Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Might and Magic VI: The Mandate of Heaven


Komentáře

< >
  • PC 90
Mandate of Heaven má u mňa veľmi špecifické miesto. Nielen preto, že som bol nadšený a uchvátený od prvej recenzie v Score 54 v roku 1998,nielen preto, že sa hra objavila o pár rokov v Leveli ako príloha a ja, vzhľadom na nízke vreckové som dlho, predlho musel prosiť rodičov, aby mi ten level s cd prílohou kúpili. :)

Might & Magic VI si ma asi získala dvoma faktami: 1.je úzko prepojený s mojou inou obľúbenou sériou Heroes of might & magic, 2.bravúrne kombinuje "feeling" starých hardcore/oldschool dungeonov s (na svoju dobu) modernou hrateľnostou a technickým spracovaním. Jednoducho povedané, kto nevyrastal na starých drsných krokovačkách, má vdaka tejto hre stále možnosť nasávať tú atmosféru. A to ešte aj v súčasnosti hra neurazí a dokáže sprostredkovať intenzívny zážitok a to je prosím pekne 12 rokov od jej vydania!

Je pravda, že hra nie je úplne ľahká (hlavne nie zo začiatku), ale i tak dokáže zorientovanému hráčovi nastaviť správne latku, aby jeho hranie bola výzva, ale zároveň nie frustrácia (i ked chápem, že niektoré záverečné dungeony môžu svojou enormnosťou niektorých hráčov vystrašiť). 15 oblastí plných dungeonov a (skutočne veľkých)miest kráľovstva Enroth je naozaj obrovská porcia a treba počítať s tým, že hlavný príbeh, hoci tu je, nehrá prim. Dalo by sa dokonca povedať, že hra je vskutku freeformová, pretože takmer všetky questy sa dajú plniť v ľubovoľnom poradí (tých je dokopy 50) a ak sa hráčovi nejaký dungeon znepáči, alebo zistí, že jednoducho naň ešte nie je pripravený, pustí sa do iného. Ale hra nie je len o dungeonoch, dosť času strávi hráč aj v exteriéroch. Celkovo sú oblasti/dungeony dostatočne pestré a zároveň majú v rámci svojej architektúry vnútornú logiku (tzn. nie je to len zhluk jaskýň/chodieb) a osobne som sa nikdy nenudil.

Svojský systém levelovania, rozdelovania skillov,bodov a následné hľadanie trénera, alebo povyšovacie questy pre povolanie (napr. cleric - priest - high priest) mi prišlo ako fungujúce a príjemné spestrenie (=tešil som sa na každý nový level a rozdelovanie abilít :D). Takisto sa človek poteší aj každému novému kusu vybavenia, každý predmet má popisok so svojou autentickou historiou a ak nerátame tie základné, tak hráč málokedy nájde dva rovnaké predmety, nehovoriac o unikátnych extrasilných artefaktoch.

Nemám priveľmi hre čo vytknúť, možno fakt, že za celé tie roky mi vôbec nefungovala hudba, prípadne malý výber portrétov postáv pri tvorbe družiny alebo občas čudné/smiešne druhy nepriateľov. Sú to však maličkosti. M&M VI je jednou z tých starých poctivých hier, ktoré ani po rokoch nestratili svoje kúzlo a majú stále čo ponúknuť hráčom, ktorí nepotrebujú byť vedení za ručičku.

Pro: herný svet, kvalitné dungeony, herný systém, atmosféra, povyšovanie, aj po rokoch dobre hrateľné

Proti: maličkosti - problémy s hudbou, niekoho nepoteší, že hlavný príbeh hrá druhé husle

+39 +40 −1
  • PC 95
Might and Magic VI je pre mňa jedno z najlepších RPG vôbec. Keď som sa prvýkrát o tejto hre dozvedel a pozrel pár videí, hneď sa mi tá hra zapáčila, len ma trochu odradzovala staršia grafika (na ktorú som si po dvoch minútach hrania zvykol a dokonca sa mi aj zapáčila.) No keď som si hru zohnal a spustil ju, tak ma hneď očarila tá silná atmosféra Nového Sorpigalu. Celkovo má hra veľmi silnú atmosféru, od začiatku až do konca. Toto všetko navyše podtrhuje aj unikátna, výborná hudba, občas mi pripomínajúca staré filmy...

Ale najlepšie na tejto hre bolo pre mňa množstvo dungeonov (v celej hre je ich okolo 50), ktoré sú zároveň odlišné, ale zároveň sa aj niektoré na seba podobajú. Hra obsahuje 15 oblastí plných dungeonov, miest, netvorov a aj vedľajších questov. Na začiatku si môžete zvoliť medzi 6 povolaniami, (lukostrelec, bojovník, mág, klerik, druid a paladin) ale nemôžete si zvoliť rasu ako v iných RPG, hráte len za ľudí (nie že by to ale vadilo.) Musíte mať v parte štyroch členov, takže nemôžete mať všetky povolania. Zaujalo ma že, keď máte dostatok skúseností na novú úroveň, tak musíte ísť za trénerom, ktorý vás za určitý poplatok vyleveluje. Za každú novú úroveň dostanete body, ktoré rozdeľujete podľa vlastného uváženia. Týmto sa táto hra dosť podobá novšiemu Gothicu, kde bolo treba tiež vyhľadať trénera, ale tam sa každý tréner špecializoval na niečo iné. Spomínaný Gothic hra Might and Magic VI pripomína aj faktom, že je v podstate tiež tzv. open world, ale nemohol som ísť od začiatku kam som chcel, lebo ma zabili silnejší nepriatelia. Takže týmto sa líši od najnovších RPG s otvoreným svetom typu Skyrim, lebo som bol limitovaný výškou svojich schopností a nepriatelia nelevelovali so mnou. Keď som teda vošiel do nejakého dungeonu a zistil som, že tamojší protivníci sú pre mňa silní, tak som sa musel vrátiť až neskôr s lepšou výbavou a vyšším levelom. Hra ma takisto neviedla za ručičku ako som bol zvyknutý v nových hrách, teda žiadne šipečky, ale všetko som si musel nájsť sám a spoliehať sa iba na záznamy v denníku.
Zaujali ma aj tzv. "povyšovacie úlohy", čo znamená, že každé povolanie sa dá zdokonaliť na silnejšiu variantu tak, že som plnil úlohy pre špecializovaných lordov Enrothu. Teda napr. mága som si zlepšil tak, že som splnil vedľajšiu úlohu pre lorda ktorý bol tiež mágom. Inak som dostal namiesto povýšenia iba skúsenosti. Najťažšou takouto úlohou bolo asi povyšovanie druidov, lebo som sa iba v určitom dni a v určitých mesiacoch musel pomodliť pred oltárom.
Hra je aj unikátna v tom, že je kombinácia sci-fi a fantasy, čím ale len dodržiava tradíciu Might and Magic hier. Fantasy stránka ale výrazne dominuje, do polohy sci-fi sa to preklopí až na konci. Na záver spomeniem ešte zopár vecí, ktoré sa mi až tak nepáčili. Asi pre mňa najhoršou vecou bol otravný respawn oblastí, ktorý mohol byť obmedzenejší, tak ako to bolo v starších dieloch (III.,IV.,V.) Ešte ďalšou nevýhodou bolo to, že niektoré, hlavne záverečné oblasti boli príliš zahltené protivníkmi a už to nebola taká zábava. Našťastie ale, úplne finálny dungeon bol vynikajúci. Bol krátky, ale originálny.

Na úplný záver ešte zhrniem, že Might and Magic VI je vynikajúce dungeonové RPG, ktoré si zachováva obtiažnosť a atmosféru starých "krokovačiek" ale zároveň prináša novšiu hrateľnosť. Odporúčam všetkým fanúšikom dungeonových RPG. MaM VI mi ponúkol nezabudnuteľné chvíle, ako napr. blúdenie v Slobodnom prístave alebo levitovanie nad mestami a príšerami.
Na tieto chvíľky nikdy nezabudnem.

Pro: Hudba, atmosféra, obtiažnosť, kombinácia sci-fi a fantasy.

Proti: Prehnaný respawn oblastí, občas príliš veľké množstvo otravných protivníkov, hlavný príbeh je nevýrazný.

+34
  • PC 95
Jedna z nejlepších RPG vůbec.. Pamatuji si,když mi bylo 6 let,sedávala jsem vedle táty a byla jsem fascinovaná a okouzlená Enrothem. O 6 let později jsem potřebovala probrat stará CD a mezi nimi jsem našla M&M6. Už jen při prvním spuštění a procházením New Sorpigalem a prví návštěva arény v Iron Firstu,jsem byla uchvácená. K tomu ještě tak perfektní muzika od R.Kinga,že nemám co vytknout. Naprosto perfektně promakané dungeony a vůbec celá dějová linie této hry je vynikající a pro ty,co jí hrají poprvé,musí být dosti složitá. V porovnání třeba s Oblivionem je grafika dost pozadu,ale vzhledem ke svému stáří,je bezvadná.V tomto případě je to hlavně zaměřené na děj,který je rozhodně promakanější. Oblivionská hlavní dějová linie se dá dohrát během 2 dnů nepřetržitého hraní,možná i dobu kratší,ale M&M6 dal zabrat rozhodně déle. Je pravda,že mi tam chybí to procházení se přírodou,ale i přesto jsem nadšená. Obvzlášť oceňuji,že v M&M6 je možnost volného procházení se,bez narušení questu pro hlavní dějovou linii,a hra se tak náhle stává nedohratelná. Jen od konce jsem čekala více,ale to už je jenom detail.:)

Pro: perfektní hudba,propracovaná dějová linie,skvělé dungeony a questy

+30
  • PC 95
Asi nejlepší čistokrevné RPG, které jsem kdy hrál. Už jen ta atmosféra, kdy jste vysazeni před New Sorpigalem a rozezní se ta nádherná hudba... krása. Perfektně propracovaná povolání, magie a souboje. Rozsáhlé dungeony, které jsou mnohdy tak velké, že spíš tvoří "vnitřní exteriéry" (kdo hrál Arx Fatalis ví o čem mluvím). Moc se mi líbí RPG systém - levelujete, získáváte body a za ty se pak trénujete u učitelů, které mnohdy není úplně snadné najít. Zajímavý je i systém reputace u obyvatel, kteří se s váma za určitých okolností vůbec nemusí bavit. Lokace jsou nádherné a na svoji dobu nevídané, 3D grafika v MaM6 se mi líbí i dnes (obloha atp.). První pohled na hrad Ironfist, procházení po Sněžné čapce, bloudění ve Svobodném přístavu, létání nad městy - to jsou okamžiky na které asi nikdy nezapomenu. Ve hře je strašně moc možností a bez problému bych jí dal 100%, ale bohužel pro mě konec už nebyl tak atraktivní jako začátek.

Pro: Hudba od Roba Kinga, lokace, grafika, rpg systém, hratelnost

Proti: sci-fi konec, část po orákulu už mi moc nesedla

+29
  • PC 90
Na tuhle hru jsem se těšil už od prvních screenshotů, které se objevily koncem roku 1997 ve Score, bohužel, jak už to bývalo nejen u NWC dobrým zvykem, tak to na nich vypadalo mnohem lépe, než v konečném výsledku, ale i tak si série M&M získala mé srdce.

Po pěkně renderovaném a akčně sestříhaném intru na vás čeká nejdůležitější úkol celé hry - výběr správné skupiny hrdinů. V tomto díle je výběr poněkud zjednodušený tím, že nemáte na výběr krom lidské rasy žádnou jinou, což je docela škoda, protože Enroth neobývají jen lidé, i když je to zde majoritní populace, a tak můžete začít rovnou s výběrem povolání, kterých je šest - rytíř, paladin, lučištník, klerik, druid a čaroděj. Tato hra má velikou výhodu oproti ostatním dílům v tom, že se každá postava může naučit všechny dovednosti, určené pro její povolání, na mistrovskou úroveň, takže není problém utvořit skupinu jednoho klerika a třech kouzelníků, kdy po dosažení expertní magie vzduchu a zakoupení třech knih s kouzlem jiskry nemají NPC žádnou šanci. Pro začátečníky bych to sice nedoporučoval, ale pokud jedete hru po několikáté, dá se to mixovat různě. Nakonec už jen klasická onanie nad rozdělením primárních atributů, pojmenováním charakterů, určením základních dovedností a nic vám nebrání pustit se do dobrodružství.

Příběh se točí kolem vpádu démonických Kreeganů do tohoto světa, kteří mají na vině zmizení krále Rolanda Ironfista a rozesetí kultu zla Baa po celém kontinentě. Vaše parta vstupuje do hry po zničení Rajského údolí s dopisem pro regenta království Willbura Humpryho, který vládne místo nezletilého prince Nikolaje a chcete těmto záhadám přijít na kloub.

Celou hrou se nese skutečně megalomanský duch, kdy na vás čeká přes 15 rozlehlých exteriérů a nejméně 50 dungeonů, z nichž jsou některé skutečně obrovské a jejich úspěšné projití není otázkou jedné nebo dvou hodin. Vše je hezky a přehledně vymodelováno ve 3D, se změnou času se mění i obloha a počasí. Tady bych měl první výtku, kdy celkový dojem na pohled do krajiny kazí nízké rozlišení oblohy, které mohlo být i přes absenci 3D akcelerace trochu ostřejší. U světelných efektů musí být člověk shovívavý, přeci jen sofwarový rendering má své hranice. Co je potřeba pochválit, jsou opravdu krásně otexturovaná NPC, která už tak pěkně v dalších dílech nevypadala a v průběhu hry se potkáte s několika desítkami různých monster, každé vždy se třemi druhy, odlišující se svou silou a počtem životů.

Boj je zde velice jednoduše udělaný, ale má to svůj účel, protože můžete bojovat buď v reálném čase, kdy jste si jistí svou převahou, a nebo v tahovém režimu, při kterém se ale nemůžete pohybovat, jen se otáčet kolem dokola. S bojem je samozřejmě spjata i magie, která je přirozeně rozdělena na elementální, knežskou a božskou, dále se dělící na jednotlivé školy. Kouzla si kupujete v magických gildách a nejste svou úrovní nebo znalostí dané magie odkázáni jen na určitá kouzla, pokud máte peníze, můžete si koupit všechna. Rozdíl je pouze ve výsledném efektu, který se zvyšuje s povyšováním vašich schopností.

Nejdůležitějším aspektem RPG her je samozřejmě získávání zkušeností, trénování postav a nacházení předmětů různé kvality. Zde můžete zkušenosti získávat zabíjením nepřátel a plněním úkolů, které vás vždy odmění větším počtem XP a nějakou tou zlatkou. Pokud jste dosáhli další úrovně, u mistra boje si za získané zkušenosti tyto úrovně přidáte, samozřejmě za určitý poplatek. Předměty můžete kupovat/prodávat u NPC obchodníků nebo nacházet různě po světě ze zabitých nepřátel a z truhel, které nabízejí mnohem větší poklady, než těla mrtvých.

A takto se snažíte celou hru až do konce, který je na můj vkus hodně zkažený. Člověk se celou dobu kochá fantasy prostředím, sžívá se s ním a najednou, buch ho! Vnutí vám laserové pistole a útočí na vás roboti. Nikde jinde, kde se pokoušeli o skloubení fantasy a sci-fi, to neudělali tahle divoce, jako v sérii M&M. A i přes to, že jde o vynikající hru ve svém žánru, díky svému konci si bohužel 100% nezaslouží.

Pro:

+26
  • PC 90
RPG je asi můj nejoblíbenější žánr, přesto jsem tuto hru až doteď nehrál. Ta mě chytla už od začátku, kdy jsem si v manuálu (mimochodem skvěle zpracovaném) četl dopisy od Rolanda své ženě, královně Catherine. Příběh je tady sice na vedlejší koleji, ale to vůbec nevadí.

Vycvičen z mých nejoblíbenějších her Gothic II: Night of the Raven nebo Baldur's Gate se mi obtížnost rozhodně nezdála tak těžká, jak někteří píší. Je pravda, že jsem prolézal vše co se dalo, prozkoumal každou uličku a nenechal naživu jediného protivníka, na kterého jsem narazil. Od začátku jsem mohl jít kam chtěl a dělat si co chci, přesně jak se mi líbí. Jediným vodítkem je deník, ale tam jsou jen ty nejzákladnější informace. Moc se líbila široká škála dovedností a jejich levelování, taky magie je výborně propracovaná - i když školy se mi zdály dost nevyrovnané.

Během hraní jsem narazil na jediný bug. Al protivníků by mohl být samozřejmě lepší, ale je to hra z roku 1998, takže se to dá omluvit. Hudba je vynikající a za těch 80 hodin se neomrzela. Čekal jsem, že hra mě bude bavit, ale výsledek předčil očekávání. Teď si dám chvilku pauzu, ale už se těším na další pokračování Might and Magic VII: For Blood and Honor.

Pro: Atmosféra, rozlehlost, předměty, magie

Proti: Mapa oblasti by šla vylepšit, ke konci už to bylo malinko stereotypní

+21
  • PC 75
K šestému dílu rozmáchlé série jsem se dostal až po sedmičce a nejspíš i proto jsem si k ní nikdy nevypěstoval blízký vztah. Což mi ale nezabránilo ji třikrát dohrát.

The Mandate of Heaven je svět, který jsem kdysi dávno hledal v TES Aréně a nenašel ho. Lokace, i když by se z odstupu času mohly zdát repetitivní, jsou ve srovnání s generovanou krajinou starých Elder Scrolls neuvěřitelně rozmanité a pocit objevování kompaktního světa je nedílnou částí zážitku ze hry. Bohužel přehnaně ambiciózní vývojáři zabydleli svět stovkami roztodivných monster a ty jdou partě neustále po krku. Občas to má své opodstatnění, ovšem většinou mě nutnost se při přesunu prosekat zástupem otravných a relativně stále slabších potvor vytáčela.

Dungeony jsou v tomhle ještě o krok dál. V hodně z nich se dá zmizet na několik hodin a ty rozsáhlejší jsem procházel klidně celý den. Mínusem tohoto je stupňující se únava z monotónní řezničiny, plusem jsou pocity úlevy a uspokojení po vyčištění rozsáhlého podzemí. Po vymlácení hradu Darkmoor a projití Vlčího doupěte jsem byl na sebe regulérně pyšný. Procházení se po krajinkách posetých mrtvolami má v sobě své kouzlo, a opravdu jsem měl pocit, že jsem změnil vývoj Erathie. A dost možná i evoluci několika živočišných druhů.

Co se RPG prvků týče, není zde žádné velké překvapení. Hra zbytečně nehází klacky pod nohy a pokud se postava může danou schopnost naučit, až na výjimky se v ní může dostat na nejvyšší úroveň. A pravděpodobně se i dostane, protože expů je k dispozici požehnaně. Není tedy potřeba plánovat a rozmýšlet se nad zaměřením. The Mandate of Heaven tak chvílemi degeneruje do jakéhosi FPS Diabla, kdy rutinně kosíte davy a sem tam do nějaké vlastnosti přihodíte pár bodíků.

Příběh je relativně zajímavý a vyplatí se ho sledovat, protože nežene hráče do míst, kde zatím nemá co dělat. Poprvé jsem se na něho vykašlal a ztratil zbytečně dvacet hodin bezcílným blouděním a neustálým umíráním.

Sérii Might and Magic - především tedy její sedmý díl, jsem dlouho považoval za jedno z nejlepších RPG přelomu tisíciletí, ovšem musím přiznat, že se Gothicu 1 dívá s velkým odstupem na záda, a z Gothica 2 vidí jen malou tečku v dálce. Přesto minimálně VI a VII za projití rozhodně stojí.

Pro: megalomanská rozsáhlost, možnost tahového i realtime souboje, pestrost lokací, zvuky a hudba, výzbroj a výstroj

Proti: megalomanská rozsáhlost, neustálé hledání potřebných NPC, postupem času ubíjející stereotyp

+20
  • PC 100
Ach, ten Might and Magic. Dodnes si pamätám, ako som slintal nad časťou v Leveli, ktorá sa volala "příští plná hra" a v ktorej ukazovali obrázky z Might and Magic VI. Povedal som si - "túto hru nesmiem prepásnuť" a už som netrpezlivo čakal dlhý, predlhý mesiac a robil oči na svojich rodičov, pretože som ako malý sopliak ešte nemal žiadne peniaze a Level v tej dobe stál veľké prachy. Po inštalácii sme sa s bratom do hry pustili - ja som pohyboval hrdinami, on strieľal/sekal Áčkom a takto sme dokázali presedieť aj celé dni. Radili sme sa, aké brnčo kúpiť, či dať paladinovi krúžkovú alebo plátovú a spolu sme sa hádali, kde sa trénuje lukostrelba. Ja som si vytvoril dvoch hrdinov (väčšinou som bral paladina a kúzelníka) a brat dvoch (bojovník a kňaz) a museli sme si vyčleniť, aké zbrane kto bude mať. Začiatočná lokácia v Novom Sorpigale je nezabudnuteľná rovnako ako začiatok Doomu II. Preto je moje hodnotenie absolútne , pretože je to moja srdcovka. :-)

Šiesty diel vystupuje z radu série krokovacích dungeonov (z DOS na Windows) a ponúka plynulý pohyb po krajine a v dungeonoch. Atmosféra dungeonov priamo žiari ako silná radiácia, k tomu budete počuť nádhernú, prenádhernú hudbu, ktorú som počúval x-krát a počúvam ju samostatne dodnes (pôsobí ako relax). Nebudem tu riešiť ostatné stránky hry, len poviem, že táto hra nestarne. Samozrejme, na prvý pohľad môže pôsobiť zastaralo, no ak ju budete hrať dlhšie, zvyknete si a zamilujete sa. A že autori na konci hry prebehli k sci-fi? Vadilo mi to, no môj pohľad na celkovú hru to nezmenilo. Čo musím ešte jednoducho zmieniť sú skvelé arény, za ktoré získate okrem peňazí aj ocenenie poriadného bijca. Najlepšie na nej je, že vždy sú v nej iné monštrá, ak do nej prídete na druhom, piatom alebo dvadsiatom leveli a množstvo úrovní.

Hra celkovo je strašne obria, musím sa priznať, že som ju zatiaľ sám neprešiel (brat áno), no chýbalo mi veľmi málo. V hre je množstvo kúziel, monšier zo sveta M&M, truhličiek (aj výbušných), zbraní a všetkého okolo. Môžete mixovať elixíry (pri nesprávnej kombinácii sa stanete doslova smrtkou, ktorú neoživia ani v chráme) alebo zbierať zvitky kúziel (ničivé Padanie hviezd nájdené hneď na začiatku som si schovával a nepoužil celú hru). VI a VII sú pre mňa osobne najlepšie diely zo série - dokonalé dungeony. Mám ich rád... :-)

Pro: Množstvo vecí na preskúmavanie, dungeony, exteriéry, dá sa hrať aj na dvoch hráčov :-)

Proti: Nič ma nenapadá, niekoho môže štvať veľmi rozoberané sci-fi prostredie v poslednej časti hry...

+19
  • PC 95
Might and Magic VI vystihuje to, ako si predstavujem tento žáner -- otvorený svet, desiatky obrovských, niekedy až nekonečných, dungeonov, množstvo monštier na "creepovanie", intuitívny, ale komplexný character building, mix turn-based/real time combatu. Nie je v tom žiadna veda a napriek tomu to nikto už nedokázal napodobniť. Aj vďaka tomu, že sa o to nikto už poriadne nepokúsil.

Might and Magic VI je pre mňa najpresnejším a najlogickejším zástupcom RPG žánru na prelome tisícročia. Bohužial aj jedným z posledných svojho druhu. Mandate of Heaven berie dej len tak aby sa nepovedalo, NPCčka vníma len ako ďalší character customization, aby moc nerušili, j**e na nejaké komplikované dialógy, netvári sa, že ponúka silou mocou good a evil spôsob riešenia questov, side-questov je tu tak okolo dvacky a napriek tomu je to lepšie RPG než všetko čo prišlo potom. A teraz zo mňa nehovorí žiadna nostalgia, MM 6 pravidelne prechádzam raz za 2-3 roky, naposledy tento týždeň. K pohodlnejšiemu hraniu, odporúčam MM6Controls program na zmenenie hodne "old-school" arrow-hotkeys na WSAD.
+19 +21 −2
  • PC 90
Neskutočná nostalgia. To je prvá vec, čo sa mi pri tejto vybaví. Pamätám si, cca 12 rokov dozadu, keď mi kamoš dával túto hru so slovami, že je skvelá, i keď jej vlastne nechápe. A keďže ja som nemal ani šajny o tom, že niečo ako RPG existuje a že existuje funkcia load/save + moje znalosti z angličtiny boli nulové, zakaždým som hru začínal od začiatku. Vybil bol goblinov, na ktorých som natrafil, samozrejme aj miestnych obyvateľov New Sorpigalu, taktiež u miestneho trénera som sa nevycvičoval na vyšší level, veď na čo, keď len vyhadzujem peniaze. A questy? Čo to je? Ako tak čas ubiehal, pomaly som sa učil pravidlá sveta Might & Magic a erpégečiek všeobecne, dnes tejto hre vďačím za to, že ma do sveta RPG hier uviedla. Nakoniec som na nejaký čas na hru zanevrel a po pár rokoch som sa k nej vrátil. A tak sa mi po veľmi dlhej dobe podarilo hru zdolať, pričom mi pripravila pár krásnych herných mesiacov.

Ale dosť bolo nostalgického blábolenia, späť k hre. Prvé, čo má upútalo, bol grafický štýl. Jasné, nebola full 3d a na svoju dobu neoslnila, ale spĺňala svoj účel, spritová grafika mala nejaké čaro. Veď nakoniec spolu s kvalitným soundtrackom a monumentálnym dizajnom dungeonov (kto sa dnes odváži urobiť dungeon vo veľkosti hrobky Varn...) tvoria spolu zložku, nazývanú atmosféra, ktorá jednoducho nemá konkurencie.
Dejovo bola hra na slušnej úrovni, teda nič extra, hráča skôr dopredu posúvali samotné questy než príbeh. Onen negatívne braný sci-fi prvok mi vôbec nevadil, práve naopak. Niekedy mám proste rád nečakanú facku od hry.

Keby deviaty diel nepochoval túto sériu, kto vie, kam by sa vyvíjala. Je veľká škoda, že na dnešnom hernom trhu nie je pre old-school RPG a lá M&M alebo Wizardry miesto, a že sa na to nenájde dostatočne odvážny vývojár. Žáner je síce vymretý, ale kvalitná nová hra by si určite našla množstvo skalných fanúšikov.

Pro: atmosféra, hudba, megalomanstvo, dĺžka, vďačný RPG systém

Proti: AI, ksichty dedinčanov mohli byť rôznorodejšie, sci-fi prvky v závere hry niekomu nesadnú

+17 +18 −1
  • PC 95
Vzpomínky jsou nejúžasnější věc v lidské mozku. Pokud si totiž vzpomenu na chvíle, kdy jsem s bratrancem mastil tuhle hru, okamžitě mě polije horko radosti.

Vzpomínám na chvíli, kdy jsem hru koupil s časopisem Level. Pořádně jsem o ní nevěděl, v té době mi bylo jedenáct let. Ale okamžitě jsme jí nainstalovali a ještě rychleji jí podlehli.

Od té doby mi na skříni střežila vstup mapa celého tohoto světa a my vnímali každý quest, který nám ve hře nabídli. Každému jsme přikládali obrovskou váhu a vstoupit do dungeonů pro nás byla ta největší pocta. Prostě nás to bavilo, neskutečně jsme si to užívali.

Nejúžasnější vzpomínka je pak na mezerník, kdy se při mačkání a sbírání mrtvol pěkně zvětšoval měšec a enter, když se na nás řítila tisíc nepřátel a my jsme si hru v poklidu zastavili entrem, vše vylepšili, každého nasměřovali na nějakého nepřítele a pak enter zase zmáčkli. Pokaždé se ve hře vyloudil takový ten zvuk na zastavení/rozjetí hry a já ho mám v hlavě do dnes. Když už mluvím o konkrétním zvuku, rád bych připomněl i samotnou hudbu, která právě v tomto díle byla nádherná, přenádherná.

Stejně jako samotný svět. Po asi padesáti hodinách hraní si napříkald vybavuju, jak jsme se dostali do cirkusu na severu země, který se nacházel uprostřed pouště. A co by se uprostřed pouště mohlo také nacházet jiného než draci...

Ty tehdejší vzpomínky, kdy stojime u vchodu kaple a řítí se na nás desítky harpyjí jsou prostě nezapomenutelné. Fakt, kdy nám jeden z družiny na jed umírá a my se musíme rychle dostat do města abysme ho vyléčili. Prostě to byla bomba, nezapomenutelná bomba. Mezi RPG obrovský klenot. Takový, který v současnosti nikdo nevyrovná, protože takové hry již nevznikají. Škoda.

Pro: Svět, dungeony, příběhy lidí, družina, levelování, efekty, kouzla a čáry, hudba...

Proti: Problém hru spustit na Vistách

+14 +15 −1
  • PC 95
Svého času moje nejoblíbenější hra (překonala tak [dh-hra]warcraft-ii-tides-of-darkness[/dh-hra] a byla překonána [dh-hra]deus-ex[/dh-hra]), byť jsem se k jejímu hraní dostal až dlouho po té, co vyšla. MaM 6 mne přivedl k žánru RPG, za což jsem mu nesmírně vděčný. Obrovský svět, parádní grafika ;-), HUDBA, ta správná obtížnost a výzva, původ mého dlouhodobého nicku a ikonky ;-).

Pro: RPG, hudba, Sněžná Čapka za sněhové vánice, nostalgie, desítky hodin zábavy

Proti: Slabší závěr alá Star Wars

+13 +15 −2
  • PC 75
Rozhodl jsem se k něčemu vcelku kacířskému, rozhodl jsem se napsat komentář na hru, jejíž zhruba polovinu jsem neviděl, ba ji dokonce označím za dohranou, aniž bych se dostal na její konec. Navíc tu část, kterou jsem viděl, jsem hrál řekněme z desetiny, přičemž devět desetin odehrál kamarád.
Než mě ale ukamenujete, zkuste dočíst komentář, v němž se pokusím obhájit, proč hru považuji z mé strany za zahranou a dohranou v míře dostatečné.

Tak především je Might & Magic VI první hrou v sérii, která běžela na novém enginu (3D svět, spritové postavy - o technické stránce až na konci), a tudíž mi padla společně s dvěma mladšími sestřičkami do oka a doporučil jsem ji k dungeonovým večerům kamarádovi. Tedy ne, že by mě předcházející kapitoly v sáze M&M nelákaly, ale množství postav, čtverečkový pohyb a konečně i řada obav plynoucích i ze zahrání šestky mé choutky k nim dost zklidnila.
První parta nedopadla příliš dobře, což je bez manuálu pochopitelný výsledek, takže se nám poměrně rychlo podařilo zjistit, že naše partička dovede podvést smrt - nicméně, podobně jako to nebyla zrovna výhoda pro jistého anonyma brázdícího Sféry, ani v M&MVI to není výhrou. Přijdete o peníze, postavy mají po jednom HP a vždycky se objevíte před první vesnicí. Nasměrování k load obrazovce bych asi přijal raději.
Druhou partu jsem tedy pro nás vyprojektoval tak, aby se nemusela příliš účastnit boje tváří v tvář (tedy všechno, co mělo ruce a dovednost, dostalo luk - tedy krátce po startu opravdu všechno) a po zkušenostech s Dungeon Masterem 2 jsem sloučil kouzelníka a klerika do podoby druida s tím, že v rychle probíhajících bojích beztak není čas na nějaké pitomosti a čáryfukovství. Omyl. Poměrně zásadní. O čemž jsme se dozvěděli zhruba na pětadvacátém levelu.
Proč to vyprávím? Abych nastínil, jak je hra opravdu old-schoolová. Dříve jsem patřil mezi hráče, zarytě tvrdící, že dříve byly hry delší, lepší, opravdovější a obtížnější. Ano, byly obtížnější a rozhodně byly delší, ale je potřeba si uvědomit, že mnohdy ona nerovnost v obtížnosti pramení i v nedostatku zpětné vazby přímo ve hře (hráli jsme z pirátské kopie a chtěli se vyhnout spoilerům, takže jsme si opravdu na vše museli přicházet sami).
Co se týče délky, zrovna M&MVI ukazuje, že ne vždy je více zároveň lépe. Ve hře jsou desítky dungeonů, kdy ale i ty nejnepodstatnější jsou tak neuvěřitelně rozsáhlé, že planeta musí připomínat termitiště. Už některé dungeony z první třetiny vám vezmou klidně šest až osm hodin (nikoli čistého času) hraní. To třeba nezní špatně - jenže je třeba si uvědomit, že ke konci už jsou dungeony mnohdy otázkou klidně dvou tří dnů hraní, bez problémů i déle. A uvědomte si, jaký se psal rok - podívejte se na použitý engine - s tím se toho nedá moc vymyslet, takže většina chodeb a mnohdy i celých dungeonů působí naprosto genericky, mnohdy i nudně. A to je škoda, přátelé, věčná škoda, protože autoři v několika (řekněme, že já viděl během hraní pět opravdu velkých, ale může jich být více) z nich předvádí cit i kreativitu.

Délka a s ní ruku v ruce jdoucí utopenost příběhu, atmosféry a i celková unavenost hratelnosti je vůbec problém M&MVI. Hra má vynikající start s gobliny a příjemnými fantasy kulisami. Během prodeje první kořisti a poznávání první vesnice se alespoň mé dojmy blížily k hladině extáze - považte, zlikvidovali jsme armádu goblinů (ano, byla to rotička, ale JÁ viděl ARMÁDU!), jež se nám nejdříve jevila jako nepřekonatelný problém, poznávali jsme možnosti RPG systému - naprostá paráda. Věčná škoda, že i po několika desítkách hodin je právě tohle to jediné, co hra nabízí ve stále stejném obalu, množství i dávkách. Tím chci říct, že po hratelnostní stránce 3DO mnoho trumfů v průběhu hry z rukávu nevytáhne.
Design dungeonů se však postupně zlepšoval až zhruba do poloviny hry, radost z nově nabytých kousků v inventáři trvala, učení se užívat kouzel i přes peripetie s jedním čarodějem (nakonec však dvěma, protože lučištník prostě není jen jiná variace na hraničáře, je to první fáze bojového mága) stále zábava... JENŽE tohle všechno dost degradoval výběr monster. Méně fantasie při jejich návrzích, umístění a kresbách se snad už použít nedalo. Kobry, pavouci, černoši, Indky, Arabové, mágové, elfové, kostlivci... ono to na papíře zní zajímavě (a notně rasisticky), ale ve hře je to tak nějak nedotažené a člověk po většinu času skutečně nemá radost ze zabíjení (že by hippie pátá kolona?), takže vás motivuje spíš růst vašich postav, zajímavý loot a především pak víra, že se to s monstry zlepší. Což se časem skutečně zlepší, ale spokojenost z mé strany až tolik neposkočila (v samotném závěru je potom design některých nepřátel opravdu přinejmenším urážlivý a v podstatě hru posílá kvalitou na úroveň oněch kober a pavouků aka nejnudnějších nepřátel).

Pokud něco opravdu stabilně vydrží být vaší motivací pro překlenutí těch opravdu nudných pasáží, bude to bezesporu RPG systém. Hra má celkově blíže k diablovce (resp. Diablo má blíže k dungeonům než k Baldur's Gate a naopak Baldur's Gate nabízí alternativu pro hráče, hrající PnP RPG kvůli příběhu a možnostem, nikoli bojům) a stejně jako u diablovek je i tohle její nejsilnější stránka - každá postava se může naučit třeba polovinu celkového počtu skillů - zapovězených však není ani vzdáleně tolik, a tak si příjemně zaexperimentujete a třeba i vykoumáte v partě zajímavé variace, které sednou mnohdy právě jen vám. Důkazem budiž naše parta složená z rytíře, do konce druhé třetiny hry kouzla neschopného paladina, druida, který postupně převzal úlohu léčitele, a lučištnice, z níž se náhle a naprosto nečekaně v polovině hry vyloupla kouzelnice (tudíž do této chvíle byla prakticky bez inteligence, protože k čemu by byla lučištnici, že jo).

Rád bych napsal i něco o příběhu, ale je mi líto. Nevím, o čem hra byla. V množství dungeonů a mamutí hrací době jsme se i při nikterak vysokém čísle questů a subquestů (čistě na počet bych jich odhadl rozhodně méně než např. v Baldur's Gate II) ztráceli, nevědli co a proč plníme a vůbec se orientovali čistě jen podle deníku bez jakýchkoli souvislostí.

Nakonec jsem si nechal technickou stránku - moje prvotní obavy z nízkého rozlišení a celkové nestravitelnosti sice dojemných, ale mnohdy skutečně odporných pokusů o 3D, případně 3D skutečné (zdravím Gothic!), se ukázaly být liché. Všechno ve hře má samozřejmě nízké rozlišení, ale hře to nijak neubírá na atraktivitě. Spritové postavy (omezené množství perspektiv, z kterých se zobrazí postava při náhledu) poměrně věrně kopírují stylizaci potvůrek a postaviček z časového předělu mezi Heroes II a III. Ručně kreslená SVGA grafika Dungeon Mastera 2 byla sice podstatně osobitější, ale grafické ztvárnění MMVI je tomuto důstojným dědicem.
Zvuky jsou poplatné zřejmě tehdejší samplovací frekvenci, každopádně nejsou zrovna v pohodě. Zvuky vycházející od postav/kreatur/oblud/vaší party jsou v pohodě, i když při jejich množství se poměrně často oposlouchají. Nicméně zvuky vycházející z neživých věcí (tzn. zbraně apod.), to jsem si opravdu místy rval uši.
Při hraní jsme nenarazili na žádný bug, tudíž nezbývá než chválit. Občas nás příjemně překvapila, když si na nás počkala potvora za rohem - může to plynout naopak z její nedokonalosti, kdy nás prostě goblin ztratil ze zorného pole a tedy se dál nehýbal, ale co na tom, když je efekt pro hráče pozitivní.

Pro: I dnes příjemně koukatelné zpracování, RPG mechaniky a systém, kouzla, některé dungeony, animované ksichtíky postav v partě, motivující obtížnost

Proti: Malá, mnohdy neexistující zpětná vazba, z většiny generičnost dungeonů a monster, způsob rozmístění a volba monster, příliš rozlehlé a rozvleklé

+13 +14 −1
  • PC 90
První z devadesátkových her, kdy jsem objevil svět RPG. Hromada dungeonů, různorodá havěť, levelování družiny, cestování lokacemi ... no prostě paráda hned na první pokus a spousta příjemného herního času. Náročnost zejména na začátku těžší, ale postupem času díky kouzlům a získaným artefaktům snesitelnější. Nečekaný konec je příjemným zakončením.

Pro: Rozsáhlost, hudba, nápaditost

Proti: Nic zásadního

+9 +11 −2
  • PC 80
Když jsem asi ve 3. třídě dostal svůj první počítač (Intel Pentium III, 128 MB RAM a nějaká integrovaná 16 MB grafika), tohle byla jedna z prvních her co jsem na něm hrál... a že mi vydržela setsakramentsky dlouho. Každej rok jsem si ji nainstaloval znova a znova ji celou hrál a ne a ne mě omrzet.

Hru jsem nikdy nedohrál, protože byla neskutečně dlouhá, ale soudě dle komentářů, to asi není špatně. Hře nemůžu vážně vůbec nic vytknout, snad jen to, že mě občas iritovaly obličeje postav (animované fotky), ale často jsem se u nich i nasmál a nepovažuju to za významný zápor, naopak, tuhle hru považuju asi za nejlepší 1st person RPG, co jsem kdy hrál. Grafika byla (a pořád je) nádherná, hudba geniální, atmosféra hutná a RPG systém i svět měli všechno co by mít měli. Bohužel se mi nedaří na mým prastarým notebooku co jsem doma vykopal, originálka rozjet, hru bych si jinak zase jednou zopakoval...

Pro: Grafika, hudba, atmosféra, RPG systém, svět, souboje, kouzla, questy, menu a intro :)

Proti: Semtam nějaký xichty postav xD

+7 +8 −1
  • PC 95
Jo, tak tohle byla a je fantazie. Porad si domaudrzuji jedno PC, abych si to mohl z casu na cas zahrat. Na RPG me bavi povysovani postav a vubec moznost vymazlit si sve milacky k obrazu svemu a tady si toho opravdu clovek uzije dost a dost. Nadherny tahovy system souboju a magie me taky dostal. Musim zamacknout slzu v oku......
+5 +7 −2
  • PC 90
Rozhodně jedno z nejlepších a nejepičtějších RPG co jsem hrál. Bohůžel to trochu kazí technologický konec i když to tak trochu k MM vesmíru patří. Hře dominuje skvělá hudba ve formě Audio CD, takže se dá poslouchat i mimo hru :)

Pro: Rozsáhlý svět ,Hudba, Tahový combat system

Proti: Technologický konec

+2 +8 −6