[OMLUVTE DLOUHOU PŘEDEHRU PŘED SAMOTNÝM KOMENTÁŘEM]
Lidi, sakra, to že měla hra obrovský hype, který vás přesvědčil o tom, že bude nějaká světoborná a nic jí nepřekoná, nesvědčí o hře jako o takové. To, že Ubisoft jednou kdysi ukázal na E3 hru, která ve vás vzbudila nadrženost na herní orgie neznamená, že dodali nějakou špatnou hru.

Jelikož mě stará GTAčka o své kvalitě nepřesvědčila (nemluvím o zábavnosti, ta byla krátkodobě úžasná) a nové GTA V jsem ještě nehrál, jelikož v mém vlastnictví není žádná z konzolí, je pro mě momentálně Watch Dogs nejlepší open city sandbox akční hrou. Nechci tu ty hry srovnávat, protože uplně nenávidím ty kidy na facebooku jak se hádají že je GTA lepší, nebo naopak. Nevím co mají lidé za problém s tím, hrát obě hry vedle sebe a milovat obě.

[KONEC PŘEDEHRY]


Inu, začnu příběhem, protože to je to, po čem často jdu u her. Podle mě je zcela dostačující k tomu, aby člověka udržel v napětí a motivoval ho k dalším úkolům. Osobně mi přiběh jako nějaké ultra velké klišé nepřipadá, a příjde mi velmi hero, což mám opravdu rád. Příběh skýtá několik překvapení a několik dojemných scén, které jsou nádherně domalovány skvěle vykreslenými charaktery postav.
T-BONE - věrný brach
Clara - ani pořádně neví co dělá
Nicky - hodná sestra, co by se pro ostatní roztrhala
Jordi - prachy jsou všecko, ale dokáže zachranít prdel
atd. atd. Příběh je zkrátka dost zoufalý a říkáte si, že to Aiden nemůže proti těm korupčníkům a mafiánům ani zvládnout. A hle, zvládl :D :D

Co se týče samotné hratelnosti, ta je skutečně skvělá, obzvláště stealth postup. Nasledně je tu ten všemi opovrhovaný jízdní mode, který alespoň mě připadá v pohodě a auta se hezky kontrolují (jediné co se moc nepovedlo je ovládání teréních motorek, na to jsem si vážně nezvyknul :D). V nabídce je velký počet zbraní a aut, která mají odlišné jízdní vlastnosti a odolnost. Bohužel člunů tu moc není, jen tři druhy různých barvách. Policie je zde skutečně nemilosrdná a často je skoro nemožné jí uniknout, protože se vás snaží zastavit opravdu agresivně a vůbec jí nevadí, že mezi tím co do vás tlačí 4 SUV sudnají právě ta jejich auta třeba houf lidí. Dále: hra je možná stereotyp, ale když je stereotyp zábavný, proč to dělat nezábavné? Další co je ve hře stereotypní, ale zábavné jsou vedlejší mise, ty jsou stereotypně rozděleny do několika skupin a rozhodně musím říci, že Watch Dogs definovalo stereotyp jako zábavnou formu hraní.

Grafické zpracování je skutečné impozantní, a k detailnosti textur a kráse nasvícení se přidává živost města, jako třeba poletující noviny, nebo Aidenův nádherně se pohybující kabát. Zvláště voda je zde pak úchvatná, a to, že jsou vidět dopadající kapky, dokonce i na kabát, je důkaz, že hra není technický blbost, jak spousta kidů na FB tvrdí. Sice je zde několik nepatrných bugů (dám je do spoileru, protože byste si jich mohli začít všímat a zkazit si hru) jako třeba voda z hydrantu se schopností průchodu objekty, odrazy od oken, které odráží naprosto něco jiného a nebo občasné prolínání aut při rychlém nárazu, ale opravdu nevím, proč na to někdo kouká. Mě spíše zajímají bugy, které člověku například znemožňují dohrání hry, a takové bugy zde, ani v jiné nové hře od Ubisoftu nejsou.

Soundtrack je opravdu skvělý, co se týče hudby, co běží u misí. Je dokonale odladěn podle hackerského prostředí a nechybí dostatek elektronických alternativních nástrojů. Co se týče hudby v autě, ta není moc kvalitní, ale i přesto dokáže hezky pobavit, a když běžela moje oblíbená písnička, tak jsem klidně i zůstal v autě a poslouchal jen tak, protože byla prostě pěkná.

Rozhodně Watch Dogs je pro mě momentálně nejlepší hrou roku 2014, možná to bude tím, že jsem hype absolutně ignoroval. Teď jdu každopádně na nového Wolfa, letos ještě příjde Assassín a FC4, dále pak nějaké další hry, tak schválně která Watch Dogs překoná, nebudou to mít u mě zrovna lehké.

Zaklínač je hra, ze které její kvality přímo bijí do očí. Samozřejmě, nic není bez chyb, ale zde jich je na dnešní poměry tak málo, že není vůbec vysilující přimhouřit oči a říci o téhle hře, že je dokonalá. Já jsem na to však moc líný a o hře to neřeknu.

Co se týče kladů, měl bych určitě ze začátku rozebrat příběh. Ten, je skutečně takový, jaký by měla mít každý hra, která nechce, aby její hráči odbíhali ke Call of Duty. Má správné intrikoidní podbarvení, které vás nutí nevytvářet si moc velký vztah k postavám, kromě těch, kteří jsou Geraltovi skutečně dobrými přáteli. Dost často se nedalo u postav určit zda jsou dobří nebo zlí. A díky tomu se po každém dialogu těšíte na nějaký ten zvrat. Jelikož je Geralt obecně považován za hrdinu, vaše ego při hraní vzroste, pokud mu dáte volný prostor, do neuvěřitelných výšin, a to je při hraní nadmíru příjemné. Následně je velmi zajímavé Geraltovo odhalování minulosti, Divokého honu a toho, jak se zná s Lethem a jakou roli hraje.

Následně bych do kladů započetl soubojový systém, ač tím půjdu přímo proti mnoha lidmi opěvovanému idolu dokonalého systému: Zaklínači jedničce. Tak panstvo, usaďte se, začíná má zcela emočně zabarvená, subjektivní přednáška o tom, jak se mi to v jedničce nelíbilo: Ještě než to napíšu, chtěl bych říct, že k jedničce jsem komentář nepsal, protože jsem na ní neměl moc napsatelný názor, zkrátka mi na ní přišel skutečně pozitivní jen příběh. Na soubojovém systému mi v jedničce vadila jeho pasivita, respektive má pasivita při jeho využívání. Bylo to jen o tom nadopovat se elixírama, přepnout na správný styl a poklikáním na nepřítele zahájit jakýsi "časový úsek, během kterého Geralt uděluje poškození". Zkrátka, mi připadaly ty souboje téměř neovlivnitelné. To vše v naší milé dvojce zmizelo a bylo nahrazeno (pro mě) velmi chytlavým AKTIVNÍM soubojovým systémem, který závisí jen a pouze na hráčových schopnostech využívat úskoky a znamení. Je to skutečně mnohem zábavnější a přidává tomu ještě fakt, že až téměř do konce hry vás může zabít i obyčejný řádový voják, bandita, či obluda, protože Geralt je skutečně papíráček. Naštěstí je zde znamení Quen, které vám vždy zachrání krk, já jsem vlastně používal pouze tohle znamení. Občas pak Aard, ale jenom, když bylo potřeba něco odstranit z cesty.

Takže, v následujícím odstavci si vybiju zlost v sobě pečlivě uchovávanou od doby, co jsem to dohrál. Takže: Ty zpropadený savy. Co to doháje je? Očekával bych, že kdyýžvám hra po nějakém dlouhém dialogu, nebo po těžkém souboji nenabídne možnost si hru přes f5 uložit, udělá vám alespoň autosave, abyste to nemuseli všechno absolvovat znovu. Ale ono né. Vy tam budete jak krypl plnit misi po desátý, jenom proto, že jste nesundali bosse na konci a ten vás killnul. To je první věc. Druhou je to, že nemůžete skákat, což mě osobně ve dvojce (narozdíl od jedničky) ani moc nevadí, protože svět je vcelku otevřený a hranice dostupné oblasti nejsou ohraničeny tak brutálním způsobem jako v jedničce, kde to byl drze plot. Tady, můžete kamkoliv, kde to není ohraničené skálami , údolím nebo hlubokou vodou. A poslední věcí, která mi výrazně vadila byla délka soubojů. Některé souboje byly i 20ti minutové. Vím že se to dá vyřešit modem, ale já tu mody neřeším.

Herní svět je krutý, s ničím se nepáře, vulgarismů je zde kopa, nahotinky se autoři ukázat nebojí a hra obecně je podle mě velkým úspěchem pro autory a nedivím se že k tomu mají "osobní" vztah. Jen aby jim to zůstalo i do převelkolepého uzavření trilogie.

Když jsem o Skyrimu slyšel poprvé, očekával jsem, že mě zklame, stejně jako Oblivion. Avšak, po té, co jsem četl spoustu úžasných recenzí, viděl hodnocení zde na databázi a slyšel něco z mého okolí, odpor ustupoval a nakonec nastal čas, kdy jsem se rozhodl si hru zahrát.

Když jsem vstoupil do hry, působila na mě vcelku dobře. Grafika sice nebyla světová, ale já to u RPG her ani nijak extra neřeším. Po vysednutí v Helgenu a následné volbě postavy jsme si říkal "Sakra, zas jsem se zmýlil, zase Oblivion". !!!ALE POČKAT!!! Několik hodin jsem se u hry držel, ale averze vůči ní stoupala, až jsem se musel do hraní nutit. Následovala asi týdení pauza, kdy jsem dohrál všechny brutální řežby, co jsem měl rozehraný. Pak jsem se tedy odvážně znovu vrhl na Skyrim. A helemese! Ono je to zábavný!, Ježiši, to neni možný! To se mam teď jako k tý averzi nutit? Dyť já nemůžu jen tak hrát hru ze série, kterou tak ošklivě poznamenal Oblivion. No nic, hra se mi sakra zalíbila a já hrál a hrál.

Teď tedy k samotné hře, když jsem zkusil pohled ze třetí osoby, říkal jsem si, že je to docela fajn, ale v tu dobu mi připadalo praktičtější hrát to z té první. Bohužel jsem až po dohrání hlavní questové linie zjistil, že když si na třetí osobu zvyknu, je mnohem příjemnější.

Příběh je podle mě málo osobitý, není vůbec špatný, je správně HERO, vaše poslání je nesmírně důležité, ale prostě mě nějak nesedí postava, za kterou mluvím přímo v dialozích, bez jediného jejího ceknutí a jediné zvuky, které vydává jsou vzdychy při soubojích.

Tím se dostávám k soubojům, které jsou, podle mě nejsilnější stránkou hry, obzvlášť ty s draky. Jako takhle jsem si v RPGčku ještě nezařezal. Nepřátel není v dungeonech nijak přecpáno, ale na to, abych si mohl říct "Tohle je sakra zábavný!" to bohatě stačí. Souboje s draky jsou výborné, hlavně proto, že vy si jen tak jdete krajinou a náhle drak! Lítá okolo a vy do něj šijete lukem nebo si ho sundáte drakobijákem.
Jsou výborné, ale nejsou uplně dokonalé, protože draci se občas bugují za šutry, či za stromy.

Tím se opět dostávám k další, očirvoucí skutečnosti, která občas leze dost na mozek, jsou jí jak jste jistě uhádli bugy. Hra je skutečně plná bugů, ač to u open world RPG částečně chápu, nebudu Skyrim těchto výtek šetřit. Jako, skákání samotné je dosti podělané, jelikož šutry jsou asi vyšší než vypadají a mají nad sebou vzduchová vak, který vám nedovolí vyskočit na kámen tam, kde je jeho horní hrana, nebo já nevim. Zvířata se bugují, monstra se bugují, pohled se občas buguje. Plavání je opravdu vtipné, moje máma by mu řekla "Plaveš jak leklá ryba". Jinak ještě, náš hrdina je borec, vyleze téměř kolmou skálu nahoru a ani nezpomalí :o , ne že by mi to vadilo, ale Spiderman v RPG na pohled nevypadá moc pěkně. Až to budu hrát znova, můj hrdina se bude jmenovat buď Dragonbornman, nebo Nordman.

Osobně mě velmi potěšila možnost mít trvalého pomocníka, osobně jsem zvolil Lydii, avšak štvalo mě to, že se občas bugovala, neuměla vyskočit na kámen a dost často se pletla, proto jsem raději volil možnost, že jí dám luk a já půjdu do fightu čelně, nebo naopak, nikdy jsem se snad nemohl mlátit společně s ní, protože se opravdu dost motala. Je opravdu báječné, že můžeme postavu vylepšovat a používat jí jako truhlu, ale mohli jí sakra dát nějaký charakter, mohla by radit při rozhodováních, nebo říkat co si o tom myslí. V tom je potenciál, bohužel pro tento díl série TES nevyužitý.

Hra má obrovské množství dungeonů, zbraní, knih atd.
Upřímně, dungeony jsou velmi pěkně zpracované, ale nejsou moc pěkně rozmístěny a nevím, zda jsem ho už prošel, nebo ne, protože u některých to nepíše "Hotovo". Zbraně jsou super, nemam problém, ale s těmi knihami a dalšími písemnostmi se snad ani vývojáři nemuseli obtěžovat, já to ani nijak moc nečetl a je mi to jedno, je to jejich práce navíc, to se cení, některí to určitě ocení, ale mě to připadá trochu zbytečné.

Tak jsem si říkal, že bych mohl zase napsat nějakou tu ódu. I nuže vybral jsem si dnes k psaní Gothica, protože chvalozpěvy není těžké vytvořit, protože je téměř ztělesněním herní dokonalosti.

Nebudu tu však opěvovat grafiku, protože znám dnešní hry, a říkat o Gothicu, jak má krásnou grafiku, by pro měl bylo velmi nepřirozené a musel bych to ze sebe mačkat. Avšak co musím z grafického zpracování vychválit je to, že speciální dějové NPC mají ulně jiný xichty než ty joudové co jsou v táborech jen tak jako výplň prostoru, to se designerům velmi povedlo, a osobně nechápu, proč to u některých her není ještě dnes. (Například u Skyrimu z roku 2011, kde vrchní nord má stejnej xicht jak nekňubák u stájí, jenom s jinejma vlasama a fešným knírem)

Příběh byl pro mě vcelku srdcovku, vlastně Gothic byl mým prvním RPG vůbec, a právě protože hra člověka chytla a nepustila, jsem se do ní zakousl a už jsem se nespokojil s žádným, méňe zábavným RPG. Zajištěno to bylo tím, že začátek příběhu se odehrává na vcelku malém území a nemusíte tedy běhat přes nějakej velkej svět, aby jste se dozvěděli, že jdete stejně špatně. Díky kapitolám má hra spád a to se cení.

Upřímně, lidi co nadávají na soubojový systém a ovládání jsou imbecilové, prtože u hry nevydrželi déle než dvě hodiny a ovládání si neosvojili. Je vcelku promyšlený, a prsty se vůbec nepletou.

Akorátní, ne obrovský, ale přesto dostatečně velký svět je přímo nabitý aktivitami. Od vedlejších questů až po prosté zabíjení nestvůr.

Gothic je opravdu super smažba, i když souboje se stávají postupem času trochu nudné, ale to nám před tímto odstavcem zmíněné výhody bohatě vykompenzují.

Risen je hra, u které jsem hledal útěchu po dohrání série Gothic. Pravdou je, že je téměř ve všem totožný s hrami Gothic, pro někoho nuda a stereotyp, pro někoho milá skutečnost. Já osobně si hru vcelku oblíbil, protože mi připadá jako znovuzrození série Gothic, po vcelku hlubokém propadu třetího dílu.

Najdeme zde opět několik frakcí, které mají odlišné úkoly, avšak vždy vedou ke stejnému cíli, což je škoda, lepší by bylo, kdyby se od zvolené frakce zásadně měnil děj, bohužel to je zásadní slabinou i předešlé série Gothic a s tím nic neuděláme.

Tentokrát mě velmi nadchnul bojový systém, protože předtím jsem hrál jen Gothica 3, kde byl sice jednodušší než v předešlých KULTOVNÍCH dílech, ale zato nebyl vůbec efektní a hrdina máchal mečem jak blb a zmizelo vylepšování skillu po vizuální stránce. Risen nám to vrací a případá mi, že kdyby takhle vypadal třetí Gothic, série by byla ještě více legendární.

Příběh je opět Gothicovský. Nějaký trhan se dostane na místo kde je samozřejmě nedopatřením, a kde zjišťuje, že musí zachránit svět. U Gothica to bylo skvělé, protože to nebylo tak obvyklé, ale po tolika letech to přestává být zábavné.

Opět se mi líbilo rozdělení do kapitol, které zajišťuje perfektní gradaci děje.

Příroda a celkové prostředí bylo stejně jako v G3 úchvatné, nejvíce se mi líbil prales, do kterého jsme mohli vstoupit a byl vážně téměř neprostupný.

Verdiktem je toto: Risen má absolutně stejnou osnovu jako G2, vylepšenou grafiku G3, a téměř tak hutnou atmosféru jako G1. Nechápu tedy, jak mohlo po spojení všech kladných stránek předešlých her Gothic, vzniknout něco, co nesahá G1 a G2 ani po kotníky. Tuto otázku si pokládám vždy, když na tyto hry vzpomenu.

Od dob, co na svět vylezl kostičkovaný virus Minecraft chtějí lidé ve hrách volnost. Ubisoft ve svém novém Asasínovi lidem volnost dal, avšak mnohým to přesto nestačilo. Tím se tu ale zabývat nebudu, budu se tu zabývat tím - také od toho komentář je - jaká hra je. Pravdu řeknu hned ze začátku, je skvělá.

Skutečně jsem se bavil, přesně tohle je hra posledních let podle mého gusta. Hrdina je charismatický, ač s tím nebude spousta lidí souhlasit, možná je i charismatičtější než Ezio. Hra má celkově šmrnc, příběh je také skvélý a hlavní je to, že asasínský řád opět vyniká. Ve dvojce (BH a RVL) mi připadalo, že jde hodně o Ezia a jeho pomstu a spravedlnost v Itálii a ve trojce vlastně řád vůbec nebyl. Zde si však náš přítel Edward hledá cestu k celkem rozrostlému bratrstvu.

Největším tahákem byly určitě námořní bitvy, avšak ty po několika hodinách hraní člověka dosti omrzí a aby se plavil ještě na nějaké ostrůvky, kde najde maximální vylepšení pro svou loď už nepřichází v úvahu vůbec. Po zábavných hodinách na moři, které se po čase stanou nudnými, se rádi uchýlíte do měst, kde si budete běhat po stříškách, a to mě osobně nikdy neomrzí.

Příběh je vcelku poutavý, dobře vyprávěný i docela propracovaný, a to se u Asasínů zas tak často nevidí. Je vidět, že si na něm Ubisoft dal docela záležet. Postavy jsou hlavní "atrakcí" příběhu. Hlášky jsou super a občas jsem se z plna hrdla smál. Edward je, jak jsem již řekl, velmi charismatický a i když dělá blbosti, stále mu musíte fandit, protože je to klaďas od srdce, i když si to moc nepřiznává.

Soundtrack, z rukou Briana Tylera je skvostem v herní branži a patří k mým nejoblíbenějším a já ho mám již v MPtrojce. je skutečně parádní a dokonale podmalovává pirátské prostředí karibiku.

Ten konec to zabil, jak tam byla ta poslední herni cutscena (nemyslim to video) tak jsem si říkal: SKANDÁL!! Haythem je ženská!! :D Naštěstí to spravili tím videem :D Konec byl skutečně povedený, nebudu tu nic mimo spoilery prozrazovat, ale můžu lidi ujistit, že z něho nebudete nešťastní a za to jsem rád, protože poslední hry které jsem dohrál byl Bioshock Infinite a Dishonored, takže to byla příjemná změna.

Grafické zpracování bylo opět skvělé, i trojka má dobrou grafiku a tohle je ještě lepší. Optimalizace mi nepřijde vůbec špatná. Nejsem majtelem zrovna ultra silného stroje, mam vlastně notebook, sice z notebooků mírně výkonější, ale bylo to v cajku. V rozlišení HD+ jsem měl bezpečně na střední detaily 35+ FPS.

Závěrem: Hra byl velmi odvážný krok, protože piráti a asasíni nějak do sebe nešlo, avšak Ubisoftu se to podařilo skloubit a já jsem dostal přesně to, co jsem od hry čekal, a nečekal jsem toho zrovna málo. Pro mě jedna z nejlepších her letošního roku. A komu se hra nelíbí, ať mi stěžeň políbí!!

Tahle hra je totální nářez a těží z jednoduchosti stejně jako její nevlastní bratříček CS. Valve tímto dokazuje, že na svůj vcelku primitivní a moc toho nenabízející source engine dokáže lapat spousty hráčů.

Hra nabízí spousty achievmentů, zbraní a spousta z nich je skutečné ulítlá. Mě osobně nejvíce vyhovuje scout a pyro, ale i ostatní charaktery jsou zábavné. Osobně nechápu kdy mi hra jde a kdy ne, jednou jsem byl u kámoše a měli jsme 24 hodinový maraton, hráli jsme po netu všechno možné včetně TF. Obvykle nejsem žádný skiller ale když jsem byl nakopnutej šesti litry CocaColy a asi tak litrem energy drinku najednou jsem dal 116 killů na jednu smrt a celkově za přihlášení jsem sundal asi 1300 hráčů na 20 smrtí. Hra je tedy podle mého o tom, jakou má člověk zrovna náladu a jak se cítí, čili - není to až tolik v rukách a o treningu.

Zbraně jsou skutečné rozmanité a každá má znatelné výhody oproti ostatním a to se cení. Achievmenty jsou zábavné a jejich plnění je často zábavnější, než vývojáři zamýšleli.

Je dosti otravné dostávat zamčené bedny, které vás nutí koupit si příslušný klíč za reálné money. Osobně mi moc nevadí koupit si za to zbraň o které vim že je dobrá, ale chci jít na jistotu. Koupit si klíč od bedny v který můžou bejt nějaký starý hadry, který vlastně vůbec nepotřebuju, to mi za to nestojí.

Jinak, TF je momentálně moje nejoblíbenější online fps hra i když ji moc nehraju, a to je tím, že online fps moc nehraju obecně.

Tři dny jsem přemítal, zda mám komentář k Mafii napsat, nakonec jsem se tedy rozhodl, že ano, i když po jeho dopsání budu moci očekávat rozzuřené davy s pochodněmi a vidlemi pod oknem, protože Mafie pro mě není kultem ani bohem, nýbrž "jen" velmi dobrou hrou.

Začnu příběhem, protože ten je hlavní předností hry. Příběh je skutečně propracovaný a zvraty v něm jsou skutečně nepředvídatelné. Tak nečekané zvrat jsem opravdu v moc hrách neviděl. Bohužel (nebo bohudík, ani sám nevím), jsem po dohrání neměl pocit, že musím mít ještě, a tenhle pocit je pro mě měřítkem napínavosti příběhu. Příběh je tedy opravdu dobrý, ale ne natolik, aby si u mě zasloužil první místo.

Herní mechanismy jsou skvěle promyšlené, prsty se nikdy na klávesnici nepletou, avšak je třeba si na ně první hodinku pořádně zvykat. Jízda je fantastická, alespoň na dobu, kdy hra vyšla, řízení aut je podle jejich druhu odlišné, a to se cení. Sice, v některých případech se může řízení zdát tvrdým, ale jak jsem již napsal, je třeba si na hru chvíli zvykat.

Všemi opěvovaný dabing je skutečně skvělý, a mě nezbývá než se do sborového zpěvu ódy přidat. Prostředí je zachyceno, a to musím opakovat všechny přede mnou, opravdu bravurně a podmalováno dobovou hudbou je absolutně dokonalé.

Jedna z malých chybek, nebo spíše nedomyšleností, anebo ještě lépe - neplánovaností je to, že hra vám nenabízí žádné, nebo jen velmi málo vedlejších cestiček, či alternativních řešení misí, je to velká škoda, protože by si tak u mě o pár příček šplhla.

Osobně si nejsem jist, do jakého žánru hru zařadit, akční není zas tak moc, RPG prvky, až na příběh, také nemá. Možná akční adventura, to bude ono. Rozhodně pokud se čechům podaří ještě někdy udělat ještě něco lepšího, bude to boom a já na takovou hru čekám a hreju jí jednu z vyšších příček v mém hodnocení.

Zásadní zlepšení oproti prvnímu dílu, ne jen graficky, ale také proto, že akce je na každém kroku a nemusíte běhat přes půl ostrova než si teda vystřelíte.

Grafické zpracování je s nejnovějším HD Texture patchem a DirectX 11 luxusní, střílení je zatím nejlepší, jaké jsem ve hrách viděl, avšak největším problémem této hry je příběh, respektive zápletka.

Zápletka je poněkud klišoidní, i když u takovýchto FPS her není tak podstatná, ale něco vás dopředu hnát musí. Je to jedna z her u kterých jsem se těšil na konec, ale ne z důvodu ukojení mé nedočkavosti na to jaký konec to asi bude, nýbrž z toho že hra mě prostě netáhla dopředu a jediné co mě táhlo trochu kopalo byly nové upgrady zbraní, nanokatalyzátory a stupňující se akčnost. Toť k příběhu vše.

Grafické zpracování a fyzika je důkazem toho, že Cry Engine 3 bude ještě dlouho IN. Nanooblek je určitě základní věc a snad jediná, ve které se hra odlišuje od většiny ostatních FPS her. Jsem za to rád, protože to již z počátku byl skvělý nápad a úpravy v ovládání oproti prvnímu dílu jsou příjemné.

Pocit ze střelby je hned po grafickém zpracování největší přednost této hry. Zvuky zbraní, zpětná ráz, účinnost zbraní, ale i jejich detailnost se podílí na tom, že tato hra vám poskytne unikátní pocit ze střílení. V tomto ohledu by se mohla ostatní vývojářská studia od Cryteku učit.

A ještě je tady soundtrack, který pochází ze zlatých Frankfurtských ručiček Hanse Zimmera, Myslím, že tato hra získývá své poměrně dobré hodnocení (i když si to spousta lidí neuvědomuje) právě kvuli soundtracku. Ten všechno dává dohromady. Někdo ani neví, že tam je, ale je tam, a na hru má zásadní vliv.

Na vzdory mému, poměrně kritickému komentáři dávam 80%, protože to je FPS a není příběhové, tak tam ani ten příběh být nemusí.

Když jsem slyšel o Dishonored, tak jsem od toho moc nečekal, protože úplně poprvé jsem o tom slyšel od spolužáků ve škole dlouho před vydáním, a ti obvykle moc dobrý vkus na hry nemaji, tentokrát bych jim však křivdil.

Hra je důkazem toho, že lze udělat hru roku (a nebýt Bioshock Infinite, tak možná i desetiletí), bez toho, aby vám transformovala grafickou kartu na elektrický sporák.
Grafika je pěkná, textury nejsou moc detailní, ale jednotlivé objekty jsou do prostředí zakomponovány tak, že si toho ani nevšimnete.

Příběh je asi hlavním plusem celé hry. Líbí se mi, jak je zakomponovaný do světa a skvěle se k němu hodí. Je temný, a člověk ho může měnit. Vlastně v našich rukách je toho docela dost.Nejvíce mě zasáhl odlišný přístup převozníka Samuela a zlotřilost/milost malé Emily Bohužel většina zvratů je částečně odhadnutelná předem.

Herní mechanismy jsou zvládnuty bravurně a žádná schopnost či část vybavení není navic. Skilly jsou úžasné, vzlášť mžik a zastavení času jsou skilly se kterými se může hráč pořádně vyřádit, při likvidaci protivníků. Já jsem volil taktiku nezabíjecí, a to zastavením času a následným zaškrcením protivníka v boji.

Corvo je opravdu charismatický, i když vlastně nic neříká. Je to tím, jak k němu ostatní přistupují a jeho slova vlastně nejsou k popsání jeho charakteru potřeba. Emily je roztomilá a líbil se mi vztah mezi ní a Corvem.

Závěrem: Hra mě bavila z důvodů těchto: Při likvidaci protivníků může člověk využít svou kreativitu téměř v plné míře. Hra má úžasný příběh, který je zakomponován do toho správného světa a nic nepřečnívá. Několik dalšich věcí, ale ty určitě objevíte sami (nebo jste už objevili)

Vedle Nového Bioshocku Infinite je to jedna ze dvou mých TOP her.