Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

< >
  • PC 85
K této hře jsem se dostal teprve nedávno vlastně úplnou náhodou, kdy jsem na YouTube narazil na trailer na tuto hru , který mě ihned oslovil. Okamžitě jsem tedy utíkal do obchodu a tento titul si koupil a musím říci, že jsem udělal dobře. Hra mě už zpočátku oslovila hlavně svojí originalitou, jedná se o fantasy fps s prvky rpg a takových her určitě neni mnoho a já osobně jsem nikdy dříve podobnou hru nehrál.
Hráč zde nezískává zkušenosti za zabíjení potvor, jako to býva v jiných rpg hrách zvykem, nýbrž vždy obdrží dovednostní body po splnění nějakého většího úkolu. Získané body následně může rozdelit do různých dovedností, kterých zde sice není mnoho, ale každá dovednost plní svůj účel na 100%. Hráč tedy ze své postavy může udělat silnou bojovou mašinu, která si libuje v kontaktních soubojích, či klidně podlého vraha, který pro postup hrou používa skrývání ve stínu a nepřátele zákeřně podřezává ze zálohy, nebo klasického fantasy mága, který vnese pořádek do řad nepřátel dobře mířeným fireballem:). Tímto si hra zachovává narozdíl od klasických FPS znovuhratelnost.
Další kapitola sama o sobě je samotný boj, který musím říct se autorům opravdu povedl, nepřítele tedy můžete likvidovat velkým množstvím různých komb a úderů a klidně si k porážce nepřátel můžete dopomoci i vlivem okolí (nabodnout na bodáky, shodit na něj nějaký předmět atd...).

Grafická stránka stránka hry je taktéž celkem povedená, hra běží na vylepšeném Source enginu, takže podobnost s Half-Life 2 je tu občas velmi znatelná. Tedy hlavně světelné efekty zde vypadají opravdu pěkně. Fyzika je též povedená, pro představu asi jako ve výše zmiňovaném half-lifu.
Zvuková stránka hry se jak jinak než povedla a skvěle dotváří už tak dobrou atmosféru (hlavně v kryptách je to opravdu zážitek). Hudební doprovod je tedy občas ve hře méně znatelný, ale i tak velice dobý a trefný do dané situace.

Možná někoho může zklamat kratší hrací doba , ale vězte, že na FPS (i když s prvky rpg) je to tak akorát, tady vás hra nezdržuje nějakými zdlouhavými rozhovory či vedlejšími questy a nákupem vybavení (zde si všechny předměty musíte najít sami).

Na závěr bych tuto hru tedy doporučil všem fps/fantasy pozitivním, skalní příznivci RPG možná budou zklamání menším důrazem na rpg prvky, ale řekl bych, že většina touto hrou též nepohrdne.

Pro: Souboje, Grafika, Jistá míra "originality" (tzn. podobných titulů není mnoho).

Proti: Menší důraz na rpg prvky, Délka hry .

+45
  • PC 80
Že má Dark Messiah zábavný combat jako málokterá hra, jsem si uvědomil ve chvíli, kdy jsem mrtvolu skřeta nechal zapálit u blízkého ohniště, abych ji vzápětí vrhnul na jeho pokřikující soukmenovce. Společně s ragdoll fyzikou, všudypřítomnými stěnami s ostny, případně hlubokými propastmi a také patřičnými kouzly - telekinezí a zejména možností proměnit jakýkoli povrch v ledovou skluzavku - mi hra nabídla nejeden absurdně legrační zážitek. Taky si nemyslím, že existuje jiná hra, kde by starý dobrý kopanec tvořil tolik esenciální součást vašich bojových dovedností jako právě v DM. Umím si i představit, že kdyby jeho použití nebylo omezeno staminou, dala by se hra projít víceméně jen s jednou pořádně odřenou podrážkou.

Ale souboje zdaleka nejsou všechno. Ta hra je na svou dobu stále nádherná, což vynikne zejména v částech, kdy prozkoumáváte starobylé chrámy nebo hrobky. Nejednou lze vidět, že Dark Messiah původně vznikal jako pokračování Arx Fatalis, se kterým sdílí i fantastický sound design. Hudba jako taková ve hře v podstatě není, ale zvuky prostředí ji bohatě zastanou. Když se takhle houpete zavěšení na laně uprostřed hrobky a koukáte do nekonečné temnoty, kam až se táhne, tak z toho ticha občas přerušovaného agonickými výkřiky (které by tu ale zaznívat neměly...) až nepříjemně mrazí. Super.

Škoda, že - podobně jako v případě Arxu - příběh za mnoho nestojí. Není to až taková tragédie, jakou bych dle reakcí čekal, ale faktem je, že je tu v podstatě jen proto, aby se hra někam hýbala. Přitom pár nápadů by tu bylo - společnice-sukuba Xana atd.

RPG systém je docela bohatý a nabízí tak dost možností, jak svou postavu směřovat - zda se soustředit na jednu věc pořádně anebo být spíše univerzální (což mi připadá jako lepší možnost, protože zdaleka ne všechna kouzla za ty obětované body stála a dýky jsou taky hrozně fajn...). Jen teda zase škoda, že u toho RPG složka hry končí (těch pár rozhodnutí, která musíte v průběhu učinit, opravdu nepočítám).

Jsou tu i vážnější nedostatky, jako například nevyvážená obtížnost (místy vystřelí příliš vysoko) a taky mi hra až moc často padala, ale to bude třeba konfigurací.

Otázka je, jestli vlastně mohl být Dark Messiah lepší. Jakože mohl třeba v tom příběhu. Ale i vzhledem k těm soubojům, ta hra se v podstatě brání tomu, aby ji kdokoli mohl brát vážně. Jako groteskní adrenalinová jízda v krásných kulisách však funguje výborně.
+43
  • PC 90
Temný Mesiáš rozhodně není bezchybný. Spíše naopak, nedokonalostí bych u něj našel tolik, že bych je možná ani na prstech všech svých končetin nespočítal. Přesto se jedná o jeden z mých velice oblíbených moderních titulů, na které si jednou za čas rád vyhradím těch slabých pár hodinek.

Pokud bych měl Dark Messiah of Might and Magic k něčemu připodobnit, napadá mě snad jedině starší atmosférický HeXen II.Taktéž se ve své podstatě jedná o střílečku ve fantasy hávu s nějakými těmi RPG prvky. Ty u obou her netvoří jejich podstatu, ale spíše je jen doplňují o pár zajímavých možností. Dále se pak už oba kusy značně rozcházejí. Tím chci jen říct, že fantasy rubaček je na můj vkus strašně málo.

Herní lokace jsou pro mě osobně naprosto skvěle udělané, líbí se mi počáteční hradební styl, pozdější přístav s kotvící lodí a s ní spojené nájezdy nepřátelských jednotek, útočiště orků, jeskyně nebo i rozsáhlé temné podzemní kobky. Každá z nich navíc skýtá pár vedlejších cestiček nebo skrytých míst, kde lze celkem snadno objevit proviant hodnotného typu, povětšinou tedy zbraně. Ačkoliv hraji zejména za válečníka s mečem a štítem, jakmile postupem času naleznu působivé magické dýky, nic jiného už do konce nepoužívám.

No, to bych vlastně trochu lhal. Tou nejlepší zbraní ve hře je totiž vaše dolní končetina, kterou můžete nepřátele například nakopnout do zadnice, odkopnout je od sebe do ohniště a zapálit je tím nebo ještě lépe, jednoduše shodit nic netušícího panáka do propasti. Výborná a velmi účinná ''zbraň''.

Příběh mi moc zajímavý nikdy nepřipadal, ale kvůli němu jsem tuto rubanici také nikdy nehrál. To hlavní, co mě nutí se k Dark Messiah of Might and Magic neustále vracet, je povedený fyzikální engine, herní lokace, různorodí nepřátelé, hlavně tedy orkové a velmi dobrý soubojový systém. Plus noha. 90%.
+29
  • PC 85
Když řeknu, že Dark Messiah se hraje podobně dobře jako Half-Life 2 a také ho svým způsobem připomíná, možná si někdo bude klepat na hlavu, ale nemůžu si pomoci. Flexibilní Source engine doslova kouzlí, designově je hra výjimečně přitažlivá, má jednoduchý, snadno srozumitelný příběh, snadno uchopitelný RPG systém s vývojovým stromem a vylepšováním vlastností postavy a v neposlední řadě atraktivní a hlavně funkční soubojový systém.

Nejvíce mě Mesiáš oslovil svým prostředím. Středověk je v 3D akcích dosti opomíjeným obdobím a v kombinaci s fantasy je pohádkový a zároveň drsný. Všude číhající skřeti, ghůlové, pavouci, nekromanceři a jiní nepřátelé jsou zpracováni do nejmenších detailů. Sem tam hráč narazí na obří pavouky, nemrtvé a nějaké kyklopy či draky. Parádní jsou všude možně nastražené pasti, které efektně dokáží nepřítele shodit z útesu nebo jej zavalí množstvím sudů či kamenů. Fyzika zde funguje dokonale a budete jí hojně využívat. Není nad skopnutí smradlavého skřeta z hradeb do nekonečné propasti.

Vůbec celý soubojový systém je něco, co se v 3D akcích příliš nenosí a je to škoda. Povědomí o vaší postavě je neustále přítomno díky viditelnosti vašich končetin a perfektní práci kamery při běhu či soubojích. Hlava se naklání přesně tak, jak byste očekávali. Kolébavý pohyb těla při rychlém běhu, či snadná manipulace se zbraněmi jsou příjemné na ovládaní. Meči a dýkami je možné zasadit smrtící údery při delším podržení tlačítka. A v případě, že jste v berserkovském stavu, jsou komba efektně zpomalena a není nouze o brutální přetváření skřetů v půlčíky. Zraněné postavy kulhají, utíkají se schovat a jejich zbroj dostává krvavě rudý nátěr. Působivé.

Kdo neholduje brutalitě sečných zbraní, může si zvolit cestu mága, který ovládá množství kouzel a zaklínadel. Od levitování s předměty, zmražení, očarování, přes různé firebally, ohnivé pasti, či neprostupné štíty. Není toho sice zase až tolik, ale na 3D akci je to dostačující a hráč se v tom neztrácí. Inventář ovšem není bezedný a musí pojmout několik druhů brnění, magických mečů, léčivých lektvarů, many, luků a třeba i potravin. Zajímavostí jsou kovárny, kde si hráč může čas od času ve zjednodušené formě vyrobit "vlastní" meč.

Příběh není složitý a dokonce nabízí 2 závěry na základě několika rozhodnutí. Dokonce narazíte i na nepovinné mise, které ale beztak splníte, protože by byla škoda to neudělat. Technická stránka hry je velice příjemná a rozhodně ani dnes neurazí. Dark Messiah je tak hrou, kterou by si žádný příznivce středověku, fantasy a 3D akcí obecně neměl nechat ujít. A hlavně se to báječně hraje.

P.S.: Mám doma polskou verzi hry, kde je možné hrát v originálním anglickém znění i s českými titulky. Navíc hra se mi přidala také do Steamu, ačkoliv to na krabici uvedené není.

Pro: Středověký mix s fantasy, bojový systém, RPG vývoj postavy, krásná prostředí, zábavní nepřátelé

Proti: Mohlo to být delší

+26
  • PC 90
Podle všeho moje poslední dohrání Dark Messiah zabralo zhruba 6 hodin a když si vzpomenu, jak dlouho mi to trvalo v roce 2007, tak je tenhle výkon skoro jako speedrun. Poprvé jsem v tom musel nahrát minimálně trojnásobek, na čemž se z velké části podepsal engine a jeho možnosti. V té době jsem nic podobného neviděl a nevěděl jsem, co si můžu dovolit, respektive co mě nechá hra udělat.

Fyzikální engine v kombinaci s genialitou Arkane studia. Soubojový systém, který bral v potaz směr seknutí zbraní a výdrž postavy. Možnost skopnout nepřítele do propasti. Herní styl, který bylo možné kombinovat ze tří různých stromů schopností. Úrovně, které vyzývaly k využívání jejich prostředí....

Úrovně stavěné tak, abych se v nich chtěl brouzdat a zjišťovat, co se v jejich zákoutích skrývá. Díky jejich stavbě jsem je mnohdy neprošel/nedohrál stejně, ale využil jsem alternativní cestu. Při každém rozehrání jsem vždy našel nějakou novou cestu či místnost s odměnou v podobě třeba nové zbraně.

Rozhodování je jednou z hlavních vlastností hry. Od herního stylu přes postupování hrou po příběhová rozhodnutí. Rozhodnutí nijak nezmění průchod hrou, ale ovlivní osud některých postav, ale hlavně charakter hlavního hrdiny. Hra to nijak nereflektuje (kromě posledního rozhodnutí), ale mně jako hráči, na tom záleželo hrozně moc, protože volba mi neříkala "teď si to udělal dobře, teď špatně". Poprvé jsem několik situacích špatně vyhodnotil a na konci hry jsem byl svými rozhodnutími zklamán.

Dark Messiah pro mě tenkrát bylo obrovské wow. Dokázala mě překvapit, zabavit a dokázala mi zahrát na city, což je docela zázrak, protože jsem většinou při hraní robot. Největší zásluhy na tom měl Source engine. Dark Messiah byla snad první hra s fyzikálním enginem vůbec. Většina hráčů se s ním nejspíš setkala u druhého Half Lifeu, já na to měl tuhle jeho fantasy variantu. Od té doby se k mesiášovi pravidelně vracím a s informacemi o Source enginu a hlavně studiu Arkane mi kvalita hry dává naprostý smysl. Po hratelností stránce funguje naprosto bez problémů ještě dnes a je pořád stejně zábavná. Převážně je to zásluha level designu a možnostem při hraní. Bohužel technický stav je pořád stejně špatný jako před lety, takže každých 20 minut hra padá. Ale! Fantasy RPG-ish first person příběhových her neexistuje moc, takže to beru jako takovou nutnou daň.

Herní výzva 2020 - 9. "Základní kameny"
+25
  • PC 90
Pro mě velice příjemné překvapení, přitom Dark Messiah vlastně přinesl "jen" přesně to, co se od něj čekalo. Možná ta kombinace RPG a FPS není tak světoborná, protože se spíš jedná o trošku sofistikovanější FPS s pár RPG prvky. Chodíte po světě M&M, objevujete, sbíráte, ničíte, vylepšujete se - na tomto poli žádná revoluce, ovšem hratelnost je skvostná. Souboje jsou výborné od počátku do konce, zprvu mi daly zabrat i dva základní vojáci, když jsem je chtěl na férovku usekat mečem ve stylu Barbar (C)onan, ale později člověk objeví mnohem více efektivnějších a zábavnějších způsobů, jak zabíjet. Od využívání fyziky, přes zkopávání, kouzlení až po moje nejoblíbenější headshotování s lukem s neomezeným počtem šípů ala Legolas.

Grafika byla, ruku v ruce s designem levelů, nádherná, i dnes po 3 letech budu raději preferovat dynamické HDR efekty, nad sebeblýskavějšími a sebeostrejšími, ovšem stále pouze statickými levely v novějších hrách. Herní svět je tak velice vtahující a atmosferický, z měst dýchá středověk, kobky jsou temné a u Orků na skalách sálá slunce skoro až z monitoru ven.

Předměty možná zprostředkovávají variabilní hraní, ale myslím, že hra měla hráče více nutit k jejich používání, protože stačí pořádný luk a hru jsem dohrál s 35 flaškami many, desítkami různých svitků, lektvarů, hub a já nevím čeho všeho ještě, aniž bych to kdykoliv potřeboval. Zvlášť mi není jasné, kde jsem mohl uplatnit ten "stealth" postup, ale to už mi ani moc nevadí, Dark Messiah byl prvotřídní zážitek.

HW: Minimum: 2 GHZ CPU, 512 MB RAM, GF FX5200/Radeon 9600 / Doporučeno: 3 GHZ CPU, 1 GB RAM, GF 6600GT/Radeon X800

Pro: Ztvárnění fantasy světa, grafika, design prostřední, atmosféra, chytlavá hratelnost.

Proti: Hra vyžaduje vlastní zájem hráče, pokud čekáte, že vás sama někam dokope, budete asi zklamáni.

+23
  • PC 90
Dlouho jsem se odhodlával k téhle hře. Jenom náhodou jsem tenkrát narazil na Youtubu na gameplay. Hned mě zaujala grafika. Vždyť, taky aby ne, když hra běží na mém oblíbeném Source enginu. Už jenom díky tomuhle faktu to snad nemůže být špatná hra. K tomu potřeba přičíst prostředí brutálního středověku (v tomhle případě fantasy středověku), a volba byla jasná. No, tedy až před nedávnem.

Do téhle doby nebyly kobky snad graficky hezčí. Jsou temné a mají úžasně ponurou atmosféru. K tomu určitě kromě grafiky pomáhá výborné ozvučení. Tohle se povedlo. Hra je trochu náročnější na hardware, než třeba taková episoda jedna. To se dá zdůvodnit tím, že se tu často můžete kochat velkými scenériemi. Ale hlavně. Kam dohlídnete často se i osobně podíváte. Ve větších arénách v bojích jsem musel osekat nějaké detaily. (Geforce 7600 gt 256 mb)

Nejpodstatnějším faktorem hry je hratelnost. Ta je skvělá. Hlavně soubojový systém. Ve hře se můžete vydat na cestu několika povolání. Každé nabízí unikátní hratelnost. Já jsem si vybral cestu válečníka. Boje jsem si užíval. Je tu spoustu možností. Ať jsou to samotné komba, nebo skvělá fyzika a interakce s prostředím. Možností jak zabít nepřítele je tu hafo. Zkuste a uvidíte. Opravdu originální koncept. Jiní autoři by nejspíš zvolili pohled na záda. Tady to vidíte na vlastní oči. I s kýváním, otřesy a pohledem na vlastní břich.

RPG prvky fungují naprosto skvěle a nenásilně. Je to jednoduché, ale postava se špatným přerozdělováním dá skazit. Což je fajn. Holt, nemůžem mít všechno. Jedině prostor pro další hrání. Ten se i díky odlišným koncům skvěle nabízí. Hra je to krátká, a řekl bych dost krátká. Aspoň je ale menší pravděbodobnost nudy při dalším hraní. Třeba za jiné povolání. Možností je spousty.

Pro: atmosféra, grafika, interakce, fyzika, soubojový systém, znovuhratelnost, fungující RPG, různé konce

Proti: hodně krátké, za slunečních dnů hodně tmavé

+22 +23 −1
  • PC 90
Akce ze světa Might and Magic mě nemálo potěšila - nádherná grafika a urovně a navíc ten božský soubojový systém! Suverénně nejlépe zpracované souboje chladnými zbraněmi z vlastního pohledu. Fyzika je podle mě značně přehnaná, což ovšem zajišťuje další přívaly zábavy až už pomocí meče, luku, či magie. Po světě se taky válí spousta malých pokladů, které je radsot hledat.

Pro: grafika, souboje a kouzla, využití fyziky - prostě zábava

Proti: hmm asi nic co by stálo za zmínku

+20 +21 −1
  • PC 80

,,Temnota mě provázej." Jak by řekl nekromancer z Warcraftu. Pokud si tohle Sareth během své cesty alespoň jednou neřekl, rozhodně má v sobě trochu krve Franty Nebojsy. Dark Messiah je totiž opravdu neskutečně temná hra, neboť za celou dobu hraní se budete dostávat do míst, které optimismem fakt moc nesrší. V podstatě téměř žádné místo není cítit bezpečím, ani počáteční město, obzvláště poté, co na něj zaútočila armáda nekromantů a nemrtvých, kteří ještě házejí přes zdi kostlivce. Takový tedy bude svět Temného mesiáše. Drsný, krutý a krapet halflajfovský.

Ne že by byl nějakej zádrhel v tom, že hra má na sobě kabát stejného stylu, jako Half-life, naopak jí to přidává k hratelnosti. Když už máme sci-finu, proč ne fantasy, že? A co víc, tady si dokonce vidíme na tělo, které umí vydávat nějaké zvuky a, světe div se, dokonce mluvit! Gordon, grow up already! Velice se mi líbilo, že hra vám ze Saretha ukáže jeho postavu, hlas a povahu, ale ne tvář. Důvodem toho je vaše fantazie. Vy sami si máte představit, jak by měl zrovna váš Sareth vypadat. A i když je to jen detail ve hře, přesto mi to přišlo sympaticky zajímavé. Dark Messiah je akční RPG, tudíž na soubojový systém je zde kladen velký důraz. Zjistil jsem, že nejhusťáčtější jsou prostě dýky. To, co s nimi Sareth předvadí je prostě boží. Bohužel například hra za čaroděje je hrozně obtížná a co je horší, někdy i otravná. Neustálé lektvaro-žrádlové doplňování many je přítomné i ve chvíli, kdy už se vám bude skrz nové schopnosti doplňovat sama. I přesto ale musím uznat, že efekty některých kouzel (ohnivá koule) jsou prostě nadmíru působivé. Samozřejmě lze kombinovat určité schopnosti z různých stromů, tedy si člověk může udělat bojového mága či vražedného lučištníka, což je jedině dobře, protože kdyby se hra omezovala pouze na jedno ze tří povolání, příliš by jí to neprospělo. Navíc vás hra přinutí použít opravdu snad téměř všechny své schopnosti, to vzhledem kvůli tomu, že vám předhazuje nejrůznější situace, které se občas klasicky po meči nebo po kouzlu řeší těžce.

Hlavní příběh je průměrný, nicméně si ho člověk užije i tak. Proroctví o mesiáši, který má svými činy zničit svět zní opravdu nadmíru zlověstně, to jsme mohli poznat už z intra, ale stejně všichni víme, že buď tím mesiášem budeme buď my, tudíž se nám naskytne možnost udělat s tím proroctvím pravý opak, anebo nějaký jiný týpek, ze kterého bude hlavní záporák. Výsledek nás samozřejmě nepřekvapí.

Co se týče ostatních postav, tak to jsou opravdu většinou jen turisté, co prochází kolem. Jedinou výjimkou je samozřejmě záporák nekromant Arantir, který vám svým chladným winter freshovým dechem bude sýpat na záda, Leanna, která si hraje na novou Alyx, ale je tak příšerně nudná a nezajímavá, že selhává ve všech směrech, tudíž když se jí něco stane, první myšlenka, která vám proběhne hlavou bude: ,,And not a single fuck was given that day." A konečně - je tady XANA! Rozhodně nejlepší postavou, která svým sexy hlasem a, přiznejme si, tělem vás doprovází skrz vaše dobrodružství. Hláškuje, uděluje rady, často vám dává najevo, jak hrozně je po vás nadržená a z mnoha věcí si dělá prču. I když je vlastně zlou postavou, tak měla na mou mysl takový vliv, že Dark Messiah se stal historicky první hrou v mém životě, kterou jsem nedohrál poprvé za čisté dobro. A to už jako musí být vliv!

V konečné fázi je třeba říct, že Dark Messiah je povedená a pamatovatelná hra, která disponuje hutnou temnou a děsivou atmosférou (kobky se zombíky nenávidím!), uspokojivým progressem a fajn nepřáteli. Škoda té velké absence nějakých lepších NPCček a děravosti příběhu, jinak by se to mohlo hrdě postavit i vedle toho Half-lifu!

Pro: Parádní bojový systém, Xana, atmosféra se dá mnohdy krájet, Sareth je docela sympaťák

Proti: Málo zajímavých NPC, přímočarost a předvídatelnost příběhu

+20
  • PC 80
Akčne ladené hry zo sveta Might and Magic nemali v minulosti príliš šťastie. V najlepšom sa motali okolo priemeru. Dark Messiah mal byť iný... A samozrejme, že aj je. Vyklubala sa nám z toho zaujímavá akčná hra z vlastného pohľadu, so zvládnutým základným – i keď klišé – príbehom. Súbojový systém (možno menšia kritika – zdá sa, že s ukopaním na smrť najďalej zájdeš) sa snaží aspoň na oko vyzerať realisticky a tento dojem sa mu darí udržovať po celú dobu hrania. Obzvlášť keď autori pri dizajnovaní priestorov mysleli aj na ich využívanie pri samotnom hraní. A to už vôbec nespomínam vychytávku akou je luk s „vystrelovateľným lanom“. Celý zážitok potom ešte dopĺňa hudba a zvukové spracovanie.
Nejaký ten bug sa pravda našiel, avšak nič čo by výrazne bránilo v dohraní hry. Jediné čo by sa dalo autorom vytknúť tak ostáva mizerná zberateľská edície, ale samozrejme toto sa netýka kvalít samotnej hry :-).

Pro: spracovanie súbojov, hudba, mágia, kyklop :-)

Proti: nič príliš závažné

+19 +20 −1
  • PC 90
Ze světa Might and Magic jsem hrále jen Heroese 3, 4 a 5 (tu jen trochu). U trojky a čtverky jsem strávil hódně času.

No k věci... v herousech je nepřeberné množství bytostí a tak jsem čekal, že i zde jich potkám hodně. Trochu mě to zklamalo ... pár pavouků = nuda, ti jsou všude, skřeti goblini, zombíci, lichové vše OK, ghoul? kde se tam vzal?

Naopak se tam dali identifikovat hned čtyři frakce - Mágové (Akademie), Lidi, Démoni a Nekromanti, což mě velice potěšilo!

A teď skutečně ke hře. Ovládání jednoduché, rychle přejde do krve. Blokování je skvěle uděláno, když blokujete štítem a zmáčknete útok, tak nepřítele štítem udeříte, můžete si soupeře odkopnout a pak ve sprintu mocným úderem z něj udělat fašírku. Každým zásahem do nepřítele navíc stoupá vaše hladina adrenalinu, která když dosáhne maxima zajistí moc efektní zpomalený kritický zásah, který se navíc liší podle použité zbraně Užil jsem si zabití Kyklopa, když jsem mu šípem, který jsem držel v ruce propíchl oko! Nepřítele můžete také skopnout z výšky, či kopem napíchnout na všudypřítomné bodáky.

Příběh se mi moc líbil, nebyl to sice žádný tajuplný Oskarový trhák, byl docela průhledný, ale to se mi na něm líbilo, člověk dopředu tušil, že se něco semele a ono se pak něco semlelo. Byla zde dokonce možnost volby, což ve FPS zas tak často nebývá! Moc hezky byly také udělány krátká videa, nebylo jich sice moc a byly opravdu krátké, ale za to pěkné.

Místy mě hodně štvala viditelnost, buď byla prostě tma (to se dá pochopit) nebo jsem měl "kouzelné" zbraně např. Ohnivý meč a Štít bleků (nebo tak nějak a díky jejich svítivému efektu, který mi svítil do ksichtu jsem viděl ve tmavějším okolí opravdu velké kulové!

Konec: Ten mě trochu zklamal. Málem jsem jásal, když se objevila další možnost vybrat si konec, ale když jsem si vybral, tak mě to dost zklamalo, protože se vlastně nic nezměnilo, nestal ose nic osudového, prostě to skončilo!

Závěrem: Byla to velice příjemná hra a příjemně strávený čas. Délka se mi zdála akorát (ani jsem moc nebloudil :-))
Navíc děvčata, které se motaly v průběhu celé hry byly fajn a Xana byla prostě super!!!

Hodnotím 90, nebýt popsaných nedostatků, dal bych asi 95!

Pro: souboje, M&M svět, dýky, luk s lanem

Proti: pavouci, jed zombíků, který byl ůplně o ničem a jen otravoval, špatná viditelnost

+19
  • PC 90
Kdo by od Mesiáše čekal Oblivion, bude asi zklamán. Ačkoli jsou ve hře RPG prvky, tak jsou to jen dovednostní body pro postavu, zvyšující znovuhratelnost téhle "řežby". Právě tyto prvky určují zdali budeme hrát za mága, válečníka nebo vraha. Zážitek ze
hry se mění podle toho do čeho dáváme své dovedností body. Rozhodně nejzábavnější je hra za bojovníka - souboje mečy, přehnaná fyzika, kopání a spousta dalších vychytávek je to nejlepší co hra může nabídnou. Při hře za mága se neušpiníte od krve, ale zábava je do taky. Například jednoho takového šermíře můžete pěkně potrápit- nejdříve ho necháte uklouznout na zamrzlé podlaze, následně jej můžete třeba osmažit ohnivými plameny, pak ho třeba uchopíte do telekinetické moci a ukončíte jeho život elegantním hodem na naostřené bodce, které se náhodou válí okolo. Za vraha se zase budeme plížit ve stínech a dýkami podřezávat nebohé orky, zbrojnoše a další havěť. Když se pokusíme zkombinovat dovednosti mága, vraha a bojovníka vznikne "paskvil", který nebudeme moci používat většinu dobrých zbraní, zbrojí, bude mít málo zdraví, many, prostě bude neschopný.
Ve hře můžeme zvedat většinu předmětů, které se jen tak válejí po světě, a vrhnout je proti nepřátelům. Někdy je docela sranda hodit proti rozzuřenému orkovi vidličku. Co se týče dějě, ten je sice předvídatelný, ale patří k nadprůměru. Ve hře narazíme na několik dobrovolných úkolů a možností jak se rozhodnout, ale v zásádě na nich příliš nezáleží. Další klad jsou bosové - někteří jsou jen obyčejní "maníci", kteří vydrží více ran, ale je tu několik speciálních a ty opravdu stojí za to. To pao-kai, kyklopové a obří královna pavouků. Navíc ve hře potkáme dvě fajn dívky:) Za pochvalu ještě stojí ozvučení hry (jak mluva postav, hudba, a celkové zvuky prostředí).
Možná mě trochu zklamalo, že zde narazíme na málo příšer, které bych ve světě might and magic čekal. Hra by mohla být delší.

Pro: souboje meči, magie, kopání, fyzika, grafika, rpg prvky, design prostředí, bosové

Proti: délka, málo nelidských protivníků

+14 +16 −2
  • PC 55
Celá hra se dá rozdělit na dvě části.

První, se skvělým soubojovým systémem a dvěma ženskými postavami, které se hráči neustále serou do hraní a otravují ho nespočtem neustávajících a laciných sexuálních narážek a vnucování, aniž by měl hráč zájem byť o jedinou z těch dvou stíhaček...

...a část druhou, ve které už hlavní pilíř hry - soubojový systém, je velmi silně potlačen vývojem postavy a ziskem nových předmětů, díky kterým je jakékoliv taktizování zbytečné a zbytek hry se dá profrčet maštěním levého tlačítka myši. Druhé části tak moc chybí hratelnost např. Severance Blade of Darkness.

Příběh tam nějaký je. Nevím, o co přesně tam šlo, už je to pár minut, co jsem to dojel. Zkrátka se opět zachraňuje svět a jsou tam kouzla, nemrtví, mocné artefakty, mocní záporňáci a ta další omáčka kolem. S hlavním záporňákem je samozřejmě také potřeba bojovat nadvakrát. Prý protože jsem si i já prý "přivedl pomoc", která zůstala stát někde v půlce levelu kdesi na schodech.

Co hře nemůžu vytknout je příjemně tajemná atmosféra a zvuky. Kdo hrál Arx Fatalis od stejného studia tu bude jako doma.

Pokud máte rádi silné příběhy, jděte o dům dál. Pokud jdete spíše po hratelnosti a zajímavém soubojovém systému, chybu neuděláte - i na dnešní dobu se navíc na hru dá koukat celkem fajn, i když je až příliš často ponořená do tmy.
+14 +15 −1
  • PC 65
S originalitou bych šetřil. Dark Messiah je v podstatě jen modernizované Wheel of Time z roku 1999 (když hrajete teda hlavně za mága jako já). Ale musím uznat, že mě bavilo víc.

Hry ze světa Might and Magic mám moc rád, až na Crusadera, ale i z něho jsem cítil atmosféru Might and Magic víc, přestože tam žádná nebyla. Dark Messiah se tomu světu vymyká tolik, že to vůbec v Might and Magic nemuselo být. Předně je to grafika. To je jakože asi plus. Graficky je to určitě do té doby nejlepší hra ze světa Might and Magic. Přesto mě neoslnila, přijde mi na svou dobu průměrná, všechny ostatní hry ze Source enginu, co jsem hrál, mi připadaly graficky lepší.

Dále pak hudba. Dark Messiah of Might and Magic obsahuje jednoznačně nejnevýraznější hudbu ze všech her světa Might and Magic. Je to rutinní beznápadový doprovod. Oceňuji, že obsahuje prvky dynamické hudby (což žádná jina hra z Might and Magic neměla), ale hudba samotná je o ničem. Co dělá dle mého názoru 2/3 atmosféry her z toho světa, je hudba Roba Kinga a jeho týmu Green Street studios, které jinak dělalo prakticky všechny ostatní hry z tohoto světa. Jenže toto studio bylo spřaženo víceméně s 3DO a New World Computing a od té doby, co Might and Magic koupil Ubisoft, jsou tito skladatelé odsouváni na vedlejší kolej, což platí i v případě ikonické série Heroes.

Co se týče samotného gameplaye, je to normální lineární FPS jako každá jiná s tím, že je tu jednoduchý vývojový strom. Asi jsem udělal tu chybu, že jsem hrál spíše za mága + lučištníka a onen zásadní boj zblízka jsem si vyzkoušel trochu až na konci, když už jsem neměl do čeho pořádného dát dovednostní body. Možná bych si to pak užil více, ale kdo to má na začátku tušit, že jedna větev vývoje má být o tolik zábavnější, než jiná? To přeci není ideální stav.

Hraní za bojovníka je uspokojivější i v tom, že si člověk postupně zvyšuje číslíčko poškození (ať už za pomoci zbraně nebo schopnosti) a má tak lepší pocit, z toho, že se vylepšuje. Za mága si prostě pořídíte kouzlo a to už zůstává stejné až do konce hry. Maximálně se dá zvýšit mana, že to kouzlíčko můžete vykouzlit častěji no. Nevím, proč tam nedali schopnost "zvýšení poškození u útočných kouzel", nebo tak něco, hned bych z toho měl lepší pocit.

Někdy jsem měl při soubojích, obzvláště u kouzlení, dojem, že soupeři vůbec neubírám žádné životy, že ho maximálně můžu omráčit a čekám pouze na to, až se mi doplní adrenalin a v tu chvíli zase všechny okamžitě zabiju. To mě neuspokojovalo.

Design map je různorodý. To je fajn. Část zhruba uprostřed, "Chrám pavouka", mi už přišla neúměrně dlouhá a už mě to tam nebavilo. Naopak část "Dům popelu", v domě Arantira, byla moc fajn. Přehledná, přesto rozsáhlá a zajímalo mě, co bude dál. Stejně tak se mi moc líbil ostrov Orků.

Zhruba do půlky hry tu bylo příliš mnoho radění ze strany rádce Xany, připadalo mi, že se mnou jednají jak s debilem. Pak už se to trochu zlepšilo.

Velmi oceňuji přítomnost vlastního těla postavy, v té době to rozhodně nebylo běžné. Také interaktivita prostředí, která je pro Source hry typická a což hra i výborně využívá, takže nepřátele lze zabít spoustou způsobů. Jsou tu ale i problémy, skakání směrem nahoru je většinou až na třetí pokus, vylézání z vody na pátý. Stejně tak se postava nesmylně zaráží o drobné předměty a šplhání na laně je taky někdy hrůza, protože se lano občas dostává za zeď a podobně.

Je fajn, že tu bylo dost tajných skrýší, většinou dosažitelných za pomocí zlodějského luku, škoda, že odměna za ně není obyčejně moc velká. Taky tu mohla být nějaká statistika, abych věděl, jestli jsem něco minul.

Příběh je o ničem, jediné, co mi přišlo zajímavé, byla chvilková nejistota z počátku, která strana je ta "zlá" a která je ta "dobrá" a samozřejmě jsou fajn i ta 2+2 různá zakončení.

Dark Messiah není nic extra, ale zabaví. S mým stylem hraní "prošmejdi všechno a klidně třikrát, ať ti nic neuteče", mi zabral bohatě přes dvacet hodin. Některé věci jsou na něm výborné, některé mě zklamaly, ale to už tak bývá no ne :-)

Pro: viditelné tělo hlavní postavy, interaktivita, lehké prvky rpg, soubojový systém na blízko, občas design úrovní

Proti: hudba, nevyváženost soubojového systému a vývojového stromu, postavy jsou často nesmrtelné, dokud nemáte naplno adrenalin, sem tam nějaké ty chyby

+12
  • PC 95
Tuto hru jsem si moc zamiloval,navzdory tomu,že nemám moc rád RPG a už vůbec hry z prostředí mečů a magie.FPS hraní mě ale dohnalo ke zkoušení,co je to vlastně za hru a nakonec se stala jednou z mých nejoblíbenějších.Systém soubojů vypadal realisticky,postava se chovala přirozeně,celkové ovládání ať už zbraní,magie, bylo dotaženo opravdu daleko.Jeden kolega níže zde psal,že hra postrádá příběh,ale to není pravda.Příběh tu je a né zanedbatelný.Naopak příběh je docela silný a poutavý,mě teda rozhodně zaujal.Hra má 2 konce,podle toho jak se hráč rozhodne.Grafika krása,hudba taky,ozvučení(nebýt bugů) je výborné.Mimochodem já mám verzi 1,00 a nikdy jsem hru nepatchoval a dohrál jsem ji naprosto bez problému,takže tady pan kolega níže trochu přehání.

Pro: Příběh,grafika,hudba,obrovské množství skillů a tvorby postavy.

Proti: Bugy.

+8 +10 −2
  • PC 80
Temný mesiáš vsází na zábavné souboje bez kterých se neobejde(hádejte kolik toho na tropí Ledový luk když s ním vystřelíte do země a nebojácný zbrojnoš rozběhutý proti vám provede delikátní gymnastický kousek?), má také velice pěkné animace kouzlení, můžete být bojovník nebo čaroděj ale můžete také spojit vlastnosti bojovníka i čaroděje zároveň a přitom být dobrý v obou dovednostech. Grafická stránka je vlastně takový Half dvojka jenom přenesená do fantasy středověku přitom ale působí precizním dojmem.
Hudebního doprovodu příliš mnoho není (až na souboje)a ještě na konci hry, krátkodobá hudba by se hodila do některých zajímavých částí ve stylu chorální orchestr či varovný orchestr alá Tomb Raider. Příběh je dostačující kde si pro spestření vyberete svůj osud.
Celkově mě hra bavila hodně a kdyby se v ní nedalo kopat nohou do čehokoliv byl by mesiáš o stupeň méně zábavný, kopání do věcí a do nepřátel je né hlavní ale velikou devízou hry

Pro: Souboje, dobrý anglický dabing nepřátel, pěkná halfovská grafika, více než 1 konec, kopáááníííí !!

Proti: mohlo by být více lektvarů na doplňování many, možná také značná přesnost provedení úderu

+8 +9 −1
  • PC 60
• Možnost hýbat nejrůzněji objekty a dostávat se (nejen) k tajným lokacím.
• Několik zajímavých možných způsobů zabíjení nepřátel (záleží na okolí, množství nepřátel, dovednostech...).
• Žádná mise není přes kopírák. Co kolo, to nové prostředí.
• V počátečních mapách se objevuje nové způsoby jak plnit mise, což donutí hráče občas i zapřemýšlet.
• Výborná grafika.
• AI nepřátel.
• Fyzika.
• Bossové jsou opravdu unikátní. Souboje s nimi byly příjemným oživením.
• Ovládání je téměř intuitivní.

∙ Lano na šípu je fajn a hráč se někdy dostane i do míst, kde nemá co dělat, ale tahat nekonečné množství sebou...?
∙ Zabíjení na dálku se mi moc neosvědčilo. Možná to bylo kvůli špatné specializaci.
∙ Hra klade důraz na akci a její varianty. Děj i RPG ustupují.
∙ Poměrně krátký příběh (dohráno za jeden den), což mi zase tak nevadilo, protože...

◦ ...v polovině hry začne procházení kol nudit. Herní princip se stává po čase stereotypní, jakoby vývojářům docházely nápady. Chyběl mi nějaký pořádný zvrat v ději.
◦ S tutoriálem hráč objevuje velice zajímavé způsoby zneškodňování nepřátel, časem ale zjistí, že skopnutí do propasti se dá použít téměř vždy a se 100% účinkem.
◦ Ze světa Erathie, kterou stvořili 3DO, a pro který byl typický starší look, se tady stává nová dimenze - vůbec mi do světa M&M (který mám velice rád) nezapadal.
◦ Mapy ze začátku vypadají rozsáhle a zdá se, že bude co zkoumat, ale tajných lokací tam není mnoho a věci, které jsem tam našel většinou nestály za námahu.

Pro: Slušné odreagování v zajímavě zpracovaném fantasy světě.

Proti: Ke konci se stává herní princip nehorázným stereotypem.

+7 +20 −13
  • PC 90
V této hře nemá moc smysl hledat nějaký epický příběh nebo složitý vývoj postav. Tady jde hlavně o kontaktní souboje a ty snad nikdy nebyly zábavnější. Člověk si až říká, že hrát za kouzelníka je škoda a mrháním potenciálu hry:)
+5 +9 −4
  • PC 90

Pro: mnoho možností při souboji, konečně fantasy rpg fps !, grafika, šípy s lanem (člověk se cejtí jak spiderman;), dobré pro arachnofobiky

Proti: velmi krátké, žádné možnosti pro zloděje, při kombinaci povolání je to nefungující maglajs

+1 +8 −7
  • PC 35
Aj ak budem ignorovať katastrofálny release plný bugov, crashov, nevybalancovaných skillov atď, tak je Dark Messiah len prázdna a patetická akčná bojovka bez duše. Ani patche a rebalance updates neopravili nezáživné lokácie, najmä v strede hry -- ten orkský ostrov, otrasný combat, ktorý sa v istom momente zvrhol len kitovanie a čakanie na adrenalin či dementnú AIčku, ktorá sa vždy postavila chrbtom k priepasti alebo bodcom. Toto je pravdepodobne ešte horšie než Crusaders of Might and Magic. V Dark Messiah nefunguje nič; dej ktorý by to mohol nejak zachrániť je podobne sub-par ako všetko ostatné. Možno je to len mojou únavou z Fantasy žánru, no Dark Messiah sa bohužial na svojho 'predchodcu', Arx Fatalis, nechytal ani zďaleka.
-16 +9 −25