Komentáře

Extraordinary! Rise of Tomb Raider se řadí mezi celou řadu her, na které jsem si velmi dlouho počkal. No ano, píše se rok 2020 a já to právě dohrál. Se znalostí jednoho velkého spoileru a jednoho malého. Ale víte co? Zážitek mi to nezkazilo. A protože to mám čerstvě v hlavě, to dobré i špatně, tak si připravte popcorn. Tohle bude dlouhá recenze.

Od první chvíle jsem prostě věděl, že tohle bude dobrá hra. Hra do které spadnu a bude to jednorázová závislost. Ostatně, u jedničky to bylo stejné. Myslím, že za to primárně může herní mechanika, která je velmi návyková. Je to příjemný mix akrobacie, RPG a FPS. A to vše hezky propojené. Ono to sbírání surovin, vývoj schopnosti, upravování zbraní, plnění výzev atd nesmírně zaměstná, a přitom člověk nemá otravný pocit, že mu utíká příběh. Myslím, že za vše mluví to, že mám hru právě dohranou na 84 % a to je podle mě nesmírné vysoké číslo.
Rád bych také ocenil, že hra má upozornění na „bod odkud není návratu“. Ono to není ani moc nutné, protože hra za pár okamžiků končí a poté se můžete kdykoliv vrátit a dokončit co vám uteklo, ale mnozí to jistě uvítají. Co je opět problém je lehkost hry, na kterou si stěžuje mnoho jiných lidí. Ono je řešení snadné – prostě si zvýšit obtížnost. Pravda ale je, že hra by možná na ten druhý stupeň měla být obtížnější už v základu. Tento problém byl ale naprosto stejný už v jedničce. Tam si pamatuju, že jsem půlku hry hrál na obtížnost „těžká“ a vůbec si toho nevšiml. Takže to se asi jen tak nezmění.

Na tomto místě musím říct, že se mi strašně, ale strašně, strašně moc líbily hrobky v této hře. Nebylo jich moc, ale zpětně tak akorát. Bylo zábavné jimi procházet a řešit hádanky. Nic složitého ale ani příliš lehkého. Přiměřené. Ale nejvíce se mi líbilo, že na konci žádné hrobky byla odměnou speciální schopnost. Tohle bylo naprosto parádní. Reálná, hmatatelná odměna která má herní dopad. Nejen dobrý pocit a na konci achievement. Navíc, pamatujete, jak v jedničce prošla Lara celou hrobkou, došla k obrovského pokladu a vzala si nějaký zlatý šmink? Bylo to nesmyslné a nepřirozené. Ale RotTR nepřímo říká, že největším bohatstvím jsou vědomosti. Staré knihy a kodexy. A to mě hřeje u srdce.

Myslím, že mnoho zhýčkaných hráčů by řeklo, že příběh RotTR není originální a ničím inovativní. A já to jako vždy řeknu, že největším kopírákem v dějinách byl Shakespear. Vše co mohlo být vymyšleno už v nějaké formě vymyšleno bylo, s mírnou nadsázkou. Už jen neustále pracujeme se stejnými myšlenkami, kterým dáváme nový kabát. Tomb Raider mi dal co jsem od toho čekal. Spojení mysticismu a historie. Nyní už s jistotou víme, že z toho se stává hlavní téma hry. Hledání ztraceného a fantastického. Ne z touhy po moci nebo slávě, což bylo něco s čím Lara většinu hry bojovala, ale z touhy po pravdě a poznání. Jak jsem výše zmínil, krásně to koresponduje se správou, že vědomosti jsou to největší bohatství. Co mi ale trochu vadilo byl nejasný přechod od té slávy k osvícené Laře, která… kdo hrál, tak ví. Já tedy věděl, že na to asi dojde, jen jsem tam moc neviděl ten vývoj. Většinou času si Lara omlouvala, proč jsi artefakt vezme, a že je to pro všechny lepší. Toto mohlo být lepší.

Nyní se podrobně pustíme do jedné zajímavé věci. Když jsem začal hrát, tak mě zaujalo, kolik je ve hře násilí. A nelíbilo se mi to. Ne, nejsem republikánský senátor, ale nějak mě to zarazilo a nevěděl jsem proč. Nějak se mi nelíbilo, kolik lidí musím zabít. Pokud budete chvíli googlovat tak zjistíte, že tento problém byl u mnoha lidí. Většina to sváděla na to, že přeci Lara není žádný vražedný Rambo, takže to nedává smysl. Já došel k jinému závěru. Došlo mi, že RotTR je hra, která stylem velmi připomíná například Dishonored. Vy cítíte, že by tam měla být možnost volby, stealth/mercy vs. fight/brutality. Hra ale tuto herní mechaniku reálně nenabízí. Stealth je hlavně způsob jak nebožáky lépe popravit. Z milosrdenství žádné příběhové ani herní benefity nejsou. A hrát bez jediného zářezu je absolutně nemožné. Poté co jsem si uvědomil proč mi to vadí, tak jsem zabíjel poměrně v klidu. Z příběhového hlediska jsem problém neměl, protože podle mě krásně pokračuje vývoj Lary jako postavy. Není to křehká děvenka. Je zabiják, má to v sobě, ačkoliv bojuje za ty správné kluky. Slyšel jsem, že ve Shadow tento vývoj dále pokračuje, a podle mě je to zcela autorský záměr. Možná na to Lara nakonec dojede. Možná ne. Není to ale žádná chyba. Je to prostě Lara v této timeline.

A na závěr se podíváme na technickou stránku hry. Původně, když jsem začal hrát, tak jsem se těšil, jak budu chválit RotTR za optimalizaci. No, smůla. Ze začátku jela hra krásně, ale ve chvíli co jsem došel do Soviet Installation, bylo to peklo. Společně s Geothermal Valley nejhorší oblast ve hře. Ale fps dropty byli i v jiných oblastech, ačkoliv ne tak silně. Pravdou zůstává, že mě to v jednu chvíli dokonale otrávilo. Není to tak hrozné jako například, v některých, ohledech Dragon Age Inquistion, ale rozhodně žádná sláva. Grafiku jinak neřeším, mně stačí málo. Dobrá a kvalitní.

Asi je jasné, že hra se mi velmi líbila. Nebyla bezchybná, ale rozhodně splnila co nabízela. Už se nesmírně těším, až si v roce 2022 zahraju Shadow of the Tomb Raider.