Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Warhammer 40,000: Dawn of War II

Warhammer 40K: Dawn of War 2

19.02.2009
77
92 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Druhý díl dynamické strategie ze světa Warhammer (Dawn of War) se definitivně odklání od klasických prvků žánru RTS. Budovatelská část, která byla už v prvním díle notně zjednodušena, byla odsunuta do pozadí a hra se výhradně věnuje bitvám a zároveň klade značný důraz na RPG prvky.

V hlavní nelineární kampani za mariňáky, kteří vyrážejí na své mise z mateřské lodi, je hlavním cílem dobýt domovské planety od Orků, Eldarů a Tyranidů. Po celou kampaň je k dispozici šest skupin jednotek, jejichž složení a výbava závisí pouze na hráči. Jednotky v průběhu hry postupují na vyšší úroveň, získávají nové schopnosti a každou jednotku lze také zvlášť vybavit brněním nebo zbraněmi. Důležitou jednotkou je komandér, který může zvrátit průběh bitvy, jelikož disponuje speciálními schopnostmi a výbavou.

Velmi významným aspektem při bitvách je deformovatelný terén, který nabízí ve spojení s různými typy prostředí (města, džungle, pouště) nevšední taktické možnosti. Jednotky se například kryjí v kráterech vyhloubených výbuchy, ničí soustavnou palbou či dobře hozeným granátem nepřátelské krytí nebo si vytvoří průchod tam, kde dříve stála zeď.

Další herní nabídku tvoří skirmish, který se dělí na dva módy - 1vs1 a 3vs3. Narozdíl od hlavní kampaně jsou hratelné i další rasy. Samozřejmostí je jak offline hra proti počítači, tak i hra po internetu proti živým protivníkům. S online hrou souvisí další zajímavá herní možnost, a to kooperativní procházení hlavní kampaně.


Poslední diskuzní příspěvek

nexusmods - Emperor's Fury - pôvodne som chcel tento mód iba vyskúšať, kým hry odinštalujem, ale teraz to vyzerá, že si ich prejdem ešte raz, lebo to je Armagedon ))

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 70
Druhý díl Warhammer 40k není vůbec špatná hra. Ale protože nosí přívlastek Dawn of War, musí dle mého názoru aspoň trochu zklamat každého, komu se první díl i se třemi datadisky líbil.

Příběh ve hrách Warhammer se nikdy netočil kolem kdejakých epických příběhů s nečekaným rozuzlením a filozofickými závěry. Dawn of War II není výjimkou. Napsané to možná vyzní špatně, ale v praxi je to jednoznačná výhra. Jelikož v univerzu Warhammeru zuří válka kdoví kolik stovek let, je logické, že se příběh kolem války bude točit. A přestože neoplývá originalitou, je tak sympaticky podaný, že jej považuji za jeden z největších kladů této hry. Prostě pořádná válečná story okořeněná až absurdní vírou Space Marines v jejich císaře.

Graficky je hra také velice povedená. Každá mapa je krásně propracovaná, plná překážek, za které se mohou vojáci krýt...vlastně bych řekl, že ty mapy jsou plné života. Je vidět, že tvůrci si dali hodně záležet. Samozřejmě nemohu nezmínit fascinující design budov (naprosto perfektní styl, kterému jsem se rozhodl říkat "gotické sci-fi"), vojáků, tanků, robotů (cenu za nejdrsnějšího mecha pod sluncem vyhrává Dreadnought), lodí a vůbec všeho. Za to ale nemohu připisovat kredit tvůrcům hry, takže je prostě chválím za věrohodné zpracování předloh.

Zvuková stránka je bezchybná a krásně doplňuje atmosféru. Zaujaly mě detaily jako třeba to, že když se hlásí voják nacházející se mimo zorné pole hráčovy obrazovky, zní jeho hlas z vysílačky; nebo třeba útočné pokřiky, které se mění podle toho, kdo je zrovna cílem.

Teď v rychlosti vychválím různé části hry: vyzbrojování jednotek jsem si užíval; jednotky měly skutečně užitečné schopnosti; líbilo se mi, že vojáci automaticky hledají krytí; naprosto miluji efektní zakončovací pohyby; byl dobrý nápad zakomponovat do kampaně obranné mise; líbil se mi zpravodaj, který informoval o situaci daného dne. A to je asi všechno. Teď se dostanu ke stinným stránkám hry.

V zásadně jsou tu dva největší problémy. Prvním z nich je totální odklon od prvního dílu. Kdybych předchozí díl nehrál, stěžovat si nebudu. Já ho ale hrál, a tak mě dost pobouřilo, že nyní budu řídit jen několik skupin vojáků a tam to končí. Druhým, a to asi největším problémem, je nechutná repetetivnost všech misí. I když jsou mapy krásně vymodelované, po čase začnou hrozně štvát, protože je člověk hraje kvůli obranným misím třeba desetkrát. A tak je to se vším. Ve hře je přítomno několik druhů misí, které se prachsprostě opakují, jen mají maličko odlišný cíl. Kdyby takových případů bylo méně, nekazilo by to tolik dojem ze hry. Jelikož je jimi ale celá kampaň protkaná, je to něco, co nemohu přehlédnout. Potom je tu absence ukládacích pozic při boji, kvůli čemuž jsem několikrát hru znechuceně vypnul, jelikož mi nepřítel po 40 minutách nakopal kolesa a já to musel celé procházet znovu.

Dawn of War II je tedy dle mého názoru dobrá taktická hra s nenáročným příběhem, zábavnými RPG prvky a efektními souboji. Všechno dobré ale vyvažuje přílišnou repetetivností; fanoušci původní hry si postesknou nad absencí jakékoliv základny a mně podobní strategičtí antitalenti si postesknou nad nepřítomností ukládání pozice.

Pro: Klasický válečný příběh, grafika, RPG prvky, skvěle vygradované finále

Proti: Opakující se mise (!), odklon od klasické strategie, absence možnosti uložení pozice

+16
  • PC 70
O světě Warhammeru jsem dosavad věděl pouze to, že existuje a vychází z nějaký deskový hry. Byl jsem tedy připraven na to, že naskočením do druhého dílu, ještě navíc W40K odnože, to příběhově nemusím pobrat a spousta věcí mi unikne. Neunikla... Po slibném intru totiž toho již moc zajímavého nenásleduje a zhruba od půlky hry jsem to prostě přestal vnímat úplně, jen mě rozčilovaly rádoby filozofující kecy bezcitného Avituse, naivního Thaddeuse, pesimistického Cyruse a smířlivého Tarkuse, které jsem jako nezúčastněný velitel byl nucen sledovat v pasážích mezi misemi. Aspoň že Dreadnought toho moc nenamluvil. Je to trochu škoda i ve strategiích se dá vystavět slušné příběhové pozadí, ale dobře, budeme dělat, že kvůli tomu tady nejsme.

To co většinu hráčů zajímá je hratelnost a jako jo, musím uznat, že se to po většinu času hraje dobře. Jen se mi po celou dobu hry na mysl vkrádala otázka, jaký žánr hry to vlastně hraji? Nebudu tvrdit, že to strategie není, ale jak akční tak RPG složka je zde velmi výrazná a naopak některé řekněme typické prvky strategií jsou zde dost potlačeny. To není ani tak kritika jako spíš konstatování faktu. Stavění základny tu žádné není, zdroje tu jsou jen v podobě bonusy přidávajících strategických staveb, které v průběhu boje zabíráte. Nějaký jejich management a rozhodování o prioritách zde neexistuje, pokud nepočítáme rozhodování o tom, kterou stavbu budeme bránit při obranných misích. Pak je zde ještě jakási globální statistika v podobě Tyranidského zamoření planet, která je ale zhola k ničemu. Pokud to tedy nebudete hrát jako bartas (viz jeho komentář), pak se celá hra dostává na vyšší úroveň. ;-)

Nějaké výraznější promýšlení a naučení taktiky boje si vyžaduje asi skutečně jen ta nejvyšší úroveň obtížnosti. Hrál jsem druhou nejvyšší (Captain) a sice netvrdím, že by vůbec nebylo potřeba vědět, na co je které družstvo dobré, ale víceméně jsem si skoro na všechno vystačil s jednou dokola opakující se taktikou. Problémy mi dělaly hlavně ze začátku obranné mise, ale po pár základních radách ( děkuji Jackovi Darkovi) a hlavně po získání Dreadnoughta jsem i zde získal značnou rutinu. Jinak relativně dost času jsem strávil hrou s výbavičkou důstojníků, to je celkem fajn, akorát mi tu chyběly nějaké funkce usnadňující práci s inventářem, alespoň seřazení výbavy podle úrovně by se hodilo. Mimochodem, proč se nepotřebná výbava odevzdává do "knihovny" mi není moc jasné, ale to možná souvisí s neznalostí příběhového pozadí.

Suma sumárum hra je to dobrá, pár desítek hodin jsem se u ní příjemně bavil, i když určitému stereotypu v závěru jsem se nevyhnul a sem tam mě otravovaly již výše zmíněné prkotiny.
+15
  • PC 90
SPACE MARINES "Žijící zbraně císařství" prostě žeru. Udatní válečníci, kteří se ničeho nebojí, protože oni jsou strach. Hustý. V této akční RTS budete mít na starost právě tyto zabijáky beze strachu, bez pochyb. V mysli mající jen slávu císaře, impéria a smrt v jeho službě. Svět Warhammeru je sice takovej klerofašismus, ale mě uchvacuje. Líbí se mi síla spacemarines, jejich přímost a hromady mrtvol u jejich nohou. "Objeví-li se nepřítel, běžte!! - směrem k němu."

Minulé Warhammery Dawn of war byli přesně o tom, o zástupech nepřátel, o téměř permanentním boji, bitevní vřavě, krvi a odhodlání. V tomto dílu tomu není jinak, ba co víc na tento aspekt je kladen ještě větší důraz, protože nemáte na starost budovy základny, ale opravdu jen taktiku samotného boje.

Ten kdo DOWII bere jen jako přímočarou klikačku bez strategického prvku, ji bezpochyby hrál na nižší obtížnosti než primarch. Poté si dokážu představit znechucení takového stratéga, který se jistě těšil na nějaké taktizovaní a místo toho se mu dostalo jen "akce bez nutnosti přemýšlet", protože jeho vesmírní mariňáci byli jak vlci v ovčím stádu. To opravdu není velká zábava.

DOWII je další z her, kde jiná obtížnost vyvolá pocit, jako byste hráli hru jinou. Respektive odhalí mechanismy, které jsou na nižší obtížnost přehlédnutelné nebo nedůležité. Vyšší obtížnost způsobí nejen, že to bude tužší, ale donutí vás hrát jinak. Budete sakra přemýšlet jaké vybavení dát tomu kterému mariňákovi, jaké vlastnosti navýšit jednotlivcům, aby jako celek byli nejefektivnější. Zdali na tuto misi poslat stejné družstvo, jako na minulou nebo ho trochu pozměnit posilami, které čekají na výsadek z Armagedonu, vaší mateřské lodi na orbitu planety.

Samotné mise jsou opravdu řežba, zabírání strategických cílů, využití: (zničitelného) terénu ke krytí, vybavení, granátů, náloží, bomb, přehradné palby, zapálení oblasti, obranných štítů, jetpacků, teleportů, orbitálního bombardování atd., i pastva pro oko.

Hutnou atmosféru apokalyptické války nastartovalo již úvodní video, které považuji za jedno z nejlepších, co jsem kdy viděl. Pěkně zpracované jsou i další kraťounké animace během hry. Tento nádech udržuje také HUDBA, jež je opravdu skvostná, silná, veliká, naléhavá a k rubání nepřátel ve jménu vyšší moci velice vhodně zvolená. Když na mě během misí působila, měl jsem opravdu pocit, jako by za mnou stála neochvějná síla a moc císaře, který nedopustí, aby jeho "zbraně" padly.

Drsné hlášky vašich svěřenců vás utužují v odhodlání: "Kupředu zpátky ni krok". Padnete-li, tzn., všichni z vašeho družstva nejsou schopni dalšího boje, přichází nouzové vyzvednutí z Armagedonu a vy přicházíte o cenný den. I když vlastně nemůžete zemřít (těžko zabít vesmírného mariňáka:)) ztrácíte tak drahocenný čas, během něhož roste zamoření vašich třech světů "vetřelci". Dosáhne-li určité úrovně, je konec. Vaše kapitula přestane existovat. Hra nejde ukládat, proto vám zbývá jediné, v nastávající misi se opravdu snažit, provést ji "bezchybně" a vysloužit si tak další výsadky za den. Získat tak čas a napravit vaše neomluvitelné selhání. Hra vás tak nutí hrát co nejlépe - více výsadků = více splněných misí, zkušeností, vybavení. Nemožnost ukládání podle vaší libosti udržuje správný druh napětí.

Nyní důležitý spoiler k předchozímu odstavci. Kdo nehrál nečíst! Možná to s tím snažením, hrát co nejlépe, nebude tak horké. Zrovna testuju (nově rozehráno), zda je možné kampaň zcela prohrát. Kazím, co se dá, všechny tři planety zamořeny na maximum a stále nový a nový výsadek... . Jestli kampaň nejde úplně pokazit, jak se zdá, je to jednoznačně mínus a vědět to předem, hra mě tak nebaví.

Vychytaná je i změna průvodní obrazovky podle vašeho postupu kampaní - pohled na tři planety, které bráníte.

DOWII je atmosféricky hutnou akčně-taktickou RTS….

PS:na nižší obtížnost je hra o NIČEM! Hru skoro nemůžete pokazit.
příklad: Během obranné mise, kterou jsem chtěl schválně prohrát (viz. spoiler), jsem si odešel udělat sváču. Vrátím se, a mise splněna!!!! No tak co to je???

Pro: warhammer, hudba, atmosféra, grafika, jednotky, upgrade jednotek, animace

Proti: snad jen - viz. muj spoiler

+12
  • PC 100
Kdo by od Dawn of War II čekal pokračování původní hry, tak ten bude asi docela překvapen. Druhý díl totiž upustil od zaběhnutého systému a jakoby rozjížděl zcela novou sérii. Tentokrát totiž nestavíte žádnou základnu a nemáte k dispozici vozidla. Jste odkázáni na šest jednotek, z nichž jedna je hlavní hrdina, druhá je jeden borec v těžkém brnění a čtyři klasické jednotky. Ale ani těchto pouhých šest jednotek si nemůžete vzít do hry ve stejnou chvíli, do každé mise si totiž můžete vzít maximálně čtyři jednotky.

DoW2 tentokrát vsází na RPG prvky. Každá jednotka získává zkušenosti, z nepřátel padají zbraně, brnění a různé další pomůcky a schopnosti. Všechno je tu tak nějak známé a povědomé, ale zároveň také zcela nové a svěží. Abych pravdu řekl, absence stavění základny mi vůbec nevadila. V mých vzpomínkách byl Warhammer stejně vždycky hlavně o tom boji. Tvorba základny byla jen nutným „zlem“. V téhle hře je všechno takové přímočaré, surové, brutální a krvavé. Přesně takové, jaké to máme všichni rádi :-)

Po grafické stránce hra vypadá jedním slovem SKVĚLE a dokonce i mě s už skoro dva roky starým počítačem hra nastavila v optimální konfiguraci většinu položek na high. S množstvím grafických efektů a výbuchů se celý mumraj občas stává trochu nepřehledným, ale po pár hrách si na to člověk zvykne a vůbec mu to nevadí.

Takže abych to shrnul, druhý díl je důstojným nástupcem jedničky a jejich datadisků, je sice hratelnostně úplně někde jinde, ale zároveň je to starý dobrý Warhammer. Jako někdo, koho první díl hodně bavil, můžu říct, že pokud se vám tento líbil, bude se vám líbit i jeho nástupce.

Závěrem ještě jedna informace na okraj. Tento komentář mi smrděl na disku víc jak dva roky, od 18. srpna 2009, až dnes jsem jej náhodou našel v dokumentech, takže ho berte s nadhledem, je "trochu" out dated. Od té doby vyšly na hru dva datadisky, Chaos Rising a Retribution. Hra se rozrostla o multiplayerový mód Last Stand a momentálně je kompletní pack na Steamu za 13,58€ (cca Kč 350,-), což je výborný poměr cena/výkon.
+12 +13 −1
  • PC 75
Tak nějak nevim… ne, že bych se po drtivou většinu času nebavil, ale prostě nedokážu překousnout ten posun od slušně propracované RTS (první DOW) k jednoduché, povrchní a neváhám říct tupé hříčce pro casual hráče (nic proti nim…). Kdyby to neznělo tak nabubřele, řekl bych, že mě tahle hra opravdu urážela neustálým voděním za ručičku (všudypřítomné šipky kam mám jít, odkud zaútočí nepřítel apod.) a neskutečnou snadností (vaši mariňáci vydrží zhruba 10x větší poškození než nepřátelé). A přitom to vypadlo dost nadějně: „vypustíme strategický element (stavění základny) a přeneseme důraz na taktiku a péči o družstva a jejich velitele“. Problém je, že jakákoliv taktika přímo na bojišti se nemilosrdně smrskává na označení všech jednotek a procházení mapou směrem k cílům mise za postupné likvidace zcela pasivních formací nepřítele, tupě čekajících až se k nim teda přiblížíte na dostřel. Ano člověk se může pustit do pečlivého taktizování, využívání krytů, domů, schopností a zbraní, ale proč by to dělal, když výsledek bude naprosto stejný jako při zcela přímočarém postupu? Navíc jakékoliv ztráty jsou promptně nahrazeny posilami z orbitu. No, a pokud jde o management armády tak, kdo čeká něco propracovanějšího, bude těžce zklamán. Družstev je všehovšudy 6 (v poli můžete mít najednou 4), výbavu lze dávat jen velitelům a její (ne)rozmanitost je dost žalostná. Tedy pokud jste doufali ve správu vojáků ala X-com, tak zapomeňte. Skutečnost, že jde o oddychový casual rychlík dokládá zejména podoba misí, které zpravidla zaberou mezi 10-30 minutami a jsou nelidsky lineární (a kupodivu bez možnosti savu). Na jejich konci pak většinou čeká boss, který má nějakých 150 000 hitpointů a přesto je většinou dětsky snadné ho oddělat.

Na druhou stranu ale hře velmi sluší nový vizuální kabátek stejně jako propracovaná fyzika (terminátor probíhající při zteči zdmi je vážně k sežrání), hudební doprovod určitě neurazí stejně jako kvalitní ozvučení. Atmosféra WH je podána podle mě slušně, příběh nejspíš neohromí originalitou, ale za funkční bych jej označil bez váhání, charaktery velitelů ujdou, byť trochu smrdí klišé. Potěšily mě i minimalistické animace před misemi nesoucí se ve stylu kreseb z Codexů stolního WH. Rovněž bych pochválil odladěnnost hry, protože mi běhala na průměrném stroji na maximálních nastaveních a nespadla ani jednou. Jak už sem napsal výše, hru prostě nejde šmahem odsoudit, protože jsem se vážně slušně bavil, jen jsem musel vypnout mozek a přehoupnout se přes skutečnost, že mě hra považuje za blbce.

Nemůžu si pomoct, ale tenhle titul mi neskutečně připomíná, jak se RPG žánr změnil příchodem Diabla s jeho přímočarostí, bezmyšlenkovostí, zběsilým tempem a naprostým důrazem na akci. DOWII je takovým Diablem RTS, kdoví třeba bude zakladatelem nového subžánru akčních realtime strategií, které vytlačí ty „nudné“ a „zdlouhavé“ stavěcí strategie. Já upřímně doufám, že se tak nestane a že příštím titulem téhle série bude plnohodnotná strategie po vzoru Dark Crusade. A když už to holt musí bejt bez toho nešťastnýho stavění, tak ať jsou kurvafix ostatní aspekty náležitě propracovaný!
+11 +13 −2