Komentáře
Když jsem si hru nainstaloval z CD nebo DVD tuším, že z časopisu Level. myslel jsem si, že mne nic nepřekvapí ani že mne hra moc nenadchne. Po hraní cca. 2 hod. jsem se do Falloutu doslova zamiloval.
Krom "daného příběhu", který na tu dobu byl skvěle propracovaný, bavilo mne hledat skryté lokace a nacházet speciální zbraně a obleky, ničit různé příšery jako Ghúli, supermutanty, Deathclaw, apod. Super na hře je, že člověk pozná různé postavy a frakce, kterým se může přidat nebo je zabít, okrást apod. Pokud hráč nejde jen podle daného příběhu, který lze skončit cca. za 2 a půl hoďky (tak nějak byl můj rekord), lze hru hrát i několik dnů či týdnů.
Ale co člověka pohltí je post-apokalyptický svět, ve kterém se děj odehrává na území Ameriky, kde naleznete zříceniny měst, tajné lokace, bunkry, počítače k hacknutí atd. To vše je podchycené hudbou a atmosférou celé hry.
I po těch letech pokračováních řady Fallout, je první Fallout RPG, který má i v dnešní době co nabídnout. Dnešní RPG hry se mají stále co učit. Kdo nehrál tuto hru, tak nepochopí co tím člověk míní.
Pro: Prostředí, zvuky, hudba, tajné lokace, vylepšování postavy, postavy a frakce, příběh, doba, atd.
Proti: není co vytknout
Samotná hratelnost pak stojí na vymakaném systému SPECIAL a jednoduchém, přes to neuvěřitelně zábavném tahovém systému soubojů, který snad nikdy neomrzí.
Grafiku nemá snad cenu hodnotit. Je to prostě stará hra a tak má starou grafiku. 2d hry byly kreslené a Fallout je nakreslený dobře.
Hlavní herní přednosti Falloutu jsou především v absolutní volnosti pohybu, zábavnosti questů jak hlavních, tak vedlejších, tahovém systému soubojů a skvělém vývoji postavy. Questy jsou místy skutečně úchylný a to je dobře. Špetka sarkasmu, zlehčování je jen k dobru věci, ale musí se to umět správně použít. Jakkoli bezvýznamný úkol se může zdát, stejně ho dříve nebo později splníte. Možná při prvním hraní, možná při druhém, možná při desátém. Tahový systém bojů není nijak dokonalý, ale co je nejdůležitější je proklatě zábavný. Jakto? Netuším.:) Vývoj postavy je vskutku široký. Od umění zbraní, přes sociální dovednosti po gemblení. Vynikající.
Při putování potkáte obrovské množství charakterních postav, která na vás budou promlouvat mistrně napsanými dialogy. Zde je prostě na každém kroku znát jak moc vývoj hry vývojáře bavil, jak hodně mají rádi svět šíleného Maxe.
Tahle hra je prostě neuvěřitelná, nepochopitelná, dokonalá. Co je skutečně magií Falloutu se říci nedá, musí se to prostě zahrát. Vývojáři zde nebyli nijak omezováni, Fallout totiž nikdy nebyl před vydáním braný jako áčkový titul. Jak moc se toho od té doby změnilo.
Pro: Hratelnost, dovednosti, svět, volnost, úkoly, postavy
Proti: padá:(
V prvním městě na mě čekalo milé překvapení - první parťák kterého se mi povedlo získat a který se mnou zůstal až do konce hry. Hodně mi hru usnadnil, především ale v začátcích (na konci už je slabší protože ovládá jen klasické zbraně). Díky limitu 150 dní (ne že by se to nedalo stihnout, stašilo mi nějákých 60dní ale takové limity nemám rád) jsem se ihned snažil plnit primární úkol a tady se dostávám k prvnímu mínusu (i když to je spíš moje chyba) - úkoly. Hlavní, vedlejší zkrátka všechny. Z takovýho Oblivionu jsem zvyklej na to že mi tvůrci hodí všechno až pod nos a na metr vím kam jít a co tam udělat, to tady není takže jsem s tím měl dost problém a musel jsem koukat do návodu ale jak říkám, to je hlavně moje chyba.
Dialogy jsou výborné. Nechybí jim vtip a spousta voleb takže se třeba boji můžete úplně vyhnout či postavu nějak obelhat. Bojování se mi líbilo, hlavně provedení (tahy) a hlášky postav. Vývoj postavy je taky něco, obrázky Pip-boye jsou nezapomenutelné. Zvuky průměr, grafika je 2D což znamená obrovské plus a na rozdíl od většiny 3D her té doby se na Fallouta pořád celkem pěkně kouká.
Největší mínusy jsou neustálé padání, navíc se občas hra ani nerozjela a chtělo to restart PC. Další jsou již zmiňované úkoly a občasné záseky, bez návodu bych to prostě nikdy nedohrál. Výborná hra a škoda že jsem se k ní nedostal dřív ale těch 90% si nechávám na druhé dohrání, které ale zřejmě bude velmi brzy.
Pro: systém vylepšování postavy, provedení bojů, dialogy, 2D grafika, příběh, atmosféra
Proti: často padá, místy hodně nejasný postup (zvlášť v závěru), místo ikonky musím koukat na držku nějákého programátora :)
Fallout jsem prvně hrál už hodně dávno, dostal jsem se do Necropolis, kde si vybavuji, že mě hra přes bugy nepustila dál.
A měl jsem na ní výborné vzpomínky, zejména na ten svíravý pocit na začátku, kdy člověk vystupuje ze svého vaultu.
A i když mě strašně lákaly a lákají novější díly, odmítal jsem je hrát, dokud nedohraji první dva, což ale vedlo k zásadnímu zjištění: budu si muset ty první dva díly zahrát a doufat, že jiný počítač, systém a originálka bude znamenat hladčí průběh.
Znamenal, i tak hra padá strašně moc, ale dalo se to zvládnout. Uvědomil jsem si ale jinou strašnou věc. Že mě asi prostě nebaví ukecané izometrické RPG. V podstatě si jak z Baldur's Gate tak z Planescape: Torment tak z Falloutu odnáším velice podobný zážitek. Fallout mě bavil asi nejvíc, protože je mi nejblíže příběhovým zasazením a zároveň obsahuje skvělou věc, kterou ty zmíněné dvě hry neměly - nadabované rozhovory s velkým animovaným ksichtem. Škoda, že jich nebylo mnohem víc. Takovýhle detail mi hrozně dobře pomáhá ponořit se do fikčního světa izometrického RPG, protože s tím mám jinak hrozný problém.
V RPG jiného typu (třeba ve first person) se do hry obvykle ponořím jako do málokteré. Tady u těchto jsem chladný. Je to jako dobré, ale jak to nazvat, chybí mi tam bezprostřednější potěšení z hraní. Místo toho dostávám poměrně chytrou a propracovanou potravu pro analytickou část mozku kombinovanou s repetetivním bezmyšlenkovitým klikáním. A tahle kombinace, která se neustále nepravidelně střídá, mi asi dělá ten problém. Jsem ve městě a adaptuji se na to, že vlastně čtu defacto knihu a kecám s milionem lidí, vnímám detaily příběhu, zkoumám co a jak udělat. No a pak jdu bojovat a čeká mě hodina repetetivní hratelnosti, kdy klikám, klikám, klikám, často saveuju (to hlavně kvůli padání), občas loaduju a zase si na to zvyknu, vypínám mozek a projdu to. No ale pak přijde zase část rozhovorů a já už se na to nedokážu napojit. Už si nepamatuju ty drobné nuance vztahů, je mi to mnohem více jedno, není tam flow. Já vím, že v podstatě asi žehrám na žánr jako takový. A navíc uznávám, že těch soubojů ve Falloutu zase není úplně extrémní množství (a i já, velký herní lenoch a tulák jsem to zvládl za necelých 40 hodin).
Ve všech třech (výše zmíněných) hrách mě taky moc neuspokojuje a nětěší RPG systém. Tady ve Falloutu jsem udělal hloupé rozhodnutí na začátku, kdy jsem si pomocí talentu dobrovolně protáhl interval pro nový perk, protože jsem chtěl pracovat na dovednostech. Jenomže tady to funguje tak, že umění dovednosti je pouze o tom, že čím blíže ke 100 %, tím méně hráč chybuje, ale reálně se ta dovednost nijak nelepší. Člověk si tak pěstuje třeba schopnost první pomoci a je fajn, že už ke konci teda vždycky něco vyléčím na první pokus, ale k čemu je to dobré, když to dá třeba jen 2 životy a pak je člověk unavený, a už to nejde.
Základní atributy se dají vylepšit jen výjimečně, takže reálné zlepšení jsem měl jen každý čtvrtý level v podobě perku. Těch hráč získá tak 5 za celou hru, což je hodně vzácná odměna. Takže hlavní postup hráč získá hlavně novým brněním a novými zbraněmi (pro které se musí naučit dovednost, aby to furt nekazil). Musím celkově říct, že zdejší RPG systém mi nijak nepomohl v tom, abych se do hry více zažral.
Hudba je skoro kultovní, vznikla v době, kdy vznikaly moje nejoblíbenější soundtracky, na mě je tady ale příliš ambientní a nijaká. Více mě zaujala akorát skladba tuším z Hubu. Na samostatný poslech to pro mě nedává žádný smysl bohužel. Do hry však sedne skvěle a buduje napětí hlavně jednotlivými a charakteristickými zvukovými plochami, které když člověk naposlouchá, tak mu i ten blbý jeden zvuk přijde vlastně jako hit.
Vyobrazený svět a jeho prázdnota mě baví víc než příběh jako takový. Hodně se mi líbí ty vaulty a připomnělo mi to pozdějiší knižní sérii Silo. Už méně mě baví tematika mutantů. Hra se taky více soustředí na marginální příběhy uvnitř jednotlivých měst, které jsou fajn (někdy víc, jako třeba v Hubu a někdy méně, jako v těch prvních městečcích), ale je to jen omáčka. Zásadnější věci se hráč začne dozvídat snad až s příchodem do Bratrstva Oceli, což mám pocit, že pak už to jde ráz na ráz a je konec.
Zkrátka a dobře, hra mi vlastně v ničem nevadí, jen vůbec nevím, co bych na ní vyzdvihl. Snad krom obligátní chvály na velké množství možností, svobody, rozhodnutí a tak. To je samozřejmě všechno skvělé. Ale problém je, že hra mě nebavila dostatečně na to, aby mě motivovala do zkoušení všech možných i nemožných věcí, a to třeba já dělám dost často. Ale tady ne.
Možná je to už věkem a přílišnou zkušeností, možná jsem už ke všemu netečný. Možná si říkáte, že nemůžu očekávat od takhle staré hry, že mě dostane jako tehdy nebo jako ty nové. Ale on je problém, že už jsem ty staré hry už skoro všechny hrál, a to většinou ty nejlepší, takže to vlastně nedokážu posoudit...a navíc občas se i dneska zadaří a stará hra, co jsem doteď nehrál, mě dostane. Je ale tedy otázkou, zda má smysl vůbec hrát dvojku, protože je jasné, že to bude asi +- to samé. Jenomže já ji dát musím, abych mohl pokračovat v sérii dál, kde věřím, že to bude se mnou mnohem lepší, tak mi to odpusťte :-)
Pro: Všechno - hratelnost, atmosféra, Ron Perlman a Richard Dean Anderson : )
Proti: Snad jen že to občas nepříjemně padalo.
RPG systém je pro mě jako jeden z mála naprosto srozumitelný, PERKy jsou výborný nápad. Systém boje je bezchybný. Je to pro mě rozhodně nejvíce přehledné rpg, co jsem kdy hrál...vlastně jediné, které jsem dohrál.
Pro: příběh, rozhodně atmosféra, rpg systém, syrovost prostředí, na svou dobu kickass závěr
Proti: sejvy se psaly jako na anglické klávesnici :-)
Takhle musím jenom dál vynášet do nebes atmosféru apokalyptické hry, skvělý příběh, promyšlenost a funkčnost celého světa. Soubojový systém založený jen na tazích. Dialogy a různé jejich řešení v závislosti na typech postavy. Unikátní systém vývoje postavy založený na talentech a percích. Záporáci v podobě Supermutantů, kteří vypadají jako tupouni z gumových medvídků. Neopakovatelné charaktery NPC postav a hlavně úžasně bizarního hlavního záporáka. A spousty dalších věcí. Ti co souhlasí z mým hodnocením už to všechno znají. Ti kdo nesouhlasí, ať jdou do kráteru.
Jediné co mě trošku otravovalo, byla velká nestabilita programu a časté padání do Windows.
Pro: všechno co tuhle hru dělá hru
Proti: nestabilita programu (alespoň teda na mém pc)
Souboje na kola sice není to, co bych nějak vyhledával, ale ve Falloutu to prostě mělo něco do sebe. Moc rád jsem četl herní hlášení - občas i vtipný - např.: kriticky jsi minul a přitim náhodně zasáhl :)
Nakonec dám výbornejch 95%, protože na absolutní hodnocení, přecejenom dsáhla až vymazlená dvojka.
Pro: herní svět, design, znovuhratelnost, dialogy, atmosféra, vývoj postavy, odlišná hra za různé typy postav
Proti: systém na kola mi tak úplně nesedl, postava by mohla být schopna pohybovat se přímo nahoru/dolů - ne "cikacak", nemožnost běhání někdy otravovala.
Pro: Atmosféra, postapokalyptické prostředí, tvorba postavy, volnost, znovuhratelnost, hudba... a skvělý černý humor
Proti: Skutečně vůbec nic
Vynikající systém vývoje postavy, tahový soubojový systém, kombinace propracovaných lokací a mapy k přesunu mezi lokacemi, stylová grafika, humor, atmosféra, příběh. To a spoustu dalšího jsou hlavní devizy Falloutu, kterými si získal tolik (skalních) fanoušků.
Vydejte se i VY do nehostinné pustiny, která však není tak uplně pustá, jak by se na první pohled zdálo...
Pro: humor, atmosféra, soubojový systém, vývoj postavy, možnost odlišného přístupu, ...
Proti: hra občas padá :-(
Tahle hra potřebuje remaster. Zkusil jsem ji poprvé v životě, a přestože chápu čím všechny tak okouzlila, ovládání je strašně frustrující. Ještě teď mě bolí ruka z klikání na ty piditlačítečka. A překlikávání mezi předměty v inventáři. Jejichž váhu neznám, takže nevím, co vyhodit jako první. Ku vlastní škodě jsem brzy zjistil, že můžu společníky používat jako nosiče všeho, co najdu. To ale znamenalo neuvěřitelné množství dalšího a dalšího klikání.
Dost mě taky mátlo, jak se všechny informace zobrazují v jedné malé obrazovečce, což vzhledem k množství informací často způsobuje, že mi spousta věcí unikne. Také se mi často ukončovaly rozhovory po výběru jedné z možností, přestože jsem ještě s danou postavou všechny možnosti nevyčerpal.
Trochu mě taky zklamalo, jak v mnoha lokacích všechny budovy nebo vybavení místností vypadaly stejně - vůbec mě to nemotivovalo něco prozkoumat, protože rozdíl mezi interaktivním a neinteraktivním předmětem není viditelný. A jediný způsob, jak na ně přijít, je klikat na všechny ty stejně vypadající předměty.
A friendly fire. Ó bože to utrpení. Já si bláhově myslel, že spousta společníků udělá souboje jednodušší. Ne, oni se postřílí navzájem, nebo zastřelí mě, nebo se jen tak z ničeho nic rozhodnou bojovat pěstmi, přestože mají v inventáři tři prdele zbraní a munice.
Je to škoda, protože i za tu krátkou chvíli, kterou jsem hru hrál, jsem v ní zažil spoustu zábavných situací. Třeba když jsem v Hubu vlezl do domku, kde na mě ihned začali střílet a snadno mě zabili. A já se tam pak později vrátil s combat armor a .223, půlka jich popadala na první ránu. To byl pocit zadostiučinění! Hudba je také skvělá, obecně atmosféra se mi moc líbila. Ale prošel jsem teď několika téměř identickými patry v Glow a tak mě bolí ruka, že jsem to sotva zvládl vypnout.
Tak třeba zas někdy.
Pro: atmosféra, hudba
Proti: ovládání
V první řadě mě překvapilo, kolik dobrých a originálních námětů, které znám z novějších Falloutů, jde zpětně vystopovat až k prvnímu dílu, což u mě jen potvrzuje moji dlouholetou doměnku, že Bethesda jako studio samo o sobě nedokáže vymyslet naprosto nic originálního, a do her, které jim spadnou do klína, umí tak maximálně přidat zastaralej engine, limit FPS a další zbytečnej open-world plnej fetch-questů. V tom souhlasím s kritiky moderního Falloutu, izometrická verze by se mi líbila mnohem víc. Vlastně, právě teď by se mi remake prvního dílu líbil zdaleka nejvíc. A to proto, že mám k Falloutu spoustu výhrad, které jsou většinou prostě jen poplatné stáří hry. Z dnešního pohledu hra trpí na spoustu designových přešlapů.
Začněme úvodem do hry. Po krátkém příběhovém intru vás hra vybleje do světa bez jediné instrukce nebo informace o tom, jak hra a její svět vůbec funguje. Když jsem se 10 minut snažil neúspěšne zdolat první chodbu, vzpomněl jsem si na další věc, která byla typická pro devadesátkový hry a dnes už ani neexistuje, a tou je návod. Naštěstí je digitálně součástí Steam verze, ale stejně jsem si ho musel vytisknout. S ním už se hra dala celkem hrát, ale stejně se v něm dočtete naprosté minimum. Na to, jak je hra komplexní, se jedná o extrémně frustrující zážitek skoro ve všech ohledech, vzhledem ke špatné komunikaci herních mechanik, a to i těch základních, k naprosto otřesnému inventáři, obchodování, dialogovým oknům a uživatelském rozhraní. Při každém lootování nepřítele si 4x rozmyslíte, jestli se vám vůbec vyplatí namáhat se s přetahováním předmětů z jedné strany inventáře do druhé. Při každém prodeji zboží raději přeplatíte o 500 zátek, jen abyste nemuseli 500x kliknout na šipečku dolů. Tisíckrát budete sahat na ESC, abyste zavřeli dialogové okno, ale nic se nestane a vy budete muset odklikat rozhovor ručně. Na vyšetření karpálu si vzpomenete pokaždé, když začnete chytat křeče do ruky z nahánění jedno z mikrospokopických červených tlačítek bez popisu, kterými se ovládá skoro všechno. Kolečko na myši pro scrollování dlouhým inventářem? Neexistovalo, takže bohužel.
A pak jsou tu ty slepé uličky. Ty mi vadily zdaleka nejvíc. Hra vás sama nabáda k tomu, abyste často ukládali hru. To ale není omluva toho, že se ve hře můžete každou chvíli dostat do bezvýchodné situace, kterou zkrátka nemáte jak vyřešit. Několikrát jsem si vzpomněl na svoje oblíbené Disco Elysium a jen jsem si představoval, jak by asi vypadal Fallout, kde bych mohl beztrestně využívat všechny ty vtipné konverzační možnosti s vědomím, že i tak je hra připravená na to pokračovat dál, a nebudu muset jako následek špatné volby dialogu výstřílet celé město nebo skončit v mutantím vězení bez možnosti úniku, protože prostě nemám dostatečný level nebo skill.
Se hrou jsem strávil několik příjemných večerů a hraní mě i přes všechny negativa docela bavilo, i když nakonec frustrace stejně převážila a řekl jsem si, že se mi prostě nechce grindovat levely na side questech jen abych se mohl posunout v příběhu dál, protože jsem zvolil build, který zase jednou skončil v jedné ze slepých uliček.
Na závěr trošku optimismu: remakům se dneska docela daří, a s trochou štěstí Bethesda nechá nějaké lepší studio hru vydat s moderními QoL prvky, abych si ji jednou mohl užít až do konce. Držím si pěsti.
Pro: Svět, náměty, vtipnost, atmosféra
Proti: Stáří a s tím vše spojené, Dogmeata nejde v druhé části hry udržet naživu, ani kdybyste se posrali
A ano, samozřejmě, setkání s Haroldem a doštrachání se k atomďouře ve Starém řádu/Kráteru/Záři patří mezi top RPG momenty ever.
Pro: Dokonalý žijící svět, detailní grafika a animace postav, dialogy, questy a všechno ostatní
Proti: Občas delší loading a pár drobných chybiček
Pro: skvělá atmosféra, hudba, zbraně, příběh a dialogy, humor a násilí
Proti: pouze špatná podpora od tvůrců v podobě patchů
Pro: Příběh, znovuhratelnost, RPG systém, tahový způsob boje, ATMOSFÉRA, možnost střelit protivníka do zvoleného místa na těle, (první winchesterovka :-),…