Battlefield V

Každý v minulosti měl nějaké sparring partnery na hraní her. Jeden z těch mých byl zrovna bratranec, kterého jsem dlouhou dobu neviděl a když jsme se na Nový rok sešli, slíbili jsme si, že jak na nový, tak po celý a v následujících dnech si domluvili hraní. To víte, rodina, děti, práce...a pak Vám rok uteče, ani nevíte jak. Herní model celodenního (nutno dodat - několikadenního) hraní padl na Battlefield V s tím, že dáme jak singl, lokální multi, tak regulérní multi. Po mnoha a mnoha hodinách hraní v rámci několika prohraných dní a po mnohém počtu vypitých piv včetně i sudových piv, které jsme si nakoupili, abychom si hraní notně okořenili, jsem došel k přesvědčení, že se podívám i na názory ostatních. Ostatně Battlefield je legendární série, nepředpokládal jsem, že v povědomí hráčů by hra byla hodnocená průměrně. Ale ejhle...56 procent zde na Databázi her? Tomu jsem sakra nechtěl uvěřit.

Předem bych chtěl všem, kteří budou tento komentář číst, říct, že Battlefield V je cokoliv, co si pod samotným názvem představíte (nebo jste zažili již v minulosti) ale v případě tohoto dílu se jedná především o zábavný herní simulátor války. Nečekejte historické přesnosti, nejsou tu. Vůbec. Na druhou stranu Vás ale hra překvapí hratelností, a tou především. Je to, jako kdybyste čekali nový film Rolanda Emmericha nebo Michaela Baye. Režiséři by tomu udělali masivní letákovou reklamní kampaň, Vás by okamžitě přesvědčili, že jejich nejnovější film bude dozajista tím nejlepším, co udělali, ale po shlédnutí jste nakonec stejně jako pokaždé dospěli názoru, že zábava je to jediné, čím film disponuje. Nelogičnosti ať jdou stranou. No a stejný problém je i zde.

Navíc jsme hru začali hrát něco málo přes dva roky po premiéře, takže i dneska musím konstatovat, že bugů bylo docela dost pomálu. Nejhorší momenty jsou asi když se před Vámi zřítí letadlo. Čekáte výbuch jak hovado, protože jinak tady bouchá úplně všechno, a ono vlastně při dopadu na zem jenom tak spadne na zem a...nic. To jen tak na okraj, tak teď už také k samotné hře.

Single player je super záležitost. Jednak na něj nejsem u Battlefieldu zvyklý, protože tato série byla vždycky o tom připojit se na server, kde je minimálně 60 lidí a snažit se přežít, jelikož i když jsou mapy velké, pořád si Vás může kdokoliv najít a kulku Vám během pěti sekund na světě vpálit mezi oči, ani nemrknete. Nicméně tady jsem byl okamžitě mile překvapen. Prolog a Epilog moc komentovat nehodlám. Jsou to takové úvody a závěry, které chtějí přidat na epičnosti a docela jím to funguje. Vprostřed hra pak disponuje čtyřmi kampaněmi. V první hrajete za anglického vojáka v Africe, trošku hloupého vojáka, ale taková už mladická nerozvážnost holt je. Druhá kampaň se pak odehrává v Norsku, kde se převtělíte do mladičké Solveig, se kterou by nebylo marné si ani něco začít, navíc je to agentka jak se patří, a vlastně to ani neví. Do třetice pak další překvapení v podobě Francie podzimu roku 1944, kde se zhostíte role jednoho ze senegalských vojáků bojujících za nově nabytou vlast - Francii. Poslední kampaň Vás pak přivede do role německého velitele tanku Tiger, který svým zoufalstvím v hlavě začíná přemýšlet nad tím, kam to jeho vlast s existencí sobě vlastní až dotáhla. Ano, ve všech čtyřech případech je to hodně poplatné dnešní době. Nějak si nevybavuju (kromě No One Lives Forever), že bych hrál za ženskou hrdinku, jako zde bylo za Solveig. Navíc si ani nepamatuji, že bych v druhé světové válce zažil nějakého černošského hrdinu, jako zde byl Deme. Dobře, osobně mi to v posledních letech, především ve filmovém průmyslu, přijde zatraceně úsměvné, až k vzteku, jak do filmů násilně rvou feminismus a černochy, ale tady jsem si ke všem vytvořil takový vztah, že i když jsem s každou kampaní vydržel cirka hodinu a půl, chtělo se mi na konci doslova brečet. Členité mapy, nádherná grafika a model, ve kterém můžete zničit prakticky cokoliv, ve mně vyvolávalo neuvěřitelný herní zážitek, který jsem z druhé světové války dlouho neměl. Ano, co Vám budu povídat, single player se mi v případě této hry opravdu zamlouval, a to i přesto, že historicky přesné tu není skoro nic. Řekl bych, že ani ten příběh. Je to celé kryptofašistické (fanoušci Červeného trpaslíku jistě pochopí) až běda, ale na mě to prostě fungovalo. Navíc, co Vám budu povídat, Solveig byla super šťáva.

Druhá verze hry - a především ta verze hry pro kterou je hra samotná určená - tedy multiplayer, přišel okamžitě záhy po dohrání singlu. Neváhali jsme. Spustili lokální multiplayer a rozjeli hraní ve třech. Zábavné, asi 20-25ti minutové hry nás v týmu docela zabavily. Opět jsem se setkal s tím, že členitost map se mi zde pozdává. Navíc jsem byl nadšený i z grafického kabátku, ale to bude asi tím, že sám si na svém počítači zahraju maximálně nějaké indie tituly (kecám, dohrál jsem na něm i Kingdom Come v rozlišení 640x480 a navíc ve vokně :-D). Když jsme se ale nabažili lokálního multiplayeru, přišla řeč na klasickej multiplayer...a tam už to všechno odkazovalo na to, co dělá Battlefield Battlefieldem, ale i přesto to bylo trošku jiné.

Mapy se střídaly jak jídlo na stříbrném podnose během královské honorace. Navíc musím říct, že právě ony mapy byly místy neskutečně velké, nápadité, originální. Doslova si s nimi vyhráli a sympatické bylo i to, že tvůrci nezapomněli ani na Wake Island. Onen Wake Island, kterého jsme se tak nahráli v teď už prehistorickém Battlefield 1942. Překvapilo mě, jak tu tvůrci kašlou na jakoukoliv historickou přesnost, střílíte si tady s čímkoliv, jezdíte tu s kdečím. Je vlastně úplně jedno jestli jste oblečen jako Němec, Angličan nebo Japonec. Střílíte prostě s tím, s čím se Vám střílí nejlíp a hotovo, žádná věda. Vše se ale váže k zábavě a ta je tu také více než solidní. Sice se občas stane, že Vás někdo sejme tak, že jste přesvědčen, že bez cheatů tohle nemohl dát nebo že se občas zřítí letadlo (ano opakuji to z komentáře výše, protože tuhle vlastnost je dobré připomínat hře neustále) před Vámi a vy v návalu předešlých nekonečných výbuchů čekáte smrt a ono se vlastně nestane nic. Vůbec nic. Ale co si budeme, v tu chvíli už jsem byl těžce nad věcí a přijal, že je to tady o čisté a nekonfliktní zábavě. A ta tu naštěstí dokáže zafungovat poměrně obstojně, když už nic jiného. Ostatně jako v jakémkoliv jiném díle ze série. Jen se tu navíc nesmí bádat, hloubat a přemýšlet nad samotnou myšlenkou hry...a prostě začít a skončit u zábavy.

Musím konstatovat, že ač jsem zahrál snad skoro všechny tituly ze série Battlefieldů kromě Battlefield 1, tak ani tento titul nestojí nikde v koutě v povzdálí, ale hrdě se může tyčit v popředí toho nejlepšího, co dnešní multiplayer nabízí. Je to zábava, je to odpočinek, je to série bojů, kde se na jedné mapě objeví extrémní množství hráčů, což, řekl bych, hraničí i s rekordním počtem na úkor jakékoliv multiplayerové akce. Jelikož ale máme rok 2021 a takový zrovna můj oblíbený Battlefield 2142 je již dávno za zenitem, tak musím konstatovat, že se jedná o solidní záležitost, která je přesně jako vzorovej letní blockbuster v kině - musíte se na něj správně nažhavit (třeba zrovna se žlázou jako je zde Solveig) a pak Vás bude bavit i ta nelogičnost.

A jeden hudební skvost na závěr.