Last Stop

Poslední měsíc, možná dva, jsem se potýkala s herní nebo možná spíš životní krizí. Nevím co zapnout, co hrát, nic mě nebaví. Je velmi obtížné najít něco, co by mě chytlo a u čeho bych vydržela. Pak jsem si vzpomněla, že jsem za pár kaček ulovila předplatné gamepass na tři měsíce a asi by nebylo špatné ho taky nakonec využít. A tak si tak brouzdám zdejší nabídkou a do oka mě praští Last Stop. Pamatuju si, že jsem viděla trailer a působilo to celkem oddechově, kapku humorně a zároveň záhadně. No proč ne.

A opravdu, je to správně oddechové, malinko záhadné a humor, který hru doprovází, mi taky obzvlášť nevadí. A je to přesně to, co jsem v tuto chvíli potřebovala. Krize zažehnána! Jedná se o adventuru rozdělenou na několik kapitol nadávkovaných skrze tři příběhy. Vždy si můžete vybrat za jakou postavu si kapitolu projdete jako první, ale stejně, dokud neodehrajete kapitolu za všechny, do dalších Vás to nepustí. Pouštíte se tak do dobrodružství a životních příběhů tří postav, které toho mají společného pramálo. Ale nebojte, na konci do sebe vše pěkně zapadne a mnoho věcí se vysvětlí. I když, zápletka nemusí být pro každého.

Podíváte se do života mladé studentky Donny. Vše to začalo jako nevinné potloukání, zvědavost a trocha té rebélie. Jenže nakonec se to nepěkně zvrtne a Donna se pomalu noří do čím dál hlubších nesnází, vážné situace a nakonec z příběhu může vyplynout i nějaké to zajímavé ponaučení. Vlastně ze všech. Pochopitelně nechci spoilerovat, takže tady Donnu utínám. Další postavou je otec samoživitel John, který se jednak snaží uživit, ale i dostatečně věnovat své děsně ukecané dcerce. Musí stíhat dovést ji do školy, uklohnit něco na jídlo, dovalit do práce, kde se sebou nechá zametat a do toho se potýká se zdravotními problémy. Do cesty mu však vstoupí ještě jedna událost a ta mu život převrátí naprosto vzhůru nohama. A do toho přivede snad i nového rodinného přítele, bezstarostného mladého souseda, se kterým se občas dali do řeči, akorát tak, když jim byla zaměněna pošta. A nakonec je tu příběh kariéristky Meeny, která je v pracovním životě dost odměřená, rozhodně si sem nepřišla dělat kamarády a doma to nejspíš nebude kdo ví jak růžové, jelikož hlavou je neustále v práci. A jak už to bývá, to co je v našem životě nejdůležitější, si uvědomíme až v momentě, kdy to ztratíme. Nic není černobílé a ani tak jednoduché, abychom to mohli jen tak odsoudit nebo pochopit. Celá hra se snaží přinést poselství toho, že i to zlé je na něco dobré, že si máme vážit obyčejných věcí a maličkostí, a že nikdy nic není jisté, samozřejmostí a natrvalo.

Stejně jako u jiných epizodických adventur, se i zde potkáte se spoustou voleb. Ať už jsou to činy nebo slova, můžete do jisté míry ovlivnit, jak se v dané situaci zachováte. Zda to má nějakou váhu nebo ne, se nejspíš nedozvíte, ale minimálně na konci Vás čeká u každé postavy jedno osudové rozhodnutí, které ovlivní její vlastní život a budoucnost. A hra naštěstí ukáže, jak moc.

Hra to ve výsledku nebyla vůbec špatná. A zároveň nevím, proč jí dávám až takhle vysoké procento. Ale nějak to tak asi cítím, plus je tu ten fakt, že mě, řekněmě, dostala z herní krize. Na jednu stranu se snaží zdělit myšlenku a poselství, na druhou je tam pořád ten humor, který mi k tomu všemu nějak nesedí. Ono to ani v životě a v těch nejhorších situacích bez humoru nejde. I tak mi ta nadsázka, co tam je, z toho nějak vyčnívá. Asi bych to ocenila vážnější? Ale jak říkám. V první řadě jsem čekala něco na oddech a oddechový kousek jsem dostala. A pokud také zrovna nevíte "co by" a nějaké té zajímavé příběhovce se nebráníte, Last Stop určitě vyzkoušejte.