Osobně mi náboženská slátanina o Prvorozeném přijde až příliš ujetá na to, abych si děj užil. Barker vypotil příběh, který by sice průměrný scénárista nevymyslel, ale který je natolik fantasmagorický, že jsem ani neměl snahu ho nějak hlouběji pochopit. Jericho je po hratelnostní stránce dobrá hra napěchovaná akcí, potoků krve, zvláště působivá je tapiserie střev už v základním menu hry. Šest hratelných charakterů dává prostor pro variabilní souboje, bohužel je level-design příliš přímočarý a prostředí statické. Obtížnost některých pasáží je velmi přestřelená, hraní se tak stává, díky špatně rozestavěným savepointům, velice frustrující. Velmi mě potěšilo naturální zpracování grafiky, hlášky mezi jednotlivými postavami a v neposlední řadě taky "živý" interface, který hráči dává najevo, že nehraje jen za nějakou statickou postavu, ale za něco, co se hýbe, kroutí hlavou, sahá na předměty a jinak interaktizuje se svým okolím.