Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentář

Přejít na komentáře

Hitman

  • PC 85
S tímto dílem jsem se poprvé setkala před rokem a abych pravdu řekla, tak to bylo pro mě dobrá hra, ale po jejím dohrání jsem si říkala, že nějak moc nemám důvod se k ní už vracet. Jenže to jsem k tomu přistupovala čistě jako k příběhové hře. Vím, že není moc příběhová, ale mám na mysli spíše to, že jsem dané lokace jen tak jednou, dvakrát prošla a tím to pro mě skončilo. Ovšem nakonec jsem se k Hitmanovi vrátila, s jiným přístupem, splnila všechny achievementy a hru hodnotím o něco výše než dříve.

Hře, a i mně, více sedělo, když jsem každou misi brala jako místo, kde se pokusím splnit většinu či vše, co nabízí. Jasně, příležitosti, jak cíl zabít, jsou spíše tak na ukázání, jak je možné danou osobu sprovodit ze světa. Výzvy, jak zabít někoho, či co v průběhu mise je třeba udělat, byly záživnější. Například v Marakéši jsem měla za úkol zabít oba cíle v převleku za věštce, a to šavlí. Jeden se nacházel na ambasádě a druhý, v o něco horší oblasti, na vojenské základně. A věštec není zrovna typická osoba, která se po základnách potuluje, nehledě na šavli v ruce. Výsledkem byla skoro dvouhodinová herní doba s více jak padesáti mrtvými. Co se ovšem v této misi ukázalo jako naprostý nedostatek, ač samotná mise mě opravdu hodně bavila, byla naprostá debilita NPC. Vypadalo to jak nějaká groteska. Jednoho jsem střelila tichou zbraní. Někdo ho našel. Šel se sklonit nad mrtvolou, jestli žije a dostal kulku. A přišel další. A další. Tak jsem vylidnila celé nádvoří. Všude spací pytle a jeden skoro nebožtík, co se s nimi vláčel. To stejné se dělo na základně. Všichni šli rovnou za tělem a ani je nenapadlo se podívat za jeden jediný roh.

Některé mise, či spíše prostředí, ve hře mě zpočátku bavily méně (Marakéš), ale k některým jsem si i našla cestu (Colorado). Každé z míst, které jsem navštívila, bylo zpracováno moc pěkně a co se týče zalidněnosti a detailů, tak to se vývojářům povedlo. Hra nabízí jak uzavřenější lokace, tak i větší, které je možné prozkoumat opravdu do hloubky.

Hra se ovšem nevyhnula některým nesmyslům či věcem, nad kterými jsem jen decentně zakroutila hlavou. Že držet v ruce nůž na dopis se rovná sebevraždě? Že lidé začnou hysterčit a jančit, když budu držet v ruce kovovou trubku i třeba v obleku, kde to takový nesmysl není? Nedejbože víckrát před někým hodit mincí. Mně je jasné, že nějaká pravidla hra mít musí, aby se tak moc nerozbila, ale tyto detaily mě vytrhávaly ze hry.

Potěšily mě i bonusové mise, které jsou sice zasazené do již známých lokací, ale náplň a hlavně atmosféra těchto misí je jedinečná a osvěžující. Stejně tak mě bavily i kontrakty Escalation, kdy se postupně ztěžují podmínky pro daný úkol, např. schovat těla do 90 vteřin, či použít daný oblek.

Nakonec mě to bavilo více, než jsem čekala. Ráda jsem si pozabíjela pár lidí a užila si opět ten pocit, kdy se perfektně naplánovaná akce zvrtne v šílený masakr (aneb nikdo mě neuvidí). Dokonalá vražda sice neexistuje, ale 47 naštěstí může odejít z genocidy pomocí podržení jednoho tlačítka a pro mě to byl vždy krásný pocit zadostiučinění.

Pro: prostředí misí a plno možností v nich, zábavné zabíjení, hlas Diany Burnwood

Proti: AI, občas divné a těžko uvěřitelné chování NPC

+29