System Shocku 2 by se toho dalo dost vytknout. Především často zmiňovaná kvalita modelů je až žalostná, další výhrady by mohly směřovat k umělé inteligenci, která taktéž nikoho neohromí. Téměř všude navíc nepřátele respawnují, což může odradit další skupinu hráčů. Poslední čtvrtina hry je až nečekaně dost slabá (podobně jako například Xen v Half-Life), ale dá se naštěstí projít celkem rychle.

Jenže na druhé straně všech negativ je hratelnost. Tu zdobí především kvalitní RPG systém - nejlepší, jaký jsem u RPG/FPS viděl - kde skutečně fungují specializace a zaměření na určité oblasti (zbraně, hacking, psionika) a ačkoli také není bez chyb, jeho provedení je vcelku precizní. Atmosféra navíc občas staví na pocitu beznaděje, kdy proti vám stojí ohromná přesila nepřátel, zatímco vám už zbývá jen pár nábojů a ačkoli časem podstatně zesílíte, sotva se stanete imunní vůči hlasu odporné midwife. Opomenout v tomto směru nelze ani sbírané datapady, odkud se dozvídate nejen různě důležité informace, ale často také poslední myšlenky svých autorů (některé jsou opravdu perfektní).

A zatímco svádíte svůj nekonečný souboj o přežití s výsledky genetického experimentu, nabouráváte se do terminálů a palných věží, sbíráte každý náboj, abyste pak při prvním střetu vyprázdnili poslední zásobník, se nad tím vším vznáší přízrak uvědomělé AI, která sleduje jen své vlastní cíle a čeká na vhodnou příležitost, kdy všechny ostatní nemilosrdně smete z cesty.