Tahle hra mě z počátku neuveřitelně nasrala a chtěl jsem ji odstřelit s nějakými 30% coby další konzolovou zhovadilost. Ale jsou to přece jen Star Wars, tak jsem ji dal ještě pár šancí a ono to po čase kupodivu začalo bavit.

Nicméně i tak ale zdaleka nejde o dokonalou (nebo aspoň výbornou) záležitost. Na vině je zejména port z konzolí, který hru obdařil mnoha roztomilými vlastnostmi. První věc, která mě praštila do očí, je totální absence jakékoliv možnosti nastavit kvalitu grafiky. V Aspyru (porteři na pc) jsou asi pěkně líná a neschopná verbež. Já měl štěstí, že mi hra šlapala plynule, ale co chudáci se slabšími pc, kterým je odepřena volba snížit detaily? Prostě demence. Navíc možnost nastavit lepší vzhled než na konzolích, by skutečně bodla, protože hra je opravdu (na poměry roku 2009) hnusná.

Mizerné ovládání jsem tak nějak očekával, ale skutečnost předčila moje nejhorší očekávání. Kolikrát jsem měl pocit, že si ten panák dělá, co chce a dělá to jenom proto, aby mě nasral. Frustraci z hraní pak dovádí do nebeských výšin rozložení checkpointů, které je tak skvělé, že jsem kolikrát musel opakovat klidně dvacetiminutový úsek plný nepřátel a často jen proto, že mi panák sám vlezl do propasti (přeci sek mečem musí VŽDY doprovázet i krok vpřed, ne?).

Takže negativa technického rázu se ve většině pojí s odfláknutým portem. Bohužel jsem ale našel i pár záporů v herním konceptu samotném. Souboje s Jedi a jinými bossy mi přišly naprosto příšerné, nudné a kupodivu docela primitivní. „Mačkací“ momenty mi pak přišly už jako zcela debilní a nevim, proč se probůh těší takové oblibě.
Chtěl jsem ještě napsat, že je to jen tupá lineární rubačka, ale neudělám to. Současně s Force Unleashed jsem totiž hrál i Jedi Academy a musím říct, že je to stejná tupá lineární rubačka (leč na rozdíl od SWFU pekelně zábavná), jen o nějakých 6 let starší. Tudíž i dementní řezanice automaticky neznamená, že to bude nuda.

Přes všechna negativa ale nemůžu tuhle hru zatratit, protože jsem se vážně docela bavil. Grafika je sice hnusná (no jo dobře, zas tak strašné to není), ale některé úseky jsou vizuálně velmi pěkně nadesignované. Pobíhat mezi Imperiály a masakrovat je Silou je taky docela sranda (jen ty odporné zelené kuličky, které panák absorbuje ze zabitých nepřátel, si mohli autoři odpustit). Upgradování Síly je další příjemná motivace v hraní, snad mám jen (stokrát omílanou) výtku, že panák na to že jde jen o učedníka, dělá se silou neuvěřitelný věci.

Hlavním důvodem, proč jsem u hry zůstal i přes její příšerný rozjezd (kdo neviděl první level za Vadera, nepochopí) byl ale skvělý příběh, který je (kupodivu) plný zvratů a pěkně, jak už je u SW titulů zvykem, doplňuje a rozvíjí příběhové pozadí celého univerza. Navíc podání příběhu je velmi kvalitní a okořeněné přítomností hollywoodských herců (ovšem žádná 1. liga, navíc Carrie Fisher ani James Earl Jones se nekonají), kteří postavám poskytli nejen svůj hlas, ale i obličej.

Sečteno a podtrženo jde o klasický příklad, kdy ke své ohromné radosti zjistíte, že ta hnědá hromada na vašem talíři není produktem něčího rekta, ale že jde o vynikající čokoládový dezert.

Tak nějak nevim… ne, že bych se po drtivou většinu času nebavil, ale prostě nedokážu překousnout ten posun od slušně propracované RTS (první DOW) k jednoduché, povrchní a neváhám říct tupé hříčce pro casual hráče (nic proti nim…). Kdyby to neznělo tak nabubřele, řekl bych, že mě tahle hra opravdu urážela neustálým voděním za ručičku (všudypřítomné šipky kam mám jít, odkud zaútočí nepřítel apod.) a neskutečnou snadností (vaši mariňáci vydrží zhruba 10x větší poškození než nepřátelé). A přitom to vypadlo dost nadějně: „vypustíme strategický element (stavění základny) a přeneseme důraz na taktiku a péči o družstva a jejich velitele“. Problém je, že jakákoliv taktika přímo na bojišti se nemilosrdně smrskává na označení všech jednotek a procházení mapou směrem k cílům mise za postupné likvidace zcela pasivních formací nepřítele, tupě čekajících až se k nim teda přiblížíte na dostřel. Ano člověk se může pustit do pečlivého taktizování, využívání krytů, domů, schopností a zbraní, ale proč by to dělal, když výsledek bude naprosto stejný jako při zcela přímočarém postupu? Navíc jakékoliv ztráty jsou promptně nahrazeny posilami z orbitu. No, a pokud jde o management armády tak, kdo čeká něco propracovanějšího, bude těžce zklamán. Družstev je všehovšudy 6 (v poli můžete mít najednou 4), výbavu lze dávat jen velitelům a její (ne)rozmanitost je dost žalostná. Tedy pokud jste doufali ve správu vojáků ala X-com, tak zapomeňte. Skutečnost, že jde o oddychový casual rychlík dokládá zejména podoba misí, které zpravidla zaberou mezi 10-30 minutami a jsou nelidsky lineární (a kupodivu bez možnosti savu). Na jejich konci pak většinou čeká boss, který má nějakých 150 000 hitpointů a přesto je většinou dětsky snadné ho oddělat.

Na druhou stranu ale hře velmi sluší nový vizuální kabátek stejně jako propracovaná fyzika (terminátor probíhající při zteči zdmi je vážně k sežrání), hudební doprovod určitě neurazí stejně jako kvalitní ozvučení. Atmosféra WH je podána podle mě slušně, příběh nejspíš neohromí originalitou, ale za funkční bych jej označil bez váhání, charaktery velitelů ujdou, byť trochu smrdí klišé. Potěšily mě i minimalistické animace před misemi nesoucí se ve stylu kreseb z Codexů stolního WH. Rovněž bych pochválil odladěnnost hry, protože mi běhala na průměrném stroji na maximálních nastaveních a nespadla ani jednou. Jak už sem napsal výše, hru prostě nejde šmahem odsoudit, protože jsem se vážně slušně bavil, jen jsem musel vypnout mozek a přehoupnout se přes skutečnost, že mě hra považuje za blbce.

Nemůžu si pomoct, ale tenhle titul mi neskutečně připomíná, jak se RPG žánr změnil příchodem Diabla s jeho přímočarostí, bezmyšlenkovostí, zběsilým tempem a naprostým důrazem na akci. DOWII je takovým Diablem RTS, kdoví třeba bude zakladatelem nového subžánru akčních realtime strategií, které vytlačí ty „nudné“ a „zdlouhavé“ stavěcí strategie. Já upřímně doufám, že se tak nestane a že příštím titulem téhle série bude plnohodnotná strategie po vzoru Dark Crusade. A když už to holt musí bejt bez toho nešťastnýho stavění, tak ať jsou kurvafix ostatní aspekty náležitě propracovaný!

No, dojem docela rozporuplný, což je dáno mojim vpravdě enormním očekáváním. Prvních asi 10 hodin jsem si řikal, že je to jasně 100% hra. Příběh, postavy a jejich namluvení, scénář dialogů, realistické mise, systém krytí, přátelé, mobil, ztvárnění města, auta a jejich destrukce, TAXÍK…prostě jsem se nad tím úplně rozplýval. Řikal jsem si, že na mě čeká ještě spousta nového, rozmanité mise a zejména pro gta charakteristické budování vlastního zločineckého imperia. S přibývajícími dny se ale začalo dostavovat zklamání, mise byly v podstatě pořád stejné, jen se zvyšoval počet nepřátel. Charaktery sice byly pořád fajn, ale většinou se jen objevily, Niko pro ně vyřídil pár misí a pak sem o nich už nikdy neslyšel. A největším zklamáním pak pro mě byla nemožnost nakupovat majetek, Niko sice za prachy dělá děvku pro každýho všiváka, ale nějak mi chybí motivace. Jediný, co jsem ve hře vlastně kupoval, byly kvéry, neprůstřelná vesta, obleky a taxík, na konci jsem měl nějakých 800 000 dollarů… Hra tedy udělala několik imho nesprávných kroků zpět a stranou, na druhou stranu nelze přehlížet výrazně kladné novinky jako realističtější podobu, jednodušší mise (tedy už žádné na stý pokus dohrané zvěrstvo s letadýlkem na dálkové ovládání), taxík (vzhledem k absenci quicksavu naprosto geniální záležitost), sociální život (nijak závratné vylepšení, ale je fajn, že ho hra obsahuje, chybou bylo pouze jím nahradit nákup majetku a mise se sanitkami apod.).
V zásadě tedy jde o super hru, se kterou jsem měl zejména 4 hlavní problémy (každý ji připravil o 5% v mém hodnocení).
1.Nemožnost nakupovat majetek a plnit mise s ním spojené.
2.Určitá repetivnost misí (ale na druhou stranu kam se hrabe na FC2…).
3.Příběh mi přišel tak nějak rozvláčný až rozplizlý, chyběla mi tam nějaká gradace.
4.Uspěchanost konverze, která se podepsala na technické stránce (jen z toho aliasingu člověku krvácejí oči). Rovněž mě nasraly marketingové a PR bulšity provázející tuhle hru (hype a žehlení zpackaného portu).

Už aby byl venku Saints Row 2!

Stručně řečeno nejnovější COD je další ždímání již do sucha vyždímané onuce. Předchozí díl nabídl svěží vánek v podobě nového prostředí a filmového feelingu a WaW se snaží o totéž, výsledek ale není zdaleka tak působivý jako minule. Pacifik, Stalingrad a Berlín jsou poměrně atraktivní lokace (díky bohu tentokrát žádná Normandie), nicméně samy o sobě zábavnou hru neudělaj. Můžete mít COD třeba na Marsu, pokud ale zachováte nudnej a okoukanej herní koncept (zabij tisíce tupých vojáků a kochej se nascriptovanejma wow scénkama), tak to bude stejná nuda. K neduhům se navíc přidává skutečnost, že grafický engine už je těžce za zenitem, AI paňáců je naprosto žalostná, fyzika žádná a herní doba okolo 6 hodin, to vše za krásných 1300,-…. Ale abych jen nehaněl. Některé filmové momenty jsou opravdu povedené, hra je o poznání brutálnější a syrovější (což jí prospívá mnohem víc, než bych čekal), ze strany autorů je vidět snaha předvést zajímavé lokace (depresivní prostředí roztříleného ústavu pro choromyslné apod.) překvapí zajímavej soundtrack a... a hopla, nic dalšího, co by stálo za vyzdvižení, mě už jaksi nenapadá. Objektivně musim říct, že jsem se docela slušně bavil, ale je opravdu znát, že COD by potřeboval jak změnu prostředí (co takhle Korea, Vietnam či první Irák?) tak změnu konceptu. Za sebe řikám, méně nepřátel a akce, více AI, příběhu a realismu.

Far Cry 2 je snad tou nejrozporuplnější hrou jakou jsem kdy hrál a dohrál. Zápletka i sandbox pojetí v sobě měly ohromný potenciál, který vývojáři ale z větší části nelítostně zabili. Snad u žádné hry sem si tolikrát neřikal „tohle mohlo/mělo být jinak“, „to je blbost, proč to tam proboha dali?“ apod.

Nejdříve ale klady, kterých rozhodně není málo. Africké prostředí je opravdu zajímavé a pěkné na pohled. Vizuální stránka je velmi slušná (hlavně oheň je lahůdka) a fyzika rovněž ucházející, AI nepřátel už tak dobrá není, pořád ale strčí třeba Crysis hravě do kapsy. Hra je celá prošpikovaná nejrůznějšími vychytávkami jako explodující bedny s municí nebo hráčovo tělo, které hře dodává mnohem intenzivnější pocit, že jste „tam“, za zmínku pak ještě stojí třeba zasekávající se kvéry, malárie, různé konce (teda snad tam jsou), volba z více postav a spousta dalšího.

Bohužel výčet záporů je mnohem delší, přesto se pokusim bejt stručnej. Představte si GTA IV s jeho nádherně provedeným a propracovaným městem. Máte? A teď si odmyslete všechny ty volovinky spestřující hraní (přítelkyně, minihry apod.) a absolutně všechny civilisty (v autech, obchodech, na chodnících prostě všude), jedinej kdo město obývá, jsou policajti a třeba mafiáni. Policajti a mafiáni spolu vedou válku, ve skutečnosti ale proti sobě nebojují, jediný na koho střílejí, je hráč, střílejí na něj všichni a pořád (i když pro ně zrovna plní misi..). A přesně takhle se hraje Far Cry 2. K čemu mi je krásnej a relativně volnej svět, když v něm nemůžu téměř nic dělat a nic (opravdu nic) se v něm neděje? No on ten svět vlastně zas tak volnej není, je to spíš spleť koridorů (ne ale vždycky, abych byl fér..), kterými vede cesta. Naprosto katastrofální je potom skutečnost, že projížděním těhle koridorů hráč stráví minimálně 50% herního času, protože neustále naráží na checkpointy, jejichž strážci (příslušníci frakcí) na vás okamžitě útočí a pronásledují v jeepech. Odhaduju, že jsem musel během hraní (cca 25h) bojovat s posádkou checkpointů minimálně 80x. K tomu se přidává skutečnost, že zbraně jsou neuvěřitelně slabé, nebylo výjimkou, že jsem do týpka v tričku nasypal 5 ran ze samopalu a on se sesunul na zem a začal sténat jako, že je zraněnej, dostal další dvě rány do hrudníku, načež se zvedl a začal po mě znovu střílet. Přidejte si k tomu ještě neustále respawnování nepřátel jakmile se od checkpointu dostatečně vzdálíte a to, že cíl většiny úkolů se s oblibou nachází na druhé straně mapy …. Jsou-li základní herní mechanismy takhle debilní, pak může hráče u hry udržet snad jen kvalitní a vtahující příběh. Vsadím ale levé varle, že celej scénář FC 2 neměl víc jak 20 stránek. Takhle nudnej, nezajímavej, neuvěřitelně roztahanej a nevygradovanej příběh jsem dlouho neviděl, kdo (jako já) čeká „detektivní“ pátrání po Šakalovi bude ukrutně zklamán. A na tyhle klíčový nedostatky se nabalují další a další negativa: postranní mise jsou NAPROSTO identické, hlavní mise se v podstatě pořád opakují (zabij/znič/přines mi/dones někomu), tolik vychvalovaní parťáci jsou v podstatě k ničemu, navíc je s jejich misemi spojeno další ježdění. Ve hře je pak i bezpočet drobných logických debilit, které tady nechci podrobně rozebírat (kufříky, spotřeba prášků, autobus a další).

Na závěr drobná rada pro všechny, kdo si říkají (jako jsem si říkal já), že je to sice docela nuda, ale že budou hrát dál protože se to určitě zlepší: vyserte se na to, nebude to lepší.

Zklamání roku, u kterého jsem se ale místama docela slušně bavil. O to víc mě mrzí zabitý potenciál.

Tahle hra je prostě geniální. Možnost vypiplat si svého živočicha od buňky až po vládce vesmíru je naprosto úžasný nápad. Vážně mě uchvátilo, jak se můj živočich měnil podle způsobu hraní, například když jsem s ním napadal ostatní živočichy, tak se mu vyvíjely drápy a tesáky a naopak když jsem všechny nebezpečně situace řešil úprkem, tak mu sílily nohy a tělo se protahovalo do aerodynamičtějšího tvaru. Prostě paráda! Ale to byl jenom začátek. Protože moje potvůrka žila ve skupině, začal se jí postupně rozvíjet mozek, úroveň komunikace mezi příslušníky skupiny rostla a původní skřeky postupně začaly připomínat primitivní řeč. A jaké bylo moje ohromné nadšení, když příšerka našla klacek, chvíli si ho prohlížela a pak s ním šla rozbít hlavu tomu parchantovi ze sousední tlupy, kterej ji posledně tak prohnal. A když ke klacku přidělala kámen a vytvořila tak první zbraň široko daleko a s ní pak vyhladila všechny dosavadní nepřátele, to jsem se vážně dmul pýchou. Zásadní událostí pak byla jedna procházka za odpolední bouřky, kdy kousek od mého zlatíčka zapálil blesk seschlý strom, a voila oheň byl na světě. Jaké pak bylo mé překvapení, když si o pár dní později postavily na tomto místě moje potvůrky svůj první chrám a začaly uctívat mocné bleskometné božstvo. A tak to šlo dál a dál, propracovanost této jedinečné hry mě nepřestávala udivovat, příšerky spolu vedly rozsáhlé války, vzájemně se zotročovaly anebo spolu obchodovaly či uzavíraly spojenectví, přicházely s nejrůznějšími vynálezy a technikami, jako u vytržení jsem sledoval rozrůstající se síť mých osad, měst, pevností, polí, přístavů a dalších projevů rozvíjející se civilizace. Nejnapínavějším momentem pak bylo (o mnoho století a mnoho desítek hodin intenzivní zábavy později) sledování prvních pokusů o vlétnutí, když se to konečně podařilo, věděl jsem, že před mými miláčky leží skvělá budoucnost a na mě čekají ještě hodiny a hodiny fantastické zábavy, všechen ten vesmír a cizí planety a mimozemské rasy… He? Co? Že kecám nějak mimo? Co? Spore? Ta tupá kokotina, která spíš než áčkovej titul připomíná průměrnou hru na mobil? Jo? Fakt? Tak tu si strčte do prdele.

Tak EA mi po MOH:Airborne naservírovala další chuťovku, takže aby se mi tyhle dvě zlatíčka nehádala, dostanou stejný hodnocení.

MOH vždycky soupeřil s COD a pokaždé více či méně prohrával, tentokrát ale Airborne prohrává se svým o dva měsíce mladším bratrancem na celé čáře. Obě serie se tentokrát rozhodly jít cestou inovací, kdy COD vsadil na filmový zážitek, příběh, hromadu skriptů a wow scén, zatímco MOH se rozhodl pro volnost hráče na bojišti. Volnost je jistě vítaným oživením, problém ale je, že Airborne (vyjma rychle se okoukavšího padákování) žádnou jinou inovaci nenabízí (dobře, upgrady kvérů...těch sem si ale většinou ani nevšimnul). COD IV je naprosto tupá a lineární řezničina, je to nicméně parádní zábava, kdy člověka žene kupředu příběh (byť béčkovej), rozmanité mise a měnící se prostředí, člověk se baví, protože každá další úroveň se liší od předešlé, navíc hra poměrně úspěšně navozuje iluzi, že je hráč skutečně na bojišti, které „žije“. Oproti tomu je Airborne rovněž naprosto tupá a lineární řezničina, která ale nemá příběh, každá další mise je v zásadě nachlup stejná jako ta předešlá („Travers take down that MG! Travers destroy that Tiger! Travers….“), AI je naprosto vylízaná, cutscény jsou úplně zbytečně a násilně narvané do dění na obrazovce (bojuju se třema náckama…najednou cutscéna jak kecám s nějakým oficírem, kterej mi řekne ať vyčistim pláž…jsem úplně jinde než sem byl před animačkou a jdu ničit bunkry na pláži…), hra se ani náznakem nesnaží navodit dojem reálného bojiště, okolí „žije“ jen pokud je hráč poblíž a ostatní vojáci sami nic neudělají, hráč musí jít vždycky jako první, takže ve výsledku je to jako by byl úplně sám. A samozřejmě by to nebyla EA, kdyby celá hra nebyla hyper korektní, aby ji mohli hrát i desetiletí caparti (na něž je očividně cílená), Němci jsou nelidské zrůdy, které si libují v rozjíždění raněných Američanů tanky, oproti tomu výsadkáři jsou chlapi jak se patří, dokonce ani nekrvácejí, když je někdo trefí, a přitom z Němců krev teče (no, vlastně skopčáci jsou tady za taková polozvířátka, takže je to vlastně ok). Vše, co je na téhle hře špatné, pak završuje naprosto hnusný a přepálený HDR a ten nejnudnější a nejotravnější WWII style soundtrack, jakej jsem kdy slyšel. Tahle hra je zlo…a to, že stála při vydání snad kolem 1500,- svědčí o tom, že v EA jsou buď samí zloději anebo totální šílenci. Dneska stojí 4 kila, tolik měla stát od začátku, protože je to rozhodně ten nejbudgetovější AAA titul minulého roku:)

Edit: po dvou letech jsem se nějak dokopal k dohrání a musim říct, že jde o ještě větší srajdu, než jsem původně tušil. A ta pevnost na závěr? To si autoři asi dělaj prdel, ne ? A já blázen myslel, že to měla být jakš takš seriozní WWII akce...

Dohráno a dojmy jsou VELMI rozporuplné...Příběh je moc pěknej (i když je zflikovanej ze všech možnejch sci-fi) a jeho podání je parádní, hudba je fajn, mimozemské rasy jsou opravdu skvěle navržené a celé universum vypadá tak nějak životně a uvěřitelně, hlavní postavy jsou báječné (škoda že interakce s posádkou zdaleka nedosahuje propracovanosti Kotorů), rozhovory jsou opravdu supr a proti jiným rpg je opravdu slast je sledovat, no a samozřejmě audovizuální stránka je na velmi slušné úrovni (jakbyne když je to jediná věc, která dneska někoho zajímá...).
A teď zápory... zcela na prvním místě je třeba zmínit jediné slovo: konzole. Tohle slovíčko mluví zcela samo za sebe. ME mohl být parádní hrou, která by se zařadila mezi klasiky žánru. Nestalo se tak, protože jde primárně o konzolovej titul. Ve chvíli kdy se člověk začne přehrabovat inventářem, pochopí proč tady konzole zmiňuju. Konzoloidní inventář je jedním velkým utrpením a teďka nemám na mysli jenom otravné řazení předmětů pod sebe. Co mě opravdu nakrklo byla totiž minimální možnost vybavování postav, kterou jinak považuju za jeden z hlavních prvků RPG. Ono vůbec všechno, co se týče předmětů je v téhle hře špatně...stále stejné kvéry a brnění, minimum míst, kde vybavení nakupovat (peníze jsou v podstatě k ničemu), a hlavně jejich "levelování", kdy se nalezené předměty odvíjejí od úrovně hráče (takže pak musíte pro získání 4 jednotek omnigelu rozebírat Kvér VIII za 300 000 kreditů, protože na obyčejná Pifátka II už nikdy nikde nenarazíte..). Přesuňme se k dalšímu nešvaru jménem repetivnost. Postranní mise na planetách jsou tím nejhorším, co jsem za poslední dobu viděl. Snad i AC byl méně repetivní než tohle. Vůbec nechápu, proč tvůrci vyjížďky a mise v naklonovaných základnách nějak nespetřili a nepropracovali, když už vymodelovali kolikrát opravdu pěkné planety. Ach ano vyjížďky... Mako je zlo, absolutní a nefalšované zlo. Kdo vyzkoušel, ví svoje. Tohle vozítko sem navíc omylem zabloudilo z nějaké tupé FPS. Postranní questy na Citadele jsou sice mnohem lepší než ty planetární, ale zrovna dvakrát originální a propracované taky nejsou. Nehledě na to, že dialogy jsou občas opravdu naivní ("Zlý kriminální bosse, rozpusť svůj zločinný syndikát a já tě nezatknu a nechám tě jít." "Hmm, tak jo."). A takhle bych asi mohl pokračovat ještě dost dlouho.
Mám prostě dojem, že v Bioware vzali Kotor, vyházeli z něj několik dobrých nápadů, dalších pár dobrých nápadů modifikovali na nápady špatné, vzali většinu mechanismů a zjednodušili je na takovou úroveň, aby je pochopil i 14-letý Jimmy z Montany, plus přidali retardované hopíkoidní vozítko, úchvatnou vizuální stránku a zdánlivě epickou rozmáchlost. A samozřejmě hektolitry HYPU. A voila, nejlepší hra všech dob je na světě...
Jestli je tohle hra roku, jak všichni nekriticky vřískají, pak jsme klesli do pěknejch sra*ček. Ne blbá hra to neni a opravdu mě mrzí, že jsem ji už dojel, jenom mě štve ten potenciál, kterej zůstal nevyužit...Chjo už aby vyšel Witcher EE..

Docela slušné post-apo RPGéčko, které je plné drobných bugů, jež více či méně kazí jinak velmi přijemné hraní. Například neustálé zasekávání o neviditelné překážky při jízdě autem mě skutečně dohánělo k šílenství. Pokud je mi známo, hra vyšla jenom v němčině a na to jsem si musel poměrně dlouho zvykat. Kupodivu asi po 10 hodinách hraní mi to sprechtění přestalo vadit a nakonec se mi i docela zalíbilo. Byl to pak šok přejít zase k anglicky nadabovaným hrám:)

Dle mého názoru nejlepší a nejkomplexnější turnbased strategie jaká kdy vznikla. Osobně jsem nad jejím hraním strávil stovky hodin a zdaleka jsem se nepřiblížil k dohrání všech scénářů, které hra obsahuje. O dalších stovkách map stažitelných z netu ani nemluvě.

Tohle je nejlepší hra, jaká kdy vznikla. Prostě je! Nejradši bych si ji hned z fleku prošel znova, bohužel jsem to už udělal tolikrát, že ji znám nazpaměť, takže budu muset ještě chvíli počkat, abych ji zase trošku pozapomněl:) Věčná škoda, že BI nikdy nevydaly další díly, protože Bethsedě moc nevěřím... Jsem opravdu rád, že jsem se k Falloutům dostal jen relativně krátce (plná hra v Levelu) po vydání, protože dneska by mě třeba odradila vizuální stránka a já bych byl ochuzen o nejlepší herní zážitek, jakého se člověku může dostat.

Pro mě osobně příjemné překvapení, protože vyhypovaný hry mě automaticky odrazují. Každopádně považuji Crysis za hru, která stojí (prozatím) na vrcholu vývojového řetězce žánru FPS. A určitě to není jen kvuli vizuální stránce.

Hrál jsem sice pozdější verzi na enginu x-wing vs. tie fighter, nemyslím ale, že by se tyhle verze nějak zásadně lišily. Každopádně TF je pro mě králem žánru akčních vesmírných simulátorů. Nikdy nezapomenu na tu úchvatnou atmosféru, parádní muziku, vynikající grafiku, příběh..navíc možnost hrát za ty zlé! Stejně tak nezapomenu na 20x opakované mise jen proto, abych našel věechny skryté úkoly a postoupil tak na vyšší příčku mezi císařovými věrnými. Věčná škoda, že tahle klasika nešlape na nových mašinách...