Star Wars: The Force Unleashed

"Long time ago in a galaxy far far away... in a parallel universe..."

V rámci Star Wars maratonu, který si dopřávám poslední týdny, jsem se rozhodl okusit ne moc dobře hodnocený Force Unleashed a investoval do něj trochu větší peníz, než je u mne u těchto rozpačitě hodnocených her zvykem. Žánr akční rubačky mi totiž ke Star Wars tématice opravdu sedí a měl jsem strašnou chuť okusit boj se světelným mečem.

Po prvním spuštění mě uvítala klasická Star Wars znělka s velkým žlutým nápisem na obrazovce a úvodním plovoucím textem, takže jsem se v mžiku cítil jako doma. Po několika příjemně vypadajícím předrenderovaných animačkách jsem si pomlaskával, že tohle bude určitě něco pro mě. Nakousnutý příběh hezky doplňoval filmovou ságu a navíc je na něj ze začátku kladen docela veliký důraz, což jsem tak úplně nečekal. A i po dohrání hry ho hodnotím pozitivně, u hry mě udržel, byť působí hodně jako fanfikce. Je dost přitažený za vlasy a v rámci zachování cool hratelnosti dělá mnohé postavy mnohem mocnější, než ve skutečnosti jsou. Nehledě na jisté logické nesrovnalosti, které ale nemá cenu rozebírat, jinak bych hru musel neskutečně zhejtovat. Ústřední postava je neporazitelný terminátor, který za pomocí Síly kosí vše, co mu přijde do cesty. Jestli Anakin měl být onen Vyvolený, kterého předpovědělo Jedijské proroctví, tak sakra nevím, kolik midi-chlorianů má v sobě hlavní postava. Schválně říkám za pomocí Síly, protože zejména ta je těžce OP a občas ani nemělo smysl používat o několik tříd slabší světelné meče. Může asi za to i fakt, že jsem se za celou hru pořádně nenaučil používat složitější komba. U těchto her mi to totiž dělá určitý problém - pokud mě to nich hra nenutí, jsem línej se je učit.

Ze začátku je rubání tupých Stormtrooperů neskutečná bžunda. Na Starkillera chodí po desítkách a ten je sejme jedním mávnutím ruky (přičemž druhou rukou se šťourá třeba... v nose). Zábava je to především díky proslulé a notně přehnané Havok fyzice, kdy postavičky létají vzduchem jako hadrové panenky. Paradoxně mě tedy bavila více první polovina hry, kde jsou slabí nepřátelé. Jakmile se na scénu dostávají silnější jedinci, kteří jsou odolní proti základním schopnostem, už jsem se začal docela výrazně nudit. I při své relativní krátkosti je hra totiž docela stereotypní, což umocňuje mizerný level design prostý jakýchkoli wow momentů a v druhé polovině i návraty do již navštívených lokací a určitá recyklace obsahu.

Po technické stránce je hra taktéž rozporuplná. Grafika sama o sobě není nejhorší, ale trpí otravným doskakováním textur v blízkosti hráče, občasnými grafickými glitchy a hlavně mě otrávil FPS lock, který lze naštěstí obejít za pomocí upraveného .exe souboru, byť za cenu dalších drobných bugů, které ještě navíc přibudou k už ne tak zcela odladěné hře.

Trochu mě mrzelo, že tvůrci hráče neustále ženou do opakujících se chodeb. Sem tam se ukáže nějaká světlá chvilka a luxusně vypadající lokace, ale místo aby se hráč mohl vrhnout do víru velké bitvy, tvůrci ho nakloní směrem, který vede mimo ni. Nejvíc mě to asi nakrklo v doplňkové misi z Ultimate Sith Edition, která pojednává o bitvě o planetu Hoth, známou z filmové ságy a místo abych se pustil do bitvy na širé pláni, hra mě nahnala do podzemí, kde jsem prošel jednu chodbu, druhou chodbu a když jsem čistil cca pátou, opět stejně vypadající chodbu, hru jsem musel otráveně vypnout. Až tak mě to zamrzelo.

Pokud to tedy shrnu. I přes určité nedostatky zejména technického rázu je Force Unleashed příjemná rubačka, která však postupem času omrzí a je třeba její hraní prokládám i něčím jiným. V samotném základu ale není vůbec špatná. Stačilo by nadesignovat atraktivnější mise a nebál bych se hru nahnat do zelených čísel. Takhle je to jen mírný nadprůměr a pro hráče, který není fandou SW ságy spíše průměr a tomu bych doporučil poohlédnout se po něčem jiném.