Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 85
Úvodní intro, kdy vypravěč něco mluví a do toho běží odlišné titulky, moc nenadchne, stejně tak jako počáteční lokace a vůbec první minuty, než se člověk dostane na loď Skadovsk, jsou ze slabšího soudku. Oba předchozí díly mají mnohem nápaditější a lepší úvod. Ve všem ostatním je ale CoP značně lepší (snad až na méně temnou atmosféru v SoC, ale to je dost subjektivní).

Konečně má smysl plnit vedlejší questy, které jsou mnohem lépe napsané, některé mají dokonce i rozdílné větvění v závislosti na volbách hráče, na rok 2009 se myslím jedná o nadstandard, především tedy v porovnání s předchozími díly. Pěkným doplňkem jsou pak achievementy za nejrůznější skutky v zóně jejichž prostřednictvím na Vás reagují ostatní stalkeři.

Příběh sice nenadchne, nicméně v součinnosti s ostatními prvky hry, kde opět vévodí skvělá atmosféra, funguje dobře. Oceňuji mnohem větší interakci s ostatními obvyvateli zóny, pryč jsou časy kdy Vám každý stalker řekl to stejné. Závěrečná cutscéna, která vychází z hráčových (ne)úspěchů a shrnuje osudy jednotlivých postav je skvělá a konečně tu díky ní máme uspokující závěr stalkera, kdy předchozí díly svým závěrem vždy spíše zklamaly.

Call of Pripyat je důstojné a velmi povedené zakončení trilogie, které vychází z prvků a mechanismů z předchozích dílu, přičemž je vkusně dolaďuje a značně vylepšuje. Jde vidět, že vývojáři naslouchali komunitě a z mnoha předchozích chyb se poučili a své dílo patřičně doleštili.

Herní výzva 2022 - kategorie. č. 2 - Cesta do středu země - Normal

Pro: atmosféra, hudba, gameplay, vedlejší úkoly, postavy

Proti: úvod, stuttering, AI, cringe in-game cutscény

+23
  • PC 95
S.T.A.L.K.E.R. Call of Pripyat (dále už COP) je poslední díl z původní trilogie. A z mé perspektivy absolutně nejlepší. Shadow of Chernobyl (dále jen SOCh) byl první, ale jak jsem zmínil u své recenze k němu, tento díl není dnes již příliš hratelný. Trápí ho nikdy neopravené bugy, a především ne moc dobře navržené lokace misí, ke kterým hráč musí běhat sáhodlouhé cesty po vlastních, a hned se zase vracet k zadavateli. Clear Sky porovnávat nebudu, tento díl jsem z různých důvodů vynechal.

Nicméně COP jsem odehrál několikrát a beru jej jako jednu z nejlepších her dodnes. Když to vezmeme popořádku, tak grafika u SOCh je sice atmosférická, ale taková chudá, šedá, a viditelně hodně zastaralá. COP je ale už o řád jinde, grafika je sice stále v takových šedých tónech, ale tady to člověk vnímá jako součást atmosféry, a i když je dnes už grafika také zastaralá, působí mnohem atraktivněji a přirozeněji než u prvního dílu. A hlavně tomu pomáhá vylepšené efekty osvětlení. Svit baterky působí mnohem přirozeněji, a takový návrat v noci na Skadovsk, kde nad dveřmi žlutá žárovka vrhá světlo na staré lodní dveře je extrémně atmosférické. Stejně tak bouřka v noci, kdy blesky osvětlují budovy okolo. Stále se na to skvěle kouká.

I celkové provedení mapy se mi mnohem více líbí, u prvního dílu je rozvláčné a hrozně si podobné, bez mapy se nedokážu orientovat a i tak často zamířím blbým směrem. U COP ne, tam je mnohem zajímavější, ne tak rozvleklé, a není problém se orientovat brzy po paměti.

Zvuky mi přijdou trochu poladěné oproti prvnímu dílu – jsou slušné.

Co dostalo obrovský skok kupředu, je vyladění misí. Upřímně hlavní linie mi přijde trochu horší, než u prvního dílu (tam byla tajemnější a napínavější), za to vedlejší mise jsou velmi zábavné a originální. Především ale už hra nenutí hráče dokončovat mise po všech koutech mapy s častým časovým limitem splnění.  Nyní jsou úkoly od zadavatele v rámci rozumné doběhové vzdálenosti, a většinu si lze nechat na „až tam budu“, protože nejsou omezené na čas.

Hlavní herní oblasti jsou tři, na každém je výchozí místo, kde lze obchodovat, nechat si opravit/vylepšit vybavení, vyspat se (= přeskočit denní dobu) či se nechat vyléčit. Přesun mezi oblastmi tentokrát není v rámci pěšího běhu k hranicím oblasti, ale hráč používá průvodce, který ho fast travelem mezi oblastmi protáhne. Nicméně tato služba je placená, není tedy dobré skákat sem a tam, protože to hráče stojí pak poměrně značnou částku. Je tu i možnost odchytit ostatní Stalkery, kdy někteří z nich umožňují nechat se za poplatek přenést i v rámci vnitřku oblasti (další fast travel). Nicméně jak jsem zmínil, většina úkolů a zajímavostí pro hráče je v rozumné doběhové vzdálenosti, takže toto není nijak nutné využívat. Úkoly prováděné s dalšími NPC většinou nabízejí přesun na potřebné místo a zpět fast travelem automaticky a zdarma.

Ovládání hry mi sedlo už u prvního dílu, a tady je velmi podobné, tedy nemám připomínky. Bugy jsou v mnohem menší míře, obecně jsem se setkal spíš s grafickými neplechami u NPC a občas se zaseknutím mé postavy v úzkých prostorách, ale prakticky za celou dobu hraní jsem neměl zásadní problém, či zaseklý nedokončitelný úkol jako u prvního dílu.

Zajímavější je i lovení artefaktů, které se nyní neválí jen pustě u anomálií, ale jsou skryté v anomálii, a je třeba je pomocí ručního detektoru „vylovit“.

Tedy doteď to vypadá jako hra jako kandidát na 100% hodnocení, měl bych ale říci i nějaká ta negativa. Jak jsem již zmínil, hlavní dějová linka u prvního dílu byla zajímavější, tady jste prostě voják, co jde za svým jasným úkolem. Hra je celkově docela krátká, hráč se baví až na půdu, plní hlavní i vedlejší úkoly, dostane se konečně do té vytoužené Pripyati, a najednou je prakticky konec…tam už je jen pár nedlouhých misí, pokud má splněno vše z předchozích částí, je raz dva konec. Dá se tam trochu prozkoumávat, ale není to úplně zázrak (na to, že je to jedno z nejznámějších míst, a navíc je i v názvu hry).

A co je největší problém COP? Když hrajete hru z oblasti nejhorší světové nukleární katastrofy, tak jakou lokaci tam chcete? Elektrárnu, samozřejmě. A tady první díl vyhrává na celé čáře.

Trochu mi i vadí háklivost NPC. Omylem je trefíte v rámci boje zbloudilo kulkou, najednou kašlou na pobíhající mutanty a jdou vám odstřelit za tu drzost hlavu, i když jsou v přátelské náladě či jako součást týmu u úkolu.

Abych to ale shrnul, COP je výborná hra, a z celé původní trilogie stojí nejvíc za zahrání (škoda zásadních chyb u prvního dílu). Osobně jsem zvědavý, jak si povede ohlášené oficiální pokračování.
+18
  • PC 95
A nu cheeki breeki i v damke! Jo, tak tohle je asi nejlegendárnější hláška z této parádní hry. Sám jsem ji ve hře slyšel asi 2x a hned mi vykouzlila úsměv na tváři.

Po cca 2 letech, kdy jsem dohrál Shadow of Chernobyl a byl znechucen pokračováním Clear Sky, jsem se vrhnul na třetí, podle mnohých nejlepší díl této postapo série. Tuto hru jsem si přitom chtěl zahrát už pár let (přesněji hned po SoC) zpátky, a dokonce ji mám už potřetí zařazenou v herní výzvě, takže letos do třetice všeho dobrého si ji mohu konečně odškrtnout.

V krátkosti něco k příběhu. Hra se odehrává nedlouho po událostech prvního dílu, kdy Strelok v centru zóny vyřadil z provozu vymývač mozků a otevřel tak vlastně brány do centra zóny. Hlavní postavou v tomto díle je Major Degtyarev, agent ukrajinské SBU (bezpečnostní služby), který má za úkol vypátrat zřícení armádních vrtulníků v zóně, které byly vyslány na Operaci Fairway.

Na začátku jste vysazen na kopci na kraji mapy v oblasti, která se nazývá Zaton, což je vlastně oblast bažin a vyschlého říčního koryta (nachází se zde několik vraků lodí a přístav). Jedná se o jednu ze tří oblastí, které ve hře navštívíte. Zbývající dvě jsou Yanov (nachází se zde hlavně vlakové nádraží Yanov a továrna Jupiteru) a samotné město Pripyat, které je však přístupné jen zhruba z jedné třetiny a jedná se o jinou část města, než kterou známe z prvního dílu. Do každé oblasti se lze dostat až postupem v hlavní dějové lince, takže je to podobný systém jako v dřívějších dílech série Grand Theft Auto.

Jak tak příběh postupuje a vy se vžíváte více a více do samotné hry a zažíváte ty pravé hráčské orgie, tak najednou přijde zničehonic konec, šlus, ende. Finále hry je tady úplně o něčem jiném než např. v SoC a popravdě ho nelze brát ani tak jako nějaké hlavní ukončení nebo vyvrcholení, ale spíše jako vyústění toho, co se dělo během celé hry, protože ten hlavní úkol této hry splníte už někdy po dvou třetinách hlavního příběhu. Ale to je už tak vše, co ještě řeknu a na zbytek si už budete muset přijít sami.

Abych pravdu řekl, když budete hru plnit na 100% plněním veškerých vedlejších úkolů (přesně jako já), budete pobíhat v anomáliích a sbírat artefakty (ano, správně, jako já), není problém se dostat na 40-42 hodin čistého herního času. Jste-li však jedni z těch, které vedlejší úkoly nezajímají, už pro Vás tak dobrou zprávu nemám. Samotná hlavní dějová linka plyne tak rychle, že to průměrný hráč za takových 10 hodin sfoukne. Ano, 10 hodin, což je čtvrtina celkového času, který jsem ve hře strávil. Nicméně, vedlejší úkoly jsou tady tak dobře zpracovány, že vlastně se kvalitativně a gameplayem neliší od hlavní dějové linky, tudíž není vlastně žádný důvod je nehrát. Ale i tak, těch 40 hodin uplyne strašně rychle a vy si říkáte, proč to nemůže být ještě o pár (desítek) hodin delší. Zvlášť když vezmu v potaz, že v prvních dvou oblastech je toho opravdu hodně co dělat a potom, když dorazíte do Pripyatu, zbývá Vám vlastně už jen pár krátkých úkolů a je konec. To je jeden z mála negativů, které jsem na hře zpozoroval. Opravdu, lokace Pripyat je docela dost velká na to, aby tam toho mohlo být mnohem víc než jen pár přestřelek s Monolithem a prozkoumáním jednoho podzemního bunkru. Takhle to vypadá, že autorům už došly ke konci příběhu nápady a prostě na výplň této oblasti zanevřeli.

No, myslím, že jsem toho k příběhu napsal poměrně dost a rád bych přešel ke gameplayi.
Stejně jako Shadow of Chernobyl je i tato hra kombinací žánrů FPS a RPG. Hra je kompletně open-world, přičemž mezi oblastmi se cestuje pomocí průvodců (samozřejmě za malý poplatek). Tato otevřenost dává hře ještě jednu dobrou vlastnost a to, že během hry Vás neotravují (vyjma přechodů mezi oblastmi a načítáním uložené pozice) žádné načítací obrazovky.

Během hry sbíráte artefakty, zbraně, obleky, vylepšení, obchodujete s překupníky, kupujete náboje a lepší vybavení atd. To všechno si můžete uložit buď do váhou omezeného inventáře (přičemž nosnost postavy lze zvyšovat buď pomocí artefaktů, lepších obleků anebo vylepšování obleků) nebo do bedny, kterou máte v každé hlavní základně Stalkerů. Tento systém je víceméně úplně stejný jako v předchozích dílech, takže ti, co hráli předchozí díly, budou tady jako doma.

Stejně jako v předchozích dílech, i zde se setkáte se Stalkery, bandity, mutanty, frakcemi apod. Zbraní je docela dost, jsou to vše kopie reálných zbraní, pouze jinak pojmenovány (já osobně hrál s modem, který upravoval animace zbraní, upravoval FOV a měnil názvy na reálné). S čím se zde setkáte a v SoC nebylo, jen možnost vylepšování zbraní a výbavy. Dají se vylepšovat např. přesnost, kadence, zpětný ráz, ale také přidávat jiné optiky, noktovizory či u některých zbraní změnit typ munice. U obleků potom jde zlepšovat ochrana proti anomáliím, kulkám, explozím či elementům. To je asi jediná novinka, kterou jsem v gameplayi zaznamenal.

V tomto bodě bych normálně přešel k hodnocení grafické a zvukové stránky, ale tentokrát nemám moc co napsat. Základní Call of Pripyat jsem nezkoušel, neboť jsem hrál hned s modem Complete, který vizuální i zvukovou stránku hry mění. Celkově jsem byl po této úpravě hrou nadšen, přičemž na mém stroji hra šlapala (až na výjimky) jako hodinky. Jediný, docela velký, problém byl s tím, že ve druhé oblasti Yanova po určité době začaly FPS padat ze stabilních 50-80 až ke 20-30 a jediným řešením bylo buď se vyspat a hrát za tmy, přejít do jiné oblasti (kde se tyto pády taktéž projevovaly, ale na rozdíl od Yanova se FPS samy po nějaké době vrátily zpět do normálu) nebo restartovat hru. Tento problém však nemohu přičítat hře ale modu Complete, neboť kámoš, který to hrál zároveň se mnou taktéž s tímto modem, zažíval ty stejné problémy (přičemž dříve, jak hrál hru bez Completu, tyhle problémy neměl).

Abych pravdu řekl, hru jsem doteď víceméně jen chválil a neměl (skoro) žádné výtky. No jo, ono totiž není moc co vytýkat. Asi největší (a jediný) problém základní, nemodované hry, je FOV. Ten se bohužel nedá nijak nastavit a když Vám zbraň zabírá polovinu obrazovky, není to zrovna skvělý zážitek. Naštěstí existují jednoduché mody, které FOV upravují a citelně hraní zlepšují. To, že mi hra přišla krátká a mapa oproti předchozím dílům menší a nevyužitá považuji už jen za minimální nedostatek, protože tohle je čistě jen můj subjektivní pohled.

Závěrem bych jen dodal, že po začátku hry, kdy jsem si říkal, že tato hra se těžko bude rovnat Shadow of Chernobyl, se dostavil zážitek tak skvělý, že jsem byl opravdu smutný, že už je konec. Nezbývá už nic jiného než se jen modlit za plnohodnotné pokračování (které asi stejně nebude). Hodnotím nadprůměrně 95%.

(Děkuji všem, kteří to dočetli až sem. Jste jedni z mála, kteří si neřekli tl;dr a nešli na jinou stránku :P)

Pro: + Atmosféra + Příběh + Grafika a zvuk (s modem Complete) + pár odkazů a cameo z první hry + různé vedlejší aktivity (sbírání artefaktů, průzkum anomálií, prozkoumávání mapy, skrýší) + Zbraně, itemy, je tam toho fakt hodně, každý si něco najde (plno druhů

Proti: - Závěr hry přijde docela zničehonic a navíc je poslední mise opravdu krátká a lehká - pohled z první osoby bez módu, kdy jsou zbraně strašně blízko (malý FOV) - oproti SoC menší a hlavně hrozně nevyužitá mapa

+24
  • PC --
Přesně před deseti lety, v dubnu 2007, jsem poprvé dohrál Shadow of Chernobyl. Náhoda tomu chtěla, že Call of Pripyať dohraju přesně dekádu poté. Snažil jsem se jej rozehrát i dříve, ale začátek (resp. první třetina) je nejslabší částí hry a mnohokrát mě odradil.

Tři části herní mapy - Skadovsk, Yanov i Pripyať - nabízejí docela dost autentických lokací, které je radost prozkoumávat. Skoro ze všeho tady stříká neskutečné atmosferické pižmo, které se ještě násobí v momentě, kdy si člověk přečte něco o pozadí jednotlivých lokací. Noční procházka po továrně Jupiter, ve které se tajně vyráběly vojenské součástky, vesnička Kopachi, která byla srovnána se zemí až na dvě poslední budovy nebo již zmiňovaná Pripyať, kterou si KONEČNĚ můžu projít bez toho, aniž by mě tlačil časový limit nebo respawn nepřátel. Mít nastartovaný Google Earth a porovnávat reálné fotky s lokacemi převedenými do hry, byla moje oblíbená kratochvíle. Opět ve mě vzplála zvědavost se o celé katastrofě dozvědět co nejvíce, takže nesmělo chybět sledování několika dokumentů, čtení reportáží a vstřebávání toho hnusu, který výbuchem elektrárny sověti rozpoutali.

Průchod hrou není lineární jako v SoCH, vedlejší úkoly jsou opravdu povedené a válka frakcí už není tak vyhrocená, jako v Clear Sky. CoP prostě dělá všechno lépe, než jeho dva předchůdci a i když to možná není tak úplně ten Stalker, kterého jsem si kdysi vysnil podle tohoto legendárního traileru, je mu rozhodně nejblíže.

Ke hraní jsem nakonec zvolil Complete mod, který měl zachovávat hratelnost původní hry a upravovat ji hlavně po technické stránce. I přesto jsem s tím málem praštil znova, když jsem narazil na velký bug se zaseknutím postavy, která se běžela schovat před emisí. Její smrt vyvolala nepřátelský stav u všech ostatních kolem a já si opět říkal, že tohle prostě nemám zapotřebí... Nakonec jsem v hraní pokračoval a od tohoto kritického momentu už to bylo jenom lepší.

I tak se ve hře najde pár momentů, které prostě naserou. Těžko jsem mohl tušit, že když prodám na začátku hry jakési bezvýznamné PDA obchodníkovi, že si tím zavřu cestu k připojení se k Freedom nebo Duty v pozdější fázi hry. Nevede žádná cesta kolem, není žádná alternativa. Prostě nemáš PDA, nesplníš quest, který ti bude do konce hry viset v deníku a ani ti jej hra neoznačí jako failed. Spousta dalších questů ani nemá jasné řešení a jejich správné splnění je věcí náhody nebo návodu. Hráč nedostane dostatek indícií a často se tak ocitám ve slepé uličce buď chybou hry nebo vlastní nepozorností.

CoP má na sobě stále takový ten punc "ruské" hry - těžkopádný pohyb, jalový pocit ze střelby, humpolácká hratelnost. Technické problémy byly také velmi časté a čas od času jsem musel hru restartovat, jinak docházelo k poklesu FPS. Jak moc toto ovlivnil Complete mod posoudit neodkážu, ale předpokládám, že tyhle věci měl jen zlepšit.

CoP už pro mě byl prakticky mrtvá hra, kterou jsem se mnohokrát snažil rozehrát. S mody i bez nich, nikdy jsem nevydržel déle jak pár hodin. Nakonec jsem ale rád, že jsou to vydržel a prokousal se dál, protože CoP v sobě ty kvality má, jen ukryté hodně hluboko a chce to trochu trpělivosti jim dát prostor. S hodnocením to bylo těžké a dlouho jsem váhal... ale ne. Možná po dalším průchodu. Třeba s Misery...

Hodnocení: ✰✰✰✰
Obtížnost: Veteran
Mod: Complete

Dojmy po druhém dohrání, s Datastor Alterou 4.09:

Užil jsem si to mnohem více hlavně kvůli Atmosfearu a upravené vegetaci. Hrál jsem na Professional mod, tedy náboje není možné nakoupit u obchodníků, ale je potřeba vybíjet nalezené zbraně padlých. Vypnul jsem emise, které mě akorát neskutečně sraly. Jinak hlavně ze začátku to byl celkem vopruz se sháněním peněz na vodu a jídlo. Vůbec všechno je tady dost drahé a bez lovu a prodeje artefaktů by tady jeden chcíp žízní. Spousta změn je k lepšímu, některé jsou trochu diskutabilní a dost jich je spíše špatných.

Minimálně účinnost granátů a vlastnosti útočných pušek jsou naprosto přestřelené. Aby mělo AK-47 větší DMG než některé brokovnice nebo aby granát sejmul Chiméru na jeden pšouk, ale celý buben broků jí akorát polehtá... to mě vedlo k tomu, že jsem nakoupil Abakan, později ho vylepšil optikou a zůstal jsem s ním až do konce hry. Má nejlepší poměr vlastností a hlavně žere obyčejnou munici, které je kolem dostatek. Většina nepřátel padne na jednu ránu do nohy i na dálku, což naprosto zadupává do země smysl sniperek nebo jiných dražích zbraní. I na dálku přes obyčejná mířidla je to one shot one kill a upgrady zbraní trochu postrádají smysl. Díky tomu mi např. Cesta do Pripyaťe podzemními chodbami přišla mnohem lehčí, než v původní hře.

Ve hře většinou nefunguje stealth, čehož jsem si při prvním hraní vůbec nevšiml - např. v čistírně stačí potichu ukudlat jednoho, v tu ránu jdou po mě všichni a vědí naprosto přesně, kde mě hledat. Datastor taky trochu nepochopitelně odebral navigaci GPS u vedlejších úkolů, takže pro nováčky bude dost obtížné se orientovat a i když jsem hru před několika dny dohrál poprvé, musel jsem párkrát kouknout do návodu (kde "to" mám vlastně hledat) i teď.

I když jsem se bavil královsky, technické problémy během hraní mi nedovolí jít s hodnocením výše. Nejprve to byl divný stuttering, který se časem tak nějak vyřešil sám, poklesy framerate byly neustálé a pomohl jen restart hry a kritický bug, kvůli kterému jsem s hraním málem skončil, mi taky moc radosti nepřidal. All and all, CoP je sám o sobě skvělý, s mody ještě lepší, ale stále je to jen kurevsky kvalitní polotovar.
+27
  • PC 70
Co to je za grafiku z roku raz dva? Na druhou stranu mi to od prvního pohledu připomíná Project IGI, takže dobrý. Tvl, tady jich je, těch stalkeru. A hned na mě míří! Jak se to skládá? Radši mu jednu vyšiju mezi oči, než zazmatkuje. Hele, támhle je druhej, radši se podívám do nastavení.

F – Rate Of Fire
G – Change Ammunition (podobný hezky k sobě)
Q – granátomet, když tady není mlácení (není na myši – jako samostatná zbran)
Tab – bágl
Caps – mapa
Sprint – už znáte, že dávám u FPS jedině na Space a Alt – poskoky
V – Night Vision
Baterka se mi tentokrát vešla AŽ pod M4.
Fakt si nemužu přepnout toggle Sprint ani Crouch (jako vždycky pod Shift – nechápu, jak to někdo muže rvát pod méně dostupný Ctrl, když je to tak zásadní pohyb)?
Pod Ctrl mám většinou chuzi, kdybyste nevěděli. Jak si doplnuju zdraví???

Tak jsem vystřelil do vzduchu a nikdo se ani nelekl. Hned to ztrácí na atmosféře.
Hele, začalo pršet. Asi zmoknu. Mám ručník?
FMJ steel penetrator ineffective against armour (to má logiku). With good stopping power. Asi mysleli stop effect. Proč všechny hry kromě těch od Tommy Clancyho musejí dělat naprostí analfabeti v oblastí zbraní a střeliva? To i ten Mass Effect byl k realitě blíž. Stopping power je zjednodušeně síla, kterou je náboj schopen odrovnat živý cíl. Stop efekt je rychlost, jakou se střela brzdí v cíli (poměr rychlosti, hmotnosti a pruřezového zatížení). Prakticky je to to samý. Kam mám jít? Směr Crash Side. To je nějak daleko! Pěšky? Se zbláznili, na to nemám celej den!

EMISSION APPROACHING. Tak jsem si aspon střelil divočáka. Stačila krátká dávka a skácel se k zemi. Na tudle obtížnost jsem čekal spíš jatka, že budu šetřit každej náboj. No nic, snad se to zlepší. Co je to emise? Proč mě nikdo nevaroval dřív? Kam se mám ted s tím kancem schovat. Ted se mi to celý seklo. Program X-Ray 1.6 přestal fungovat. Hezká anomálie. Má to cenu znovu pouštět? Jestli se mi to neuložilo, tak jsem v xxxxxx. Ted jsem střelil nějakýho vlka. Na poslední chvíli jsem přetáhl zbran z inventáře a vypáčil nějaký dveře. Jsem v bezpečí před bouří. Tak jsem dostal milion ukolu, a ani jeden nemám zájem plnit. Jdu se porozhlídnout po okolí a odstřelit pár prašivejch psu. Todle je hrozná hra po akční stránce. Z jakýho že je to roku? Graficky někde za prvním Flashpointem, akcí na urovni nějaký béčkový střílečky z devadesátek. Na co jsem si kupoval tu brokovnici, když stačí sejmout bandity. Nuda, šed a zase nuda. Ta hra má zajímavej příběh, ale podle mě strašně nevyužitej potenciál. Todle Rusové neumí. Líp jim jdou přímočaré střílečky (Instinct, Necrovision). Mě to zkrátka nedokázalo zaujmout a jsem celkem rád, než abych musel dopodrobna prozkoumávat další svět, i když má jen 30km v pruměru. Nepatřím do něj.

Herní doba cca 1h. Tady se stmívá? Přijdu si jako zálesák. Brrr. Nic pro mě! Z lesa chci být před setměním doma! Ne nocovat někde na lehátku ve srubu a vařit si čaj. Chci akci, dobývat, ničit, znásilnovat!

Tak nakonec jsem dal pod e-F výběr munice, protože to není žáná taktika a je jedno, jestli máte zapnutý semi/full auto, a pod G-é tradičně granáty. Lišta 1 – 4 jsou ty obvazy, zbraně pod X, C, vyklánění je tady zbytečný. Už jsem se naučil ukládat zbran, takže pod M3 mám šrouby.

Není to tak hrozný. Dal jsem tomu ještě šanci, a těch 70% si to zaslouží. Výjdete ven, napadnou vás mutanti. Když se jim nevyhnete, ztratíte munici. Naopak jim mužete pomoct dodělat ostatní stalkery a pak je obrat. Moc se s tím neseru. Stačí, když se ke mně někdo otočí zády a má kulku v hlavě. Pořád si stojím za svým, že po akční stránce je to mizerný a po vizuální až komický, ale mě ten retro styl nikdy nevadil. Po RPG stránce je to v pořádku, nutí vás to šmelit a opravovat, po adventurní žádná sláva. Velký plus je otevřený prostor a nahodilost, se kterou se před vašima očima odehrávají bizardní situace. Takový na pohodu, když nemáte co dělat. Ze zbraní jsem si oblíbil pumpu a ten ukrajinskej sráč na 9x18 Makarov.

Pro: Střídání ročních období.

-4 +10 −14
  • PC 90
Po dohrání dvou parádních předchozích dílů série S.T.A.L.K.E.R., jimiž jsou Shadow of Chernobyl [komentář] a Clear Sky [komentář], jsem se neuvěřitelně těšil na zakončení série v podobě třetího dílu s podnázvem Call of Pripyat. A hned z úvodu musím říct, že Call of Pripyat naprosto předčil má očekávání a oproti předchozím dílům jde nyní už opravdu o dokonalou hru.

Armáda se po neúspěších u Černobylské elektrárny rozhodne vyslat ještě jeden vojenský výsadek. Do Zóny je vysláno několik vrtulníku Mi-24, ale vše končí nezdarem a z akce se nevrátí ani jeden vrtulník. K tomu všemu je ztracen veškerý kontakt s výsadkáři, a tak jste do Zóny vyslán vy jako major Děktarjev v podobě obyčejného stalkera, a vaším úkolem je zjistit, co se s vrtulníky a výsadkáři vlastně stalo. Příběh má z úvodu pomalejší rozjezd, postupem hrou ale nabírá spád. Co se ale nedá zapřít je to, že je nejodfláklejší ze série, stejně tak i jeho ustřižené zakončení.

Po povedeném úvodním intru jste vypuštěni do první ze tří rozlehlých map, mezi které patří Zaton, Jupiter a Pripyat. Na těchto mapách se můžete bez omezení volně pohybovat a na nějaké otravné loadingy mezi lokacemi známé z předchozích dílů, můžete zapomenout. To co ocení snad každý Černobylař je to, že většina lokací ve hře má i svou reálnou předlohu. Za zmínku stojí rozhodně stanice Janov, továrna Jupiter, vesnička Kopači nebo samotná, konečně naprosto detailní Pripyat, ve které lze jmenovat např. kino Prométheus nebo rozpadlé křídlo školy. Některé z lokací dokonce ani nebyli pořádně ve hře využity, což je škoda. Na každé z map leží i hlavní tábor stalkerů, jako je tanker Skadovsk nebo zmíněná stanice Janov. V těchto táborech naleznete různé frakce, skupinky stalkerů nebo i hlavní charaktery, které vás budou doprovázet po celou dobu hry. Pro ně budete moci dělat úkoly za nemalou finanční odměnu, nebo si u nich můžete nechávat opravovat či vylepšovat zbraně a vybavení, kupovat nebo jim prodávat zásoby nebo artefakty. Jednotlivé charaktery postav jsou zajímavé a jsou doprovázeny zajímavými dialogy. Mezi nejzajímavější postavy mohu zmínit např. Váňu, poručíka Sokolova, Zulu nebo Strejdu Jara. Mezi stalkery si také můžete udělat přátele, díky čemuž můžete získat např. slevy na jejich služby. Oproti původním dílům přibyla funkce spánku, takže si během dlouhých nocí můžete v klidu prospat v jednom z táborů. Budujete si v Zóně i vlastní pověst. Já jsem např. do konce hry vydržel s pověstí Lovec, kdy jsem pomáhal ostatním stalkerům zlikvidovat život ohrožující monstra.

Jak hlavní, tak dokonce i vedlejší úkoly jsou velmi zábavné, propracované a různorodé. Call of Pripyat se stala jednou z mála her, ve které jsem se vážně snažil splnit co nejvíce vedlejších úkolů, u kterých jsem se snad ani jednou nenudil. Za velmi atmosférickou a nezapomenutelnou záležitost považuji misi, kdy jste se v temném podzemí museli proplížit s parťákem mezi spícími Bloodsuckery. Atmosféra tohoto úkolu by se již dala srovnat s momenty v sérii her Metro. Kromě plnění úkolů se dá za jednu z vedlejších činností také započítat lovení artefaktů. Pokud se nebojíte brouzdat uprostřed vizuálně nádherných, ale za to nebezpečných anomálií s detektorem v ruce, bude vás hledání artefaktů sakra bavit !

Už v mé recenzi několikrát padlo slovo atmosféra, a tou hra opět, jako každý díl série, přetéká. Vrací se nám opět parádní hororové prvky, a to především v nostalgickém podzemí laboratoří. Všemu tomu přidává i živost Zóny, ve které se stále něco děje. Cestou k danému cíly jednou z dálky spatříte skupinku stalkerů bojující s bandity, cestou zpět najdete tu samou skupinku skládající se už jen mrtvol obležených mutanty. Mutanti jsou nově mnohem děsivější, unikátnější a dokáží vám pořádně zatopit. Boje s nimi nejsou vážně jednoduché a je potřeba na ně mít již patřičné vybavení. Přestřelky jako takové jsou velmi zábavné a hratelnost zde dovršila vážně dokonalosti.

Grafické zpracování je rozhodně nejlepší ze série, bohužel jeho vizuál kazí krátká dohlednost, a to se na otevřených pláních projevilo mnohem více než v předchozích dílech. Rozhodně musím ale z grafického zpracování vypíchnout sluneční paprsky, stínování, dynamické změny počasí, dne a noci, atmosférické blowouty či vizuál bouře, kdy noční Zóna osvícena pouze blesky je pastvou pro oči. Ozvučení hry je opět jako u přechozích dílů naprosto dokonalé a je nedílnou součástí herní atmosféry.

Call of Pripyat zakončuje sérii v té nejlepší formě, využil všeho dobrého z předchůdců a dotáhl to k dokonalosti. Ať je řeč o hratelnosti, atmosféře, zábavnosti či vizuálnímu zpracování. Jedinou nedokonalostí je slabší příběh, ustřižený konec a krátká dohlednost, která kazí jinak špičkový grafický dojem. Všem pravým fanouškům hry, které by zamrzel brzký konec hlavního děje, se ke všemu otevírá celá Zóna, a tak si své stalkerovské dobrodružství můžete ještě trochu prodloužit vlastní formou nebo plněním vedlejších úkolů. Právě Call of Pripyat a kompletně série her S.T.A.L.K.E.R se stala jednou z mála her, při které jsem po skvělém závěrečném outru několik minut koukal nehybně na titulky, poslouchal parádní závěrečný song a říkal si, že jsem dohrál hru, která se stala pro mě jednou z nejlepších vůbec.

Pro: Hororová atmosféra, zábavné hlavní i vedlejší úkoly, hratelnost, lovení artefaktů, vylepšování zbraní a vybavení, tři živé rozlehlé mapy, většina lokací má svou reálnou předlohu, detailní Pripyat, dynamické změny počasí, dne a noci, vizuální zpracování,

Proti: Slabší příběh, krátká dohlednost kazící jinak pěkný grafický dojem, ustřižený konec

+12
  • PC 90
Dovolím si tvrdit, že dnešní světy ve hrách jsou někdy až moc rozsáhlé, ale Stalker (odmítam tečkovat), by si zasloužil svět mnohonásoně větší. Tím nechci říct, že by v CoP byl malý, ale pokud by byl desetkrát větší a měl by stejnou péči od vývojářu jako CoP, dovedl bych se v něm toulat stovky hodin. Samozřejmě chápu, že by to vývojářům zabralo mnohonásobně více času a v jejich podmínkách to bylo v době vývoje prakticky nemožné. Tohle je jedna z věcí, co dělá Stalkera Stalkerem, desigenový skvost, jakým je prostředí a prakticky celý svět ve kterém se ve hře pohybujeme, je něco naprosto unikátního a prakticky už neopakovatelného, jediné hry které se snad dokázali přiblížit, alespoň z mého pohledu byl HL2, Dishonored a Metro, jinak není konkurence.

Ve hře jsem nenarazil na dva stejné rozobořené domečky, dva stejné mosty, nebo stejné uskupení objektů. Autoři předvedli neobyčejný cit pro detail s jakým hru, vlastně všechny tři hry vytvořili. Hromádky nedopalků od cigár u židle na vyhlídce, hlavy bloodsuckerů u lovce na stěně, konzervy a munice u prodavačů na pultě a takto bych mohl pokračovat několik stran. Dle mého jsou tyto drobnosti tím, co dělají svět Stalkera tak uveřitelným.

Čím stalker vyniká je také technické zpracování, grafika i dnes (rok 2016) vypadá parádně. Titul podopruje i rozhraní DX11 osobně jsem hrál v DX10, protože na mojí obstarožní 560 Ti, DX 11 způsoboval micro-shutering.
Nezapoměnu na pcit jaký jsem zažíval v Jupiteru u vstupu do podzemního komplexu při západu slunce. Do tábora daleko, skoro tma a všude kolem se ozývalo neco velmi divého. I cesta do tábora úplně po tmě za cvrčení cvrčkú je nesmírně atmosférická.

Celkově je atmosféra v celé sérii něčím, co už se budě těžko, hlavně tedy v západní produkci napodobovat.

Samožřejmostí je spousta zbraní od upilované brokovnice až po jakýsi Railgun plus jejich nespočet vylepšení a upravy. Obleky jsem využil asi jen dva nebo tři, všechny základní stalkerské, ale notně vylepšené od vědčů z Jupiteru, kteří mi je vytunili, popřípadě darovali výměnou za splněné mise.

Co mě trochu zamrzelo je málo misí v podzemních, což bylo v tomto díle vynahrazeno především cestou do Pripyjati a hledáním bajně oázy života.

Nepoviné mise, zde tvůrci mákli snad nejvíce, prakticky každá jiná, každá neskutečně zajímavá a každá na jiném míste. Od až téměř detektivního vyšetřování při hledání jednoho stalkera až po deratizaci upířího hnízda. Za mě naprosá spokojenost.

Jediné z čeho jsem neměl velkou radost bylo ubrání na počtu tuhých přestřelek. Zde narazíte jen na několik málo skupin, které můžete s klidem postřílet a jedná se především o skupiny Monolithu.

Jen jedno přání nakonec, doufám, že se tvůrcum finančně zadaří s Cossacks 3 a někdy se dočkáme dalšího dílu.

Odehránoů: 41 hodin

Metascore:80

Pro: Atmosféra, důraz na detail, hratelnost, hledání artefaktů, vedlejsí mise

Proti: Málo přestřelek

+29 +30 −1
  • PC 80
S.T.A.L.K.E.R. je pro mě pojem. Film, hra, příběh, Černobyl, Pripjať. Všechno mě přitahuje jak mucholapka mouchy. I proto jsem si říkal, že po Shadow of Chernobyl prostě musím vyzkoušet další díly. Třeba zrovna ty tak zabugované nebudou. A ejhle, můj tichý sen se opravdu vyplnil. Call of Pripyat takový opravdu není. Ba naopak.
Call of Pripyat nabízí přesně ten příběh, co bych si představoval. Ten se totiž odvíjí v rámci prostředí, ve kterém se zrovna nacházím. Není ani dlouhý, ani krátký. Prostě tak akorát, že člověka v ten daný moment konec rozhodně nerozlítí. No a zpracování je taktéž více méně vydařené. Líbí se mi především to, že ne všecko je tak daleko, jak na první pohled vypadá. Také se mi líbí, že nepřímou formou mě hra donutila hrát i vedlejší mise, což je úspěch. Většinou je hraju tak do půlky hry a pak mě omrzí, že se orientuji především na příběh. Tady to tak prostě není. Každá postava tu žije a přežívá, tak jak to v černobylské oblasti jde. No a to je zrovna bod, který není úplně nezanedbatelný u počítačových her.
Hra jako taková je precizní i v tom, že umí střídat den a noc. V rámci toho střídá i vyšší pravděpodobnost potkání nestvůr. Vlastně i z toho důvodu jsem přes noc radši spal. Žrádla jsem měl jak nasráno :)
Také se mi ale líbil i samotný arzenál zbraní včetně inventáře, který byl jednoduchý a stručný a tak to má být.
Na svojí délku, která není nejdelší, musím říct, že jsem se nenudil ani jednou. Neopakovala se ani jedna mise, vše bylo originální a jedinečné. Přesně takové, jak jsem si to představoval, když jsem šel hrát první díl, tedy Shadows of Chernobyl.
+17
  • PC 90
Call of Pripyat rozhodně nejlepší z trilogie. Otevřenej svět, kterej si doslova žije vastním životem, ne jako v 90% hrách, o kterých to tvrdí jejich vývojáři. Tu a tam narazíte na bitku mezi stalkerama a mutanty, boje mezi frakcemi, NPC postavy samy hledaj pomocí detektorů artefakty v anomáliích a hromada dalšího.
Atmosféra by se dala krájet, prostě postapokalyptický orgie. 3 velké lokace a tak 80% domů ve hře lze prohledat.
Hromada úkolů, u kterých si řeknete "ještě jeden úkol a jdu spát".
Grafika sice neoslní, ale když je bouřka a vy se v noci potulujete Zónou za blikotání blesků, o skvělej zážitek není nouze.

Pro: 3 velké otevřené lokace (bažiny, průmyslová zóna s nádražím, Pripyat), atmosféra, ozvučení, živoucí svět, hromady zajímavých úkolů a postav

Proti: Grafika co už neoslní

+17
  • PC 100
Ačkoli rozšíření ClearSky mě až tak nezaujalo, původní hru sem sežral jedním dechem. Třetí přírůstek byla tedy pro mě jasná volba.

No, hned na začátku musím pochválit nástup do děje. Autoři už nepoužili zaběhlej a trapnej vzorec ztráty paměti, kdy člověka v podstatě netáhne kupředu nic krom odhalení vlastní minulosti. Tady je to zcela jinak - jako armádní důstojník se vydáváme do zóny se zcela jasně vytyčeným cílem, jehož splnění je otázkou splnění rozkazu nikoli vlastní libovůle. Ačkoli tak příběh nemůže dosáhnout na Strelokovo putování, kdy všechno bylo nový a neokoukaný (nicméně tento příběh se zde ukončí), vybrušuje zónu do nablýskanýho artefaktu a pohyb v ní se stává skutečnou radostí, relaxací a odreagovaním:

Zóna je konečně opuštěná a nepobíhá tam tolik lidí jako v dílech předchozích, což se pozitivně projevuje na atmosféře i tempu hry. Dokonce na mě zpravidla neútočili ani bandité, poněvadž jsem se choval neutrálně a tak jsme mohli normálně poklábosit místo nutné přestřelky. Vůbec některý NPC tady maj svý kouzlo a zůstanou v paměti i po dohrání, což se mi u předchozích dílů nestalo.

Graficky na hru lze pohlížet jen se souhlasným pokýváním hlavy, především pečlivost a uvěřitelnost při designování polorozbořených objektů si opět zasluhuje to nejvyšší uznání. Každá lokace, každej kout mapy stojí za to prozkoumat, vždy je tam něco novýho. Hudba je taky vynikající (tu dynamickou a rušící jsem si samozřejmě vyplnul) a výborně dokresluje ponurou a opuštěnou atmosféru zóny.

To že hra obsahuje inventář a naprostou volnost v pohybu, zpracovaní balistické křivky střely, možnost hrát bez HUDU a zaměřovat optikou není novinkou - to nabízel už díl předchozí. Nicméně nyní je hra okořeněna další skvělou vychytávkou – tedy že se některé úkoly nezobrazují na mapě. TOMU ŘÍKÁM NAJDI KALIBRAČNÍ SADU! Už mi leze krkem, kdy všechny hry přesně hráče směrujou až k cíli a na něm je, aby velkolepě zmáčknul tlačítko USE. Tady co člověk neprozkoumá, na to nenarazí a jen s pomocí mapy se člověk daleko nedostane. Opravdu jsem byl nadšenej z toho, že mi nikdo neukázal, kde najdu Oázu, nářadí nebo Barže (ten mi dal ale zabrat) a já musel hledat na vlastní pěst a ptát se stalkerů. Některý místa jsem ani nenašel - např. na Strelokovu skrýš jsem narazil jen jednou, údajně je jich tam víc.

Vrcholem potom je, kdy mi autoři hází klacky pod nohy asi půl hodiny jsem pročesával čističku místo po místě, abych našel sadu kalibračního nářadí, jak mi jeden stalker doporučil. No pravdu nakonec neměl. Nebo třeba Oázu, tu jsem hledal jak blbec po Pripjati u ruskýho kola, jak mě jeden stalker ujistil, nicméně ruský kolo ani v oblasti není. To že jsem ji potom našel v Jupiterské oblasti a na místě, který ani nedostalo statut "lokace" mluví za svý :) Díky pánové, tohle mi dalo zabrat!

Co to budu dlouze opisovat. Žádný z 3déček, který jsem hrál neoplývá tak uvěřitelným zpracováním prostředí (včetně dynamicky se měnícího počasí a denní doby), tak dechberoucím nepřehnaným hudebním podkreslením (pripjat!) takovou volností, obstojnou obtížností v oblasti postupu a s možností se volně rozhodnout zda se plížit, vraždit či mluvit nebo lokaci úplně obejít. Radost stalkeřit.

Na závěr jen zvolám hlasité BRAVO, protože tohle je kus, kterej stojí za to! 100%

Pro: Zóna, střelba bez HUDU, inventář, únava, optika, volnost, otevřenost, horor, hudební podkreslení, ATMOSFÉRA, příběh, hrací doba, STALKING

Proti: Já se chtěl eště jednou mrknout do NPP a rudýho lesa – 2 lokace navíc by hra snesla a finiš poblíž elektrárny bych taky uvítal.

+18
  • PC 90
Call of Pripyat je hra, která mě přinutila napsat komentář. Když se podíváte na datum mého posledního komentáře, tak už to mluví o mnohém. Ale budiž, trochu se rozepíšu:).

V předchozích komentářích už hodně argumentů zaznělo - otevřenost, atmosféra, volnost, konečně propracované questy... Nechci to dále papouškovat - ano tyto prvky jsou v CoPu ve vrchovaté míře, ale chtěl bych se zaměřit spíš na jejich souhru. Ta ve výsledku tvoří herní systém, který umožňuje to asi nejzábavnější na celé hře - totiž v zóně jen tak "existovat".

Zóna v CoPu funguje sice neokázale, ale zcela sama a hráč může tak jen sledovat dění okolo, aniž by byl potřeba jeho zásah a i to přizpívá k intenzivnímu zážitku. Vrcholem samovolných aktivit zóny jsou samozřejmě emise, které nejenže mi naháněly husí kůži (přežít venku emisi byl opravdu děsivě surreálný zážitek), ale zároveň jsou přímou součástí herního systému, tím, že mají vliv na anomálie a vznik artefaktů. Konec emise tak může zároveň znamenat novou příležitost vylepšit svou výbavu nebo obsah peněženky a cyklus může pokračovat. Velmi chytré a přitom nenásilné.

Druhá věc, které jsem si všiml je, že díky kombinaci herních prvků výše a jejich kvalit se CoP hraje mnohem více jako otevřené sandbox/freeform RPG než jako střílečka/survival horror (a to i díky tomu, že je o něco lehčí). Pochopil jsem, že systém upgradů, neviditelných anomálií a artefaktů, emisí atd. již byl v Clear Sky, které jsem nehrál. To je vlastně typický prvek rozvoje postavy, který jde v CoP navíc ruku v ruce s volností, otevřeností světa a možností prohledávat každé zákoutí, které může skrývat něco zajímavého. V kondenzované formě tak nabízí vše, co se od takové hry čeká: na začátku můžete jít téměř kam chcete, ale na některá místa mapy budete zatím příliš slabí, jinde naopak narazíte na pořádný kus železa, který toto změní (=vylepšíte si postavu), můžete jen tak šmejdit, honit se za mutanty, masakrovat koho chcete, dokonce se i připojit k frakcí...

Promakané questy a tempo hry, které vás zároveň nikam nehoní u mě paradoxně vedlo k typickému "ještě splním tuhle misi, když už jsem tady u toho tunelu/vraku/jeskyně a jdu spát"....

Oproti SoC jsem v prvních dvou třetinách hry postrádal neepické, ale přesto drsné a zároveň otevřené přestřelky s lidskými protivníky. Zatímco v SoC šly jedna za druhou (začátek v Cordonu, Garbage, Agroprom), Zaton i Jupiter mají každý zhruba 1-2 spíše komornější a větší důraz je kladen na boj s mutanty, což ale ladí s celkovým zaměřením hratelnosti na interakci se zónou. Nebudu spoilerovat, v Pripyati to je trochu jinak, ale přišlo mi, že hra tam už trochu ztrácí dech. O příběhu nemá smysl moc mluvit, hra by se obešla i bez něj, autonomní zóna a kvalita nepovinných misí to vynahrazuje.

Abych se vrátil na začátek, za dobu od posledního komentáře jsem pár her dohrál, ale už to nějak nebylo ono, hrál jsem je spíš se setrvačnosti. CoP je po dlouhé době hra, která mě opravdu mě bavila. Zóna mě pohltila, každý krok jsem si vysloveně užíval a těšil se zpět (tedy pokud se nejednalo o jednu podzemní laboratoř, tam jsem byl každý krok zralý na čisté gatě)...

Pro: atmosféra, naprostá volnost, skvěle nadesignované lokace, chování světa, systém vylepšování výbavy a lovu artefaktů, dobré questy

Proti: příběh, zezačátku relativně málo přestřelek s lidskou AI, pokles tempa a zábavnosti na konci

+23
  • PC 95
Stejně jako první díl. Stejná porce dokonalé atmosféry, poutavý příběh a krásná grafika. Tato hra ovšem od předešlích dílů je ještě o kus víc dotažena do dokonalosti. Vedlejší úkoly mají smysl a narozdíl od nudných vybíjení mutantů na louce, půjde o zapletený příběh. Artefakty nevidíte na kilometr, anomálie nejsou jen cosi poloviditelného ve vzduchu čemu se vyhne i slepý. Ale opravdu unikátní a podivuhodná místa, které budete rádi zkoumat. Je zde mnoho věcí které můžete prozkoumat. Také se nemusíte bát že by stalkeři jen seděli na svých místech jako v prvním díle. Ale chodí pravidelně na lov. A i pár misí budete plnit ve skupinkách. Ne jen sami. Jen jediná věc která ještě kazí dojem je, že účinnost zbraní je stále k ničemu.

Pro: grafika, příběh, vedlejší myse, atmosféra, rozlehlost, život v zóně

Proti: stále malá účinnost zbraní

+9
  • PC 85
Na prvního Stalkera mám hezké vzpomínky. Druhého jsem kvůli horším hodnocením pominul a vrátil se až k dílu třetímu. Shadow of Chernobyl představil nezvyklé prostředí Zóny a měl výjimečný příběh s morálními dilematy, vše odvozené z pera bratří Strugackých. Call of Pripyat naproti tomu přivádí hráče do již známého prostředí v příběhu obyčejného rozvědčíka a krom bájné Oázy nepředstavuje nového už téměř nic. Prošlapaná cesta činí příběh velmi uvěřitelný, na druhou stranu bohužel taky dost obyčejný, což nebývá něco, co od her čekáme. Dějové zvraty jsem napočítal dva, jeden malý a pěkný v postranním úkolu a jeden typu deus ex machina Nehledě na trapnost typu deus ex machina, Strelok se do role zachránce armády opravdu nehodí. Navíc v případě, že CoP navazuje na konec SoC, kdy Strelok zrušil ve Wishmachine na konci SoC Zónu, by žádné pokračování příběhu typu CoP už nenastalo..

Výbava hlavního hrdiny (oblek, zbraně, detektor etc.) je opět na jedničku. V podstatě nevím v jaké jiné hře je toto provedeno organičtěji. Jedinou výtku mám vůči nočnímu vidění - nezesiluje zbytkové světlo, jedná se pouze o zelený filtr. Dalekohled člověk využije málo, na nepřátele se lépe kouká přes zaměřovač zbraně s namontovaným tlumičem. Zbraně i zbroje mají charakteristiky, které je možno vylepšovat. Nejřív je třeba ale ty dva mechaniky, co potkáte v táborech, vybavit odpovídajícím nářadím.

U hry typu sandbox je velmi podstatné sžití se s hlavním hrdinou. To ve hře dost dře a je tak potřeba dát jí čas, aby hráče začala bavit a neskončila v koutě. Stalker obsahuje, stejně jako každé jiné dobře udělané sandboxové RPG, nezávislé systémy (emise, spawn NPC), jejichž působením se občas vytvoří jedinečná situace. A právě tyto nepakovatelné momenty na sandboxech miluji.

Ze třech oblastí zóny mě nejvíce zaujala třetí, kde konečně začalo jít na normální obtížnost trošku (ale opravdu jen trošku) do tuhého. Z předchozích oblastí se pocit neustálého ohrožení jaksi vytratil. Potyčky se vás netýkají, frakce se rubou mezi sebou. I tak ale umře za den lidí v zóně více, než by bylo reálné. Na sběr artefaktů ze statických anomálií aby si člověk vzal pomalu nákupní košík. Ke zhutnění atmosféry by přitom stačilo málo - když by člověk měl viditelně cenné věci, napadli by ho někdy i ti, které dříve považoval za přátele, banditi by svoji dojnou krávu nedobíjeli, občas by člověk schytal ránu od odstřelovače, občas vrazil do náhodně rozmístěné anomálie. Questů je tak akorát, ani málo ani moc. Některé vedlejší jsou vymyšlené opravdu moc pěkně a je potřeba aspoň na chvíli zapojit mozek. Jako odměnu za splněné úkoly se mimo jiné dozvídáte o skrýších vybavení, které je někdy však až nemožné vybrat, nemluvě o pocitu páchaného zla, při rabování cizí železné zásoby.

I přes některé mé výtky Stalker po několika hodinách začne bavit a nepřestává až do finále. A to je, co se u her počítá. To je kouzlo Zóny, hnusné otrávené místo, ze kterého se člověku nechce z vracet.

Pro: jste Stalker, questy, sandbox, výbava a systém upgradů, nezkonzolovanost, noví mutanti

Proti: nudný začátek, obyčejný příběh, ztráta pocitu ohrožení, chybějící titulky u renderovaných sekvencí

+12
  • PC 85
Musím říct, že na CoP jsem se těšil hodně. Po notném ochladnutí z Clear Sky jsem na nový díl koukal tak trochu skrz prsty. Bohužel se ukázalo, že někdy ne nadarmo.


Herní svět:
Level designu se opět nemá co vytýkat, hoši z GSC opravdu umí, je to jejich parketa a nejsilnější stránka světa Stalkera. Lokace jsou sice tři, ale dohání to rozlohou, svět je velký. Takže moje oblíbené bloumání Zónou probíhalo neustále, prošmejdil jsem co se dalo. Bohužel na to, jak je mapa obrovská, tak je tu mnohem méně zajímavých míst než v předchozích dílech. Ikdyž pár lahůdek se tu rozhodně našlo.
Podzemí stálo za to.. Prypiať mě sklamala jen tím, že vpodstatě do všech domů se nešlo dostat, což je velká škoda, mohl jsem prozkoumávat Zónu ještě o nějaký ten čas déle. Jinak podvečer v Prypiati je opravdu hrůzné místo, myslím že jistě souhlasíte.

Herní systém:
Konečně výborně zvládnutá věc, vše funguje parádně. Honba za sadami nářadí na vylepšování zbroje je velice povedená a hlavně se to velmi vyplácí. Strom upgradů je vyřešen na jedničku, volitelnost maličkostí vylepšujících zbraně jen vítám. Lovení artefaktů taky parádní, stejně jako v CS.. Vůbec artefakty v celém Stalkerském univerzu byly perfektní nápad.
Bugů je zde minimum, akorát pár na zasmání, ale nic co by brzdilo hraní.

Souboje:
Jaké souboje?? Kam se sakra poděly? Atmosféra a tvrdé souboje dělaly ze Stalkera to, čím je a proč jsem si ho tolik zamiloval. S láskou vzpomínám na SoCh, kde bych tuhé přestřelky v životě nespočítal, ale tady si vzpomenu snad na každou, jelikož by mi na to stačilo deset prstů. V tomto případě je Zóna zábavní park s vytrínami, kde si na věci nemůžete šáhnout. Nepřátel markantně ubylo, bandyti se mírumilovně procházejí Zónou, kochajíc se krajinou, nebo já nevím co. Zbraně sice mají všichni, ale používají se jen málokdy, a to převážně jen na mutanty.. Obrovské sklamání a Stalker je bez toho jen procházka krásným, ale bezpečným parkem. Prázdným parkem.
Mutanti jsou neobyčejně odolní, ale aspoň nějaká výzva, když už nemůžu střílet do lidí/zombie/bynditů/vojáků.

Příběh:
Po úvodním "intru" (nechtějte mě rozesmát) jsem teleportován hrou přímo na pole a v plné polní. Super, takže postupné vydobývání zbraní odpadá, fakt nadšen. Alespoň toto kompenzuje systém upgradů, bez vylepšení jsou flinty v podstatě na nic.
Posunování v příběhu "cut scénami" (nechtějte mě opět rozesmát), nebo nevím jak to nazvat je vyložená tragedie. Zde se přesně ukázalo, jak GSC dokáže svinsky odfláknout práci. Vzpomínáte na vyšperkované a hyper kvalitní filmečky ze SoCh? Teď to srovnejte s touto žumpou a budete zvracet. Určité příběhové scény byly i předtím udělány v enginu, ale takto sprasené jsem neviděl snad nikdy. Kostrbaté, dabing (ruský samozřejmě) je bez špetky intonace a zájmu.. Prostě humus. A konečné "outro" a celý závěr Stalkerské trilogie (to už se nesměju, ale pláču) je opravdová perla..
Zápletka s vrtulníky je sice zajímavá, ale o celkovém příběhu vlastně nic neříkající, moc nás to neposunulo. No aspoň jsme se konečně setkali tváří v tvář se Strelokem.... Na 5 minut. :-)) Nezlobte se, ale kvůli příběhu hraju hry. Takže se nedivte, že mě tohle prostě nebetyčně sere.

Grafika:
Místy neskutečně hnusná a odfláknutá (horší než v SoCh), ale místy (většinou) dechberoucí a vydetailovaná, až se tomu nechce věřit. Interiéry i exteriéry se hrozně povedly, mají na to prostě hoši cit.

Atmosféra:
Největší deviza Stalkera, která chytne a nepustí ani na minutu, doslova. Hudba perfektní, zvuky taky. Méně prší, méně bouřek, škoda. Noci černé jak vix, to mě atmosféra tekla přímo z monitoru, prostě parádní.

Shrnu to:
Komentář zní velice negativně, ale já se opět královsky bavil, ikdyž nebylo co střílet a o boji o přežití se zde nemá cenu ani bavit. Bavilo mě vše prozkoumávat, prostě být zase S.T.A.L.K.E.R. a užil jsem si každý okamžik hry, kde nebylo v podstatě hluchých míst.

Číslo jedna pro mě rozhodně zůstává Shadow of Chernobyl, kde bylo sice tisíc bugů, ale kde boj o přežití ve vražedném prostředí nabýval přímo hmatatelných tvarů.

Pro: Atmosféra, zvuk, grafika, technické doladění, RPG systém zbraní a artefaktů.

Proti: Příběh, málo soubojů, příběh a málem bych zapomněl na příběh.

+16
  • PC 75
Kdybych před čtyřmi roky napsal, že jsem se právě vrátil znovu ze Zóny, každý by mě měl pravděpodobně za blázna. Ovšem během těch čtyřech let vznikla vskutku povedená herní série S.T.A.L.K.E.R., která svou nebezpečnou atmosférou a neokoukaným prostředím učarovala hráčům po celém světě. A i mě. Třetí "díl" s podtitulem Volání z Pripjaťi jsem dlouhou dobu přehlížel, když jsem se k němu nakonec odhodlal, po několika minutách jsem ho musel vypnout, jelikož mi to přišlo strašně nudné a ... no, prostě mě to nechytlo.

Nebyl bych to já, abych nehledal nějakou hru, která by mi nepředstavovala výzvu a vzpoměl jsem si právě na Volání z Pripjaťi. Předchozí díly mě nadmíru bavili, ať měli kvalitu jakoukoliv. Začátek je sice fajn - intro, musíte najít spoustu sil, než zjistíte, co máte vlastně dělat, jak se dostat dál atp. To bylo přímo utrpení, ale nakonec se zadařilo a s prvním vedlejším úkolem jsem se začínal opět ponořovat do stalkerovské atmosféry. A že ta atmosféra už v Zatonu jde cítit velmi silně. Vlastně každá ze tří herních ploch má co do sebe, ale nejvíce si užijete první Zaton, poté Janov a v poslední řadě, dle mého názoru hodně nevyužitý Pripjať, který má ale vynikající atmosféru!

Celkem tvrdým oříškem pro mě bylo zvyknout si na to, že to vlastně celé je o vedlejších misích, kterých je opravdu hromada a pomáhat každému stalkerovi se Vám může i někdy pěkně vymstít. Ale i přes ty všechny výhrady jsem si dokázal zvyknout a na hraní jsem se vždy přímo těšil, ne, jak na začátku, nutit.

Tyhle tři odstavečky jsou spíše takové dojmy, protože jak jsem tak pročítal zdejší komentáříky čekal jsem něco opravdu něco velmi noblesního, což se mi nevím proč nepodařilo (plnil jsem hromadu vedlejších úkolů, dělal jsem, co jsem nemusel, hledal jsem, co jsem nemusel). Příběh je jednoduchý, ale absolutně nedokáže vtáhnout, to je spíše ta Zóna, která má tuhle vlastnost, že z ní nechcete odejít. Ale příběh? To je jedno velice úsměvné ... No, zkrátka tvůrci nemají patenty na zajímavé příběh (kromě Shadow of Chernobyl), tohle už je tak nějak navleklé a ve výsledku Vás stejně zajímá úvodní intro a závěrečné outro, které je poskládáno z obrázků a titulků. Ale byl jsem velice rád, že jsem se dozvěděl, jak všichni skončili. Bavilo mě to, bavilo a nelituji těch hodně slušných několika hodin. Jen už to není takové jako poprvé, ale bavit se bude každý stalkeromanik i občasný hráč.

Pro: Zóna, vedlejší úkoly, získávání přátel a respektu,

Proti: fraškoidní zápletka, s postupem času už to není tak zajímavé jako na začátku s prázdnou kapsou,

+7
  • PC 85
Tak po dobrém Shadow of Chernobyl a horším Clear Sky tu máme nejlepší díl STALKERa, Call of Pripyat, který je ze všech tří ten nejlepší a nejpovedenější. Změn tu je oproti předchozím dílům dost, hlavně konečně dobrá hratelnost a atmosféra, zábavnější hledání artefaktu, zajímavější a lepší mise - už konečně bez časového omezení, upgrady zbraní a obleků (zamrzí ale, že nejdou vrátit zpět), opět možnost se přidat k frakcím nebo zůstat neutrální. Co mě dále potěšilo, že každý váš čin a rozhodování během plnění úkolů má vliv na zakončení hry. Konečně je tu taky možnost spát s možností vybrání probuzení, kdy konečně můžete přespat a přečkat noc. Mezi zápory hry patří slabší grafika a mutanti s tuhým kořínkem. Grafika je průměrná a místy "ošklivá", ale když se procházíte zónou při svitu slunce, sluneční paprsky krásně procházejí skrz listí stromů a keříků - tento efekt je nádherný, ovšem jen málokdy je pěkně nad zónou :-). Co se týče mutantů, s těmi budete mít ze začátku problémy a zažijete tak pár frustrujících okamžiků, třeba s upírem, který stále pobíhá neviditelný kolem vás, snaží se vás vysát jenom ze zadu a s obyčejným samopalem nemáte šanci tu potvoru zabít, protože se zviditelní jen na okamžik. S lepší výbavou ale už pak nebudete mít problém :-)
Pokud vás začátek neodradí (mě málem jo a co jsem četl ostatní recenze, nebyl jsem jediný), tak se u Call of Pripyat budete dobře bavit a po nepovedeném Clear Sky si spravíte chuť :-)

Pro: Hratelnost a atmosféra, sbíraní artefaktů, o hodně lepší mise a úkoly než v předchozích dílech

Proti: Slabší grafika, ze začátku obtížnější mutanti, bugy

+25
  • PC 85
Při hraní třetího Stalkera jsem byl nadmíru nadšen a s potěšením si říkal, že tohle je opravdu ono. Ačkoliv byly první dva díly taky výborné, teprve Pripyat dotáhl stalkerovský koncept k dokonalosti a udělal z něj hru, která mě maximálně uspokojila. Místo rozlehlé, leč ne naplno využité vnější části zóny se tentokrát autoři rozhodli pro tři kompaktní, stále však dosti prostorné levely, kde to není nikam daleko a člověk nemusí běhat tři hodiny od jednoho klíčového místa k druhému, ale přitom se necítí nijak omezen hranicemi mapy. Všechno co na těch mapách je má svůj účel a prozkoumávání každého místa je zážitek. Všechno budí pocit opravdovosti a vyvolává vzpomínky na vlastní dětství prožité na komunistickém sídlišti. Věrohodnost Pripyatu a fakt, že jde o mrtvé a opuštěné betonové město, kde se před dvaceti lety zastavil život, vytváří něco opravdu unikátního, co žádný jiný AAA titul nikdy nedokázal. Díky kompaktnosti map a účelnosti každého objektu je radost hru prozkoumávat a neustále narážet na něco nového. Ohromě mě potěšilo, že se autoři zřekli celého toho konceptu s přidáváním se k různým frakcím a s tím spojené a dle mého názoru naprosto stupidní a zbytečné questy typu "braň území", které se v Clear Sky donekonečna opakují a nemá vůbec smysl se jimi zabývat. V tomhle se Pripyat chová naprosto profesionálně a vyrovná se hrám jako je Oblivion, kde má každý quest své místo, svůj smysl, svou unikátnost a svou vlastní dějovou situaci. Tohle všechno dělá z Pripyatu, alespoň dle mého názoru, vrcholný díl celé série a pokud se autoři či vydavatel rozhodnou udělat další díl či datadisk, budou si muset dát sakra záležet, protože laťku nastavili vysoko. Je aspoň trochu znát že se mi hra líbila?

Pro: Příběh, vyladěnost funkcí z předchozích dílů, konečně smysluplné vedlejší úkoly

Proti: Pomalý a nejasný rozjezd, který mě v jednu chvíli tak odradil, až jsem hru málem smazal (a to by byla škoda!)

+12
  • PC 100
Do třetice všeho nejlepšího! Call of Pripyat je úchvatná hra. Přesně takhle jsem si představoval že se Stalker bude hrát, když jsem na něj v roce 2002 četl první preview :). Mnohem otevřenější lokace (v podstatě jen 4 loadingy za celou hru, jen v první zóně jsem strávil snad 14 hodin..), náhodné ultra-atmosférické emise, víc druhů mutantů (každý unikát), perfektně zpracovaný systém upgradů zbraní/obleků, skvěle propracované sidequesty (nevěřil jsem že něčeho takového jsou v GSC schopní, překvapili mne!), unikátně nadesignované anomálie (zapomeňte na ty fádní efekty v SoC!), super zábavné hledání/prodávání artefaktů, příjemné pokecy s postavami, žijící zóna kdy stalkeři bojují proti banditům a ti všichni protu mutantům, ATMOSFÉRA, lovení bloodsuckerů v noci za bouřky v bažině, kdy je lokalizuji pouze podle šlápotů ve vodě, ATMOSFÉRA, konečně hodně dobře zpracovaný konec reflektující volby během hry a životy nebo smrt ostatních postav, ATMOSFÉRA, jo a abych nezapomněl, má to nejlepší atmosféru co jsem kdy ve hře zažil.

10/10 a nejlepší open world shooter vůbec.

Za rok si to dám s Complete modem znovu, to už snad bude hotov :).

Hrána - Steam verze 1.6.2
...přitom moje první dojmy skutečně pozitivní nebyly, ale jak mne to překvapilo!

Pro: Neskutečný zlepšení na všech frontách, všechny herní systémy dotaženy k dokonalosti (artefakty, questy, upgrady...)

Proti: možná slabší grafika (ale plně dostačující na vytvoření dokonalé atmosféry), cca dva bugy na něž jsem narazil (zásek jedné postavy ve dveřích..)

+41
  • PC 85
Třetí Stalker na mě působil jako balzám na duši. Přestože první díl mám stále nejraději, po nevyváženém (přesto stále skvělém) Clear Sky jsem byl opět vtažen do Zóny a dalo sakra práci mě odtamtud dostat.

Začnu zápory, protože těch tolik není. Za prvé je to nudnější začátek, kdy jsem se do hraní musel cca první hodinu i nutit. Po nic moc intru jsem nevěděl, kam přesně jít, co mám dělat a kde sehnat lepší vybavení. Po rozkoukání jsem už byl ale v sedle a hru si začal náležitě užívat.

Stejně tak konec, kdy se Strelokem a ostatními vojáky úspěšně bráníme vrtulníky a najednou šmitec a animace, že jsou všichni mrtví, aniž bych tomu mohl jakkoliv zabránit. To už je ve Stalker sérii snad pravidlo, že konec bude vždycky stát za starou belu.

Jako vždy mě potěšil naprosto perfektní design celého světa, kdy jsem se často zastavil a kochal se Bohem opuštěným kusem země, kde tráva prorůstá skrz staré silnice, rez pomalu požírá opuštěná auta, střechy padají pod nánosy prachu a bordelu a zdi se drolí po nemilolsrdným zubem času.

Rovněž už ne tolik repetetivní questy se povedly, stejně jako vyvážené souboje a ne tak skryté anomálie, ale zase ne tak viditelné, aby je sebral každý. Zkrátka vše, na co jsme si stěžovali u SoC bylo vylepšeno a chyby, kterých se vývojáři dopustili u CS, byly ostraněny.

Graficky už se to někomu může zdát ošklivé, mně ale ne. Přesto si trochu zanadávám na HW náročnost, která je vcelku vysoká. Úvodní loading trval snad několik minut.

Call of Pripyat se zkrátka povedl na výbornou. Je to opět ta vynikající akce s parádní atmosférou, dokonalým designem a nezaměnitelnou hratelností. Děkuji GSC za neopakovatelný zážitek. Už potřetí.

A na závěr troška reklamy - moje recenze je zde.

Pro: Dokonalý design, parádní atmosféra, nezaměnitelná hratelnost.

Proti: Nudnější začátek, odfláknutý konec, HW náročnost.

+30 +31 −1
  • PC 85
Tak napotřetí to konečně vyšlo tak, jak jsem si přál. Sice jsem CoP zezačátku moc nevěřil, ale jak je hra graficky hnusná, tak je dobrá.

Příběh stojí docela za prd, je v něm docela dost nelogičností, kiksů a vůbec působí spíš jako doplněk vedlejších úkolů. Ty se nesou v podobném duchu, jako hlavní vedlejšáky z příběhově nedůležitých oblastí ve Fallout 3. Konečně mají hlavu a patu, je zábavné je plnit a nikdo neoprozuje s nošením psích ocasů. Hodně lidí si stěžuje na nedostatek úloh. Především pak Pripyat je na úlohy docela skoupá, ale vzhledem k podmínkám, které tam panují, mi přijde počet úloh a jejich náplň adekvátní.Osobně preferuju kvalitou před kvantitou, takže systém -pár originálních úloh- vezmu stokrát raději, než -časově omezené, generické a furt dokola-. Ve freeplay pak už sice není moc co na práci, ale to imho není její účel. Potěšilo taky outro ve stylu prvních dvou Falloutů.

Konečně máme nové lokace. Sice jen tři, ale docela to nahrazují svou velikostí (o něco větší jak bažiny z Clear Sky). Někteří si stěžují na jejich prázdnost. Já jsem spokojený, upřímně mě na dřívějších titulech štvaly kecy o opuštěnosti a nehostinosti a přitom to v Zóně vypadalo jak v létě na Václavaku. Nový model (větší mapy, menší počet) navíc přináší i větší radost z objevování tajných zákoutí. Na mapě o velikosti školní tělocvičny těžko najdete nějaké velké skrýše. Mapy v CoP jsou tak plné různých jeskyní a tajných koutků.

Zbraňový systém je převzatý z Clear Sky. Flinty a brnění jde opravovat a vylepšovat. Upgrady jsou zpřístupňovány postupně, podle nálezů sad nářadí a je tak zabezpečeno, aby se z hráče hned ze začátku nestal superman, co ustojí zásah atomovkou a ostřeluje z kulometu. Jejich umístění je vesměs logické a neměl jsem problém je najít skoro všechny bez návodu a kdovíjakého průzkumu.

Artefakty se konečně opravdu generují samy. Systém hledání a vlastnosti jsou odvozeny z Clear Sky. Pokud člověk čas od času proleze všechny anomálie, tak najde docela silné kousky a zároveň si zabezpečí pohodlný průchod hrou z hlediska financí.

Skrýší není tolik, ale obsahují o to zajímavější vybavení. Vyplatí se je tak prozkoumávat všechny a nestává se aby hráč, po čtvrt hodině pixelhuntingu, klik na růžek batohu v trubce a našel tam jen vepřovku a kus chleba.

Obecně mi přijde CoP jako nejlepší ze všech tří Stalkerů. Zóna už je sice docela obehraná a člověk tam po dvou dílech moc překvapení nenajde, ale lokace jsou dobře udělané, atmosféra hutná a questy zajímavé. Kdyby se mě někdo zeptal, který z těch tří dílů Stalkera si má zahrát, doporučil bych mu vyzrálou Pripyat. Konečně jde o skvělou hru i bez tvrdého zásahu moderské komunity.

Pro: Vedlejšáky, atmosféra, vůbec vyzrálost hry.

Proti: Grafika, blbosti v příběhu.

+19
  • PC 85
První trailery od Call of Pripyat smrděly těžkou amateřinou a vlastně až do prvních hodnocení tady ve mě tenhle dojem nic nepotlačilo. Naštěstí to nakonec přece jen nebylo tak strašné, ale i tak mi hodnocení 90+ přijde docela přestřelené.

Graficky je Call of Pripjat suverénně nejhnusnějším Stalkerem - lokace jsou totiž ve své rozlehlosti žalostně prázdné a na detaily objektů se tu jednoduše kašlalo, takže i když tu lze narazit na pár nových efektů, výsledek je hnusnější než to, co předváděl původní Shadow of Chernobyl. Eyecandy prostě SoC na rozdíl od Clear Sky prostě není.

Docela zajímavé jsou teď anomálie - obvykle se jich vyskytuje na jednom místě víc a svým působením často podivným způsobem naruší okolní krajinu do opravdu zajímavé lokace. Zároveň se ale až na výjimky ve volné přírodě jednotlivé anomálie prakticky vůbec nevyskytují, což ji dělá jen o to prázdnější, a hlavně prakticky vůbec nehrozí, že byste do nějaké jen tak omylem naběhli.

Když k tomu připočtu, že skupinky nepřátelských lidí se tu prakticky vyskytují jen ve formě zombií, a to ještě - stejně jako místní fauna - jen velmi řídce, dostanu nesmírně jednoduchou hru. V první lokaci (jsou tři velké) mě to vyloženě štvalo: Nikdo po mě nestřílí, skoro nic se mě nesnaží sežrat, anomálie jsou vidět na míle daleko díky útvarům, které kolem sebe vytváří. Když jsem se dostal do jakýchsi podzemních tunelů Snorků, i bez baterky tu bylo krásně vidět. No prostě amatérské.

Obtížnost ze začátku vytvářel jen nedostatek peněz (na upgrady, opravy, munici) díky faktu, že obchodníci kupujou jen zbraně v dobrém stavu.

Takže abych začal i s něčím pozitivním - významné postavy mají pěkně vykreslený xicht, vedlejší úkoly jsou originální, zajímavé, navazují na sebe a různé linky se tak prolétají naskrz celou hrou. Hlavní příběhová linka je proti nim docela pozadu.

Částečně za to může i oficiální český překlad, který naprosto kašle na texty z vysílaček, in-game animaček atp., a bo jsem si logicky zvolil ruský dabing, věděl jsem celkem hovno co se stalo s vrtulníkama. Určitě tudíž doporučuju amatérskou češtinu z netu. (ad animačky - za práci s kamerou by se styděl lecjaký amatérský modder)

Skrýší tentokrát není moc, chyběl mi popis uložení. U některých jsem měl docela problém s přístupem, bo jsem až později někde vygoogloval, že se dá skrčit ještě níž, když zároveň budu držet "walk". (A prý že "jako u jiných her" ... nepamatuju si, že bych tenhle systém někde viděl.)

Po přesunu do další obří lokace se trochu navýšil počet monster/zombíků, lokací bylo víc a byly mnohem zajímavější (třebaže pořád hnusné), to samé se dá říct o questech.

Zbraní je celkem slušný počet, útočnou pušku jsem měnil 3x, postupně vystřídal 2 brokovnice a 3 sniperky (spíš 2, z Gaussky jsem prakticky nevystřelil .. ne že by nebyla příležitost, ale Dragunova jsem měl nějak radši :))

Systém upgradování spočívá ve 3 sadách nářadí, které musíte najít a předat mechanikovi a v zásadě je celkem pěkný, jen by mohlo být víc indicií k jejich nalezení.

Co se zbrojí týče, vylepšil jsem to, v čem jsem přišel, pozdějš koupil jinou helmu, na cestu do Pripjati koupil ten vojenský atombordel a u toho jsem už zůstal. Hodně mi vadilo, že zbroje mají minimum kapes na artefakty a tak pokud nechcete v noci svítit jak vánoční stromeček, máte šanci až do pozdějších fází hry využít maximálně 1 artefakt. Což je zároveň jediná výtka k artefaktům - nejužitečnější tak byly ty na zvyšování nosnosti.

V Pripjati mě trochu zaskočilo, že v ní skoro nikdo není. Ale nakonec mi to vlastně přišlo docela hezké - na rozdíl od SoC je Pripjat tentokrát opravdu městem duchů a je to opravdu cítit. I když jde pořád o otevřenou velkou lokaci a můžete se vracet, prakticky je odsud dál hraní velmi lineární. (Btw velmi mě štvalo, že nemůžu mezi lokacema cestovat sám a musím za těžký peníz platit průvodce.)

Finále je pak takové chaotické, nemotorné a na konci se nic kulervoucího nestane, takže poměrně zklamání.

Takže po rozpačitých prvních dojmech uznávám, že se jedná o kvalitní přírůstek do rodiny Stalkerů. Rozjezd je trochu slabší, ale především prostřední část všechno bezpečně zachraňuje. Navíc docela vyvážený a bez bugů, když pominu místama absentující oficiální češtinu. Což ale neznamená, že by neměl řadu jiných nedostatků, jenže - který Stalker je neměl? V tomhle směru je na tom možná i nejlíp. Jestli to znamená, že je i nejlepším Stalkerem... hm... to si nemyslím. Jakkoliv je základ stejný, každý ze Stalkerů mě nakonec oslovil trochu něčím jiným, což už se mi radši ani nechce přemýšlet, jestli je to dobře, nebo špatně :) Nejlepší jsou stejně po rázném zmodifikování komunitou :)

Pro: Atmosféra, propracované vedlejší questy, vyvážené herní mechanismy, bez bugů

Proti: graficky převelice slabé, prostředí působí příliš prázdně, slabší hlavní dějová linka a rozjezd, ve výsledku snížená obtížnost, konec o ničem

+15
  • PC 85
Tak při čekání na Stalkera dvojku jsme se dočkali dvou "datadisků". Jeden z nich dopadl hrozně a divím se že se vůbec dostal na veřejnost, úkoly na které dostanete celé 2 sekundy času, nekonečné války frakcí a do toho bugy.
Ale druhý, Call of Prypiat překonal mé očekávání.

Příběh- ten je asi nejslabší, na jedničku určitě nemá, je to spíš taková jedna velká mise, dobré je ale že konečně uzavře Strelokovu linii a dozvíme se co se s ním stalo po jednom z konců jedničky.

Zbraně- prakticky pořád stejné, do začátku AKčko které po nalezení lepší zbraně zahodíte a dotyčnou zbraň si vylepšíte, potom už prakticky celou hru nemusíte zbraň obměňovat protože moje plně vylepšený enfield byl dokonce přesnější než dragunov, na druhou stranu nástroje na vylepšování musíte najít sami a přiznám se, bez mapy bych je nenašel. Nově je možné mít ve slotech 2 velké zbraně namísto pistole.

Nepřátelé- konečně naplno využití mutanti, máte strach procházet bažiny protože víte že se kolem ztrácejí lidi a můžou za to pravděpodobně upíři, a navíc, konečné tarbíci :)

Zóna- nejlepší co jsem zatím viděl, lokace jsou zničené, popraskané, rozsáhlé jeskyně a anomální pole, tohle je konečně boj o přežití. Lokace jsou jen 3 a nějaké to podzemí ale vůbec to nevadí a stejně jsem všechny místa, hlavně v Pripjati, neprozkoumal.

Úkoly- nebýt vedlejší úkolů dostane hra rozhodně nižší hodnocení, pánové z GSC totiž nekecali (což mě velice překvapilo- po zkušenostech s jejich sliby) , každý úkol je jiný ať už se jedná o lov různých bestií a nebo hledání tajemné oázy. Každý je unikát na který nezapomenete.

NPC- konečně zapamatovatelné xichty, pohodář Váňa, ožrala Kardan a nebo třeba monoliťák Gauner. Navíc v polovině hry budete muset najít skupinu lidí která s váma bude ochotná odejít do Pripjaťi, na konci v outru se třeba dozvíte co se s nima stalo po tom co jste je opustili. Působí to tak daleko lepším dojmem když vám stalkeři kterým jste pomohli říkají "kamaráde".

Atmosféra- grafika a zvuky jako v každém stalkerovi špička.. rozhodně se mi to líbí víc než třeba crysis, je to takové pochmurné, temné a to je na zóně super. Jediné co mi přišlo přehnané je noční vidění, pokud nemáte poslední verzi je to k hovnu, a to doslova, uvídíte tmu akorát zeleně a to je vše.

TOHLE JE STALKER!! A ještě jsem zapoměl že ve hře je možnost freeplaye, můžete si vybrat že příběh ukončíte nebo zůstanete v zóně navěky.

Pro: Stalker bez bugů, s hromadou mutantů k pokosení a hromadou anomálií k prozkoumání, atmosféra, uzavřený konec

Proti: Po dohrátí zamrzí že nejsou třeba ještě nějaké dvě lokace protože úkoly jsou prostě parádní, nicméně herní doba je dlouhá takže tenhle zápor berte s rezervou, hlavní postava, hlavně v outru, působí dojmem mladíka a né zkušeného stalkera jako byl Střelec

+26