Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 55
For the grace of God! Tak už to mám konečně za sebou. Mezi čtenáře Cliveových knížek, ulepených od krve a žluči jsem sice nikdy nepatřil, nicméně k památnému Undying chovám jisté sympatie, a tak jsem se nedávno rozhodl v jednom obchůdku odebrat 1ks US verze téhle hry.
Výrazy jako „divný“, „ujetý“, „nechutný“ jsou pro tuhle hru slabé. Pan Barker se nám jako spisovatel, scénárista i osobnost za ta léta zřejmě už tak vyčerpal, že se bojí na trh přijít s něčím, co by nemělo strukturu jako anglický, vánoční puding, tedy nebylo absurdně překombinované.

Ve hře plné starodávné nechutnosti totiž působí jako pěst na (mokvající) oko už samotný, zpočátku sedmičlenný team Jericho. „Hrdinové“, dá-li se tak nazvat shluk sektářských pošuků a pošukyň, (abych byl genderově korektní) v černém latexu, trpí nejrůznějšími úchylkami a fóbiemi. Zároveň s tím však disponují i speciálními schopnostmi a ne, nesmějte se, umí čarovat :-I Co se týče příběhu, mísí se tu Barkerovo povrchní vyzobávání toho bulvárního a lidem alespoň trochu povědomého z dějin, náboženství a rádoby drsná „řeč ulice“ členů teamu, zračící snahu Barkera zavděčit se teenům s Xboxem pod televizí.

I přes znalost toho, že jde o společenství čarodějů, co chrání náš svět před návratem jakéhosi osmahlého dítěte, kterého se bojí i Pánbůh, jsem si na svéráz členů teamu musel dlouho zvykat. Posuďtě sami - lesbická sniperka (hetero by bylo dneska nuda), blbka s katanou, jejíž speciální schopností je nakrojit si nožem tváří v tvář nepříteli vlastní ruku, i obrněný a rotačákem vyzbrojený hromotluk, kterému jedna ruka netleská, protože si jí zabral ohňový, parazitický démon.

Pravda, všichni nejsou takto výstřední. Třeba velitel neumí nic a umírá záhy. Po zbytek hry už slouží výhradně k tomu, že se pomocí něj přepínáte mezi jednotlivými členy týmu. Roli medika tu má „otec“ Rawlings, i když revivovat mohou všichni, on to však svede na dálku. Fakt že každý z týmu, vedle kvéru disponuje i dvěma kouzly (primární/sekundární) zachraňuje svojí jednotvárností jinak ubíjející hratelnost. Ta spočívá v tom, že na vás po většinu hry, v levlech, tématicky stylizovaných podle historických epoch, které postupně navštěvujete, nabíhají skupinky zrůdně zkriplených nepřátel a k tomu ještě tak cca 2 druhy. Levely, ať už jsou vzhledově detailní, nebo strohé, svým designem dosahují stěží kvalit prvního Unrealu, tzn. Někdo nám tu zaspal dekádu, možná víc. Je to škoda, protože vizuálně vypadají levely úchvatně, nepřítel hnusně – krom členů týmu vaší fantastické šestky je každý, kdo se hýbe znetvořený, anebo pro jistotu ještě obrůstá nějakým humusem.
Bohužel než se dostanete do strategie, jak správně využívat schopnosti členů teamu, strávíte hodně času oživováním jeho padlých členů, když umřou všichni, biblické mouchy začerní obrazovku a máte repete od posledního chekpointu. Bohužel ani po tom, co se „zaběhnete“ nejde situacím plných výkřiků „Abby!“ „Jonsiee!!“ "Rawlings is down!!" zabránit, protože jediná strategie 90% nepřátel ve hře je doběhnout k vám a dát vám pořádnou dardu. Abych negeneralizoval, některé zrůdy májí na pahýlech rukou vystřelovací kouli na řetězu, legionáři vrhaji oštěpy.. Vždy je přesila a nepřátelé se spawnují z nejrůznějších poloh, co jen omezený leveldesign nabízí. Nepřátel kteří bojují jinak, třeba pomocí proděravělých křídel ze vzduchu, či masivnějších oblud, na kterých je třeba hledat slabé místo, je bohužel poskrovnu.

Nakonec jsem došel k pocitu, že střelné zbraně nemají smysl. Hlavně sniperská puška, kterou ve svých ručkách s černě nalakovanými nehty svírala „drsňačka“ Abbygeil. Tahle puška, byť účinná mi připadla na zřídkakdy venkovní a většinou stísněné prostory poněkud předimenzovaná. Někdy jsem si říkal, že z toho mohli udělat rovnou mlátičku, vhledem minimálním odstupům, které od vás udržují nepřátelé. Náboje postrádají smysl - nikdy nedojdou, ajťačka je kouzlem vždy doplní, když se zásoby začnou tenčit. Smysl má vlastně jen přebíjení, že nemůžete střílet pořád.

Po úvodní, vzhledově příšerné druhoválečné úrovni, je to co do vzhledu s levely jen lepší a lepší, design zůstává bohužel stejně ubohý, navíc Jericho je ukrutně rosekané loadingy, kdy věčně posloucháte klapot psacího stoje a než doběhne krvavá čára loadingu zprava doleva, můžete si číst esoterické briefingy, které mají navnadit.
Ve středověké epoše se mi křížácký hrad s kobkami zamlouval velice a za nejpovedenější šidítko tam považuji kamenný most otřásající se pod nekonečným pochodem armády, ze které vidíte jen korouhvičky, protože trávíte čas pod mostem.
V římské epoše už jsem si jen říkal „Wow!“ a to jak při pohledu na desítky ukřižovaných v poušti, tak při průchodu vznosnými halami plných soch a lenošivého nábytku. Bohužel jsou,naskrz celou hrou, po spoustě prostor, hromady loje, kterým se musíte brodit. Spoustu hezkých věcí je ocákaných hemoglobinem a to má za následek vaše otupění vůči creepy efektům, ještě před dosažením poloviny hry. Všeho moc škodí.
Sumerská epocha byla pak vzhledově na pomezí mistrovského kusu a chce se říct: Pech, že tak pěkný level skončil zrovna v téhle hře. Jedna z mála věcí co se vedle grafiky a optimalizace povedla, jsou tlačíkové minihry, které byly použity na kde co. Od balancování na pokraji propasti, po zápas s jednou z oslizlých lidských zdechlin hezky tělo na tělo.

Pro: Ve světlých chvilkách divoké akce to připomíná Painkillera. Grafici by za svojí práci zasloužili prémie a čokoládovou kolekci pro své rodiny na konec roku.

Proti: Jenže ostatní vývojáři podělali hratelnost a pan Barker to dorazil příběhem a hlavně hratelnými postavami, jak vystřiženými z céčkových kanadských hororů.

+32
  • PC 70
Už dlouho jsem neviděl u krabicové verze hry takový obsáhlý manuál. Na střílečku je to slušný. Nastínění hororového příběhu od mého oblíbenýho autora, který je ještě zasazen do mého nejoblíbenějšího žánru. To znělo slibně. Clive Barker´s Undiyng je lepší na plné čáře. Škoda, že se spíš nenavázalo na jeho odkaz.

Grafika je tady hodně líbivá. Atmosférická, tajemná, temná. Bohužel je prostředí hodně prázdné a funguje jen jako omezené arény. Z tohodle dýchají konzole všemi póry. Nemožnost quicksavu. Pomocný zaměřovač. K čemu na PC? Hra je prodchnutá výbornou hudbou. Bohužel ozvučení zbraní je takové nevýrazné. Některé ty samopaly jsou i zoufale neúčinné.

Pocit ze střelby trochu kazí hodně odolní nepřátelé. Zachraňujou to některá hodně povedená kouzla. Ve hře přepínáte mezi 6 postavami. Mohlo by to nabudit zdání kooperace. Jen kdyby takový postup hrou spíš nepřipomínal jeden velký skript. Žádný velký hráčský důvtip. Stačí jen přijít na funkčnost skriptu. Musím ale na druhou stranu říct, že některé souboje jsou vymyšleny hodně důmyslně. A někdy i zábavně.

Hra má výbornou atmosféru a pěkný béčkový příběh. Pamatujete na partu upíru pod vedením Bladea v Bladeovi 2? Hned jsem si to vybavil. Postavy jsou zpracovány výborně. Některým jsem i docela fandil. Jinak je to krátká hra plná střílení do spíše méně příšer. Zato hodně odolných a málo rozmanitých. Alespoň jsem se nestačil začít nudit.

Sakra, kdyby všechny ty kouzla a zbraně ovládala jedna postava, bylo by to lepší. Hra by tak mohla rezignovat na tu konzolovou pseudo kooperaci.

Pro: atmosféra, béčkový příběh, spousta střílení, někteří bossové, kouzlení

Proti: naskriptovaná pseudo kooperace, délka, slabé zbraně, málo druhů nepřátel

+16
  • PC 40
Teorie:
Jako lídr speciální jednotky Jericho se převtělujete do svých šesti parťáků s různými zbraněmi a schopnostmi, abyste čelili pekelným hordám snažícím se přivést na svět první bytost stvořenou (a odloženou) všemocným Bohem. Ocitáte se v atmosférických starobylých oblastech plných mrtvol, krve a vnitřností. Pouze spoluprací máte šanci čelit mohutným přesilám a vyváznout živí.

Skutečnost:
Jako pitomec běháte po bojišti a oživujete pětici jatečních prasat neschopných byť jen elementárního pudu sebezáchovy a plnění základních rozkazů. Zabijete asi tisícovku hororově laděných potvor bez špetky designové originality. Většinou ještě navíc v nudných kulisách a provázeni příběhem z pera mistra Barkera sepsaným, pravděpodobně, během dvou přestávek na oběd.

Nejhorší ze všeho je na téhle hře promarněný potenciál. V jistých záblescích může připomínat legendární Return to Castle Wolfenstein. Většinou se ovšem jedná o nepovedeného Painkillera. V některých pasážích je dokonce game design tak špatný, až jsem nabýval podezření, že tvůrci po sobě tu hru ani nehráli.

Často se ocitnete v uzavřené aréně, kde se na stále stejných místech respawnují nepřátelé. Vy z nich děláte cedníky (protože na zabití i těch základních potvor potřebujete vyprázdnit zásobník ze samopalu, než se konečně uráčí padnout) a po zhruba třiceti oddělaných enemácích se záhadně otevřou, do teď zavřené, dveře. Projdete nalajnovanou chodbu a jste uzamčeni v další aréně. Opakujte padesátkrát a odměnou vám bude nic nevysvětlující závěr.

Mohl bych asi něco napsat i k postavám. Máme tu drsňáka s kulometem, svůdně oděnou ženskou s mečem, ženskou se sniperkou, další ženskou (členku speciálních jednotek) bojící se asi úplně všeho, jednoho nudného chlápka a nakonec ještě postaršího kněze citujícího pasáže z bible v těch nejméně vhodných chvílích. Jo, a taky někoho za koho hrajete, chlápek jménem Ross.

Nebýt několika těch několika málo plusů označil bych Jericho za velkou ztrátu času. Díky hrstce světlých okamžiků a relativně dobré technické stránce se však jedná o... menší ztrátu času. Dá se určitě najít mnoho tématicky podobných, ale zásadně lepších her.

Pro: něco by našlo...

Proti: ...ale nestojí to za námahu

+14
  • PC 25
Tohle je opravdu velmi špatná hra. Nevypadá špatně, možná se ani přímo nehraje špatně, ale pokud nahlédneme do kuchyně, obsahuje naprosto nechutný koktejl hoven a sraček a plesnivých meziprstí na nohou. Lahoda.

Začneme nicméně pozitivně a potom si sjedeme ono příslovečné struhadlo do bazénku s jódem.
Za příběhem hry stojí Clive Barker. Kdyby náhodou někdo nevěděl, je ostuda, nicméně tenhle ničema má na svědomí takové lahůdky jako třeba série Knih Krve (z nichž můžete znát např. příjemný Půlnoční vlak), dál určitě každý zná sérii Hellraiser a v neposlední řadě jsme se s Clivem potkali i ve videohře Undying! Chlapec se činí a já patřím mezi téměř nekritické fanoušky. Pro hru Jericho se nechal vcelku výrazně inspirovat Lovecraftovskou makabrózní osudovostí a citem pro monumentálnost, což je nesporně vynikající zpráva!
Co není vynikající zpráva, že inkoust na papíře se v rukách scénáristů proměnil ve fekálie na zdech. Estetická stránka je přesná, ač jsou jak exteriéry tak interiéry až neuvěřitelně chudé na předměty a detaily. Level design vůbec vypadá jako vytvořený v jakémsi freeware editoru nebo v editoru pro Doom jen s ostřejšími texturami. No, na druhou stranu Kotletovi uctívači uvidí vcelku hezky nastíněné prostředí Asfaltu.

Asfalt je vůbec vynikající schéma pro představu hry - hrajete tým jakési okultní jednotky vyslaný, aby prozkoumal vykopávky, v nichž se má vyskytovat jakýsi černý mág - psychopatický terorista. Jenže jak se tak dostáváte hlouběji a hlouběji do vykopávek, uvědomíte si, že najednou nejste ve vykopávkách - jste v zákopech druhé světové války, v Jeruzalémě, na válečném poli s římskými legiemi atd. Už jedna naprosto nepovedená hra si s tímto tématem hrála ("Romero z vás udělá svojí děvku!"), ale to není důvod přistupovat k tomu s odporem - výborně to funguje, jen co je pravda.
Hráč může mezi jednotlivými členy týmu přepínat, k čemuž slouží vtipná a chytrá berlička v podobě motivu z Omikronu (přenášející se duše), ostatní parťáci jsou řízeni AI. A tady začíná mučení konečníku. Parťáci se vám pletou pod nohy, před hlaveň, pohybují se zcela chaoticky, špatně se kryjí pokud vůbec, jejich muška je příšerná, několikrát mě zasekli, což vedlo k trapnému restartu k checkpointu, ignorují rozkazy (kterých je ohromující škála - 'zůstaň' nebo 'poletuj zmateně kolem jako nadrženej čmelák'), staví se neuvěřitelně debilně (melee charakter dozadu, slabý čaroděj dopředu).

Hratelnostně jde o neuvěřitelně trapnou parodii na Painkillera - běhají vám vstříc hordy stále stejných nepřátel (na lokaci to jsou zpravidla 3-4 druhy), ti však vydrží výrazně víc zásahů než v Painkillerovi, častokrát je třeba na ně užít nějakou vychytávku. A to není pozitivní! Painkiller byl masomlýnek, byla to zábava, mělo to atmosféru, zbraně byly originální - a to všechno navzdory tomu, že to bylo stále stejné. V Jerichu je to jinak - zbraně jsou zoufale nudné, speciální schopnosti jsou vždy dvě, které však většinu času není třeba použít a když ano, naštve váš to, jelikož je to prostě nudné opakování nacvičeného na k tomu určených místech, nejméně tři postavy jsou ve hře prakticky stejné, jedna postava zkrátka nemá smysl.
Nepřátelé se často spawnují ve zdánlivě nekonečných hordách - není tomu tak, každý spawn má konec a každý spawn se dá zkrátit, pokud prostě doběhnete na místečko, odkud nepřátelé vylézají. To se vám však nikdo neobtěžuje říct. Část na čtyři minuty jsem dělal minut skoro dvacet, dokud to chodilo pod kanón.
Hra obsahuje tři obtížnosti, ale vlastně mezi nimi není moc rozdíl, jelikož natrefíte na mraky one-hit-one-kill nepřátel a to je laciné. Laciné jako litevská prostitutka (a to se vší úctou k litevskému lidu!). Jak budete postupovat hrou, laciných prvků notně přibude - tak třeba bezdůvodně se zavírající mříže vám za zády, one-hit-one-kill nepřátelé číhající za rohem, kde je ani při nejlepší vůli nemůžete tušit, rovněž místy až neuvěřitelně diletantsky rozmístěné checkpointy.

Zvukově vzato jsem očekával něco naprosto jiného. Dabing a ozvučení vůbec je jako vytržené z budgetovek z roku 1997. Rozházené emoce dabérů, neuvěřitelně cheesy hudební doprovod.

Hra možná měla být budgetovka, ale i budgetovky se dají udělat dobře a takových případů je spousta. Bohužel, autoři se spokojili s připojením slavného jméno ke své hře a tím vlastně naprosto skončili.
Jak jsem uvedl na začátku - zklamání, fušerství, vztek. Nečekal jsem mnoho a dostal jsem daleko méně.

Pro: Vcelku zajímavá a hezky plynoucí story (nepřevyšující kvalitu průměrné Barkerovy povídky), několik originálních monster a scenérií

Proti: Všechno ostatní

+11 +12 −1
  • PC 75
Tak tahle hra byla pro mě příjemným překvapením. Ale i přes tohle musím uznat že je to dosti průměrná hra. Nejvíce tuto hru sráží její příšerná linearita a tunelovost. Všechno je hrozně nascriptované, žádná volnost a to že do hry byli přidány prvky na ovládání skupiny je úplná zbytečnost. Nevím jak bych mohl taktizovat v tak malém prostoru. Naproti tomu stojí pěkně zvládnuté charaktery postav, to jak je každá postava jedinečná ale přitom jsou všechny dobře vybalancované, takže se vám nestane že budete hrát jen s jednou nabušenou postavou. Nepřátelé jsou perfektně zpracováni po grafické stránce, ale po inteligenční je to s nima na štíru. Neskutečně předvídatelní a s minimem snahy vás nějak překvapit. Pro mě i pře všechny zápory se tato hra stala příjemným zpestřením na pár dní při kterých sem se výborně bavil. Rozhodně nečekejte hru kterou si musíte zahrát.

Pro: Grafika, bossové, hratelné postavy, horrorový nádech.

Proti: Linearita, tunelovost, krátké, AI nepřátel.

+10
  • PC 70
Další hra z pera Clive Barkera, mistra hororu, nedopadla u kritiků úplně nejlépe, ale rozhodně bych ji neodsouval na druhou kolej. Ba naopak, pro mě se jedná o příjemné překvapení. Ve hře máte k dispozici 6 postav, do kterých se volně převtělujete podle potřeby a podle vlastní chuti. Každá z postav disponuje dvěma odlišnými zbraněmi a dvěma kouzly (či psyonickými silami chcete-li). Navíc některé zbraně mají několik módů střelby či volby munice. Pokud zemřete, automaticky se převtělíte do další postavy v týmu. Po smrti celého vašeho týmu následuje loading z automaticky uložené pozice. To se ale nestává tak často, protože smrt je ve hře prezentována pouze nemožností bojovat a kdykoliv můžete padlého kamaráda opět oživit jedním kouzlem. Hra tak kombinuje sci-fi prvky a tak trochu fantasy. Oproti Clive Barkers Undying se lae v Jerichu budete překvapivě méně bát a více střílet. Řešení puzzlů probíhá nutností přepnout se do určité postavy a použít její speciální schopnost, např. na zvednutí těžké brány či proražení blokády.

Zajímavou featurkou ve hře jsou sekvence (skriptované), kdy se stane něco nenadálého (propadnutí podlahy, útok nepřítele z bezprosřední blízkosti atd.), kdy se vám na obrazovce během souboje objevuje postupně několik šipek, které musíte rychle stisknout - klávesy WASD pro pohyb, aby jste se zachránili. To je v některých pasážích hry deprimující, protože po neúspěchu následuje smrt a loading před tou samou situací, kdy navíc sekvence šipek nejsou stejné a vy si tak nemůžete sekvenci naučit nazpamět a musíte pokaždé reagovat na novou situaci. Je to zajímavé zpestření, které ale nemusí každému vyhovovat.

Příběh je poměrně jasný, ale díky až neskutečně velkému množství dialogů (na 3D akci) se v něm můžete snadno ztratit. Každopádně na závěr vás čeká souboj s bossem, kdy musíte využít všechny zbylé postavy a jejich schopnosti pro zdánlivě nepřemožitelnému nepříteli.
Grafika je parádní, ale na můj vkus až příliš náročná. Má řadu pokročilých efektů - blur, depth of field, dynamické stíny, efektní vodu, déšť a krvavé cákance při explozích těl.

Když se na Jericho podíváme z první stránky - celkové zpracování, nemůžeme téměř nic vytknout. Bohužel hra trpí jakýmsi syndromem stereotypu, který vyplývá z lineárního postupu hrou a málo variabilních nepřátel. Což o to, nepřátelé jsou efektní (vybuchující monstra s nádory, které musíte roztřelit atd.) a pěkně zpracovaní, ale je jich málo druhů a neustále se opakují. Délka hry je každopádně nadprůměrná (min. 10-12 hod.) a level design poměrně zajímavý (ale pořád na jedno brdo, temné, tmavé), přesto se pocit stereotypu dostaví hned z kraje a vy tak hru dojíždíte jakoby z donucení.

Celkově vzato je Jericho nadprůměrnou akcí, kterou sráží hlavně malý počet nepřátel a stereotyp, který se dostaví hned po pár minutách hry. Na odreagování je ale Jericho jasná volba.

Kompletní vlastní recenzi najdete na mém blogu.

Pro: 6 postav na výběr, grafika, zvuky, efekty.

Proti: Slabá atmosféra, náročné na HW, málo druhů nepřátel, stereotyp, linearita.

+9
  • PC 85
Jakožto Barkerova fanouška a milovníka Undyingu, jsem na Jericho čekal jako na smilování Prvorozeného, hltal každý uvolněný screen, každý trailer, každý článek. Pak přišla první recenze a já jenom koukal a nevěřil. Ale popořadě.

Jericho nabízí vizuální orgie, ale prostě to není Undying a s tím jsem se dlouho nemohl smířit. Takže po 10x přehraní dema jsem se přece jenom odhodlal pro koupi a do teď nelituju.
Akce střídá akci, období období a vy mezi vším poletujete jako duch (snad nic neprozradím). Tím chci říct, že autoři celkem vtipně vyřešili pár věcí, jakou je třeba je nemožnost/nerealnost nosit u sebe víc než 2 zbraně. Takže když máte chuť použít místo sniperky rotační kulomet, stačí kouknout na příslušnou postavu a přeskočit si. Navíc každý v týmu komentuje situaci jinak a s jiným nadhledem. Problém nastává v částech, kdy vám hra určí jednu postavu a jak na potvoru zrovna tu, co máte rádi nejmíň.

Možnost sesílat/používat s každou postavou rozdílné druhy kouzel je taky zajímavé okořenění. Ale jen některé jsem opravdu využíval. Pokud opět neberu pasáže, kde jinak nemůžete.

Grafické zpracování je ale koridorová lahůdka! Bůh ví, jak by vypadal otevřenější svět, ale tady to vůbec nevadí. Zvuky, efekty a už i animované menu navodí správný pocit hnusu a zvrácenosti. V podobě nepřátel jde vidět intervence samotného Barkera (kdo zná jeho sběratelské figurky, tak nebude překvapen).

Příběhově se Jericho taky povedlo. Bohužel na nějaké větší rozvádění v ránci hraní samotného není moc prostoru, ale o to víc informací dostává hráč za odehrání jednotlivách částí. Ty jsou samozřejmě napsány tím správným způsobem a nutí člověka projít hru podruhé, potřetí na vyšší úroveň a snažit se. Překlad do češtiny je taky excelentní nebo jsem si nějakých překlepů, špatných tvarů slov vůbec nevšiml.

Jediné, co mi na Barkrově Jerichu opravdu vadilo byl konec. Pro případné spoilování ale nebudu psát proč.

Pro: zbraně, hnus, postavy, příběh

Proti: konec, tlačítkové sekvence

+8
  • PC 65
Na Jerichio jsem se hodně těšil,už jen proto,že byly k vidění pouze sestříhané filmečky plné řevu,řinčení kovu,bublavých zvuků a výkřiků a problesky se záběry hlavního padoucha.Přesně podle mého gusta.Návnada toť znamenitá,leč uvnitř jádro shnilé.Moje nejhorší koupě hry.Natěšeně jsem nainstaloval bez nejmenších problémů,vosolil detaily na "high" a hurá.První půl hodina je skvělá,hodně zajímavá,neokoukaná a akční.Žádné hádanky tu nečekejte,je to průchod tunelem jako prase.Ale co mě dostalo nejvíce.Hlavní hrdina,který má nejlepší zbraň ze všech náhle po 10ti minutách umře,takže si to moc neužijete.Následné převtělování je sice nápad zajímavý a neokoukaný,leč ve finále funguje pouze tak,že se neustále musíte starat o své spolubojovníky,místo boje samotného.Takže jsem se většinou ocital v roli léčitele a neustále dokola oživoval své kolegy,kteří si vyloženě chodily pro smrt jak děcka pro lentilky.Level design je jedno velké umělohmotné cosi.Nebe je z plastelíny.Nepřátelé jsou banda tupých hovad,kteří vás můžou ohrozit jen svým počtem,nikoliv však kreativitou a inteligencí.Jednoduše nestačíte tak rychle přebíjet zbraň.Nehledě na to,že vám lezou přímo před hlaveň a to všude a bez vyjímky.Kam by taky jinam mohli lézt,když se neustále ocitáte v koridoru o šířce 2 metry.Málem bych zapomněl,že v těchto "tunelech" vám vaši golegové velmi významě pomáhají.......Ale jedině do hrobu,ne při postupu,protože vám neustále překáží a nejde se přes ně pořádně dostat kupředu.Já tuto hru hodnotím spíše záporně,zejména za promrhané příležitosti!!!Na to by měl být zákon nebo něco...Je to velká škoda,jsem sklamaný a hlavně naštvaný.Přiznám se veřejně,že jsem tuto hru nedohrál do konce a ani po tom netoužím,tak odolný vůči frustraci zase nejsem.Grafika je navzdory všemu pěkná a hra pěkně šlape a neseká se,bugy byli takové maličkosti jako zásek NPC,ale to je všude.Přechod mezi dimenzemi byl velmi elegantní a povedený,ale tuto animaci člověk vidí jen jednou,pak už to hra přeskočí a hop,jste rovnou na jiné úrovni.Škoda.

Pro: Grafika,celkový nápad konceptu hry.

Proti: Koncept nefunguje,ostatní viz výše v příspěvku,je toho bohužel vice než dost.

+6
  • PC 70
Jericho je hratelnostně klasická střílečka, kde chvilku běžíte, okukujete okolý, přijdete na určitej bod, vyrojí se tuna zlobivých panáků, postřílíte je a jdete dal… a tak pořád dokola.
Z průměru Jericho vytahuje sedmička (ehm šestka, ale nevím jestli to není spoiler :) postav, do kterých se časem můžete libovolně přepínat. Tři drsný holčiny a tři ještě drsnější kucí. Každej má v rukou dvě různý bouchačky mezi kterými ale nepřepínáte pomocí 1,2,3… nebo kolečka. Jednoduše zmačknete levé myšítko - střílíte z pistole z levé ruky, zmáčknete pravé myšítko - pistoli schováte do pouzdra a do obou ruk vemete rotačák. Jednoduché, intuitivní a nesmírně efektní. Čímž se dostávám k věci, díky které se mě Jericho tak líbí. Kamera, kamera a kamera. Spolu s Gears of War je Jericho jednou z mála her, která dovadí svůj "pohled" takřka k dokonalosti (rozuměj GoW 3rd person, Jericho 1st person :)
V Jerichu se podobně jako v Half-Life hrách nekonají žádné filmečky a vše tedy neustále sledujete z vlastního pohledu. Ten ale není jako ve spoustě FPSek jen statický. I když jen stojíte a nehejbete myší, tak se pohled přirozeně (lehce, žádný cukání) natáčí zleva doprava, jako by jste se rozhlíželi očima. Při různých interaktivních sekvencích (žádná videa!) krásně vidíte pohyb rukou a nohou a neustále máte pocit, že jste opravdu tam. Neskutečně efektní záležitos, která výborně přidává na atmosféře.

Pro: Výborně zpracovaná kamera, slušná grafika, šestice jakž, takž rozdílných charakterů

Proti: průměrná hratelnost, otravné ukládání po checkpointech, takřka žádný a nevysvětlený konec

+6
  • PC 65
Osobně mi náboženská slátanina o Prvorozeném přijde až příliš ujetá na to, abych si děj užil. Barker vypotil příběh, který by sice průměrný scénárista nevymyslel, ale který je natolik fantasmagorický, že jsem ani neměl snahu ho nějak hlouběji pochopit. Jericho je po hratelnostní stránce dobrá hra napěchovaná akcí, potoků krve, zvláště působivá je tapiserie střev už v základním menu hry. Šest hratelných charakterů dává prostor pro variabilní souboje, bohužel je level-design příliš přímočarý a prostředí statické. Obtížnost některých pasáží je velmi přestřelená, hraní se tak stává, díky špatně rozestavěným savepointům, velice frustrující. Velmi mě potěšilo naturální zpracování grafiky, hlášky mezi jednotlivými postavami a v neposlední řadě taky "živý" interface, který hráči dává najevo, že nehraje jen za nějakou statickou postavu, ale za něco, co se hýbe, kroutí hlavou, sahá na předměty a jinak interaktizuje se svým okolím.
+6