevýznamnějších her 90tejch let, která otevřela oči mnoha jiným tvůrcům a ukázala, kam až může střílečka z pohledu první osoby zajít. Nicméně škoda, že si hra neudrží až do konce atmosféru prvních levelů - tam je to téměř bez chyb.

Glory to the mass, glory to the flesh!

Pro: Atmosféra, vybíjení zbraní, tempo hry, možnost vracet do již známých míst, volnost, obtížnost, příběh, zvuky, grafika, Xerxes, Mass

Proti: Respawn, přeplácanost, někteří nepřátelé, některý prvky hudu (třeba zbatečněj ukazatel zdraví nepřítele)

+21
ShoggotShoggot
Dohráno
  • PC 95
Pamatuju si, že poprvé jsem hrál demo někdy v roce 2000 a byl ze hry posraný až za ušima.

Vrátil jsem se k ní poměrně nedávno s tím, že tohle prostě musím dohrát. A neudělal jsem chybu. Zastaralá grafika je ten nejmenší problém a při hraní mi vůbec nepřišla na mysl. SS2 má totiž jiné esa v rukávu. A těmi je hratelnost, atmosféra a příběh.

Hru jde dohrát opravdu mnoha způsoby. Ať už jako mariňák odpalující granátometem nepřátelé na kousky, psionik trhající stvůry pomocí své mysli nebo plíživý inženýr hackující bezpečnostní systémy, bedny, dveře a tak dále.
A kdyby to bylo takhle, tak je to ještě nuda. Ale tyhle ideální typy jde všemožně kombinovat a vždy z toho vznikne unikátní postava, která umí to a to a má silné stránky tady a slabé zase jinde.
Všichni ale mají jedno společné. Hra ze začátku není vůbec jednoduchá a respawnující nepřátelé vás nejenže mohou nepříjemně znérvozňovat, ale i vyloženě frustrovat. Pokud ale na tuhle hru přistoupíte, atmosféra se ještě prohloubí. Zpočátku nacházíte munice trestuhodně málo, moc toho nejde hackovat, v podstatě se oháníte jen hasákem a zbraně co najdete jsou ve strašlivé kondici.
Dobře to ale buduje atmosféru. Chodbami vesmírné lodi Von Braun se rozléhají strašlivé zvuky, děsivé hlasy nepřátel ("Run! Yes! Run!"), prskání poškozených přístrojů, řev zmutovaných opic a dokonce i laskavé hlasy robotů, kteří vás ale chtějí zabít. Do toho všeho všudypřítomné zohavené mrtvoly členů posádky lodi, krví napsané nápisy na zdech, zvukové disky objasňující co se vlastně stalo...
Prostě atmosféra je, že by se dala krájet. Škoda jen, že zhruba v půlce hry už naberete tolik munice a zbraní, že onen pocit plazení se pro každý náboj a přežití už tak silný není. Lékarniček ale zase tolik nepřibude.

O příběhu snad nic, protože každý spoiler by byl hříchem. Postupné odkrývání hrůzy, která zasáhla Von Brauna mě drželo u hry dlouho do noci a vy s postupně dalšími instrukcemi které dostáváte a s disky které sbíráte zjišťujete, že stále víte málo a to vám nijak dobře neudělá. Také zde nastává jeden z údajně největších příběhových zvratů vůbec, ale ten nechápu jak někdo nemohl předvídat.
Oba dva hlavní nepřátelé hry taky stojí za to.

Nevím, co bych už ke hře napsal. Hodnocení mluví za sebe. Jediné, co hře brání dostat vyšší hodnocení je slabší finále hry, skoro jako by na vývojáře tlačila deadline. A pokud vám nevadí stará grafika a respawnující nepřátelé, není důvod tuhle hru aspoň nezkusit.

Její status legendy už jí totiž nikdo nesebere a takové pokusy jako Bioshock se klidně mohou snažit dál. Král zůstává králem.

Pro: amtosféra, (znovu)hratelnost, příběh a jeho odkrývání, začátek a prostředek hry

Proti: trochu slabší finále, pro někoho starší grafika a respawnující nepřátelé

+46
mazar1234mazar1234
Dohráno
  • PC 100
Po dohraní prvého dielu na maximálnu možnú obtiažnosť som sa hneď vrhol aj na diel druhý. Samozrejme po stomilónty krát...

Najlepšia hra aká kedy bola vyrobená je jasným favoritom herného neba. Nehorázne vymakaná atmosféra, ktorú nič neprekonáva, maximálne sa tak možno vyrovnáva. Táto hra je aj zaujímavým dôkazom toho, že zvuk dokáže spôsobiť viac vo výslednom efekte ako grafika.

Nad 100% som vôbec nerozmýšľal ale som ich tam rovno nahodil, tu fakt nie je o čom.

Škoda že som hral Systemáka skôr ako Deus ex, keby to bolo opačne ešte viac by vynikol ten neuveriteľný fakt, že bobastická-úžasná a nehorázne zábavná hviezda herného neba Deus ex (to akože aj naozaj je) je v porovnaní so System Shockom len také smiešne orezávatko pre malé detičky v plienkach.

Je to Hardcorová hra ako má byť, nádherne tvarovateľná postava vďaka skillom a traitom je tou najlepšou devízou. Aj keď je pravda že po prejdení na Rickenbacker je z toho len rovný tunel a level dizajn klesne oproti 5-levelom Von Braunu.

Zhrnuté a podčiarknuté, kto toto nehral ten to určite s hraním počítačovývh hier vôbec nemyslí vážne, System Shock 2 je úplný základ herného vzdelania.

Tak kolonka PRO má príliš obmedzenú dĺžku na túto hru :-).

Pro: Je táto kolonka nejako obmedzená, lebo toho je moc veľa. Možnosti voľby vývoja postavy, ZVUK, ZVUK, ZVUK..... Hlas Xerxesa je tak dokonale neživý ako hlas HAL9000. So znalosťou anatómie sa lepšie zabíja. Viac druhov munície na rôzne typy terčov . Atmosfér

Proti: Jediné čo môže vadiť sú technické problémy na nových hardwarových konfiguráciach, ale za to môže hlavne čas a nie gameplay hry ako takej takže nič skutočné sa nedá vytknúť.

+51
IsairIsair
Dohráno
  • PC 95
Po vynikajícím prvním dílu přichází ještě lepší díl druhý. Lepší snad ve všech ohledech, od atmosféry až po skvělý soubojový systém.

Právě ona atmosféra je, řekl bych největším tahounem. Hra se opět odehrává na vesmírné stanici, kde jediným (lidským) přeživším zůstáváte právě vy, pocit odloučenosti je zde tedy znatelný na každém kroku. K tomu přihoďte ještě určitý hororový prvek, boje proti hordám zmutovaných bestií s minimálním počtem nábojů, respawnování nepřátel, kteří vám často nepříjemně vpadnou do zad (tohle si nicméně mohli autoři odpustit:)) a dostaneme atmosféru tak hustou, že by se dala krájet.

Hůře na tom není ani soubojový systém a s ním spojený vývoj postavy, který je na FPS/RPG nebývale povedený (co se téhle směsice žánrů týká asi nejlépe) . Ve hře získáváte tzv. kybernetické moduly, kterými si můžete u speciálních terminálů vylepšit celkem 4 zaměření, jimiž jsou „Psionické Síly“ (obdoba magie ve fantasy), „technické znalosti“ (hackování, oprava zbraní, modifikace zbraní apod.), „ovládání zbraní“ a 5 základních statistik (Síla, Odolnost, Obratnost, Inteligence a Kybernetická přizpůsobivost /zlepšuje hackerské schopnosti/), moduly si samozřejmě můžete sbírat, či je později získáváte za splnění questů. Tímto si můžete postavu opravdu přizpůsobit k obrazu svému a (znovu)hratelnosti to tak jenom prospívá. Souboje jsou taktéž perfektní a je nutno při nich často trošku taktizovat, neboť jak jsem se již zmínil předtím, nábojů je málo, čili plýtvání se trestá smrtí, navíc každý nepřítel má určité slabosti/odolnosti na jiný typ munice, takže je lepší se dopředu trochu připravit. Například již základní pistole obsahuje hned 3 typy munice- průrazné (proti mechanickým cílům), standardní (na všechny cíle průměrné zranění) a jeden typ proti živým cílům.

Po technické stránce je System Shock 2 obstojný, zvuky jsou opravdu perfektní (i díky nim je atmosféra taková, jaká je), grafická stránka vcelku dobrá, alespoň co se týká prostředí, modely postav jsou na tom ovšem prachbídně. Hudba nijak výrazná a vlastně zní pouze v akčních pasážích, ale celkově skvěle podtrhuje určitou situaci.

Celkově jsem ze System Shocku 2 opravdu nadšen a vlastně nemám žádnou větší výtku, ale tak abych tu pouze nevychvaloval, něco přeci jen přihodím... ne každému se musí zdát košer ten respawn nepřátel, ač příliš otravný vlastně ani není.
Ačkoliv jsem hrál SS 2 po všeobecně až příliš vychvalovaném Deus Exu (který tímto těm, kteří ho snad ještě nehráli, doporučuji, neboť není vůbec špatný), překvapilo mě, že o rok starší a vlastně i méně populární (?)/minimálně zde na DH určitě:)/ System Shock 2 je na tom vlastně o dost lépe.

Pro: Atmosféra, Příběh, Vývoj postavy, ozvučení

Proti: Někomu může vadit respawn nepřátel, graficky slabší modely postav.

+37 +38 −1
DrolinDrolin
Dohráno
  • PC 100
Pokračování jedné z mých nejoblíbenějších sérii, jejíž první díl jsem nedávno dohrál. Atmosféra je tu ještě o stupínek hutnější a zdánlivě opuštěné vesmírné plavidlo zdá být ještě temnější. Grafika doznala výrazného vylepšení a tak i dnes by neměl být problém se do hry ponořit na dlouhé dny. Záměrně píši dny (a noci), protože procházka po Von Braun vás zprostí veškerých aktivit a nezbude vám než System Shock 2 projet v co možná nejlepším případě na jeden zátah.

K SS2 jsem se dostal až po podobně koncipovaném Deus Ex, a tak jsem měl zažité mechanismy a mohl jsem se od prvních chvil soustředit na samotnou hru. První okamžiky po probuzení a následné zmatené probíháni a sledování posledních přeživších za sklem, kterým nijak nemůžete pomoct z jejich problémů, patří mezi nezapomenutelné okamžiky. V pozdějších fázích, kdy si na všechno okolo zvyknete, atmosféra trochu ztrácí a mění se na (i tak zábavné) vybíjení zombíe, opic, pavouků a další havěti, aby poslední patra lodi naprosto změnily design a důsledkem rozuzlení děje znovu vyhnaly hratelnost do nejvyšších pozic.

Kdo by neznal klasickou větu "Look at you hacker" od Shodan a s tím spojený vynikající dabing. Obecně celé ozvučení se povedlo na jedničku a tvoří až polovinu atmosféry. Příběh je dávkován skrze namluvené logy, což perfektně zapadá do konceptu hry a jejich čtení je zábavou samo o sobě.

Dle hodnocení lze zjistit, že System Shock 2 nemá žádné výrazné chyby a tak nelze než titul z konce 90. let doporučit. Legenda, kterou by si nikdo Sci-fi pozitivní neměl nechat ujít.

Pro: příběh, detaily v designu, grafika a zvuky, atmosféra

Proti: HW problémy

+30
TarhielTarhiel
Dohráno
  • PC 100
Dlho som rozmýšľal, či dať 90 percent alebo 100. Ale keďže technicky bezchybná hra neexistuje (a podľa mňa by malo byť možné dať 100 percent hre bez toho, aby bola technicky dokonale odladená - pretože taká hra neexistuje ), dávam plný počet :) Z čoho je jasné, že tu nie je čo vytýkať.

Moje hodnotienie nebude nepodobné tým, čo tu už sú.
Hra, podľa ktorej sa formoval môj názor na to, čo je dobrá hra a čo nie, nestratila nič zo svojej skvelosti ani za 11 rokov. Väčšína ľudí si ju už dnes asi nezahrá - lebo zastaralá grafika. Ale určite sa pár ľudí nájde, takí, čo im nejde o grafiku, ale o skvelú hrateľnosť a príbehy. A tí si v tejto doteraz neprekonanej hre prídu na svoje.
Taká variácia možností, ako hru hrať a spôsob kontroly, aký nad horu máte, sa dá porovnávať jedine s Deus Exom a Thiefom. Nič iné toto prirovnanie neznesie.

A áno, Bioshock je len slabým odvarom a Dead-Space sa z tejto hry (rovnako ako z mnohých iných - The Thing napríklad) snažil požičať mnoho, ale nesiaha jej ani po kotníky (na druhej strane, je nefér porovnávať genre-blender, akým System Shock 2 je, s hororovou strieľačkou).

Pro: Atmosféra (dlho som rozdýchávaval), príbeh, jeho podanie, hratelnosť, mnoho-možnosťovosť

Proti: Nič...Vážne.

+36
BartyxBartyx
Dohráno
  • PC 90
Je fakt, že občas měl člověk co dělat, aby se nepodělal, ale to bylo na té hře asi nejlepší. Vzpomínám si, jak jsem měl při druhém hraní strach vylézt z té první místnosti do ostré akce. Pořád jsem se zdržoval okukováním okolí jen proto, abych nemusel vlítnout do tý hrůzy "venku". A nakonec ten šílenej počítač, kterej se mi do cesty nestavěl, ale stejně jsem z něj měl větší strach než ze zmutovaných opic, nebo všudypřítomných zombie. Vždycky, když jsem chvátal vypnout alarm, abych nezemřel pod vlnou valících se nepřátel mi bušilo srdce tak, že jsem málem dostal infarkt.
Zkoumání orgánů nepřátel mě taky moc bavilo. Nutnost vybrat nějaký ten sklad s chemikáliemi a vzít přesně to, co potřebuju mě prostě nadchla.

Pro: Atmosféra, příběh, všudypřítomný strach, výzkum nepřátelských orgánů

Proti: Občas až moc velký strach... :-)

+18 +19 −1
PavelUPavelU
Dohráno
  • PC 100
V málokteré hře se šlo po odehraných dvaceti hodinách, vracet do míst jejích začátků, jako v této. Což navozovalo pocit že jsem vůbec nepokročil a byl stále na místě. Ve skutečnosti jsem jen podle nutnosti chodil sem a tam a likvidoval respawnující se nepřátele. Kteří se sice neobnovovali v hojném počtu a všude. Ale kolikrát mě dokázali znepříjemnit průchod hrou. Naštěstí měli většinou u sebe nějaké užitečné předměty, takže to moc nevadilo.

Několik zakomponovaných stealth prvků z Thiefa, jehož enginu hra využívala, způsobovalo to že jsem s úžasem pozoroval zombíky jak šli, hledali mě či se mi snažili svým hasákem nebo brokovnicí ublížit. V mnohém totiž připomínali stráže z již zmíněné stealth akce. To byl zároveň další plus této FPS říznuté RPG stylem. Nestává se mi příliš často že mám-li rád nějaké studio, jenž vytvořilo mou oblíbenou hru nebo sérii, abych si automaticky oblíbil i jeho další. Ať již vznikla před nebo po. Ovšem, u této odehrávající se na vesmírné lodi Von Braun a UNN Rickenbacker, se mi to stalo.

Samozřejmostí byl propracovaný a perfektně podaný příběh, spolu s vynikajícím designem a atmosférou jednotlivých lokací. Což vedle přítomných RPG prvků, dělalo ze System Shocku 2 unikátní dílo v němž všechno fungovalo tak jak mělo. Střetávání se s nepřátelskými stvořeními nebo zařízeními, a používání rozličných postupů při jejich eliminaci, bylo tedy jen pouhou třešničkou na dortu, toho co obsahoval a nabízel. Celkově jsem se při jeho hraní skvěle bavil, vzpomněl na jeho předchůdce a vychutnal si závěrečné outro.

Pro: Propracovaný příběh, skvěle provázané úrovně a nutkání si to celé zahrát znovu.

Proti: V závěru dvě krátké a nedotažené úrovně, zamrzí o to více že těsně před nimi je jedna z těch nejlepších ve hře.

+14 +15 −1
MCZMCZ
Dohráno
  • PC 90
System Shocku 2 by se toho dalo dost vytknout. Především často zmiňovaná kvalita modelů je až žalostná, další výhrady by mohly směřovat k umělé inteligenci, která taktéž nikoho neohromí. Téměř všude navíc nepřátele respawnují, což může odradit další skupinu hráčů. Poslední čtvrtina hry je až nečekaně dost slabá (podobně jako například Xen v Half-Life), ale dá se naštěstí projít celkem rychle.

Jenže na druhé straně všech negativ je hratelnost. Tu zdobí především kvalitní RPG systém - nejlepší, jaký jsem u RPG/FPS viděl - kde skutečně fungují specializace a zaměření na určité oblasti (zbraně, hacking, psionika) a ačkoli také není bez chyb, jeho provedení je vcelku precizní. Atmosféra navíc občas staví na pocitu beznaděje, kdy proti vám stojí ohromná přesila nepřátel, zatímco vám už zbývá jen pár nábojů a ačkoli časem podstatně zesílíte, sotva se stanete imunní vůči hlasu odporné midwife. Opomenout v tomto směru nelze ani sbírané datapady, odkud se dozvídate nejen různě důležité informace, ale často také poslední myšlenky svých autorů (některé jsou opravdu perfektní).

A zatímco svádíte svůj nekonečný souboj o přežití s výsledky genetického experimentu, nabouráváte se do terminálů a palných věží, sbíráte každý náboj, abyste pak při prvním střetu vyprázdnili poslední zásobník, se nad tím vším vznáší přízrak uvědomělé AI, která sleduje jen své vlastní cíle a čeká na vhodnou příležitost, kdy všechny ostatní nemilosrdně smete z cesty.
+17
KarasmanKarasman
Dohráno
  • PC 95
Jen málokterá hra na mě dokázala zapůsobit tak, jako práve System Shock 2. Příběh hry je totiž něco tak neskutečně silného, že když jsem našel nějaký nový log a přečet si, musel jsem občas hru zapauzovat, abych to rozdejchal (nekecám). Hororová atmosféra, vidiny minulosti, šílený počítač, ... Tohle je zkrátka hra s velkým H.

Pro: Fascinující příběh, atmosféra, hratelnost.

Proti: Občas je šance, že vám bob zvaný hnědý zaťuká na trenýrky.

+18 +19 −1
SargeSarge
Dohráno
  • PC 85
Perfektni atmosfera ktera me pohltila a vydrzela az do sameho zaveru. Jedine za co se stydim je ze jsem hru dohral podle prirucky (ta tistena knizka) ve ktere jsem si ale zase mohl precist v cestine pekne vsecky logy posadky. Po dohrani jsem si knizku jeste jednou precetl a promital si z pameti nektere useky ze hry..

Pro: atmosfera, logy posadky, rpg vyvoj postavy, pribeh

Proti: misty jsem se vydesil tak ze prisel k uhone malem pocitac.

+4 +6 −2
PaulPaul
Dohráno
  • PC 80
Bohužel jsem SS2 nehrál když vyšel - hrál jsem ho až v roce 2007, s kamarádem co-op.Skvělá atmosféra, rpg prvky a k tomu SHODAN - extra charismatická nemesis.Jenže, protože jsem hrál SS2 až po klenotech jako Deus Ex nebo Vampire Bloodlines, tak už mi tak revoluční nepřišel.
------------------------
Update 2013: Nyní jsem SS2 dohrál opět, ale poprvé v singleplayeru. Tehdy v co-opu jsme ho nedohráli, skončili jsme někde na rickenbackeru.
Je to skvělý survival horor a ve své době dozajista zjevení. I dnes je komplexnější a atmosféričtější než většina současných her. Ale dokonalé to není. Nejvíc mi dojmy pokazil předposlední level, který byl nudný a frustrující - pravý opak zbytku hry. Naštěstí je to jen cca hodina hry, ale i tak, dojmům ublížil hodně.
Nicméně Shodan je charismatická záporačka a dohrání SS2 patří k základnímu hernímu vzdělání - doporučuji. A klidně si na to hoďte vylepšující mody z systemshock.org, zážitek ještě vylepšují.
+7 +8 −1
Kupte si hru na Humble Store Kupte si hru na Xzone.cz

Platformy a hodnocení

Nápověda
  • PC 250 90

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).

Poslední hodnocení

Všechna hodnocení

Statistiky

Id hry:
252
Odkaz:
http://dbher.cz/h252
Přidána:
13.06.2008
15 let a 313 dní
Hodnocení:
250 (25-100 %)
Komentářů:
21
Oblíbenost:
Sledovat 47 Chci si zahrát 60
Rozehráno 15 Dohráno 198
Návštěvnost:
85933× (celkem)
452× (poslední měsíc)
116× (poslední týden)
12× (dnes)
Více