Planet of Lana

Planet of Lana nejspíš s přehledem vyhraje pomyslný titul o nejzajímavější plošinovku tohoto roku a jakožto fanda téhle příběhově laděné žánrové odnože jsem si ji nemohl nechat ujít. A už vůbec jsem si ji nemohl nechat ujít jako fanda Ghibli filmů. Pokud jste na tom podobně, tak hned v úvodu mohu hru směle doporučit, určitě nesáhnete vedle. Zároveň však nutno dodat, že úplně nenaplnila má očekávání a oproti konkurenci zaostává.

Příběh sleduje dívku jménem Lana, která žije poklidný život v rybářské vesnici, když náhle její domovinu napadnou "mimozemské" stroje a pochytají veškeré obyvatelstvo. A jak asi správně čekáte, Lana se vydává na záchrannou misi, přičemž společnost jí bude dělat kočkoidní stvoření Mui. Tady je děsně důležitý fakt, že Mui můžete pohladit, což už samo o sobě táhne hru neskutečně nahoru. A taky je za hlazení achievement. No a to je jaksi celý příběh... Tvůrci se snaží o nějaké emotivní momenty, nicméně buď jsem nebyl ve správné náladě a nebo to jednoduše nefunguje a třeba oproti staršímu GRIS ve mě nevyvolali moc emocí.

Srovnání se nevyhnu i v dalším aspektu. Asi nikdo nebude namítat, že vlnu podobně laděných plošinovek ve velkém rozpoutalo před lety Limbo a v jistém ohledu zůstává zmíněný titul stále králem. Planet of Lana je krásně namalovaná pohádka s úchvatným uměleckým stylem, který evokuje tvorbu studia Ghibli, nicméně co vypadá dobře na screenshotech, to úplně ideálně nefunguje v pohybu a opět, buď je problém u mě, nebo tvůrci prostě nedokážou atmosférou hráče vtáhnout do děje. Zmíněné Limbo tak umí svým prostředím pohltit a ke srovnání se nabízí i pozdější INSIDE, které v tomhle ohledu také nabízí více.

Co však zaslouží pochvalu je zábavný gameplay, který tak nějak střídá filmové části s hádankami a ojedinělým fokusem na čistý platforming. Většina hratelnosti se točí kolem spolupráce naší hrdinky a Mui, přičemž Mui zadáváte rozkazy a vzájemně si pomáháte při průchodu dále. Jednoduché, zábavné, bez velkých zdržovaček a záseků. Nemám co vytknout. V tomhle ohledu jde o ukázkovou příběhovou plošinovku.

Zapomenout nelze ani na hudební doprovod. Ten má pár líbivých melodií, nicméně celé album si asi pouštět běžně nebudu. Tady se asi podstatně víc daří zmíněnému GRIS nebo i Ori and the Blind Forest, ač nutno uznat, že jediný herní moment, který ve mě vyvolal nějaké emoce, byl právě spojen s hudbou, respektive s jedinou písničkou, která začne hrát tak trochu nečekaně v poměrně hezkou scénu. Podobné herní momenty mám moc rád, takže mě to dost potěšilo.

Jak jste si mohli všimnout, zmínil jsem zde několik titulů, které mají s Planet of Lana společných několik prvků. Všechny jsou němé, všechny útočí na emoce a všechny se taky snaží zaujmout svou audiovizuální stránkou. Ačkoliv třeba Ori svou akční hratelností vyčnívá, stále jej doporučuju spolu s ostatními hrami jako lepší alternativu k Planet of Lana. A pokud jste je hráli a líbily se vám, tak není důvod Lanu nezkusit. Rozhodně budete spokojeni, jen raději neočekávejte titul stejných či vyšších kvalit.