Další hra z pera Clive Barkera, mistra hororu, nedopadla u kritiků úplně nejlépe, ale rozhodně bych ji neodsouval na druhou kolej. Ba naopak, pro mě se jedná o příjemné překvapení. Ve hře máte k dispozici 6 postav, do kterých se volně převtělujete podle potřeby a podle vlastní chuti. Každá z postav disponuje dvěma odlišnými zbraněmi a dvěma kouzly (či psyonickými silami chcete-li). Navíc některé zbraně mají několik módů střelby či volby munice. Pokud zemřete, automaticky se převtělíte do další postavy v týmu. Po smrti celého vašeho týmu následuje loading z automaticky uložené pozice. To se ale nestává tak často, protože smrt je ve hře prezentována pouze nemožností bojovat a kdykoliv můžete padlého kamaráda opět oživit jedním kouzlem. Hra tak kombinuje sci-fi prvky a tak trochu fantasy. Oproti Clive Barkers Undying se lae v Jerichu budete překvapivě méně bát a více střílet. Řešení puzzlů probíhá nutností přepnout se do určité postavy a použít její speciální schopnost, např. na zvednutí těžké brány či proražení blokády.

Zajímavou featurkou ve hře jsou sekvence (skriptované), kdy se stane něco nenadálého (propadnutí podlahy, útok nepřítele z bezprosřední blízkosti atd.), kdy se vám na obrazovce během souboje objevuje postupně několik šipek, které musíte rychle stisknout - klávesy WASD pro pohyb, aby jste se zachránili. To je v některých pasážích hry deprimující, protože po neúspěchu následuje smrt a loading před tou samou situací, kdy navíc sekvence šipek nejsou stejné a vy si tak nemůžete sekvenci naučit nazpamět a musíte pokaždé reagovat na novou situaci. Je to zajímavé zpestření, které ale nemusí každému vyhovovat.

Příběh je poměrně jasný, ale díky až neskutečně velkému množství dialogů (na 3D akci) se v něm můžete snadno ztratit. Každopádně na závěr vás čeká souboj s bossem, kdy musíte využít všechny zbylé postavy a jejich schopnosti pro zdánlivě nepřemožitelnému nepříteli.
Grafika je parádní, ale na můj vkus až příliš náročná. Má řadu pokročilých efektů - blur, depth of field, dynamické stíny, efektní vodu, déšť a krvavé cákance při explozích těl.

Když se na Jericho podíváme z první stránky - celkové zpracování, nemůžeme téměř nic vytknout. Bohužel hra trpí jakýmsi syndromem stereotypu, který vyplývá z lineárního postupu hrou a málo variabilních nepřátel. Což o to, nepřátelé jsou efektní (vybuchující monstra s nádory, které musíte roztřelit atd.) a pěkně zpracovaní, ale je jich málo druhů a neustále se opakují. Délka hry je každopádně nadprůměrná (min. 10-12 hod.) a level design poměrně zajímavý (ale pořád na jedno brdo, temné, tmavé), přesto se pocit stereotypu dostaví hned z kraje a vy tak hru dojíždíte jakoby z donucení.

Celkově vzato je Jericho nadprůměrnou akcí, kterou sráží hlavně malý počet nepřátel a stereotyp, který se dostaví hned po pár minutách hry. Na odreagování je ale Jericho jasná volba.

Kompletní vlastní recenzi najdete na mém blogu.