Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 90
Hru som si vybral v rámci Hernej výzvy 2016 ako hru od českého vývojárskeho štúdia. Voľba padla práve na Posla smrti s viacerých dôvodov. V prvom rade, mám celkom rád hororovo ladené hry a v druhom, ešte nikdy som nehral žiadnu klasickú adventúru. Tento žáner bol populárny už dávno, v časoch, kedy som sa ešte zaujímal akurát možno o fľašku s detským sušeným mliekom... Musím priznať, že dnešné adventúry ma moc nelákajú... Napríklad viem, že také vychvaľované Life Is Strange rozpráva príbeh teenagerky a keďže zo školy mám svojich spolužiačok, pubertiaček plné zuby, rozhodne som zvolil pre mňa oveľa zaujímavejší príbeh odohrávajúci sa v ponurých kulisách starého anglického sídla, s príslušníkom šľachtického rodu v hlavnej úlohe.
O adventúrach som si predtým čo-to naštudoval, takže som zhruba vedel, do čoho idem... Na Steame vlastním napr. aj Syberiu, ďalšiu známu a uznávanú adventúru, ale odkrývanie záhadných vrážd a starej kliatby bolo pre mňa zaujímavejšie, než vraj akási naháňačka americkej mladej právničky za starým dedkom až kamsi do sibírskej Tramtárie...

Hra sa mi páčila.. Veľmi... až tak, že keby všetky ostatné adventúry boli podobné, odrazu mám nový obľúbený žáner... žáner, kde vás nikto nikam neženie, statické, ručne kreslené obrazovky hýria detailmi a atmosférou a nemusíte sa stresovať neustálymi úmrtiami... No... to len vraj... aké bolo moje prekvapenie, keď ma zabil visiaci kábel, po tom čo som zapol elektriku...! A podobne ďalšie pasce, hlavne v hrobkách... keďže som hral bez návodu, na každú som naletel::) Výborne napísané dialógy, presne načasované striedanie týchto dialógových častí s riešením puzzle, často vtipné riešenia situácií (spomínam napr. na pokazenie kosačky, či vtipné sfalšovanie chemického roztoku vo Walese). Skvelá ponurá hudba, pri ktorej som musel vždy stíšiť repráky, lebo mama kričala, že čo za pohrebné melódie to stále počúvam...:) a výborne opísané charaktery postáv. To je na hru, ktorej dohratie mi trvalo okolo 20 hodín pre mňa pozoruhodné, lebo v iných žánroch (napr. v RPG, ktoré trvajú aj vyše 100 hodín, typu Skyrim) sa často na charaktery postáv až tak nehrá a vôbec sa nerozvinú...
Iste, našiel by som aj výtky, ale nie sú vôbec podstatné... Napríklad sa nedalo nevšimnúť veľmi toporný pohyb postáv, ako by ste hrali za zombíkov, nie za normálnych ľudí a opakujúce hlasy, kde iste rovnaký herci dabovali viacero postáv... Ale to všetko na moje konečné hodnotenie nemohlo mať žiadny vplyv.


Hmm... a preto pri záverečnom zamyslení nakoniec musím skonštatovať, že zase hodnotím veľmi vysoko... Ale to bude asi preto že hry si dôsledne vyberám, nehrám všetko, čo mi príde pod ruku a vždy dám na hodnotenia a odporúčania iných, hlavne starších... V prípade Posla smrti som sa určite zase nesklamal... Keďže na Steame vlastním celú trilógiu, tak okamžite a plynulo prechádzam na hranie druhej časti... Tú však už vraj nerobili Česi, tak som zvedavý....

Pro: Atmosféra, hádanky, hudba, príbeh, na horor ten najvhodnejší koniec...:)

Proti: pohyb postáv a inak nič významné, čo by mi vadilo

+45
  • PC 90
Mal som zmiešané pocity, keď som išiel prvý krát hrať túto úžasnú hru. Najmä preto že som skúšal niečo iné, a pred tým ma moc nelákali Adventúry. Prvá kapitola bola pomalšia asi aj kvôli úvodu do hry. Inak celá hra sa mi veľmi páčila. Grafika ako vždy pre mňa dobrá, puzzle a hádanky boli výborne spravené a sem tam smrť neuškodí . Hororová atmosféra mne moc nesekne ale nevadilo mi to. Hudba bola taká čerešnička na torte. Koniec bol tragický, ale to som trochu čakal. Aj keď ma trochu prekvapilo kto bol tým masovým vrahom. Tak to bude všetko k tejto výbornej českej hre.

Pro: Puzzle, hádanky, atmosféra, hudba

Proti: nič dôležité

+25
  • PC 90
Ve svých herních počátcích jsem si velmi oblíbil žánr adventur. Na české scéně se však s pojmem adventura spojovaly především hry typu Polda nebo Horké léto, tedy satiricky pojaté hry stavící především na humoru pomíjivé kvality. Zpráva o tom, že se v našich luzích a hájích vyvíjí vážně pojatá adventura tak pro mě byla zprávou velice příjemnou. Vzpomínám si mé nadšení v okamžiku, kdy jsem si pustil demoverzi hry odehrávající se v zadní části panství Lady Eleanor, u kterého jsem se hned slušně zasekl kvůli neznalosti možnosti použití pravého tlačítka. Každopádně když jsem se později dostal k plné verzi, má očekávání byla naplněna. A musím říct, že jsem si hru užíval plnými doušky od prvních slov z úst pana Brzobohatého v úvodu až po samý závěr.

Příběh je napínavý a je vyprávěn mně vyhovujícím tempem. Jen trošku zamrzí, že totožnost vraha je prakticky od začátku naznačována, takže jeho finální odhalení není moc velkým překvapením. Naopak jsem se až divil, že to Samuelovi nedošlo mnohem dřív.

Průběh hraní byl pro mě skoro bezzásekový (trik s pravým tlačítkem mě už znovu nezaskočil). Akorát v poslední kapitole jsem se začal trošku ztrácet, hlavně v tom závěrečném labyrintu s finálním průchodem "Hvězdnou bránou". Co mě ale fakt naštvalo, byla smrt v případě špatného rozhodnutí bez možnosti návratu k okamžiku špatného rozhodnutí. Vzpomínám si, jak jsem při svém prvním hraní děsně nadával, protože jsem si hru moc neukládal, takže jsem musel slušnou část hry opakovat. O mnoho horší pak mohla být situace v dole, kde může dojít ke špatnému rozhodnutí znemožňující další postup, které ale nevede k okamžité smrti. Pokud si hráč následně uloží pozici a ukládá do jednoho slotu, tak je celý postup v háji a může začít znovu. To se mi ale naštěstí nestalo. Kromě zmíněného jsem již procházel hrou celkem plynule. Trošku mě zbrzdil puzzle se symboly zvěrokruhu. Stálý internet jsme tehdy ještě neměli, takže jsem si musel najít nápovědu v matčiných časopisech s horoskopy a pak mě ještě štvaly situace, kdy musel Samuel na něco počkat (vyvolání filmu, výroba klíče či kněz hledající zmínky v kronice). To jsem se jen tak bezmyšlenkovitě procházel po lokacích, abych zjistil, že to ještě pořád není hotové.

Určitě musím ocenit i dobře napsané dialogy, kde jsem plnými doušky hltal prakticky každé slovo. Ale ještě víc mě to bavilo poslouchat. Dabingové obsazení se hodně povedlo. Pološeptající hlas Michala Dlouhého perfektně k postavě Samuela sedí, klidný a rozvážný hlas Pavla Soukupa zase skvěle sedí na chladnokrevného Roberta. V hlase Květy Fialové je perfektně slyšet deprese a zoufalost truchlící Lady Viktorie, atd. Trošku ale zamrzí, že Radek Brzobohatý a Vladimír Čech dostali více významných rolí. Jejich hlasy jsou natolik výrazné a nezaměnitelné, že je to jako pěst na oko. Postavy Vladimíra Čecha jsou alespoň v různých kapitolách, to ještě zvládnu překousnout. U pana Brzobohatého je to horší v tom, že po úvodu s Williamem hra přechází na scénu s prvním setkáním ve společenské místnosti, kde mluví komorník Bates naprosto stejným hlasem.

Pak se mi ještě líbí, že čtení dopisů je namluveno dabérem postavy, která daný dopis psala. Bohužel však s jednou výjimkou Robertova dopisu Dr. Hermannovi, kdy jako hráči neznáme autora daného dopisu. To že jej čte hlas pana Soukupa to trošku kazí. Na druhou stranu, jiná postava se jménem na R. ve hře není, takže by to stejně asi každému hned docvaklo.

Graficky hra působí dobrým dojmem. Celé prostředí je tmavé a vybledlé, což skvěle doplňuje atmosféru a navazuje pocity z daných beznadějně chátrajících míst. Co se ale už moc nepovedlo, jsou animace postav. Ty Samuelovy ještě vypadají relativně dobře, ale animace ostatních postav jsou takové zpomalené a působí celkově divně.

Hra má své chyby, ale celkově jsem se hrou velmi spokojen a to hlavně s příběhem, který se hodně povedl. Otázkou je, jak bych hru hodnotil bez vědomí, že se jedná o českou hru. To odpovědět nedokážu, ale za mě se jedná o zatím nepřekonanou nejlepší českou point & click adventuru, která mě hodně bavila. A to i když jsem ji nedávno dohrál po čtvrté. Takže ve výsledku mě ty nasazené růžové brýle vlastně ani nevadí.

Pro: Příběh, dabing, hádanky

Proti: Animace

+32
  • PC 90
Jak jsem vůbec mohl na takovou srdcovku zapomenout? Nechápu, jako malý jsem na této hře byl velmi závislý, tak jsem si zaplaťpánbůh vzpomněl a musel jsem si tuto klasiku zopakovat.

Vzhledem k tomu, že jsem již tuto hru jednou dohrál, tak jsem místy neměl problém s pokračováním. Naštěstí jsem si zde již pamatoval, že se při používání předmětů použije ne pouze jen levé tlačítko, ale i pravé. Při Poslu bohů jsem na tento detail dojel a měl jsem problém ve hře pokračovat, takže jsem již věděl, že si na to musím dávat pozor. Byla ovšem i místa, kde jsem se zasekl a byly to i poměrně nelogické věci, jako například, že se s někým domluvíte, že vám něco udělá a máte přijít za pár hodin, vy přijdete a on nikde a vy musíte zjistit, co je za problém? Zapomněl jsem na něco? Minul jsem něco? NE! Vy se musíte zeptat vícekrát, abyste něco vůbec zjistili, což mě trošku překvapilo. Nic příjemné to nebylo.

U této hry musím pochválit dabing, který je naprosto skvělý. Není divu, když je tato hra tak skvělá, obzvlášť když se k dabingu přidá tak skvělá atmosféra. Představa, že chodím v noci v největší průtrži deště po hřbitově či v lese a potuluji se v márnici, tak mi běhá mráz po zádech a to mám na hrách nejradši. Hry s takovou atmosférou prostě vynechat nemohu.

Co se týče příběhu, je velmi slušný, akorát mě trošku mrzí, že ve čtvrtině hry jsem nejspíš tušil, kdo je vrahem, no a prosím, na konci hry se mi vše potvrdilo, ale rozhodně se nejedná o nějaký průšvih, který by mě donutil s hrou přestat. Po vizuální a grafické stránce nemohu taky říct nic špatného... Na tu dobu rozhodně povedená grafika.

Ještě se vrátím k ovladatelnosti. O tlačítkách jsem již mluvil, ale co mi tu trošku chybí, tak je to, že pohyb Samuela Gordona nejde urychlit. Když někam kliknete, tak váš hrdina pouze jde, není zde bohužel žádná možnost např. dvojklikem, že by se hrdina dostal přímo na místo nebo svoji chůzi třeba zrychlí. Ale podívejme se kdy hra vznikla, pro to samozřejmě mám pochopení zvlášť u takové hry.

Na co jsem u této hry často doplácel, tak bylo na velmi malý počet ukládacích pozic, proč? No protože jsem zjistil, že se v té hře dá na několika místech dokonce umřít. To je ale překvapení, to jsem rozhodně netušil. No a po zjištění jsem ukládal po každých pěti minutách. A samozřejmě nesmí chybět ani hádanky. I přesto, že jich nebylo zase tak moc, tak některé mi daly docela zabrat, to se vývojářům opravdu povedlo.

Celkově ale je tato hra stále skvělá. Kdo miluje adventury, tak mohu jen doporučit. Navíc hra s takovou atmosférou? Prostě bomba, tyto hry miluji. I přes nějaké drobné nesrovnalosti je tato hra stálou legendou, která mě ještě do teď neomrzela! :)

Pro: Dabing, atmosféra, příběh, grafika

Proti: Ovladatelnost, místy nelogičnost, slabší konec

+41
  • PC 85
Asi nejlepsi CESKA adventura, atmosfera, dabing, proste nadhera
-19 +6 −25
  • PC 85
Osobně se přikláním k názoru, že Posel Smrti je patrně nejlepší českou adventure hrou vůbec. Po příběhové stránce mu neleze prakticky co vytknout. Temný hutný příběh je doslova protkán různými dějovými zvraty a jako celek působí velice promyšleným dojmem. Zkrátka, mrazivý pocit tajemna je všudypřítomný a některé lokace mají až hororový nádech, co považuji (zvláště u české hry) za veliký plus. Na atmosféře se nemalou měrou podílí výborný dabing a precizní zpracování jednotlivých renderovaných lokací.

Jako kritiku bych zde uvedl ne zrovna dobře zvládnutou interakci s předměty, občasná "zaseknutí" hlavního hrdiny a také některé méně logické hádanky.

Pro: Výborný příběh, grafické zpracování, zvuk a dabing

Proti: Ovládání, sem tam grafické chyby, pár nelogických hádanek

+20 +21 −1
  • PC 85
Hra Posel Smrti vysla v dobe, kdy jsem aktualni herni scenu uz nesledoval a da se rict, ze jsem se o ni poprve dozvedel az ted, kdy uz nic jineho nez klasicky zpracovane adventury v podstate nehraju. Je treba hned bez nejakych vytacek rict, ze se imho jedna o jasne nejlepsi ceskou adventuru, ktera se podobne jako jeji jediny podobne ambiciozni cesky predchudce Dreamland, snazi o osloveni zahranicnich trhu. Podle ohlasu samotnych autoru se ji to (narozdil od nestastneho Dreamlandu) podarilo. Jsem za to rad uz proto, ze jsem pri pohledu na zaverecne titulky s uzasem zjistil, ze Posla Smrti v podstate dali dohromady jen 4 lide. Kdyz to porovnam s credits napriklad The Dig, ktere trvaly asi pul hodiny a probehlo v nich o dobrou tisicovku jmen vic...opravdu neuveritelne.

Posel Smrti se podanim pribehu a jeho intenzitou evidentne inspiruje u krale tohoto typu her, serie Gabriel Knight. Tato genialni trilogie ale mela jeste jeden aspekt, ktery Poslu Smrti unika a to maximalni historicka verohodnost a know how. Posel Smrti strili historicka data a udalosti od boku, vzhled predchudcu hlavniho hrdiny z portretu vubec neodpovida dobe, ve ktere udajne meli zit a to ani v Anglii, ani nikde jinde. Zadna inkvizice v Anglii nikdy nebyla etc. Autori se pustili na tenky led, ktery s nimi nicmene hned po par krocich praskl. Ale ok, nemuzu chtit vsechno. Samotny pribeh je totiz vyborny a tahne hrace dopredu, i kdyz jsem asi nebyl sam, kdo uz delsi dobu pred prozrazenim tusil, jak se veci ve skutecnosti maji.

Posel Smrti se tedy nakonec blizi spis o poznani plytsimu (a bohuzel do dnesnich dnu mnohem uspesnejsimu) Broken Swordu a to i obtiznosti, coz je ale rozhodne klad. Delirickou obtiznost starych dobrych GK by v novem mileniu uz asi nikdo neunesl a me samotneho potesilo, ze jsem behem hrani pouzil navod snad jen 2x a to vyhradne na prehlednute predmety. Velmi snadne jsou zejmena puzzly. V jinych podobnych hrach casto z vlastni hlavy zcela neresitelne zalezitosti se tady casto meni ve skladacky pro petilete deti, coz je trochu zvlastni kdyz vezmeme v potaz, ze uspesne nekolik set let hlidaly starobyle tajemstvi. U klasicke adventure casti je nicmene nizsi obtiznost fajn, hra se navic hraje trochu specifickou kombinaci obou tlacitek mysi, na coz se da bez problemu zvyknout a ke konci hry jsem mel pocit, ze jsem lepsi ovladani nezazil. Posel Smrti navic neni klasicka kleptomanska adventura, hlavni hrdina si nestrka do kapsy vsechno, co mu prijde pod ruku od lopaty po auto, ale vetsina predmetu jde sebrat az pote, kdy je vam jasny ucel jejich sebrani, coz je realisticky pristup, ktery jsem rozhodne uvital.

Technicke zpracovani je v podstate bezchybne. Od animaci, pres grafiku az po skvely cesky dabing. Tomu napomaha i fakt, ze dialogy zni velmi prirozene a vubec nesusti papirem, coz byval u ceskych adventur trochu problem. Daberi maji bohuzel trochu problemy s anglictinou (Murray, j/g etc.), ale da se to snest. Potesila i ucast meho oblibence Bohdana Tumy. Celkove se jedna o hru, kterou by si zadny milovnik adventur nemuze nechat ujit uz z toho duvodu, ze se jedna o ceskou hru, kterou dalo dohromady par lidi, ale ktera pusobi maximalne svetove a profesionalne.

Pro: atmosfera, grafika, cs dabing, idealni obtiznost adventure casti

Proti: obtiznost puzzlu by mohla byt vyssi, neuspokojujici zakonceni, historicka neverohodnost

+72 +73 −1
  • PC 85
Posel Smrti je presne ten typ príbehov, ktorý keby sa bral o kúsok menej vážne, by mohol mať vo filmovej podobe v hlavnej úlohe šaškujúceho Johnnyho Deppa a zvyšok ansámblu by sa delil na tých, ktorí by ho vynili z hlúposti/poverčivosti/či dokonca mu dávali zápletku za vinu a tých, ktorí by ho vynili z toho, že poverčivý vlastne nie je... (viz. Ospalá diera).

Každopádne Posel Smrti sa berie vážne, veľmi vážne. A poväčšinou to prekvapivo funguje. Hra sa zároveň nebojí byť brutálna (na pomery pc hier), čo beriem tiež ako plus. Grafika je na svoju dobu určite viac než príjemná, i keď je to možno dané aj tým, že na postavy sa fakt nezoomuje (našťastie) a zároveň nemusia vykonávať žiadne, programátorsky náročnejšie úkony.

V priebehu niekoľkých kapitol si človek na hlavnú postavu celkom zvykne a príbeh má pomerne slušné tempo a neposiela vás robiť absolútne kraviny len preto, aby o nejakú tú hodinu natiahol celkovú dĺžku hry. Dokonca i odbočka do Walesu, od ktorej som čakal pôvodne práve takéto zdržovanie, mala svoje čaro.

Dabing bol pomerne dobre zvládnutý (v pamäti mi utkvel najmä Michal Dlouhý ako Samuel Gordon, doktor v podaní Vladimíra Čecha a Pavel Soukup ako bratranec), bez nadbytočného overactingu, aký býva v českých hrách až príliš často. Celkovo aj logické postupy a hádanky boli skutočne logické, len ich zbytočne komplikovalo využívanie druhého tlačítka myši pre lepšie prezretie (čo už tak logicky nepôsobilo). Je jasné, že hru by som dnes hodnotil asi prísnejšie, predsalen je to cca 7 rokov čo som ju hral. Lenže zážitok v podobe príjemných spomienok na "napínavé" hľadanie vraha, zatiaľ čo za oknom padal sneh, sa určite počíta k dobru.

Pro: atmosféra, logický postup, grafické spracovanie

Proti: používanie druhého tlačidla myši, zdĺhavosť niektorých úkonov v čele s otáčaním sluhu Jamesa od krájania cibule

+23
  • PC 85
Posla smrti jsem dohral vcera. Poprve po mnoha letech me nejaka hra dokazala prikovat na nekolik dni k monitoru, od fajrontu az do pulnoci a vystavet tu uzasnou atmosferu nerusit & neklepat & nevolat, kterou umi jen sakra dobre point & click adventury. Jedine akceptovatelne vyrusovani byla priprava kafe, ktere si pak clovek vychutnava a pomalu usrkava pri prochazeni pribehu, reseni hadanek a hledani "toto podelanyho predmetu, kterej jsem pred tim nikde nevidel". A toto vsechno dnes, 10 let po vydani hry. Hodnoceni 85% je aktualni, nejde o nostalgii. Par chybek by se naslo, ale na to, ze jde o zalezitost z roku 2003, kloubouk dolu. Teto hre se povedlo prinutit muj PlayStation 3 k odpocinku na vice nez tyden. A to je oceneni, ktere se moc snadno neziskava...

Pro: Grafika a hudba, atmosfera, pribeh, old-school koncept, malo predmetu

Proti: Slabsi konec, suche dialogy

+20 +22 −2
  • PC 85
O této hře kolovalo spousta zvěstí, mnoho chvály a uznání. Já s mírným studem v mé černé duši musím přiznat, že jsem se k The Black Mirror dostal až teď po více jak deseti letech. Pořád mě tato naše legendární adventurka míjela, tak jsem si řekl "Je načase, abych to sakra napravil" I když žádný čin neodčiní mé hříchy. No, mohu říci, že zklamaný jsem nebyl.

O tomto dílku bylo vše již zde stručně či detailně rozebráno. Přesto své pocity kompaktně sdělím.

Od samého začátku na vás dýchne temná, téměř hororová atmosféra. Hudba v menu hry, intro, samotný zámek Black Mirror. Taková atmosféra neustane po dlouhou dobu a drží si laťku vyprávění tajuplného příběhu skoro až dokonce. Jenže, v jednu chvíli příběhu podrazí nohy sled událostí, které autoři nastavili tak nešikovně, že jsi vlastně sami vyspoilerovali svou zápletku, hlavní motiv hry. Ačkoliv jsem nikdy hru nehrál, bylo i mému mozku o velikosti seschlého hroznu jasné, kdo je vrah. Tedy mě nepřekvapilo, natož šokovalo ono závěrečné odhalení. Poslední malá kapitola byla podle mě zcela zbytečná.

Hádanky jsou logické a prakticky nevyžadují od vás styl "vyzkoušej použit všechno na všechno" Předměty na postavy se nemusí používat snad vůbec. Stalo se mi snad jen dvakrát, kdy jsem tápal a nevěděl kudy kam. Dobrá dynamika je u tohoto žánru vzácnost. Trochu mě však iritovali pasáže, kdy čekáte na postavu až vám něco vyrobí nebo něco zjistí. Toto "čekání" obnášelo bezcílné chození z obrazovky na obrazovku a doufání, že už mi sakra ty fotky vyvolal. Toto však opravili autoři u Ni.Bi.Ru: Posel bohů kdy to "čekání na něco bylo vyřešeno jednoduchým a účelným scriptem.

Grafika je pěkná, modely postav jsou stále slušné, animace povedené a většina prostředí detailní a atmosférická. Výborné je celkové ozvučení a dabing. Okamžitě poznáte známé hlasy z české dabingové elity ( Dlouhý, Brzobohatý, Tůma, Soukup, Čech).

Celkově je Posel Smrti výrobek, na který může být český hráč hrdý, neboť takových adventur u nás opravdu nevzniklo mnoho. Osobně stále dávám přednost novějšímu Poslu Bohů. To je ale bezpochyby pouze a jen věc vkusu.

Pro: Atmosféra se skvěle váže na každý aspekt hry, dabing, hádanky dávají smysl.

+46
  • PC 85
Musím říct, že se mi Posel smrti z počátku líbil. Příběh byl velice zajímavý a poutavý, atmosféra skvělá. Obtížnost hry moc velká nebyla, protože hra většinou hráče postupně vedla. Hádanky a úkoly se zdály být vcelku logické, takže s tím také problém nebyl.

Bohužel to, co hru sráží nesmírně dolů, je technické provedení hry. Téměř pořád jsem narážel na problém s tím, že jsem nevěděl kam dál, protože nešlo buď promluvit s postavou, vzít nějaký předmět atp., aniž bych před tím provedl určitou akci (např. jsem nemohl vzít pohrabáč dokud jsem nepromluvil s Richardem).

Dále mě dost štvalo čekání na pomoc od postav. Když má postava chtěla od někoho pomoc, tak většinou dotyčná postava řekla, že musí něco dodělat a potom to pro mě udělá a že se mám za ní stavit později. Pochopil bych později ve smyslu opuštění lokace, případně projití 2 - 3 lokací (i když i to je už dost), ale přišlo mi, že jsem musel projít 20 - 30 lokací a teprve potom ta postava byla ochotná spolupracovat (jednou dokonce, když otec Frederik hledal v kronice jméno jednoho z předků hlavního hrdiny, musel jsem snad stokrát projít všechny lokace na mapě, než to jméno našel).

Dále mě štvalo použití pravého tlačítka jakožto prozkoumání nějakého předmětu. Podle mě je tohle naprosto zbytečné, já jsem potom během hry nevěděl, co tímto způsobem prozkoumávat a co ne. Jediné, co mi to trochu usnadnilo bylo to, že některé předměty se po prozkoumání staly neaktivními. Na druhou stranu mě tohle mátlo, protože se některé předměty staly aktivními později i přes to, že je hráč předtím už předtím prozkoumal a dokonce některé z nich musel hráč později vzít a k něčemu použít.

Dále mě štvaly hádanky. Ze začátku mě teda bavily a byl jsem rád za to, že nejsou vůbec obtížné, ale ke konci už mě přestávaly bavit. Podle mě jich bylo zbytečně moc a hra tak kvůli nim ztrácela své tempo. Vlastně tak celkově byly některé kapitoly dost zdlouhavé, ale ne jenom kvůli hádankám, ale celkově kvůli výše zmíněným problémům.

Jako poslední věc mě asi ze všeho nejvíc naštvalo vyvrcholení příběhu a jeho konec. Pravda, uznávám, že jsem byl překvapen tím, že zabijákem je Samuel. Ale kdo potom zabil Williama? Že by snad Robert? A kdo zabil Vicka, když Samuel odcestoval tou dobou do Wales? Dále jsem po průchodu zrcadla jsem čekal, že se tam odehraje něco velkolepého. Že se po tom přečtení veršů z knihy stane něco nečekaného. Že se dozvím nějaký systém v tom zabíjení, proč zrovna ty konkrétní oběti a né třeba jiné. Ale to se bohužel nestalo.

Celkově se mi hra sice líbila, ale velice mě zklamal konec příbehu. Kvůli tomu a také kvůli nedokonalému technickému provedení hry musím dát pouhých 70%.

Pro: Poutavý a zajímavý příběh, super atmosféra, hudba.

Proti: Špatné technické provedení hry, zakončení děje.

+20
  • PC 85
Posel smrti je adventura, která pro mě osobně dělá plno věcí dobře. Jako první bych zmínila zasazení hry. Šedá obloha, deštivé počasí, hromy, blesky, mrtvoly, obyvatelé jak z Twin Peaks, kteří jsou velmi neochotní - to jsou přesně věci, které se mi líbí a které dotvářejí perfektní atmosféru. Když k tomu přičtu četné noční návštěvy hřbitovů, tajné plížení se sanatoriem starým stovky let, čmucháním v pitevně nebo na obětním místě, tak mám před sebou hru, která je ztělesněním mysteriózna.

V panství mě uvítali mí příbuzní a Viktorie velmi brzy svým starým skřehotavým hlasem pronesla větu, která se opakovala až do konce hry, a to, že si nepřeje býti rušena. Navštívit Viki tak bylo jako audience u královny. Naštěstí tu byl Bates, který se mnou musel mluvit, i když asi ani nechtěl, a který sloužil jako poslední záchrana, když jsem nevěděla, co dělat dál. Většina postav ovšem na moje všetečné otázky reagovala nevrlým způsobem anebo se se mnou úplně odmítla bavit. To jsem chápala, sama bych na takové dotěrné otázky reagovala stejně. Občas mi bylo líto, jak se moje postava chová k jiným, kteří mu chtějí pomoc. Například výbuch v chemické laboratoři nebo pokažená sekačka.

Kombinace předmětů s daným objektem byla ve všech případech logická (stejně tak i jejich sebrání), takže už nehrozilo, že bych například zkoušela použít křečka na barva jako v případě Day of the Tentacle: Remastered. Co trochu komplikovalo plynulé hraní, tak byla potřeba prozkoumat dané místo levým i pravým tlačítkem myši a někdy i víckrát. Alespoň zpočátku než jsem si na to zvykla. Hádanek ve hře nebylo moc a logicky zapadaly do daného místa. Ovšem některé z nich byly spíše pro mě otravné, viz úplný závěr hry.

Hudba dobře dokreslovala celkové vyznění hry a dramatické okamžiky doprovázené ještě dramatičtější hudbou jsem si užívala. Postavy byly skvěle nadabované a jak nevyžaduji mít ve hře český dabing nebo i titulky, tak zde je to jedna z největších předností hry.

Co si ze hry budu ještě pamatovat krom atmosféry a příběhu, tak je nekonečná cesta ke vchodu do fary a čekání na to, až otec Frederick vyjeví důležitou informaci, je tak o to ještě delší. Ovšem hra se mi moc líbila a těším se na další díly.

Pro: příběh, atmosféra, dabing, postavy, hudba, prostředí

Proti: pomalá chůze, málo hádanek

+57
  • PC 80
Vcelku povedená česká adventura s celkem intuitivními úkoly a několika logickými minihrami, kterou, nebýt "bugu", bych i rád dohrál a dostala by víc než mých 80%

Pro: dabing, příběh

Proti: jeden "bug", díky kterému jsem tuto hru nedohrál (nebo že by to byla moje vlastní chyba??)

-19 +1 −20
  • PC 80
V současnosti nejlepší ze seriozních českých adventur, s mystickou okultistickou atmosferou.

Nicméně myslím, že příběh není nijak originální a závěr mě vyloženě zklamal. Schizofrení tematika je v dnešní době velmi oblíbená a já jsem jí poněkud přejeden, nehledě na to, že scénář je napsaný natolik poutavě, že hráč opravdu touží pokračovat v pátrání. A pobavit hráče je přeci hlavní cíl.

Pro: možnost smrti, povedený český dabing, atmosféra jak má být, touha vyřešit záhadu

Proti: rozlišení, námět mohl být originálnější

-8 +7 −15
  • PC 80
Posel smrti (PS) není podle mě adventurou pro každého, vyžaduje svůj čas a správnou náladu. Tempo hry je obecně velmi pomalé a hrdina nepatří k těm, kteří by děj táhli dál. To dělají ostatní postavy, které jsou výborně nadabovány. Atmosféra je temná, většinu času se pohybujete na zašlých neudržovaných venkovských sídlech v hustém dešti a na večer.

Příběh ze začátku budí mnohé naděje, po dohrání hry se však musím přiznat, že hlavními mými pocity byla zmatenost a nedotaženost. První dva herní dny totiž slibují mnohé, a já si už říkal to je hra s velkým H. Do konce hry mi však zůstávají věci nevysvětlené (požár starého křídla a smrt lásky z dětství) nebo je vysvětlení pro mě neuspokojivé (hlavní linie).

Technické zpracování je na svou dobu velice dobré. Grafika je pěkná, animace postav jsou trošku pomalejší ale nic závažného. Zvuková stránka věci dokresluje atmosféru hry bezchybně. S ovládáním je to horší, kombinace dvou akčních tlačítek u myši byla příčinou mých záseků ve hře (PS patří mezi jednodušší adventury). Tak by tomu rozhodně být nemělo.

Kromě výše zmíněného problému s dvěma tlačítky však hra po adventurní stránce funguje. Postupy jsou docela logické, věci sbíráte až je potřebujete, mapa a dvojklik umožňují rychlý pohyb po lokacích. Nejsou tu desítky prázdných lokací jako u Syberia. Rozhovory jsou velmi dobře napsány, akorát úspěšnému blafování hlavního hrdiny by neuvěřilo šestileté dítě.

Celkově se jedná o bezproblémovou adventuru s vynikající atmosférou a nápaditým, ale nedotaženým scénářem. Vysoké hodnocení mě trošku překvapuje, nikoliv tím že by si ho hra nezasloužila...ale překvapuje mě, že seděla každému stejně dobře jako mně.

Pro: vynikající atmosféra, postavy, český dabing, nápaditý scénář

Proti: +-pomalost postav a děje, nedotažené věci v příběhu, ovládání 2 tlačítky

+40
  • PC 80
Posla smrti mi doporučil v rámci herní výzvy 2017 manžel. Musím přiznat, že jsem si myslela, že mě hra bavit nebude, protože nejsem moc na adventury. Nakonec jsem však byla velmi mile překvapená.

Posel smrti mě chytnul a už jsem se nemohla dočkat, až se dostanu dál ve svém vyšetřování. Počasí mi také přálo, protože bylo ošklivě, což se do atmosféry téhle hororové hry hodilo a alespoň mě nemrzelo, že sedím doma u počítače. Na grafice je znát, že už nějaký ten rok pamatuje, ale nijak mi to nevadilo. Hudba a dabing zaslouží velkou pochvalu, hodně mě to do hry díky tomu vtáhlo.

Hádanky jsou vesměs logické, ale několikrát jsem se při hraní zasekla. Například jsem nemohla s někým mluvit dokud jsem neudělala vše, co po mě do té doby hra chtěla. V tu chvíli mi to přišlo nelogické, ale nakonec se ukázalo, že to tak opravdu mělo být. Přišlo mi dost zvláštní, že hlavní hrdina Samuel pořád sbírá různé předměty a nepotřebuje k tomu nějaké zavazadlo. Klidně si nacpe lopatu, několik knih a tyč pod bundu.

Postava Samuela mi ze začátku připomínala spíš indiána, čemuž se můj muž dost smál. Ale polodlouhé černé vlasy tomu dost napomohly. Musela jsem se smát, když Samuel řekl o vyšetřujícím detektivovi, že na jeho vkus má moc otázek. To tedy řekl ten pravý, který se neustále každého ptá na vše ;o)

Řekla bych, že jsem si i vyzkoušela všechny možné smrti, které jdou ve hře zažít a některé dokonce vícekrát. Jsem proto ráda, že jsem zvyklá hry často ukládat. Hra se mi líbila, ale nevím, jestli si zahraji pokračování, vzhledem k tomu, že na něm pracovali jiní vývojáři a také je jasné, že hlavní hrdina Samuel už v něm nebude figurovat. Možná zkusím další podobné adventury na doporučení.

Pro: dabing, příběh, hudba, možnost neomezeného ukládání

Proti: dlouhé čekání na to, než někdo zareaguje, občas nelogické řešení

+39
  • PC 80
Fenomén Posla smrti ma dlho obchádzal. Musím sa priznať, že ako prvú hru z tejto série som mal možnosť hrať Posla smrti 2. Tá mala na rozdiel od tohto kultového úvodného dielu pomerne zmiešané reakcie. Preto som čakal, že jednotka bude úplne božská. Nie je tomu celkom tak a možno to bude kacírske hodnotenie, ale práve dvojka sa mi hrala omnoho lepšie, plynulejšie a určite ju dávam na osobnom zozname obľúbenosti vyššie.
Ako kovaný adventurista musím aspoň 20 percent zo 100 ubrať za medzihru so skrinkou a prehadzovaním bielych koní s čiernymi. Nemám rád, keď zo mňa niekto robí debila a na rozdiel od ostatných minihier (zverokruh, kríž s bielymi a čiernymi kameňmi), pri ktorých aspoň bolo jasné, o čo sa človek má snažiť, tu mi veru zmysel unikal. Ešte sa mi nestalo, aby som niečo musel riešiť s pomocou video návodu na youtube, ale tu to inak nešlo. Tá istá situácia sa opakovala aj s rozsvecovaním červených lámp úplne na konci hry.
Do zúfalstva môžu hráča určite priviesť aj úlohy, ktorých splnenie vlastne spočíva iba v neustálom opakovaní toho istého úkonu.
Každopádne, už len vďaka atmosfére a mnohým nápaditým hádankám je jasné, že štatút kultu patrí Poslovi smrti právom. Pochváliť treba aj český dabing. Keď to porovnám s anglickým hlasom hlavného hrdinu (ktorý znel, akoby dotyčný každú chvíľu mal zaspať), tak domáca lokalizácia vyhráva na celej čiare.

Pro: Atmosféra, príbeh, drvivá väčšina hádaniek.

Proti: Niektoré minihry.

+28
  • PC 80
Česká adventura, která jen tak nezestárne a stále má smysl ji hrát i dnes (listopad/2020). Skvělá temná atmosféra, zajímavý příběh a špičkový český dabing. Tři věci, které zkrátka dokážou přikovat k monitoru a na 15 hodin máte zaručenou kvalitní zábavu.

Vzpomenout si i po letech na mnohé řešení rébusů a hádanek či zapeklitých zákysů nebylo jednoduché, a i tak bylo nutné párkrát sáhnout po návodu. Hra bohužel trpí klasickým adventurním problémem, kdy některé věci nejsou aktivní i přesto, že při dalším posunu v ději se pro ně musíte vracet. Používání obou tlačítek myši jsem si již dobře pamatoval, ale i tak jsem se asi jednou či dvakrát nechal nachytat (mimo jiné i na to, že hlavní hrdina může několikrát během hry zemřít). Stejným způsobem mi vadilo, když čekáte na nějakou událost (např.si necháte vyvolat fotografie či necháte vyrobit klíč) a dobu čekání lze posunout jen tím, že pobíháte z jednoho místa panství Black Mirror na druhé. Trochu nešťastné řešení a bohužel objevuje se vícekrát.

Jinak adventurně hra šlape skvěle. Netrpí doslova na nelogičnosti a řešení dávají smysl. Skvěle napsané jsou i rozhovory jen možnosti rozhodování, kdy má hlavní hrdina volit negativní či pozitivní odpověď je značně nedotažená a je tu jen tak na oko.

A na to, jak hra dokáže takřka po celou dobu napínat a příběh docela zajímavě rozvíjet, přišel mi konec nějak zrychlený a nemá tu správnou gradaci.

Pro: Příběh, dabing, atmosféra

Proti: některé zdržující postupy, rychlý konec

+29
  • PC 80
Roku 2003 natočil Ondřej Trojan historické drama Želary a dostal se s ním do finálního pětičlenného výběru nominací na Cenu Akademie Oscar. Možná ještě většího úspěchu ovšem dosáhlo malé studio Unkwnown Indentity. Prodeje jejich prvotiny vyrovnaly počet diváků Želar, a to si podstatnou část kopií rozebrali v zahraničí.

Filmy a hry se často nesrovnávají, ale Posel smrti je k tomu vhodný. Jde o detektivní adventuru s hororovým námětem a téměř filmovým nádechem. Nabízí se srovnání s díly Kennetha Branagha, ať už pro osobitou atmosféru, nebo pro zápletku, vzdáleně připomínající tragédie z díla mistra Shakespearea. Realističtěji řečeno má blíž k temným komorním thrillerům typu Angel Heart nebo Rozhovor. Výprava není rozmáchlá a postav je jen několik, o to osobitější a vtahující je příběh.

Děj začíná jedné deštivé noci na panství Black Mirror. William Gordon, majitel sídla a hlava rodu je nalezen mrtev pod okny své pracovny. Vše nasvědčuje sebevraždě, ale pravda je mnohem složitější. Scenárista stvořil vcelku přehledný propletenec vztahů a obtočil ho kolem silných charakterů. Dojmu pomáhá excelentní dabing skrývající většinu nedostatků, přesto si troufnu tvrdit, že by některé postavy utáhly i hlavní roli svého vlastního příběhu. Zápletka je bohužel lehce odhadnutelná, protože ctí většinu detektivních klišé, a Posel smrti se vyhnul mimózním zvratům a snaze zmást za každou cenu.

To se naštěstí projevilo i v hratelnosti. Problémy jsou až na výjimky logické a řešení dávají smysl. Potěšilo mě, že část z nich jsou rébusy a hlavolamy. Kdyby všechny adventury vypadaly takhle, místo toho aby stály na sbírání haraburdí a používání ho na hlavu padlým způsobem, určitě bych si je oblíbil víc. Pixel hunting, postrach všech devadesátkových pařanů naštěstí téměř neexistuje a žádné hledání "trochu jinak barevných skvrn" se nekoná. Zasekl jsem se jenom několikrát a vždy to bylo kvůli ledabylému čtení textů. Jedinou větší výtku mám k prostojům u určitých úkolů. Občas je nutné čekat na spolupráci ochotných postav, neustále se k nim vracet a vyptávat se na výsledek.

Stěžejní část příběhu se odbude na samotném panství, ale hráč se podívá i do exotičtějších lokací, jako jsou například opuštěný maják, blázinec a doly. Zvlášť poslední zmíněná pasáž je působivá a pro vedlejší podzápletku v podobě uvězněného hornického předáka i patřičně hutná. Tady jsem doufal, že se Posel smrti překlopí do regulérního hororu. Občas k tomu nesměle nakročil, ale nikdy to opravdu neudělal. Díky ponuré atmosféře a výtečné hudbě jsou některé scény i tak strašidelné.

Technické zpracování je na výborné úrovni. Hra se nezpomaluje, nehroutí a neztrácí čas zbytečně dlouhým nahráváním. Přitom vypadá skvěle a prostředí hýří detaily. Samuel Gordon ochotně reaguje a tuším že se mi nikdy nestalo, že bych musel nějaký příkaz několikrát opakovat. Občas mě ale ovládání potopilo, protože prozkoumávání předmětů není moc intuitivní. Na novějších grafických kartách se může rozsypat ovládací lišta, ale to spravil fanouškovský patch.

Pro: atmosféra, excelentní dabing, zvuky a hudba, silné postavy, příběh, hlavolamy

Proti: lehce odhatnutelná zápletka, slabší závěr, prostoje, občasné historické fantasmagorie

+41
  • PC 75
Česká adventura s oslňujícím dokonalým dabingem? Jak jsem to mohl minout?
První dojmy díky zvukové stránce byli výtečné, hlavní postava a obyvatelé hradu mluví jako gentlemanové, i spousty nepotřebných objektů ve hře mají slovní komentář na úrovni knihy. Hlavní postava velmi ráda popisuje i vůně, zaprášenost předmětů, hřejivost krbů, připomíná ve které místnosti hradu si jako malý hrál, prostě spousty drobností které dodávají malovaným pozadím skutečný život, hloubku...
Grafika příjemná, žádný hit, ale nikdy nezestárne na level špatná. Postavy při rozhovorech gestikulují. Atmosféra rozhodně dokázala unést.
Jenže ty herní mechaniky... Zpočátku nejsou vidět, ale jakmile je prokouknete... Předměty nejdou sbírat dokud je vyloženě nepotřebujete, levým tlačítkem se kouká/sbírá , pravým manipuluje , někdy je to dost nejasné čím se má klikat. Čekací questy jsou také chaotické (projděte pětkrát tam a zpět, a pak si pokecejte znovu).
A od jistého momentu (od nalezení prvního klíče z pěti už víte ,že se budete pachtit po skládání stupidního předmětu) už i ten příběh ztrácí na lákavosti.
Puzzlíky zpočátku super, poté spíš zdržovažky... Nulová variabilita v rozhovorech, odpovědi si prostě vybrat nemůžete.
Výsledny dojem je zklamání s božským dabingem.
A konec hry zanechává mnoho nevysvětleného , asi dvě vraždy si vysvětlit prostě nedokážu. William a Vick. V době smrti Willa byl vrahoun pryč, a Vick ani nebyl správné krve. Vlastně i Henry a Herrman byli jiné než prokleté krve. No je to divné

Pro: hudba dabing zvuky

Proti: slabší herní mechaniky, rozhovory jsou jen o poslouchání ne o vybírání odpovědí.

+18