Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Red Faction: Armageddon

07.06.2011
kompatibilní
70
86 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Padesát let po revoluci na Marsu, která vyústila v porážku okupační armády EDF a osvobodila lid Marsu od útlaku, se obyvatelům rudé planety žije hůř, než kdy předtím. Píše se rok 2170 a Mars je pustošen magnetickými bouřemi a tornády do té míry, že je povrch neobyvatelný. Meteorit, který tyto přírodní katastrofy způsobil, navíc zničil hlavní výrobník na vzduch. To si vynutilo stáhnout se do důlních šachet a jeskyní, pod povrch planety, tedy do prostor, obývaných z nutnosti pouze prvními kolonisty. Avšak ani zde není bezpečno. Všeho je nedostatek, lidé těžce snášejí změnu prostředí a nikdo tak nejde pro ránu daleko.

Příběh hry začíná deset let po odchodu do tohoto nedobrovolného, podzemního exilu. Pravnuk revolucionářů Aleca Masona a Samanyi, Darius Mason si žije na poměry celkem slušně. Působí v hlavní osadě kolonistů, „Bastion“ jako překupník a zboží dováží také do ostatních, menších osad. Při jednom takovém převozu je nalákán ke starému chrámu Marauderů a zde je léčkou, připravenou zákeřným knězem, přesvědčen, aby otevřel záhadnou šachtu. Tím však osvobodil zlo, jehož kořeny sahají do hluboké minulosti, až k první marťanské revoluci, vybojované horníkem Parkerem (události Red Faction), který zničil zločinnou korporaci Ultor, do té doby rozhodující nad bytím a nebytím každého z horníků. Maraudeři byli potomci zaměstnanců Ultoru, kteří uvízli na Marsu. V nehostinných oblastech vytvořili loupeživé klany s vlastní kulturou a hierarchií, přilepšující si přepadáním kolonistů. Většina z nich se však přidala před padesáti lety na stranu kolonistů (události Red Faction: Guerrilla), ale fanatici z jejich řad, uctívající zvláštní kult, nikoliv. Nyní přišel jejich čas, protože Darius nechtěně osvobodil, po léta se v izolaci vyvíjející, vražednou rasu, výsledek činnosti biologické sekce Ultoru. Pro kultisty jsou zrůdy naplněním jejich náboženského učení a příchod armageddonu, pro Daria šance dostát věhlasu příjmení Mason.

V pořadí už čtvrtý díl série se vrací v duchu tradice dílu prvního do interiérů, tentokrát do rozsáhlých jeskynních komplexů, labyrintů šachet a opuštěných zařízení Ultoru. Hratelnost sestává z odolávání nájezdům čím dál tím víc agresivnějších příšer, likvidace jejich hnízd a osvobozování kolonistů z kokonů a v neposlední řadě také dobývání pevností kultistů. Hráče opět čeká plně zničitelné prostředí a hrátky s fyzikou. Do rukou se mu dostane řada zbraní, se kterými prostředí změní k nepoznání. Jedním z vrcholů destrukčních orgií je pak robotický oblek LEC, se kterým se Darius může probagrovat skrz všechny překážky, i nepřátele. Pro základní hru za necelé dva měsíce vyšlo ještě DLC Path to War.


Poslední diskuzní příspěvek

Red Faction: Armageddon Steam Key
DDVCY-JTHGF-E2R3P
Red Faction: Armageddon Path to War DLC Steam Key
63HA4-52DQF-EB757

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 40
Tak nám zas THQ usilovně tlačilo jednu sérii, až mu nebohé Volition zlaté vejce stejně nesneslo. V dohledném i nedozírném časovém horizontu se tak prý na žádné další Red Faction těšit nemáme, Armageddon se prý neprodával. Škoda? Ale jděte, tahle série zemřela po zásluze tak, jak (neuspořádaně) žila (=vycházela). Už Red Faction II působila jako pokračování od jiné hry, Guerrilla nám sice poskytla naději, že Volition ví co dělá, ale pak přišla „čtyřka“a já bych se autorů jednou rád osobně zeptal, copak to při příběhově-designovém brainstormingu v zasedačce kouřili za kvalitní matroš.

Rozklad nosného námětu si tvůrci vyzkoušeli už v Red Faction II. Likvidaci formy dokončil Armageddon. Provokativně atraktivní téma vzpoury utlačovaných proti korporátním tyranům, které zrecyklované spolehlivě zafungovalo i v jinak neslané nemastné Guerrille, bylo v Armageddonu nahrazeno neduživou a schématickou plečkou o marťanském oslizlém zlu z hlubin. Prostě one man show jednoho na pravačce potetovaného holohlavce. Slibné? I přes svoji přitroublost by snad být mohlo, kdyby nebyly veškeré hlášky, rozhovory takovou snůškou prosmažených klišé. Mason, který má kvůli své blbosti hned zkraje hry na svědomí tisíce lidí, dál zhusta hláškuje a stíhá flirtovat se svojí (asi) bejvalkou. Jejich "interakce", to je na první poslech samolibé a žoviální tlachání newyorských intošů ve Starbucks, nikoliv rozmluvy životem těžce zkoušených kolonistů, kterým jde teď o krk.

Cutscény jsou enginové a ve hře jich je plno. Řada z nich je však úplně zbytečných typu „Mason jde zmáčknou další knoflík.“ Příběh se vlastně hroutí sotva v půlce. Mám na mysli brzkou smrt hlavního lidského záporáka. Ránu z milosti pak scénáři zasazuje i naprosto zbytečná smrt jediného propracovanějšího charakteru, pak už většina z vás asi vypne mozek. Jak se hra chýlila ke konci, stále marněji jsem přemýšlel o tom, jak mohl být takový koncept propasírován byť jen přes předprodukci. Armageddon trpí nejen ztrátou identity vůči sérii ke které se názvem hlásí, ale záhy selhává i jako hra.

První zásadní problém je malá míra kvazidestrukce, který Armageddon, jenž se zve Red Faction skýtá. Vyšel více jak deset let po původním Red Faction (2001) a přesto je tu zničitelnost prostředí nejmenší v celé sérii, pokud tedy pominu Romerovu verzi pro herní symbian, Nokii N-gage. Jak je možné, že v koridorovce, kde postupujete tunely v sevření prastarých hornin, nemůžete do narudlé žuly udělat ani dirku? Budiž, nešlo to ani v Guerrile, ale to byl sandbox, Armageddon je koridor, kde můžete ničit vlastně jen to, co postavili lidi a vzápětí to zase zrekonstruovat svojí magickou rukou. Huráá! Anebo ne? Právě tenhle prvek, kdy se ještě před chvílí zhroucené konstrukce křísí z modravého oparu, ukazuje jak je tu ona destrukce lacině předpočítaná. Nic se totiž nestaví ze svých trosek, tady se všechny rozflákané věci vyjevují z ničeho... A konečně, ať je tu Geo Mod jaký chce, i vůbec první zadynamitování baráku v RF: Guerrilla bylo z nějakého důvodu působivější, než jakákoliv podobná demolice tady.

Druhý zásadní problém je to, proti čemu bojujete. Sporé přestřelky s lidmi tvoří tak 5% gameplaye. Prim tu bohužel ku škodě výsledného produktu hrají Capekovi mutanti, hmyzo-plazo-obojživelníci, kteří jsou zářným příkladem toho, že když je něco jiné, nemusí to být nutně lepší. Vypadají totiž směšně, jako čínská napodobenina nekromorfů z Dead Space, říznutých trochou Lego Bionicle. A ač je mutantů cirka 10 druhů, vypadají až na zabarvení v podstatě stejně. A stejně se i chovají, ti lehcí z nich neustále skáčou ze stěny na stěnu jak pominutí, střílí po vás projektily ti velcí se na vás prostě valí... Nemá smysl si opravovat kryt, protože vám stejně budou střílet za krk. S postupem hry jejich počty narůstají geometrickou řadou a vy se tak potýkáte se zběsilými respawny jak v nějaké arkádě. 3rd person pohled - zbytečný, někdy až na obtíž, nechápu důvod použití 3rd person pohledu ve věčně uzavřených prostorách, kde vám kamera pořád o něco drhne...

A do třetice se musím ještě pozastavit u podivného designu. Co vám mám povídat, barvičky jak z Magicky...kultisti, i maraudeři vypadají jako válečníci aztéckého krále Techtle-mechtla, řadoví kolonisté jsou ripp-off ze Saints Row, s oblibou se mezi nimi opakuje zhruba takto vypadající týpek s fialovou čepičkou. V celkem neinspirativních prostorách neustále se opakujících jeskynních komplexů svítí krabice s náboji, nahranými audiology a zužitkovatelným šrotem pro upgradovací stanice, vypadající jako futuristické jukeboxy. Na pocitu „not impressed“ nic nemění ani lávová řeka, tábor za noční bouře, nebo zamořený kaňon. Všechno už tu bylo a často lépe.

A vůbec, když na vás hra působí už po hodině jako otravný domácí úkol, je jasné, že prostě neplní svůj přirozený účel.

Pro: Tam kde končí temeno a začíná týl, se mu podstatnou část hry zarývá pásek od svářečských brýlí...

Proti: ...ale není to Riddick, je to Mason v díle, který v rámci série sice disponuje nejlepším coverem, patřícím však tomu nejcéčkovějšímu počinu ze světa Red Faction.

+42
  • PC 75
A máme tu čtvrtý a nejspíše již i poslední díl povedené akční série Red Faction, tentokrát s podtitulem Armageddon. A zatímco v díle předchozím jsme bojovali za svobodu Marsu, tentokrát budeme bojovat spíše o holý život. Nepřítelem tentokrát totiž nebude lidská EDF, nýbrž hromada mnohanohého šmejdu.

Samotný námět tohoto dílu je strašně neoriginální. Všechno jsme tu už viděli několikrát. Hru bych přirovnal k mixu Dead Space, Mass Effect a částečně i Call of Duty z pohledu třetí osoby. Armageddon je veskrze lineární střílečka odehrávající se v tunelech a prastarých šachtách firmy Ultor – záporáků z jedničky. Co potěší je destrukce. Opět je masakrózní, opět je jí hodně, ale podobně jako v prvním a druhém díle je spíše na efekt. Po vzoru Guerilly jsou ničitelné i tentokrát pouhé stavby, nikoli terén, což je škoda vzhledem k tomu, že se prakticky celá hra odehrává v podzemí. Za lineární pojetí jsem ovšem rád, sandboxově jsem se již dosytosti vyřádil v díle předchozím a nejsem si jist, zda by mě podobný koncept bavil i napodruhé.

Celá hra je pojata dost filmově, hra je protkána četnými a moc pěkně provedenými předrenderovanými filmečky. Samotný příběh však nijak silný není, celé to působí klasicky jako klasický béčkový film (skupina drsných nesmrtelných „mariňáků“ válčí proti přesile a u toho hláškuje). U hry mi to ale zas tak moc nevadilo.

Samotná hratelnost rovněž nijak objevná není. Cílem je vždy prostřílet se přes hromadu emzáků, někde sem tam dojít a stisknout tlačítko. Hra díky prostředí působí malinko tuctově, zejména nějaké ty wow momenty mi tam vyloženě chyběly. Vývojáři se, co se level designu týče, moc nepředvedli. Za nejpovedenější pasáže považuji tradičně ty s vozidly. Čištění zamořeného tunelu za ovládacím pultem letounu či mechu jde přeci jenom svižněji.
Potěšil mě zbrojní arzenál, se kterým jsem se během hraní opravdu vyřádil, jen mě trochu mrzely pouhé 4 sloty na zbraně. Tahle hra si vyloženě říkala o neomezený inventář. Zbraní je dost – od klasických pistolí, až po kulomety, gaussovy pušky či takové šílenosti, jako je nanopuška (rozkládá materiály) nebo generátor singularity (malá černá díra). Sice to opět není nic, co bychom neviděli jinde, ale společně s povedenou (a opět dost hardwarově náročnou) destrukcí je práce s nimi jedna radost.

Verdikt: RF: Armageddon rozhodně není nijak originální hra, ale díky hodně solidnímu pocitu ze střelby zabaví a to na docela dlouho. 8 hodin je na moderní akci poměrně dost a rozhodně jsem se ani na minutu nenudil.

Pro: nadprůměrná herní doba, prostředí tunelů, atmosféra v prvních misích, pocit ze střelby, pěkné animace, zbrojní arzenál,drobné RPG prvky ala vylepšování postavy

Proti: ke konci až moc velké hordy nepřátel, velice neoriginální námět, brutální kolísání FPS, svítící bedny s náboji jsou ošklivé a ničí potemnělou atmosféru

+24
  • PC 65
Zabít nepřítele tím, že mu "roztrháte" most pod nohama, shodíte na něj vedle stojící stožár nebo jej uprostřed tunelu slisujete dvěma železnými bloky, které přitáhnete k sobe. Přesně tohle vám umožní magnetic gun,  který funguje tak, že vystřelením dvou bodáků přitáhnete k sobě dva původně nezávislé objekty z téměř jakékoliv vzdálenosti. Maximální destrukci je však přizpůsoben i váš ostatní arzenál. Red Faction: Armagen zkrátka není hra, ale trenažér destrukce marsovské architektury ve stísněných tunelech. Zkrátka a dobře, díky hrátkám s magnetic gun všechna zábava začíná, ale také bohužel končí.

 (+) Plusy:
- Magnetic gun a nový geomód díky kterému lze "rozebrat" jakoukoliv konstrukci ve hře.
- Pasáže, kdy jdete po vlastních, se příjemně střídají s pasážemi, kdy řídíte nějaký ten bojový stroj 

(-) Mínusy
- Stupidní příběh
- Malá variabilita nepřátel i prostředí
- Vše je zničitelné takovým způsobem, jako by to bylo z papíru
- Normální obtížnost by se spíš měla jmenovat "Procházka růžovým sadem"
- Nemá moc společného s předchozími díly
+17
  • PC 55
První dvě hodiny jsem se ke hraní Armageddonu vyloženě přemlouval. Přímočaré a příběhově mělké střílečky jsou v mém herní výběrů v podstatě na první místě. Jenže od značky Red Faction jsem čekal trochu víc. 

Očekával jsem po vzoru Guerrilly otevřený svět plný nepříběhových úkolů založené na získání co největšího skóre. To Armageddon nenabízí a jde čistě cestou bezpohlavního střílení desítek zelených nepřátel v podzemních tunelech. S tunelovitým stylem hry bych byl víc v pohodě, kdyby se destrukce prostředí netýkala jen na kovové struktury postavené lidmi. Není možné vystřílet si svůj vlastní tunel do stěny jako tomu bylo v prvních dílech této série. 

Střílení samotné je ale vlastně zábavné a díky široké nabídce zbraní pestré. Efekty zbraní mi připomínají zbraně ze Saints Row - Volition no. Ovšem tu největší zábavu jsem zažil v částech, ve kterých jsem mohl naskočit s Dariem do mecha a kosit zástupy emzáků z jeho kokpitu. To, že příběhové filmečky skoro nereflektují dění při hraní, naznačuje nějaký ten problémek při vývoji a nutnost to strhnou na akčnější stránku, která je prostě povedená. A to i přesto, že v kusy trosek blokují pohyb v úzkých prostorách.

Armageddon je střílečka poplatná své době, na kterou je nutné se naladit. S čímž jsem měl trochu problém, protože po Guerielle čekal trochu víc co se obsahu týče. Co mě ale dost zaujalo byla podobnost se třetím Dead Space a Lost Planet. Všechny tři hry mám docela čerstvě v paměti a styčných bodů jsem mezi nimi našel až záhadně mnoho. Kdyby někdo zakouzlil ve video editoru a sestříhal záběry z těchto her dohromady, tak by i trénované oko mělo problém je rozeznat od sebe. 

Herní výzva 2022 - 2. Cesta do středu země
+16
  • PC 50
Tak se nám Red Faction propadlo hodně hluboko, a rovnou do hlubin zemských. Po užívání si v posledním díle svobody a volnosti Marsu, se autoři rozhodli všem ukázat jak se dělá ten správný koridor, nejlépe v tunelech. Cesta do herního pekla je dlážděna tunely, nekonečným množstvím respawnující se havěti a vykrádání všeho co to šlo.

Lidské protivníky a celkově lidskou stránku RF nahrazuje otravná havět která je křížená s brouky, barevnými papoušky, skákajícími hopíky a bůhví ještě čím. Tato degradace hratelnosti je podpořena jejich bizarním množstvím, kdy buď jsou neustále produkování z hnízd dokud je nezníčíte, nebo jen prostě se na Vás valí odnikud, případně se ve zdi objeví díra která vyvrhne další skupinu potvor. A ty začnou vesele skákat po stropech či jiných konstrukcích jako opice a neustále zasypávat hráče svými projektily a neutuchající pozorností. Ze začátku hry může ještě jejich likvidace bavit, kdy si zkoušíte různé zbraně na ně, hrajete si s magnetickou puškou a házíte po nich vše co najdete.

Jenže později narostou jejich počty, objeví se více typů a nahání Masona ze všech stran, takže zběsile pobíháte snažíte se přežít, a zárověň redukovat počty nepřátel. Zásadním problémem se stává fakt, že tohle je náplň většiny hry, dojdi do tunelu je na tebe vypuštěna vlna potvor, znič ji, dojdi za roh tam čeká druhá větší vlna. Jsou zde alespoň pasáže kdy dostanete robota nebo jiné vozidlo, a hned ta likvidace havěti jde snadněji. Jo tyhle části hry jsem si užíval rozhodně více než chůzi pěšmo.

Ano prostředí nabízí stavby a struktury co lze zničit, ale zábavností se to těžko vyrovnává Guerrile. Příběh o tom jak Mason vše zlé způsobí, aby to následně vše zachraňoval je napováženou. No alespoň ty cutscény nejsou špatný. Sbírání salvage opět slouží k nákupu nových vlastností a schopností, což hře dává lehký závan RPG prvků.

No nakonec je to šok, přesun podzem je ukázkovým příkladem jak má vypadat tunel a koridor. Navíc okořeněný bandou emzáků kteří mi prostě do světa RF nesedí, autoři už prostě nevěděli co do hry dát tak šáhli po tomto příšerném klišé. Pasáže ve vozidlech jsou vždy světlem v tomto nudném tunelu. Díky mé nákupní ceně okolo dvou stovek přistupuji ke hře jako k budgetu, a lze její průměrnou hratelnost akceptovat, ale v případě že bych si hru koupil a hodnotil v rámci AAA her šel bych s hodnocením do vod podprůměru. Zabití značky RF je dokonáno, odpočívej v pokoji.

Pro: Pasáže ve vozidlech, magnet gun, cutscény

Proti: Příběh, nepřátelé a jejich množství a častý respawn, koridor, prostředí tunelů je stereotypní

+12