Tato hra pro mě byla a je překvapením. Lákal mě tahový styl soubojů, ale měla jsem obavy z té části hry, kdy se postavy plíží a potichu zabíjejí své nepřátele. Nakonec se ukázalo, že tato kombinace, tedy akčního i tichého zabíjení, se tvůrcům vcelku vydařila a jako celek to funguje dobře.
Zpočátku mě překvapilo, že mám k dispozici jen malý počet hrdinů, přece jenom to není taková farma na zabíjení vlastních vypiplaných vojáků jako podobný XCOM. A o to více mě překvapilo, jaké přesile moji zvířecí hrdinové stáli. Tedy stáli by, pokud bych ignorovala četné věty typu, že to není jako XCOM. To tiché zabíjení tam opravdu není z legrace a nebýt jeho, tak moji tři reci stojí proti 2x až 3x větší přesile nepřátel.
Ovšem nebudu lhát, zpočátku se mi hra zdála těžká. Napomáhalo tomu drahé vylepšení zbraní, které po pracně nasbíraných třiceti či šedesáti součástek navýšilo poškození zbraní o jednu. Jednu. Což proti nepřátelům s brněním nestálo ani za řeč. Naštěstí se ukázala jedna z mutací mého věrného prasátka býti naprosto ultimátní schopností, kdy jeho výpad na nepřítele ho srazil na zem a mému týmu dal navíc dvě celá kola, kdy ho bylo možné nepozorovaně zabít. A já začala vidět po všech těch nepřátelích s 24 HP, které nebylo možné udolat se třemi hrdiny v rámci jednoho kola, světlo na konci tunelu.
Postavy mi byly sympatické, vždy jsem byla ráda, když promluvily a Shut The Duck Up! mě několikrát rozesmálo. Skvělé byly také jejich hlášky, když hrdinové našli nějaký artefakt z doby minulé, například hudební přehrávač od Apple (ve hře jako Hipster Fruit Tester). Škoda, že jich nebylo víc. Zatímco postavy mě bavily, tak příběh už tolik ne. Respektive mě vůbec nezaujal, jelikož se pořád skládal z toho, že někam jdeme, dojdeme tam až na konci hry a tam se dozvíme pravdu. Já vím, cesta je cíl, a ta cesta je tady zábavná, ale přece jenom to z mého osobního pohledu mohlo být více propracované.
Opravdu příjemné překvapení, myslela jsem si, že mi bude vadit, že tam není skoro žádná znovuhratelnost, že je rozmístění nepřátel a předmětů předem dané, tedy že je hra prosta náhodného generování, ale nic z toho mi nevadilo. Naopak to byla fajn změna oproti jiným hrám v daném žánru. Krom příběhu mě mrzí ještě malá odlišnost mezi postavami. Mutace mají sdílené, takže to, co má jedna postava, může mít i druhá. Raději bych viděla více druhů schopností než jen opakovat několik stejných.
Zpočátku mě překvapilo, že mám k dispozici jen malý počet hrdinů, přece jenom to není taková farma na zabíjení vlastních vypiplaných vojáků jako podobný XCOM. A o to více mě překvapilo, jaké přesile moji zvířecí hrdinové stáli. Tedy stáli by, pokud bych ignorovala četné věty typu, že to není jako XCOM. To tiché zabíjení tam opravdu není z legrace a nebýt jeho, tak moji tři reci stojí proti 2x až 3x větší přesile nepřátel.
Ovšem nebudu lhát, zpočátku se mi hra zdála těžká. Napomáhalo tomu drahé vylepšení zbraní, které po pracně nasbíraných třiceti či šedesáti součástek navýšilo poškození zbraní o jednu. Jednu. Což proti nepřátelům s brněním nestálo ani za řeč. Naštěstí se ukázala jedna z mutací mého věrného prasátka býti naprosto ultimátní schopností, kdy jeho výpad na nepřítele ho srazil na zem a mému týmu dal navíc dvě celá kola, kdy ho bylo možné nepozorovaně zabít. A já začala vidět po všech těch nepřátelích s 24 HP, které nebylo možné udolat se třemi hrdiny v rámci jednoho kola, světlo na konci tunelu.
Postavy mi byly sympatické, vždy jsem byla ráda, když promluvily a Shut The Duck Up! mě několikrát rozesmálo. Skvělé byly také jejich hlášky, když hrdinové našli nějaký artefakt z doby minulé, například hudební přehrávač od Apple (ve hře jako Hipster Fruit Tester). Škoda, že jich nebylo víc. Zatímco postavy mě bavily, tak příběh už tolik ne. Respektive mě vůbec nezaujal, jelikož se pořád skládal z toho, že někam jdeme, dojdeme tam až na konci hry a tam se dozvíme pravdu. Já vím, cesta je cíl, a ta cesta je tady zábavná, ale přece jenom to z mého osobního pohledu mohlo být více propracované.
Opravdu příjemné překvapení, myslela jsem si, že mi bude vadit, že tam není skoro žádná znovuhratelnost, že je rozmístění nepřátel a předmětů předem dané, tedy že je hra prosta náhodného generování, ale nic z toho mi nevadilo. Naopak to byla fajn změna oproti jiným hrám v daném žánru. Krom příběhu mě mrzí ještě malá odlišnost mezi postavami. Mutace mají sdílené, takže to, co má jedna postava, může mít i druhá. Raději bych viděla více druhů schopností než jen opakovat několik stejných.
Pro: sympatické postavy, prostředí, kombinace tichého a akčního postupu
Proti: příběh, malá variabilita mezi postavami