Jericho je hratelnostně klasická střílečka, kde chvilku běžíte, okukujete okolý, přijdete na určitej bod, vyrojí se tuna zlobivých panáků, postřílíte je a jdete dal… a tak pořád dokola.
Z průměru Jericho vytahuje sedmička (ehm šestka, ale nevím jestli to není spoiler :) postav, do kterých se časem můžete libovolně přepínat. Tři drsný holčiny a tři ještě drsnější kucí. Každej má v rukou dvě různý bouchačky mezi kterými ale nepřepínáte pomocí 1,2,3… nebo kolečka. Jednoduše zmačknete levé myšítko - střílíte z pistole z levé ruky, zmáčknete pravé myšítko - pistoli schováte do pouzdra a do obou ruk vemete rotačák. Jednoduché, intuitivní a nesmírně efektní. Čímž se dostávám k věci, díky které se mě Jericho tak líbí. Kamera, kamera a kamera. Spolu s Gears of War je Jericho jednou z mála her, která dovadí svůj "pohled" takřka k dokonalosti (rozuměj GoW 3rd person, Jericho 1st person :)
V Jerichu se podobně jako v Half-Life hrách nekonají žádné filmečky a vše tedy neustále sledujete z vlastního pohledu. Ten ale není jako ve spoustě FPSek jen statický. I když jen stojíte a nehejbete myší, tak se pohled přirozeně (lehce, žádný cukání) natáčí zleva doprava, jako by jste se rozhlíželi očima. Při různých interaktivních sekvencích (žádná videa!) krásně vidíte pohyb rukou a nohou a neustále máte pocit, že jste opravdu tam. Neskutečně efektní záležitos, která výborně přidává na atmosféře.