Virginia coby prvotina studia Variable State se mi navzdory nepříliš kladnému přijetí velmi zamlouvala. Jednalo se o příjemný mix Twin Peaks a Akt X, který se sice moc nehrál, ale měl naprosto famózní atmosféru, skvělou hudbu a tajemný lehce abstraktní příběh, který mě do sebe vtáhl.

A přesně to všechno Last Stop nemá. Vývojáři to vzali z opačné strany a, namísto vážné atmosférické pecky pro fajnšmekry, stvořili spíše oddechovou mainstreamovku. Mainstreamovku, ze které jsem měl však tak trochu pocit, že neví, čím chce být. Na jednu stranu se rozjíždí ve velice vlažném tempu, skoro jako slice-of-life kousek, který zpracovává různá témata ze života (rodičovství, workoholismus, nevěra, láska, smrt). Na stranu druhou do života postav zasahuje jakési nadpřirozeno, které postupně odhaluje svou tvář a v závěru se úplně utrhne ze řetězu. A jakkoli jsou některá témata docela vážná, je celá hra zaobalena do jakési nadsázky a podivného humoru, který mi tam mnohdy moc neseděl.

V první řadě, kdo chce hrát hru a ne jen sledovat příběh, ať se poohlédne jinde. Last Stop se mechanikami velice podobá zmiňované Virginii a jakkoli už tam nejsou cítit toliko násilné střihy mezi scénami, hráč prostě přílišnou kontrolu nad hrou a jejím tempem nemá. A nemá kontrolu ani nad dialogy, u kterých lze sice kosmeticky volit odpovědi, jenže ty, na rozdíl třeba od Telltalovek, kde alespoň ovlivní vztah hlavního hrdiny s ostatními postavami, nemají účinek lautr žádný. Nejenže jsem na většinu voleb v dialogu dostal od postav naprosto shodnou reakci, ale mnohdy i samotné volby odpovědi byly pouze různá heslovitá synonyma vedoucí ke zcela identické větě. Celé je to tedy jen spíše iluze interakce a komu tohle vadí, tak tady rozhodně ruce pryč.

A jaký je tedy celkový dojem? Alespoň za mně spíše vlažný. Líbil se mi námět trojice příběhů, které se nakonec propojí, lidsky působící hlavní postavy a jejich obyčejné radosti a strasti. A byl jsem zvědavý, jakým způsobem se to nakonec protne. Mnohdy mi ale zároveň přišlo chování postav nevhodně dětinské, humor tlačený hrozně na sílu a děj v některých ohledech až přehnaně naivní, čemuž korunu dodala poslední kapitola, kde se tvůrci po stránce fantazie utrhli ze řetězu. Proto mě úplné finále, kde je hráč zase naopak postaven před volby, z nichž jedna je pro některé postavy špatná a druhá ještě horší, zaskočilo. Je to tedy jako na houpačce. Ne že by se mi tahle kombinace tíživých témat a šestákové fantastické sci-fi vyloženě nelíbila, ale dle mého je tam ten nesoulad v atmosféře až příliš patrný a částečně kazí celkový dojem.