Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

State of Mind

State of Mind: A Transhumanic Adventure

15.08.2018
kompatibilní
71
14 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Berlín v roce 2048 již není takovým městem, jakým jej známe dnes. O pořádek na znečištěných ulicích se starají skupiny androidů a na chodnících pod oblaky znečištěného vzduchu se povalují špinaví ubožáci trpící hladem a smrtelnými chorobami. Horní podlaží mrakodrapů naopak obývá nudící se smetánka plnící si žaludky předraženými lahůdkami. Většinu práce pak zajišťují roboti a všichni jsou napojeni na sledovací zařízení.

Mezi řadu kritiků systému a směřování světa patří novinář Richard Nolan. Když zmizí jeho rodina, Richard se ocitá ve vlastním rozpadajícím se světě, kde neexistují žádné jistoty a řeší vlastní i světové problémy. Při pátrání po rodině a po tom, co se děje pod povrchem nebezpečného města, odkrývá Richard světové spiknutí a také nový svět, virtuální město City 5. Zde se setkává s Adamem Newmanem a brzy zjišťuje, že oba spojuje záhada protínající oba naprosto odlišné světy.

State of Mind je temná sci-fi adventura, která hráčům představuje dobrodružství dvou protagonistů a jejich naprosto odlišných světů, které jsou určitým způsobem společně propojeny, stejně jako životy obou mužů. Vlastním originálním vizuálem vás vývojáři provedou dystopickou realitou i digitálně utopickým světem a naservírují vám řadu znepokojivých otázek, na které sami budete muset nalézt odpovědi.


Poslední diskuzní příspěvek

@Tulareanus (20.01.2020 22:08): Tak to mě první dvě třetiny nepřišly o tolik zajímavější. Hlavně díky zpracování, kdy se plýtvá časem na zbytečnosti a nejde se po příběhu, který je jinak nejsilnějším prvkem. Být to klasická 2D point and click, dopadlo by to mnohem líp.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
Po dlouhé době jsem se setkal s atypickou adventurou, která mě učarovala samotným příběhem a já s ním víceméně poklidu, ale poměrně intenzivně, proplouval až do samotného konce. Musím se přiznat, že tak intenzivní zážitek jsem od hry zase dlouho nedostal. A přitom hru mají na starosti adventuristi – veteráni – Daedelic Entertainment. Jen ale s tím rozdílem, že kreslenou grafiku zaměnili za futuristický vizuál a fantasy námět obměnili za moderní sci-fi, které má myšlenku, ta má hloubku a celé je to zaobelené neopakovatelnou atmosférou a vyprávěním, které Vás prostě nutí hrát dál do zdárného konce, který ale není kdovíjak krátký. Naopak. Na adventuru obsahově až překvapivě hutný a jak jsem řekl, tématicky dost zajímavý.

Nechci tu úplně popisovat jádro příběhu, abych zbytečně nezaspoileroval. U hry podobného typu by to totiž byla obrovská škoda. Navíc zajímavé je, že ač se v průběhu hry můžete vyjadřovat jakkoliv, stejně Vás pak zavede na obdobný závěr. Jediné, co Vás tedy bude omezovat, budou Vaše myšlenkové pochody a skutečnost, jak byste se v dané situaci zřejmě zachovali Vy. Říkám zřejmě, protože hra nabízí čtyři možné závěry a dle achievementů na Steamu jsem byl překvapený, že jsem zrovna zvolil ten nejméně pravděpodobný. Ale víte co? Bylo mi po něm smutno, jak kdybych uzavřel kapitolu něčeho, co mě opravdu zasáhlo…

State of Mind je příběhově hodně silná, navíc autoři, Němci, si s moderním Berlínem opravdu vyhráli, a tak jsem chvíli měl pocit, jak kdybych hrál nějakou novou verzi Deus Ex. Líbilo se mi, že ač záběry na postavy působí kostičkovitě, tak v kontextu s celým tím prostředím vytváří opravdu úctyhodný dojem. Chvílemi jsem měl až pocit, jak kdybych nehrál hru, ale pozoroval krásu, která se kolikrát nedá ani nakreslit. Autoři do svého futuristického světa opravdu předali něco, co umí malíř s osudovým obrazem, skladatel s osudovou melodií nebo filmař s osudným filmem jeho kariéry.

Hra má ale i nějakou tu slabinu, protože i dokonalost se bez nich neobejde. Jde hlavně o to, že se jedná o 3D adventuru, takže něco na způsob (když to zjednodušším) Tomb Raidera, akorát s tím rozdílem, že neskáčete ze stromu na strom, ale chodíte právě oním futuristickým světem a procházíte příběhem, u kterého kolikrát nevíte, zdali je interaktivní adventurou nebo prostě adventurou. Chvíli jsme se pohlcen děním úplně zapomněl…jediný moment, který mi to kazil bylo, když mě postava přestala poslouchat a ztrácela se někde mezi osou x, y a z. Navíc o kombinaci různých předmětů to úplně není oproti klasické adventuře, takže je to hodně často o tom, že chodíte sem a tam, povídáte si a tím rozvíjíte příběh, což se opět přibližuje zase k té interakci jako takové.

Navíc tu jsou i jednoduché, ale sem tam i zábavné minihry, což samotnou hru taktéž ozvláštní. A o hudbě ani nemluvě…klasická, ale přesně úderná do toho světa plného smutku, kterého se my snad nedožijeme.

Závěrem tedy musím konstatovat, že pokud máte rádi adventury a navíc Vás baví sci-fi příběhy, tak je State of Mind přesně pro Vás. Tvůrci ví, jak dělat adventury a i když se pustili do trošku jiného druhu, mě teda rozhodně nezklamali. Naopak, vytvořili ve mně plno hlodavých myšlenek, což vnímám jako potvrzení kvalitního sci-fi námětu.

Pro: skvělý námět, úžasná futuristická atmosféra, grafika originální, extravagantní, na hranici jedinečného obrazového herního zážitku, skvělý hudební melancholický podkres, čtyři druhy závěrů

Proti: Mnohdy lehké, ale víceméně stravitelné minihry, občasný problém s ovládáním postav, lehce sterilní průběh hry

+22
  • PC 65
Martin Ganteföhr byl hlavním tvůrcem studia House of Tales, které se soustředilo výhradně na příběhové adventury. Po konci tohoto německého studia se držel trochu stranou a připravoval se na návrat ve větším stylu. To se mu podařilo až ve spolupráci s adventurním gigantem poslední doby Daedalic Entertainment a sci-fi dystopickou adventurou State of Mind.

Prostředím se hra vrací k asi nejúspěšnější hře z Ganteföhrova pera, The Moment of Silence. Opět se ocitáte ve futuristickém městě blízké budoucnosti, tentokráte se jedná o Berlín v roce 2048. Opět se před námi rozprostírá chmurná vize budoucího světa ovládaná jednotlivými šílenci ve jménu korporátních firem, všechno řízené a ovládané roboty, sledování osob na každém kroku, čím dál větší nedostatek svobody. Opět ovládáte rozháranou a emocionálně neurvalou postavu, která si musí vzít v práci volno, aby si byla schopná urovnat vlastní život. Tentokrát se jedná o investigativního novináře Richarda Nolana. Samozřejmě má neurovnané rodinné vztahy a v tomto případě navíc i výpadky paměti, hráč se totiž vtěluje do Richarda právě v době, kdy se probouzí po prodělané autonehodě…

Aby to nebylo tak jednoduché, záhy se převtělíte také do druhé hratelné postavy. Tou se stává Adam Newman, shodou okolností také novinář. I on má problémy s výpadky paměti po prodělané autonehodě, ale zdá se, že ohledně rodinného prostředí je na tom trochu líp, než Richard. Asi jste pochopili, že budete na střídačku hrát za oba muže, že se jejich příběhy v určitou chvíli protnou a budou muset vzájemně spolupracovat. Víc bych z příběhu asi neodhaloval, je z něj cítit obvyklý tvůrcův rukopis a tak jako tradičně patří k nejsilnějším částem celé hry. I když je pravdou, že tentokrát je příběh místy až moc překombinovaný a tak se v něm občas ztrácíte. Probírá se řada témat obvyklých pro cyberpunkový svět, jsou načrtnuty životní linie nejen obou hlavních postav, ale i řady vedlejších. Pohříchu řada těchto linek není dotažena do konce a průběžně se ztrácí v zapomnění, což je mnohdy zbytečná škoda. Navíc je opět hlavní postava hodně neoblíbená – a to jak postavami ve hře, tak ve finále i samotným hráčem.

Asi nejzásadnější změnou je však herní prostředí a jeho zpracování. Poprvé v historii se tvůrci odhodlali opustit prostředí klasické 2,5D point and click adventury a přešli do 3D, z pohledu třetí osoby. Ovládání je tak podobné klasickým akčním adventurám – kamera za zády hlavní postavy, klávesnicí chodíte a myší se otáčíte dokola. Jakýkoliv aktivní předmět je z dálky viditelný zeleným trojúhelníčkem, takže jej skoro nejde minout. Po příchodu k němu si buď můžete přečíst informace o daném subjektu/objektu, případně s ním provést interakci. Bohužel se hra až příliš často zvrhává v bohapusté chození z jednoho místa na druhé (případně v rámci jedné obrazovky) a klikání na jednotlivé předměty či postavy. Chvílemi si tak připadáte jako Lara Croft v Tomb Raiderovi, jen bez skákání a akčních pasáží. A to vše v zajímavém grafickém zpracování, kdy jsou všechny postavy extravagantně kostičkované, sestavené z mála polygonů. Zpočátku vypadá vizuál trochu divně, ale posléze si hráč zvykne a s postavami se sžije. A ve finále je nutné přiznat, že tohle low polygonové zpracování má něco do sebe. Sám autor totiž hru klasifikuje jako vztah mezi dvěma protichůdnými světy, thriller o technologiích budoucnosti, ale i o lidech, kteří v ní musí žít. A právě toto grafické zpracování pomáhá stírat rozdíly mezi zmíněnými světy.

Jenže pak hráč narazí na samotnou hratelnost. A právě v ní tkví asi největší problém celé hry. Už v předchozích 15 Days byla na tvůrcích vidět snaha o filmové zpracování, kdy se vyloženě zapomnělo na hru samotnou. Zde je to bohužel hodně podobné, s přechodem do 3D možná ještě bolestnější. Různé přelety kamer jsou sice pěkně efektní, stejně jako zajímavě sestříhané filmečky s různorodými událostmi, ale opravdového hraní, logických úkolů či přemýšlení nad dalším postupem si moc neužijete. Velká část hry totiž spočívá v tom, že se procházíte určitým prostředím, případně místností a hledáte (na první pohled z dálky viditelné) body k interakci. U těchto bodů si přečtete průvodní text, shlédnete video či projdete (naštěstí většinou zajímavě napsané a obsažné) rozhovory a jdete dál. Utrpení je to hlavně v počátku hry, kdy se ještě neorientujete v příběhu, hra se po pár uskutečněných krocích přepíná z jedné postavy na druhou a vy se cítíte zmateni a vůbec nevíte, co se děje. Přiznávám se, že jsem měl v úvodu několikrát chuť se na hru vykašlat a musel jsem se přemáhat, abych se do ní vrátil. Naštěstí, jakmile začne příběh nabírat na obrátkách, konečně se v něm trochu zorientujete a budete se chtít dozvědět víc o jednotlivých postavách i odpovědi na nastolené otázky, dostane to trochu jiné grády. Začnete se hlouběji nořit do depresivních příběhů postav digitalizovaného světa, nasávat tu správnou temnou atmosféru a zjišťovat, jak se bude odvíjet nejbližší budoucnost.

Místy se tak z tohoto díla stává skoro interaktivní film, který je i přes spoustu chození a rádoby otevřený svět hodně lineární a skoro se v něm nedá zabloudit. Tvůrci si toho byli vědomi a tak začne být herní náplň rozbíjena nepříliš povedeným prvkem v podobě miniher. Většina z nich je hodně otravných, jen odvádí hráče od příběhu a zbytečně zdržují. A navíc se některé z nich až příliš často opakují. Opětovné skládání fragmentů rozmazaného obrazu minulosti nebo srovnání 3D obrazu do jedné linie opravdu hráče moc nezabaví, to už lítání s dronem je zajímavější, i když ne vždy.

State of Mind je vydařená scifi dystopická adventura se zajímavým a napínavým příběhem, jejíž potenciál byl zhacen nepříliš zdařilými herními mechanikami, kdy až moc času trávíte chozením či nudnými minihrami. Přesto právě kvůli příběhu za zahrání rozhodně stojí.
+16
  • PC 65
Herní výzva 2018
Kategorie: Nerozbalený dárek (Hardcore verze)

State of Mind je hra, která měla potenciál. Ve výsledku však nabídla pouze dobrý zážitek, kterému by určitě neuškodilo vylepšit pár důležitých bodů. Takto se jedná se o dobrou adventuru, ale zároveň také o žádný převrat v žánru. Více v mé recenzi.
+5