Clive Barker's Undying

Hru jsem si koupil před pár lety za nějakých 249 Kč a nevěděl jsem do čeho jdu, ale to co sem zažil se dá slovy popsat jen těžko....
Naprosto pohlcující hororová atmosféra kdy sem se skoro pořád bál, příběh hodný mistra a skvěle propracovaný level design. Pro někoho možná až příliš strašidelné, mě to ale nevadilo :-)

V době vydání sklidila neprávem nízká hodnocení, ale to nic neubírá na tom že by si ji lidé neměli zahrát a zjistit, že vlastně hrají herní skvost.

( o příběhu se rozepisovat nebudu, každý kdo chce si ji zahraje )

Undying jako klasická FPS pravda až tak nevyniká (čímž nechci říct, že by byl v tomto ohledu nějak podřadný), zapůsobil na mě především svou atmosférou (která prosakuje už v hlavním menu), kde platí za nejlepší horor, jaký jsem měl dosud tu možnost hrát. Na rozdíl od v zásadě primitivních lekacích her typu AvP, které sází snad jen na "baf" efekt, nabízí Undying poměrně velké množství více či méně strašidelných událostí, z nichž mi jich nemálo utkvělo v paměti (což o něčem svědčí).

---

Lehké vystřízlivění po opětovném dohrání. Undying má pořád atmosféru, to rozhodně; že jsem se už nebál tak moc, jako dříve, je jednak asi dáno věkem (přeci jen jsem jej poprvé dohrál před pár lety) a také tím, že napodruhé už vás zkrátka hodně věcí nepřekvapí. Jinak první část pořád platí za nejlepší (i s Kosou je postava stále relativně slabá, plus skvělý závěrečný souboj), u části s Ambrozem hra trochu upadá, Oneiros je naopak super (hlavně vizuálně), jen by mohl být delší a propracovanější. Kapitola s Aaronem je taktéž docela solidní (i když asi nejkratší; nestřílí se tak často, o to více jsou však střety vydatnější), ovšem závěr (vč. obou bossů) byl napodruhé už opravdu nesnesitelný.

Jinak příběh pořád docela fajn, ale asi už mám trochu vyšší standardy a dialogy jsou tedy nicmoc (i když pořád lepší než v mnohých jiných FPS).

Podrženo sečteno, je to stále hodně dobrá hororová FPS, i když už ji nehodnotím tak kladně, co dříve.

Osobně tuhle věc řadím mezi nej hry všech dob. Recenzenty docela opěvovaná, hráči odvrhovaná. Přitom je to jedna z mála her, která dokázala výborně skloubit jak FPS, tak prvky RPG a střelné zbraně s magií, akci s hororem a silně jde poznat příběh od mistra hororu Cliva Barkera, který zapůjčil své jmého i do samotného titulu hry.
Netradiční ovládání zbraně levou rukou je za chvíli vysvětleno. Pravou sesíláte na nepřátele kouzla a pokud správně přidáváte nalazené posilovače, má kombo blesk + brokovnice dokonale smrtící účinek. Pak ale dostanete do ruky kosu a tu už nepustíte z ruky. Sice Vám trochu omezuje regeneraci many, ale na vytvoření štítu 4x za sebou postačuje. Zároveň můžete do zbraní nabíjet různé druhy municí, obyčejnou, stříbrné kulky s pomalejším nabíjením, ale neskonale vetší razancí nebo fosforové náboje do brokovnice.
K celkové atmosféře přispívá i množství kvalitního textu. Bohužel kdo neumí anglicky, tak bude připraven o pořádný prožitek. Sice se na poli amatérských češtin objevil celý překlad, ten byl ale bohužel dost nekvalitní. Doslechl jsem se ale, že před několika lety byla celá hra přeložena znovu a prý dost solidně.
O Undyingu by se dalo napsat množství textu, o rozmanitosti nepřátel, navštívených lokacích a cestování v čase a mezi dimenzemi, ale o tomhle se nedá číst, to se musí hrát a prožít.
Vřele doporučuju!

Důrazem na příběh, atmosféru, roztodivné nepřátele a používání zbraní s kouzly mě hra příjemně překvapila. V podstatě šlo o klasickou střílečku s hledáním artefaktů, řešením hádanek, střílením nepřátel a procházením rozmanitých úrovní. Horší už to ale bylo s vracením se do již navštívených míst, souboji s bossy nebo nedostatečným počtem strašidelných lokací a situací.

Díky zmíněnému příběhu se koncept úrovní držel častého vracení se a pokračování dalšími dveřmi nebo bránou dál, prostřednictvím nově získaného klíče. Což jsem v oblibě kvůli nepřehlednosti neměl. Naštěstí ve většině plnohodnotných misí byla tato nutnost, k mé spokojenosti, eliminována na minimum.

Má oblíbená kratochvíle při eliminaci bossů byla v této hře dost podkopána a degradována na mou neschopnost je udolat. Neboť k tomu často byl zapotřebí daný postup s konkrétní zbraní či kouzlem. A přestože byly nakonec ty kombinace celkem v pohodě, nechtělo se mi rozhodně přemýšlet nad tím co na kterého bosse uplatnit a ke slovu tak přišlo nahlédnutí do návodu, což obvykle nemám při soubojích zapotřebí.

Zřejmě díky nevhodným podmínkám při hraní za denního světla, popř. se zataženými žaluziemi s minimem doby strávené u hry při parných letních nocích v potemnělém pokoji, jsem si Undying ani moc neužil a marně v něm hledal dechberoucí, hororový okamžik. Při kterém bych se hodně lekl nebo bál. I tak ale byla jeho atmosféra výborně ponurá a podtrhávaly to dále i mnohé situace, např. ty s hromadným nabíháním dotěrných potvor.

Oněch 75% jsem hře udělil nakonec za její old-school nádech, stylové zpracování hodné Clive Barkera a keltskou kosu. Zbrani upřednostněné před ostatními na časté porcování nepřátel, což bylo zábavnější než do nich střílet. Nejvíce cool mi ale přišlo rozostřené vidění, po zásazích od špičáků nebo intuitivní ovládání pro navolení dané zbraně a kouzla, přes klávesy E, R a kurzor myši.

Očekával jsem... vlastně nic. Stará střílečka, dle staré šablony. Docela dost jsem se spletl. Začátek vypadal naprosto skvěle. Nechyběla atmosféra, zajímavý příběh (i když už jsem někde viděl něco podobného. Hrával jsem v noci, aby byla hra působivější a ze začátku to opravdu působilo.

Neustále to sice shazovali nepřátelé, postupně se k tomu přidávali i rozlehlejší a rozlehlejší lokace, připadající spíše uměle natáhnuté. A od návratu z minulosti už mě to šíleně nebavilo a tvrdnul jsem u toho jen abych to dohrál.

A nejútrpnější byla poslední "dimenze" plná pravěkých lidí, trifidů a rybiček z nožičkama. Utrpení.