Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Beyond: Two Souls
Beyond: Two Souls
78

Komentáře

Všechny PC PS3 PS4 PS5
Napsat vlastní komentář
jvempirejvempire
Dohráno
  • PC 80
Hra Beyond: Two Souls od studia Quantic Dream je interaktivní drama, které mě zaujalo už před delší dobou, ale došlo na něj až nyní díky výzvě. Příběh sleduje život Jodie Holmes, dívky propojené s nadpřirozenou entitou Aidenem, a nabízí silné emocionální momenty i napínavé scény. Největší síla hry podle mě spočívá v hereckých výkonech Ellen Page (dnes Elliot Page) a Willema Dafoea, kteří svým postavám dodali hloubku a autenticitu. Jejich vztah je komplexní a citlivě vykreslený.

Zajímavým prvkem je nelineární vyprávění, které mě osobně nijak nerušilo – naopak, přeskakování mezi různými obdobími života Jodie dodává příběhu dynamiku a umožňuje pochopit její vývoj z jiné perspektivy. Navíc to dobře sedí k celkovému příběhu. Někomu může vadit, že hra klade důraz na příběh a rozhodování, zatímco klasická hratelnost je spíše omezená, ale s tím jsem do hraní šel. Naopak mě míra samotného hraní mile překvapila. Potěší také množství různých možností volby a více zakončení příběhu. Ke hře se tak není problém opět vrátit a zažít příběh trochu jinak. Závěr je často u podobných příběhů problematický, ale zde je zvládnut dobře.

Technické zpracování PC verze je slušné – grafika je obstojná a hra běží stabilně. Trochu jsem bojoval s ovládáním. Na klávesnici s myší to nešlo vůbec, ale ani na ovladači to nebylo moc pohodlné. Celkově bych Beyond: Two Souls doporučil každému, kdo má rád příběhové hry s kvalitním hereckým obsazením. Jako zážitek, který kombinuje filmové vyprávění s interaktivními prvky, funguje dost dobře a i herní část je vlastně nakonec fajn.
+27
CrisBentonCrisBenton
Dohráno
  • PC 85
Poslední hry, které jsem zde hodnotil patřily mezi starší, tak se konečně vrátím k nějaké té novější hře. Když jsem viděl hodnocení a komentáře, tak jsem si říkal, že do toho půjdu.

Hned první, co mě pochopitelně potěšilo, tak byla velmi skvostná a skvělá grafika. Pokud lidi čtou mé komentáře, tak už vědí, že na grafice lpím hodně... Příběh byl též vcelku povedený a velmi zajímavý. Měl jsem husí kůži a byl v napětí, co mě čeká a jak to bude pokračovat a to mám na hrách velmi rád. Ve hře byla věc, která se mi též velmi líbí a to je to, že máte několik možností a můžete ovlivnit příběh, i když z větší části se to nepovede...

Co je pro mě, ale opravdu povedené, tak je schopnost hlavní hrdinky Jodie, která má možnost ovládat ducha Aidena, bez kterého se prakticky neobešla. Pro mě určitě velké plus...

Nyní zkusím vypíchnout nějaké to mínus. Místy jsem měl problém s ovládáním a hratelnost nebyla úplně ideální, ale dokázal jsem se s tím vypořádat. A druhé mínus tady vypíchlo už více lidí a to je časová osa. Ano, je to pravda, že chvílemi jsem byl zmatený, tudíž jsem nevěděl, kde jsem...

Hra určitě povedená, jak doporučil kamarád. I přeš nějaké nepřesnosti se mi hra určitě velmi líbila! :)

Pro: Grafika, příběh, Aiden, rozhodnutí

Proti: Problémy s ovládáním, hratelnost, časová osa

+25 +26 −1
Le0nidasLe0nidas
Dohráno
  • PC 85
Quantic Dream zde opět dokazuje, že interaktivní filmy dělat umí. Po úspěšném Fahrenheit a ještě úspěšnějším Heavy Rain přichází další hra, která svou podobu se zmiňovanými tituly nezapře, což je jenom dobře. Přesto se zde najde několik vítaných novinek a vylepšení, která hru dělají mnohem lépe hratelnou - ovládání již není tak kostrbaté jako v Heavy Rain a kamera už taky zlobí méně. Přesto to však pořád není úplně ono a autoři si tak asi ještě nechali místo pro zlepšení. Nutno však pochválit krásné audiovizuální zpracování, především na postavy dle reálných herců se velmi dobře kouká.

V příběhovce musí logicky fungovat hlavně příběh - musí mít zajímavou zápletku, měl by dávat smysl a tímpádem obsahovat minimum nelogičností. To se zde autorům, až na pár detailů, povedlo bravurně. Rozhodně mě Jodie a její osud zajímal dostatečně na to, aby mě to motivovalo o hře přemýšlet i mimo hraní, což se mi nestává zase tak často. Ocenit musím i odvážný krok autorů v podobě nechronologického postupu hrou.

Jodie alias Ellen Page, když ještě byla pěknou holkou, je sympatickou hlavní postavou, která to ale v životě díky svému poutu s duchem Aidenem nemá jednoduché a dostává především psychickou nakládačku ze všech stran - vyřádí se na ní postupně její pěstouni, vrstevnící a nakonec ji zradí i lidé, kterým věřila. Hráč pak nemá problém prostřednictvím ducha Aidena všechny tyto záškodníky řádně ztrestat, což je ve většině případů velmi zábavné.

Myslím, že všichni fanoušci Fahrenheit a Heavy Rain mohou být s Beyond: Two Souls spokojení. Já osobně mám pro tento žánr docela slabost, takže mě si hra získala velice rychle a rozhodně ji tak můžu zařadit minimálně mezi to nejlepší, co v roce 2013 vyšlo. I díky tomu už se dost těším na to, až se virtuálně podívám do Detroitu.

Pro: příběh, postavy, chytlavé, audiovizuální zpracování

Proti: ovládání, kamera, pár nelogičností

+25
rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 85
Přiznám se, že jsem doteď s Quantic Dream neměl žádnou zkušenost, i když si už pár let chci ty jejich 4 nejdůležitější kousky zahrát. Teď se naskytla příležitost a chuť k BTS, tak jsem se do toho před Vánoci pustil.

Ellen/Elliot Page je velmi zajímavá postava amerických filmů, pár jsem jich viděl a vždycky se mi její/jeho výkon líbil. Willem Dafoe je jasně zapamatovatelná tvář, v tomhle případě se nebojím použít slovo ksift (snad se nebude zlobit). Nejradši ho mám v propadáku Nebezpečná rychlost 2, je to taková guilty pleasure :) No a ti dva tu hrají hlavní role a opravdu to často vypadá jak nějaký výpravný seriál s vysokým rozpočtem někde z Netflixu. Po herecké stránce jsou oni dva jasní tahouni a jeden z hlavních kladů hry. Hrát prostě umí a příběh jim sednul. To se nedá říct o tom frajírkovi z CIA (už pár hodin po dohrání jsem zapomněl, jak se jmenoval), který je úplně prkenný a ani scénář mu úplně nepřál.

Jako PCčkář jsem hru samozřejmě hrál na klávesnici a myši a už dlouho jsem neměl takové problémy s hraním. Milion kláves, ideálně v QTE a na každou "blbost". No moje chyba, na gamepadu to je asi víc v pohodě. U původních PS exkluzivit se s tím asi musí počítat. Výcvik u CIA byl opravdu těžký a až do konce hry jsem dělal dost chyb a schytával hodně ran, občas nebylo jasné na kterou stranu se uhnout, nebo uhodit, protože kamera byla až moc akční. Ale naštěstí se nedá až do konce umřít, tak to moc nevadí.

Co jsem si to tu tak pročítal, tak nelineární vyprávění se půlce hráčů líbí a půlce ne. Já ho ale opravdu oceňuju. Přišlo mi hrozně osvěžující mít nějakou akčnější dospěláckou misi a pak se přenést zpátky do dětství, kde bylo vše takové klidnější. Časová osa mezi kapitolami pro orientaci stačí bohatě.

Z kapitol se mi asi nejvíc líbily - dětská koulovačka, Párty, Bezdomovci a Navahové, ta Afrika a Čínostán moc ne, i když ale všude bylo pár fajn momentů, třeba Salim, nebo výslech.

Trochu mě zklamal ten uspěchaný konec, čekal bych ten twist trochu pozvolnější a uvěřitelnější, ale nakonec mi to nevadilo. Bylo to uzavřeno celkem solidně a to jsem viděl jen jeden konec, budu si muset nějak doplnit aspoň několik dalších.

Sice to nebyla čistokrevná hra, ale něco mezi hrou a filmem, ale bylo to dobré, někdy bych měl od autorů zkusit i nějaký další kousek.

Pro: Page a Dafoe, vypadá to pořád nádherně, nelineární vyprávění

Proti: ovládání na PC, frajírek z CIA

+25
ChuckChuck
Dohráno
  • PC 95
Asi jen velmi těžko mohu v budoucnu hledat vývojáře, jehož hry bych pokaždé jednoznačně hodnotil tak vysoko. Studio Quantic Dream, jehož třetí titul jsem měl možnost si zahrát, je onou svatou výjimkou, kdy jsem opět od hry odcházel s tím, že mám za sebou jeden z nejlepších herních zážitků. A proč?

Doménou her tohoto studia je totiž pokaždé příběh, jehož kvalitu jsem oceňoval u her Heavy Rain a Detroit: Become Human, které jsem měl možnost poznat a patřičně je ocenit. V případě "Beyond: Two Souls" vyprávějící o dívce mající nadpřirozený dar, který chce určitá společnost v rámci výzkumů tak trochu zneužít, je totiž jako předchozí tituly studia vyprávěn citlivě a s důrazem na komunikaci v mezilidských vztazích a související křehkosti těchto vztahů. Tuto komunikaci často ovlivňuje sám hráč, kde jako odpověď volí emoční postoje, aniž by potvrzoval nějaké předem dané věty. A jak už tomu u podobných her často bývá, zdaleka ne vždy znamená citlivější postoj k danému člověku jeho nejlepší reakci.

Vzhledem ke vzniku všech třech her z konzolových verzí je potřeba si opět zvyknout na nepříliš příjemné ovládání, které volbou a kombinací různorodých a často nepřirozených kláves nepřináší při hraní zrovna stavy blaženosti. V případě tohoto titulu je to ještě o něco jiné tím, že u soubojových pasáží u úhybných manévrů hráč nemačká žádnou z kláves, ale podle situace uhýbá do různých stran pohybem myši tak, jakým směrem nepřátelská postava útočí. Hra se sice na pár chvilek zpomalí, ale často to i přesto chce poněkud hbitější postřeh, aby si hráč stačil uvědomit, kterým pohybem má hlavní postavu uchránit před přímým útokem protivníka. Nechci tvrdit, že je to změna k horšímu, ale přiznám se, že nejednou mě vlastní postřeh zklamal a já tak ke svojí nelibosti bohužel nechal svojí postavě uštědřit nepěkný direkt a poslat ji tak k zemi. Ale jak říkám, problém to byl spíše můj vlastní, takže výtka by nebyla fér. Tím tak mohu navázat na jednu výjimečnost, která mi v případě takovýchto neúspěchů znatelně pomáhala a tím je fakt, že moje postava nikdy nemohla zemřít a já tak nemusel daný souboj zopakovat. Pravdou je, že to hru poměrně výrazně zjednodušuje, což do jisté míry zní pozitivně, avšak těžko říct, jestli to věcí pozitivní opravdu je, jelikož hráč tak může trpět pocitem, že takový boj pro něj není úplně vítězný.

Pokud jde o další herní pocity, bavila mě častá nutnost lstí, pomocí níž jsem musel vymýšlet cestu nutnou pro další postup v místech, kde mi to okolnosti znemožnily. Tato cesta je volena převážně vysláním nejmenovaného pomocníka hlavní postavy, ovšem způsoby jsou různé a je radostí nad nimi občas mírně zapřemýšlet.

Co dodat? Quantic Dream opět zabodoval a přinesl mi graficky pěknou hru založenou opět na skvělém a citlivě pojatém příběhu, jehož gradování způsobilo, že jsem opět musel dát velmi vysoké hodnocení, které proti výše zmiňovaným dvěma hrám sice nedosáhlo maximální výše, ovšem herní zážitek maximálním rozhodně zůstal.

Pro: příběh, zpracování, postavy

Proti: občas ovládání

+24
adam.kulhanekadam.kulhanek
Dohráno
  • PC 90
Po vynikajícím Heavy Rain přichází společnost Quantic Dream s další hrou a tak se můžeme opět těšit z hraní titulu, který je spíše interaktivním filmem než klasickou adventurou. Jinými slovy, zážitek z této hry je opět postavený na silném příběhu a postupném zobrazování jednotlivých filmově laděných scén.

V prvé řadě musím ocenit snahu tvůrců vyprávět celý příběh Jodie ne zcela obvyklým způsobem, ten spočívá ve skákání v čase a v zobrazování scén v různých časech, nikoliv chronologicky. Díky tomu se jako hráč dozvídám různé střípky z jejího života a teprve až když se blížím ke konci, tak začíná všechno do sebe zapadat. Abych se v těch časových skocích vyznal, zobrazuje se při načítání hry časová osa s jednotlivými scénami, takže je hned jasné, v jakém období života Jodie se následující scéna bude odehrávat. Je zde i možnost hrát hru (s pár výjimkami) chronologicky, to ale moc nedoporučuji.

Příběh hry by se opět dal přirovnat ke kvalitnějšímu filmu. Postupně se dozvídáme, že celý život Jodie je prakticky jeden velký experiment, že je prakticky celý život sama (s Aidenem) a většina jejích "přátel" ji vlastně jen chtějí využít k vlastním cílům. Během hraní nám hra ukáže mnoho silných emočních scén: Narození a okamžité odloučení od matky, opuštění adoptivní rodiny, asistence u porodu, setkání s biologickou matkou, atd.. Jednotlivé problémy je možné řešit různými způsoby (buď rozhodnutím nebo úspěchem/neúspěchem proběhlé akce). Sice to na hlavní příběhovou linku obvykle nemá moc velký vliv (je zde ale pár momentů, které mohou zabít některou z postav), ale na druhou stranu je tak obohacený případný další průchod hrou.

Vizuál hry sází na opravdu velmi hezkou grafiku (hrají PC verzi, která může být oproti původní PS verzi vylepšena) a jednotlivé postavy jsou hrány reálnými herci, jejichž pohyby byly digitalizovány a přeneseny do hry. Mimika a emoce tak vypadají realisticky, obzvláště je to vidět u hlavních postav, které si zahráli hollywoodští herci Ellen Page a Willem Dafoe. Filmový zážitek pak navazuje i povedená hudba, na které spolupracoval i hvězdný Hans Zimmer.

Co se hratelnosti týče, tak hra má spád. Prakticky zde není možné umřít, každý neúspěch má nějakou konsekvenci v příběhu. Občas jsem nadával na kameru, která se někdy nechtěla natočit směrem, kam jsem se chtěl koukat, ale na druhou stranu se snažila obvykle ukazovat směrem, kam by se měla Jodie vydat (plus na zkreslení při pohledu Aidena jsem si musel chvíli zvykat).

Klasikou u her od Quantic Dreams je pak ovládání, které je nyní u soubojů doplněno o intuitivní pohybování pravým analogem podle toho, co Jodie zrovna musí dělat (útok, úhyb nebo krytí). To mi ze začátku dělalo trochu problémy, ale po čase jsem si zvykl. Samotných quicktime eventů je podle mě rozumné množství.

Hra má samozřejmě i své nešvary. Občas mi přišlo, že se některé postavy chovaly celkem hloupě (+ celá mise v "Kazirstánu" pak udělala z osazenstva tamní základny totální blbce), Jodie se často pohybuje pouze chůzí, nikoliv během (což je nejspíš schválně, protože v obvyklých situacích taky neběháme). Po dohrání hry mi pak chyběla možnost si zopakovat jen nějakou část scény (např. poslední rozhodnutí). Bohužel jsem musel hrát vždy celou scénu. Ale to už je jen malý detail.

Je mi jasné, že ne každému se vývojáři s tímto filmovým pojetím hry trefili do noty, mně však hraní opravdu hodně pohltilo a užíval jsem si každou minutu hraní.
+22
pajmičpajmič
Dohráno
  • PC 40
Tato anti-hra, tento magnum lupus Dejvida Klece mě opravdu překvapil a to jsem ani vlastně nevěděl, co od toho po Heavy Rainu očekávat. Ale fakt bych nečekal, jak moc budu jakožto hráč, který očekává, že bude hrát hru, bude omezovaný, izolovaný a bezmocný pokud jde o ovlivňovaní čehokoliv v této glorifikované "hidden Object" patlanině s mega rozpočtem. Jestli jste někdy chtěli důkaz toho, že Sony dá peníze na všechno pokud to vypadá kůl, tak taky ho máte.

Mám rád dobrou duchařinu a Urban fantasy/horor je můj nejoblíbenější žánr pro to, jak dokáže propojit dva odlišné světy reality a mysteriózna. Člověk s trochou fantazie v něm dokáže vybudovat unikátní atmosféru se surrealistickými postavami a událostmi, které evokují pocit zaujetí, strachu a zvídavosti. David si to uvědomil, proto usmyslel, že bude kreativní a vytáhl si tak ze své zadnice každé klišé, každý charakteristický stereotyp v dějinách, a zakomponoval to do shitozního, nudného, nesourodého story, který se snaží slepit dohromady sled nesouvislých kapitol. Navíc 70% jsou nesympatická hovada bez soudnosti.

Pár dobrých aspektů tento produkt však má, tak třeba že vypadá pořád parádně. Modely postav a jejich obličeje, animace/mocap jsou prvotřídní, effekty a výborná práce s texturami, které jsem si mohl s blízka prohlédnout díky létajícímu prdu (entitě) zvaný Eidam, který je vlastně jedinou věcí, která matně připomíná hru (klikni na něco a něco se stane. Samorost pro mentálně zaostalé). A Ellen Page je super cute holčina, které to sluší s jakýkoliv účesem a hadrama, která se snaží seč může, ale ani její talent a charisma nedokáže z tohoto fekálu udělat koukatelnou věc. Takové mrhání talentem je na trest smrti, Dejve.

Možná nejsem cílová skupina, možná jsem tu toho prostě zažil a hrál moc. Podle toho, co tady vidím za hodnocení usuzuji, že to asi prostě není pro mě. Osobně nehraji hry, abych na ně pasivně čučel, chci aby ta hra se mnou skrze můj imput komunikovala a toho se mi zde nedostává. V tomto ohledu budu muset hledat jinde, třeba u hledání min.

Pro: Obrovské produkční hodnoty, pořád to vypadá skvěle, Ellen Page.

Proti: Interaktnivní "hra" je všechno jen ne aktivní, vše kolem vás je jen mrtvá kulisa, "hra" se hraje sama, nudný nesmyslný klišé příběh.

+19 +21 −2
CathanCathan
Dohráno
  • PC 85
"Bude to v pořádku. Aidan se už nebojí."

Jsem si už dlouho vědom vynikající práce Quanting Dream v oblasti Motion Capture a jejich díla jsou většinou zárukou kvality. Obvykle se však těmto hrám vyhýbám, protože jsou pro mě příliš emocionálně náročné. Nicméně, po náročném týdnu v práci v sobotu ráno vstanu, a na Steamu objevím Beyond ve slevě. Hm, a proč nakonec ne? Nezdálo se, že by to bylo tak drsné jako Heavy Rain nebo Detroit: Become Human. A nelituji.

V čem hra vyniká je především vynikající scénář. Dobře, má své chybky v podobě autorských zkratek, ale jako celek funguje skvěle a osobně považuji hraní v původním nechronologickém pořadí za téměř nutnost. Já osobně neměl problém se orientovat, i díky vizuálně zobrazené časové ose která události podle mě přehledně seřadila a tak člověk vždycky věděl na čem je. Nedovedu si představit, že by vztah a postava Ryana fungovala v chronologickém pořadí stejně jako v nechronologickém.

Skvěle je, že každá kapitola je trochu odlišná a ty větší mají vyloženě odlišné žánry. Pohybuje se mezi duchařinou, komedii, romantickou, scifi, a vším mezitím. Rozhodování bylo zábavné, ale jak zmínilo více lidí, naše rozhodnutí nemají zas tak velký vliv. Nevadilo mi to, ale jsou to vážně maličkosti které můžeme ovlivnit a spíše je o tom co se rozhodneme udělat my.

Co musím zmínit je závěr. A to z dvou důvodů. Za prvé odhalení, že Aidan je bratr Jodie, považuji za poměrně zásadní pro celou hru a i pro replay. Celou dobu hra pracuje s myšlenkou, že tato záhadná entita je z jiného světa. Lev v kleci. Toto odhalení udeří ale jak kovadlina, když si uvědomíme, že Aidan byl celou dobu stejně starý jak Jodie. Žádná prastará bytost, žádná otcovská entita. Dítě. Citát který jsem tento komentář začal pak udeří jinak, stejně tak první experiment v jeho nejdrastičtější podobě. A za druhé se mi líbila předposlední volba ve hře, mezi životem a smrtí. Za prvé se mi líbilo, že smrt zde byla symbolizována modrou, zářivou energii, zatímco život temnotou. Je to tak. Smrt je klid. Život je bolest. Byl jsem v pokušení zvolit si to první, a tak trochu jsem šel do Života protože jsem cítil, že je to správné a chtěl jsem achievement s tím související (který jsem stejně nedostal takže... :D) 

Co trochu zamrzí je, že konec který jsem nakonec zvolil zaručeně nebude v případném pokračování kánonem, ale co už.

Hra má však své chyby. To ovládání. To-zatracené-ovládání. Ani o tom nechci mluvit, protože mám chuť něčím praštit. Fakt jsem s tím bojoval. Na konci se to sice do ruky trochu dostal, ale stejně. A pak souboje a plížení. Když zvážím, že jediná mise kde to je na 100% je to DLC, tak si mohlo na playstation klidně zůstat, ačkoliv je z mnoha hledisek ta kapitola podstatná. Říct, že to bylo frustrující, je však podcenění.

Je však třeba ocenit hraní za dvé odlišné postavy, čemuž dodává šťávu možnost hraní dvou hráčů, ačkoliv jen na jednom zařízení. Toto chci v budoucnu zkusit. Vážně si dělat co chci a nechat druhého dělat si co chce a sledovat co z toho bude. Experimentovat můžeme v tomto i sami, třeba hrát Jodie jako hodnou holku a Aidana jako hajzlíka, a hned to bude zajímavější.

Verdikt tedy je, že je to dobrá hra. Elliot Page tam září, William Defoe brilantní jako obvykle, ale třeba i Eric Winter mě překvapil. Kdyby se vyladilo to ovládání a některé táhlejší pasáže, mělo by to na devadesátku.
+18
TenPepaTenPepa
Dohráno
  • PC 90
Beyond: Two Souls je jedna z těch her, co nejsou úplně „hra“ v klasickým slova smyslu, ale spíš takový interaktivní film, který tě chytne a nepustí. A to je přesně to, co od Quantic Dream většina lidí čeká. Ale tady se to fakt povedlo.

Hlavní hrdinku Jodie hraje Ellen Page (dnes Elliot Page) a je prostě skvělá. Není to žádná černobílá postava – chvíli silná, chvíli úplně rozbitá – a díky tomu působí strašně reálně. Willem Dafoe jako její vědecký kámoš tomu dodává ještě větší hloubku. Animace obličejů a emoce jsou tak dobře zpracovaný, že fakt zapomeneš, že tohle vlastně není film.

Co se týče příběhu – připrav se na to, že to skáče v čase sem a tam, což může být trochu matoucí, ale když se na to naladíš, začne to dávat smysl. A hlavně tě to donutí přemýšlet, jak se všechno poskládá dohromady. Jodie navíc není sama – má u sebe Aidena, ducha nebo entitu, se kterou můžeš taky hrát. Díky tomu hra nabízí zajímavé mechaniky a úplně jiný pohled na interakce se světem.

Když to srovnám s ostatníma hrama od Quantic Dream – třeba Heavy Rain byl víc detektivka, plná napětí a volby měly často drastický následky. Detroit: Become Human je zas víc o rozhodnutích a větvení příběhu, taková sci-fi společenská kritika. Beyond je mezi tím – není tak otevřený, ale zase ti dá mnohem osobnější, niternější zážitek. A někdy je to přesně to, co člověk potřebuje.

Grafika i hudba jsou top – atmosféra funguje skvěle. Všechno působí filmově, ale zároveň tě to vtáhne do děje jako málokterá jiná hra.

Pokud máš rád příběhovky a nevadí ti trochu víc koukat a prožívat než klikat a střílet, tak Beyond: Two Souls je přesně pro tebe. Emotivní, napínavý, originální. A hlavně – na tenhle zážitek jen tak nezapomeneš.

Pro: Skvělý herecký výkony, parádní atmosféra a vizuál, zajímavý nápad s Aidenem, silný a dojemný příběh.

Proti: Občas trochu chaos v tom nelineárním vyprávění, méně rozhodnutí než třeba v Detroitu.

+18
ShadracShadrac
Dohráno
  • PC 65
Nějakou dobu jsem zápasil sám se sebou, jestli se vůbec mám vyjádřit. Nakonec jsem si řekl, že si pro ty mínuska půjdu. Možná jste zaskočení mým hodnocením, ale nechte mě ho obhájit, než napíšete do diskuze, jaký jsem kokot . Tak jdeme na to. Po částech.

Gameplay je strašlivý shitstorm. Jedná se o interaktivní film a jsem po gameplayi banner sagy a sérii Walking dead od Telltales, ale po všech směrech BTS zaostává. Je to způsobeno naprosto dementním ovládání, které neintuitivně vybízí k chybovosti kvůli herním rozhodnutím a to je strašně špatně na hru, která se rozvíjí na základě rozhodnutí hráče. Myslím tím přímé situace, kdy nemáte páru, kam vlastně hýbnout páčkou (pokud se najdou heretici, kteří to hrají na myši, tak RIP a respekt). Tudíž váš neúspěch není způsoben vašim momentálním rozhodnutím pod tlakem příběhovýho rozcestí, ale protože prostě fakt nevíte, kam tou zkurvenou páčkou pohnout. Nebo jsem retardovaný. Obojí je možný.
Adventurní části nejsou v podstatě žádný (jestli tedy nepočítáte hledání určitých stop v epizodě Navahové). To je ale v pohodě. Jedná se o interaktivní film.
K tomu všemu jste neustále kontrování naprosto stupidní kamerou. Rád bych podotkl, že jsem vyrůstal na statický kameře jako třeba byla v původní sérii Resident Evil. Tam ale určitý úhly kamery navozovaly jistou atmosféru. Byly precizně vybraný. V BTS se pouze střetnete v takový situaci, kdy hlavní postava se motá jak tatar v kukuřici. Nebo opět jsem retardovaný. Obojí je možný.
Jednotlivý sekvence, kdy hrajete za Aidena jsou jen poloviční rakovina. Ovládáte dvě kuličky, který podle situace natáčíte do určitých stran. Občas mi to zkazilo neúmyslně rozhodnutí ve hře. Tady bych ale rád využil právě tu možnost, že jsem retardovaný. Takový problém se asi dozajista stal jen mě. Asi stárnu.
Abych uzavřel gameplay okénko, tak bych rád shrnul tento segment jednou větou. Gameplay je neintuitivní v kličových momentech a tak rozhodne občas o Vašich rozhodnutích. Což je fakt dost špatně na hře, která je založena na Vašich rozhodnutích.

Grafika. K tomu nemám co vytknout. Naopak bych rád vystřihl, že i na dnešní dobu se jedná o krásný počin. Moc příjemně se na to vše divá. Takový detaily jako pot nebo slzy jde krásně vidět a dotváří uvěřitelnou atmosféru.

Taky bych rád zdůraznil fascinující motion capture. Jednotlivý bojový segmenty jsou naprosto famózní (tedy kdyby jste je neovládali). Vlastně si nevzpomenu na hru, která tohle měla lépe zmáknutý.

A teď jdu píchnout do vosího hnízda a to je story. Jelikož jsem ale ohleduplný člověk, tak tento segment uvrhnu do spoileru. Pro všechny ostatní, který by zajímal můj názor. Je to béčkovka jak řemen. Nic víc, nic míň. Sami se rozhodněte, jestli to obhájí cenovku. Tak jdeme na to.
Tak jo. Obecně je hra považována za klenot mezi story a tak jsem k tomu i přistupoval. Očekával jsem, že postavy budou nějakým způsobem zapamatovatelný. Koho si ale ve skutečnosti pamatujete? Bez prdele. Já teda pouze hlavní hrdinku (Jessie Holmes/ Ellen Page?), Nathana ( Dafoe?) a Cola (eeeeh, nevím herce). To je strašně málo na hru, která je orientovaná na story. O to horší je, že jednotlivý postavy budujou svůj charakter lusknutím prstu. Například Nathan se téměř z ničeho nic zcvokne? Chápu tu obhajobu o jeho rodině, ale vážně se to stane tak z minuty na minutu, kdy má potřebu, aby katalizátorem toho všeho byla právě Jessie? To je prostě dementní, nezlobte se na mě. Uznávaný vědec najednou switchne po krátký konverzaci na polovičního záporáka? Ne, odmítám to přijmout. Hodlám hodit vinu na lenost autorů, kteří mu napsali velmi špatně strukturovaný scénář. Samotná hlavní hrdinka je přijatelná. Tohle by bylo ok při libovolný hře mimo vymezenou subkulturu interaktivních filmů. Bohužel, tam nejsme. Hlavní hrdinka není dostatečně vykreslená a naprosto zbytečně (ne, ten konec prostě neobhájí ten dementní pacing rozvoje hlavní hrdiny) působí na hráče skrz laciný citový vydíračky (smrt / utrpení rodiny). Tohle je prostě nepřípustný u AAA hry takovýho formátu. A odmítám hrát hru znovu v redux (nebo jak se tomu nadává) verzi. Chci hrát tak, jak chtěli vývojáři. Mimochodem, mám hodně rád nezodpovězený otázky v rámci příběhových linek a úmyslně matoucí odbočky. Jsem celkem velký fanda Twin Peaks.
Nesmím zapomenout obhájit, proč podle mě působí hra béčkově. Tak vážně. Hlavní hrdinka má nadpřirozený schopnosti a pracuje pro CIA. Jasně, je to hoooodně zjednodušený, ale premisa zůstává stejná. Navíc jednotlivý drama segmenty jsou tak dementně rozkouzkovaný, že jednoduše nemáte šanci se sžít s hlavní postavou, protože když už to vypadá, že nějaký to spojení se vytvoří, tak cvak. Najednou se plížite na nepřátelským území a celá atmosféra je v hajzlu. Asi bych to měl utnout, co?

Tak. To je můj názor na přelomový počin Beyond: Two Souls. Označuji "odpověď na otázky po smrti" za reklamní tah a jdu tiše plakat do kouta, že na takto přelomový počin si odnáším takový dojmy. Fakt jsem se těšil a hodně jsem chtěl mít hru rád, ale nejde to. Jak by řekl Babiš (i když fakt hrozně nerad parafrázuji): sorry jako!

Pro: motion capture, soundtrack

Proti: story, gameplay, postavy, pacing, scénář

+14 +18 −4
muffinmuffin
Dohráno
  • PC 80
Jak moc je pro vás důležitý příběh ve hrách? Nepřijde vám občas, že některá hra byla napsaná pěti opicemi se psacím strojem? Kdy hře dokážete odpustit nekvalitní scénář?

Ellen Page v Junu byla moje pubertální láska a očarovala později i herní vývojáře, protože v roce 2013 vznikly dokonce dvě velké hry, které nosí její obličej. Na rozdíl od The Last of Us, zde v Beyond: Two Souls nejen souhlasila s propůjčením svého obličeje, ale rovnou si zahrála hlavní postavu Jodie, děvčátka a později i mladé sympatické ženy, která není normální. Má za kamaráda neviditelnou entitu, která je její neoddělitelnou částí.

Příběhově se to pohybuje v mnoha žánrech podle toho kolik je Jodie let a v jaké fázi svého života se nachází. Od sociálního dramatu, přes přes sci-fi, ale uvidíme Jodie i pohledem tajné agentky, nebo uprchlice. A i přes tohle bych neřekl, že hra trpí nevyjasněnou identitou. Nestává se to často, a nestalo se to ani v ostatních hrách od Quanticu, ale opravdu jsem soucítil s hlavní hrdinkou a prožíval s ní emoce. Ve hře sice jsou monstra z jiné dimenze, ale často se ukáže, že největší hrůzy přichází od těch lidských. Pokaždé, když Jodie chce žít normální život, tak se stane něco dramatického. A to dramatické je dobře napsané a dobře zahrané. Proto to emočně rezonuje. Nejsilnější epizody jsou ty, které jsou komornější, a kdy Jodie trpí kvůli lidem.
Zamrzí jen nevýrazné love story, uspěchaný konec s Dafoem a občas nekonzistentnost sci-fi linky.

Podle epizod se odvíjí i herní náplň. Po většinu času je to příběhová adventura, takřka jako point n click, s velmi špatnou kamerou. Občas se stane, že se epizoda odehrává na semi otevřené mapě a můžete se projet i na koníčkovi. V další epizodě si zahrajete na Solid Snake a bude vyslání do Afriky pro odstranění nepohodlného státníka. Jeden velký problém a vcelku promarněná příležitost bylo využití Aidena. K němu sice máte přístup takřka celou hru a autoři sem tam překvapí, co všechno s ním můžete dělat, ale pak naopak zase zamrzí, že se k nějakému zjevnému řešení za pomocí Aidena nedostanete.

Podle mě se jedná o hru velmi podceněnou. Pamatuji si, že dokonce na Games.cz Grygar tomu udělil 5/10, což je výsměch. Beyond: Two Souls není dokonalá hra a nenazval bych ji ani dokonalou příběhovkou, ale i tak patří k tomu nejkvalitnějšímu hernímu psaní.

Pro: Kvalitně napsaný a odvyprávěný příběh plný emocí, výborné zpracování obličejů, herci, soundtrack

Proti: Neohrabaná kamera, málo volnosti s Aidenem, autoři si mohli odpustit zkratkovitý konec

+14
NixNix
Dohráno
  • PC 90
  • PS3 90
  • PS4 90
Další hra od Quanticu s herci se zvučnými jmény herců, kteří propůjčili své obličeje pro postavy. No jelikož jsem byl z Heavy Rainu nadšený, takže jsem nemohl jinak než i tehdá na PS3 tenhle titul zakoupit a zahrát. A byl jsem opravdu překvapen celkovým řekl bych podhodnocením téhle hry. Opravdu nechápu proč u některých recenzí dostává takhle malá čísla a proč vůbec tahle hra má tak špatný jméno. Já jsem byl z toho nadšený. Prvně grafika vás prostě uchvátí, hra je fakt nádherná a zase jako Heavy Rain jsou Quick time eventy nedílnou součástí hraní, takže jasně pokud to někoho otravuje ať tomuhle tituly se raději vyhne. A jakmile se ponoříte do hraní tak další taková nezvyklá věc je příběh. V původním titulu jedete podle časové osy která je prostě zpřeházená a občas nedává smysl, avšak další vydání hry umožňuje hrát hru konečně časově správně, ale i v tomto mne to nijak neotravovalo. Jen při prvním hraní si na to prostě musíte zvyknout, nic jiného vám nezbyde. Jinak po celou hru vás provází Aiden, váš "duch" kamarád a tahle vsuvka v každé kapitole mne fakt bavila avšak po delší době už víte, že vás ničím nepřekvapí. Každopádně příběh má i hororové momenty a hra fakt udržuje napětí, obsahuje i akční pasáže a celkově to šlape. Já se zase opravdu bavil a jasně i přes opravdu hodně filmečků se může zdát, že spíše sledujete film, který můžete ovládat a dává vám možnost volby, tak některé volby nemají až takový vliv na průběh či na příběh jak to bylo u předchůdce. Ale i přes tyto neduhy jde o skvělý počin.

Pro: příběh, grafika, herecké výkony protagonistů, Aiden

Proti: hra připomíná spíše film než hru, některé rozhodnutí nemají vliv, časová osa, občas zlobí kamera a ovládání

+11
OndrejVasicek.czOndrejVasicek.cz
Dohráno
  • PC 60
Jsem typický hráč, co tíhne k příběhu a dokáže hratelnosti odpustit dost, když za to příběh stojí. Fahrenheit: Indigo Prophecy byla první hra od studia Quantic Dream, která mě před dlouhými lety očarovala a ukázala, jak vlastně hry můžou být filmové. Už tehdy jsem cítil, že se ta civilní stránka hodně přelije do fantaskní a hra z toho zrovna netěží, ale mé mladé já to dost tolerovalo, ba dokonce i vítalo. Pak přišel Heavy Rain, který si mě omotal hned prvním PS3 trailerem, leč jsem ho hrál až dost let po vydání na PS4 Pro a to už člověk cítí, že ta hra nezestárla nejlépe. Přesto jsem si hru náramně užil i díky tomu, že zůstala v civilní rovině po celou dobu.

A pak tu máme „dnešní“ Beyond: Two Souls, které také hraji po 11 letech od vydání, a to v herní branži je moře času. A vypálím to rovnou – David Cage není dobrý režisér a není vyspělý a vypsaný scénárista. Beyond: Two Souls má obrovský potenciál, skvělé herce a místy neotřelé prostředí, což jsou skvělé ingredience, se kterými můžete upéci po čertech dobrej dort. Bohužel hra se topí v klišé příběhu, světu, který nefunguje (a tvůrci to ví, proto nejdou ani cm do hloubky) a ani to větvení vlastně vůbec nefunguje tak, jak by si člověk představoval. Vaše volby jsou spíš na úrovni „jaké tričko si vezmu“ než „jaký osud si zvolím“. Samozřejmě lehce přeháním, ale volnost je tu značně omezená. Už samotný fakt, že skáčete v čase sem a tam vám dává jasně najevo, že vaše rozhodnutí jsou vždy omezeny jen na tu jednu kapitolu a to je hrozná škoda. 

Nejvíce mě mrzí, že skvělé momenty, skvělé herecké výkony (Ellen Page to táhne, co to jde a Dafoe jakbysmet), jsou se skálopevnou pravidelností podkopávány zcela stupidními dialogy, scénami a příběhovými vruty. Jsou to momenty, kdy čučíte na obrazovku a je vám trapně.

Nejsilnější je hra právě v těch komorních momentech, převážně s malou Jodie, jakmile se ale hra dotkne té fantaskní linky, naplno se projeví, jak tvůrci absolutně neumí budovat ani atmosféru, ani svět a ruce vám v metaforických slzách spadnou do dlaní hodně krát. Upřímně, tak špatnou a naivně napsanou sci-fi linku jsem už dlouho neviděl a o úletech typu pouštní duchové ani nemluvit. V ten moment už mě hra ztratilo totálně.

Nejvíce se tak bojím, aby i Detroit: Become Human nedopadl podobně, protože na něj se těším také od prvního traileru.

Pro: Herecké výkony; řada komorních scén

Proti: otřesná hlavní linka; místy otřesné dialogy; omezená hratelnost a vliv na děj

+10 +11 −1
Kupte si hru na Humble Store Kupte si hru na Xzone.cz

Platformy a hodnocení

Nápověda
  • PC 82 78
  • PS3 36 81
  • PS4 85 78
  • PS5 6 74

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).

Poslední hodnocení

Všechna hodnocení

Statistiky

Id hry:
13286
Odkaz:
http://dbher.cz/h13286
Přidána:
03.11.2017
8 let a 309 dní
Hodnocení:
209 (0-100 %)
Komentářů:
23
Oblíbenost:
Sledovat 25 Chci si zahrát 43
Rozehráno 8 Dohráno 204
Návštěvnost:
21989× (celkem)
215× (poslední měsíc)
39× (poslední týden)
1× (dnes)
Více