Tak nějak nevim… ne, že bych se po drtivou většinu času nebavil, ale prostě nedokážu překousnout ten posun od slušně propracované RTS (první DOW) k jednoduché, povrchní a neváhám říct tupé hříčce pro casual hráče (nic proti nim…). Kdyby to neznělo tak nabubřele, řekl bych, že mě tahle hra opravdu urážela neustálým voděním za ručičku (všudypřítomné šipky kam mám jít, odkud zaútočí nepřítel apod.) a neskutečnou snadností (vaši mariňáci vydrží zhruba 10x větší poškození než nepřátelé). A přitom to vypadlo dost nadějně: „vypustíme strategický element (stavění základny) a přeneseme důraz na taktiku a péči o družstva a jejich velitele“. Problém je, že jakákoliv taktika přímo na bojišti se nemilosrdně smrskává na označení všech jednotek a procházení mapou směrem k cílům mise za postupné likvidace zcela pasivních formací nepřítele, tupě čekajících až se k nim teda přiblížíte na dostřel. Ano člověk se může pustit do pečlivého taktizování, využívání krytů, domů, schopností a zbraní, ale proč by to dělal, když výsledek bude naprosto stejný jako při zcela přímočarém postupu? Navíc jakékoliv ztráty jsou promptně nahrazeny posilami z orbitu. No, a pokud jde o management armády tak, kdo čeká něco propracovanějšího, bude těžce zklamán. Družstev je všehovšudy 6 (v poli můžete mít najednou 4), výbavu lze dávat jen velitelům a její (ne)rozmanitost je dost žalostná. Tedy pokud jste doufali ve správu vojáků ala X-com, tak zapomeňte. Skutečnost, že jde o oddychový casual rychlík dokládá zejména podoba misí, které zpravidla zaberou mezi 10-30 minutami a jsou nelidsky lineární (a kupodivu bez možnosti savu). Na jejich konci pak většinou čeká boss, který má nějakých 150 000 hitpointů a přesto je většinou dětsky snadné ho oddělat.

Na druhou stranu ale hře velmi sluší nový vizuální kabátek stejně jako propracovaná fyzika (terminátor probíhající při zteči zdmi je vážně k sežrání), hudební doprovod určitě neurazí stejně jako kvalitní ozvučení. Atmosféra WH je podána podle mě slušně, příběh nejspíš neohromí originalitou, ale za funkční bych jej označil bez váhání, charaktery velitelů ujdou, byť trochu smrdí klišé. Potěšily mě i minimalistické animace před misemi nesoucí se ve stylu kreseb z Codexů stolního WH. Rovněž bych pochválil odladěnnost hry, protože mi běhala na průměrném stroji na maximálních nastaveních a nespadla ani jednou. Jak už sem napsal výše, hru prostě nejde šmahem odsoudit, protože jsem se vážně slušně bavil, jen jsem musel vypnout mozek a přehoupnout se přes skutečnost, že mě hra považuje za blbce.

Nemůžu si pomoct, ale tenhle titul mi neskutečně připomíná, jak se RPG žánr změnil příchodem Diabla s jeho přímočarostí, bezmyšlenkovostí, zběsilým tempem a naprostým důrazem na akci. DOWII je takovým Diablem RTS, kdoví třeba bude zakladatelem nového subžánru akčních realtime strategií, které vytlačí ty „nudné“ a „zdlouhavé“ stavěcí strategie. Já upřímně doufám, že se tak nestane a že příštím titulem téhle série bude plnohodnotná strategie po vzoru Dark Crusade. A když už to holt musí bejt bez toho nešťastnýho stavění, tak ať jsou kurvafix ostatní aspekty náležitě propracovaný!