"They can take you back Johnny,
they´ll give you a second chance, and they´ll let you relieve your life.
All the way.. from the beginning...
Change one thing, fulfill one wish,
you know what you´d wish for, don´t you?
But just remember...
It will be the last thing you ever do."

Ptáte se sami, co by se stalo, kdyby jste onu osobu nepotkali ve svém životě? Co kdyby vaše cesta byla úplně jiná? Co když na smrtelné posteli budete chtít změnit jednu věc ve svém životě, ale čas se přece vrátit nedá... nebo snad ano?

Interaktivní adventura To the Moon, která má srdce a duši. V roli Dr. Evy Rosalene a Dr. Neila Wattse se vydáte ke svému dalšímu pacientovi Johnnymu, který žije na osamoceném místě v blízkosti majáku a žádá své poslední přání. A vy jej můžete splnit.

Nejenom nápad hry je zajímavý, ale stejně tak postavy a jejich příběhy, komunikace, řešení jak se vracet v čase aj. Interaktivní příběh vás nechá lehce plout hrou, která příjemně odsýpá a vás vždy překvapí, jak odkazy a drobnosti ve hře jsou navzájem propojeny.
Vzhled hry je v typickém jrpg stylu, který já mám ráda, hudba je také solidní a podkresluje celkový nádech hry, který je melancholický, dojemný a i veselý. Hrací doba je cca 5 hodin, což mi přišlo naprosto dostačující.

Mě tato hra oslovila. Po dohrání hry a následném shlídnutí traileru jsem opět měla příjemný pocit, který me doprovázel celou hrou, pocit, že charaktery a příběh ke mě promluvily a zanechaly ve mě pozitivní pocity. Tato hra není pro každého, stejně jako např. Dear Esther - někdo se může u této hry nudit, jiný bude plesat. Pokud jste ale připraveni nahlédnout do životního příběhu muže a sledovat, kam vás jeho minulost i budoucnost zavede, tak směle tuto hru zkuste.

( Můžete si zkusit hodinovou free verzi zde odkaz )

The Walking Dead - Episode 2: Starved for Help mě bavila takřka od začátku do konce (2 - 2,5 hodiny hraní). Druhá episoda je zajímavější, napínavější a dramatičtější než její předchůdce.
Nicméně mám stále problém s tím, že WD byl prezentován, jako horror adventura a po té ve hře není ani stopa (chtěla jsem si to ověřit na Telltale stránkách, ale jsou 45 minut mimo provoz). Ve hře se neobjevuje ani jedna hádanka. Jediné co se vyžaduje od hráče je, že bude držet klávesu W, častější klikání na myši a občasné stisknutí Q a E. Někomu to může přijít jako plus, někomu ne, ale já bych rozhodně uvítala víc akce od hráče.
Problém jsem měla i grafický, při 50% rozhovorech se postavy podivně trhali, nebo přinejmenším na začátku konverzace se postava podivně sekla. Také kamera občas zazlobila a to mě vyrušovalo z dobrého požitku z napínavého příbehu ( např. Ke konci episody jdete k autu se zásobami jídla a když se s Leem zastavíte, nohy mu levitují ve vzduchu. Taky mě už nervovalo jít od jednoho konce zahrady do druhého bez možnosti běhu.
Jak taky uvedl už Garret, zarazili mě občas nelogické dějové zvraty ( např. proč nikdo nehledal Marka - viz.Garret- nebo: je scéna, kdy zjistíte, že všichni jedí lidské maso, tak se Mark doplazí do kuchyně - čili spodní patro. A o nějakou chvíli později ho v další scéně, již v kůži zombie, vidíte v horním patře natahovat ruce. Nemyslím si, že by beznohá zombie rejdila nohoru a dolů, jak by se jí zlíbilo Prostě scény, které vás zarazí a opět vás to trochu vyhodí z příjemného hraní.
Nicméně co je na jedničku je příběh, voice acting (dabing), hudba, atmosféra a psychologie postav. Také se mi líbí grafika/styl komix.
I když stále nemohu Telltale odpustit, že na tak slibné hře nepracovali víc ( a že nevydávají episody, jak slíbili :), tak se mi tato episoda docela líbila a jsem zvědavá, co přinese třetí díl: Long road

Další díl duchařské adventury v sérii The Blackwell. Tentokrát si oblečete kabátek tety Lauren a s duchem Joyem po boku se vydáváte hledat ztracené duše a snažíte se jim ukázat cestu na onen svět.
Nevím čím to je, ale vizuálně se mi tento díl líbil méně, nedokážu ani vysvětlit proč, možná lokace pro mě nebyly tak "atraktivní" (Laurenin pokoj ap.), také kvalita zvuku u dabingu mi přišel o něco horší než u prvního dílu. Dále se mi u prvního dílu více zamlouvalo řešení poznámek v diáři, kdy jste měli například několik položek a mohli jste je mezi sebou kombinovat a tak vám vznikaly nové poznámky, které jste mohli použít při vyšetřovaní.
Nicméně se jedná o indie hru a proto uvedené věci nejsou pro mě žádné mínus, jen takové připomínky...
I přes tyto mé drobnosti je to opět skvělá jednohubka adventura (doba hratelnosti 2-3 hodiny), s pěknou zápletkou a rozuzlením. Také je sympatické to, že v druhém díle máte odkazy na věci budoucí, čili na neteř Rose, také se více dozvídáte o věcech, které jste řešili v prvném díle a tak se vám díly začínají proplétat a celkově to utváří moc pěknou atmosféru a blízkost/familiárnost k charakterům.
Opět smekám a těším se na další díl.

Nadprůměrná atmosférická adventura, která mě očarovala. V roli samotářské žurnalistky Rosy a jejího náhlého pomocníka Joeyho, který je duchem, začnete pomáhat ostatním ztraceným duším, kteří jsou ještě z určitých důvodů v "našem" světě, aby se dostali do míst, kam patří.
Adventura není nikterak dlouhá, doba hratelnosti je cca 3 hodiny, nicméně atmosféra, charaktery, provedení adventury a hudba vám to poměrně slušně vynahradí. A také milé překvapení je, že příběh má dvě různá zakončení.
Wadjet Eye Games si mě získala a už teď se těším na další případ osvobození duší.

Dámy a pánové, představuji vám jednu z mích nejoblíbenějších her všech dob a také mé snad první dohrané RPG - legendární Final Fantasy VII ! ^.^ . No a teď si zase můžete pustit jinou pecku, na čtení kometnáře ^.^/. Tak. Muhaha!

A o čem ona hra je? V kůži mlčenlivého, trochu popudlivého Clouda stojíte bok po boku s členy rebelské skupiny Avalanche bojující proti organizaci Shinra e.p.c., která vysává z Gaiy, matičky zemi, tzv. Mako energii, která je v podstatě krví a duší země.

Příběh je naprosto skvělý. I v dnešní době najdete těžko takto kvalitní příběh. Podání všech postav, jejich psychologie a rozvinutí (i záporáků) je nevídané. Celkově je ve hře 9 hlavních postav, které můžete mít v týmu (max. 3 charaktery) a u všech máte možnost zjistit jejich historii, jejich radosti, starosti a sny. Zajímavé je i to, že zjistíte i spoustu věcí i o vašich nepřátelích, jejich příběh, jací jsou a i oni si získají vaše sympatie. Rozuzlení a zvraty ve hře vás udrží stále v pozoru a budete chtít vědět, co se dále ještě stane. Ani jeden charakter v celé hře mi nebyl ukradený...

A nyní grafická stránka hry... Samotný vzhled postav v dialogovém "stavu" není nijak líbivý, nicméně pozadí hry to vynahradí a dále musíme brát zřetel na to, že to byla první hra v sérii, co se předvedla v 3D kabátku na PS1. Souboje her jsou už na oko lahodnější. Mě se osobně tento styl a ztvárnění líbilo a nemám k němu výhrady...

Bojový systém nabízí velmi mnoho kombinací kouzel, posílení brnění a zbraní - toho dosáhnete používáním tzv. Matérií.

Celá hra má v sobě spostu miniher, detailů, co vám hru okoření, jako možnost chování Chocobů, které můžete pářit a získat tak lepší Chocoby (jako zeleného, černého, zlatého apod.) a s ním například vyhrávat v závodech či se s nimi dostanete na utajená místa na mapě. Samotná "honba" za získáním ultimátních zbraní pro vaše charaktery a používání Limitů postav mě ohromně bavila.

Hudba je naprosto úžasná a jedna z nejlepších OST, co jsem slyšela. Před panem Nobuo Uematsem klobouk dolů.

Hra opravdu toho dokáže nabídnout mnoho. Sice v této době už asi těžko někoho osloví, těžko říci, možná jsem zaujatý hráč, nicméně tahle hra je opravdu moje srdcovka a klady má nezměrné...

Z her, které jsou podle knižní čí filmové předlohy mi vztávají chlupy i tam, kde slunce nesvítí. Nicméně Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth je jedna z mála výjimek ...

Jako milovník knih H.P.Lovecrafta jsem se nadšeně, i když s obavami, pustila do hry cca v roce 2007-8. Ano, grafika není nic převratného, nicméně to je vykompenzováno hutnou a temnou atmosférou, zvukovou stránkou hry a v té době detaily, které jsem u jiných her neviděla - hlavní postava nám těžce oddechuje, když zažívá něco ne tak příjemného, má závratě, a jiné situace jako utěk před rybáři v hotelu, kdy se nábytkem snaží zatarasit dveře jsou naprosto skvělé. Jen intro, příjezd do města, seznámení s obyvateli je pekelně znepokojivé a já si chrochtala blahem, neboť podobné emoce ve mě vyvolávalo čtení knih H.P.Lovecrafta.

Jako mínus je snad jediná věc a to bug na konci hry, který mi tenkrát znemožnil hru dokončit.

Nicméně já byla spokojena a Call of Cthulhu je jedna z her, na které velmi ráda vzpomínám a také si ji znovu zahraju. Ano, mohla být lepší, ale i tak to byla velmi dobrá hra :)
Takže snad jen na konec: "...Dvakrát sto miliónů let uplynulo od té doby a Oni stále čekají, neboť není mrtvo, co věčně spí, dokud smrt i čas nezchvátí..."

Kdo si zahrál Dear Esther, tak se potom dělí na ty, který hru obdivují a ty, co ji odsuzují. Nic mezitím není možné, neboť ani hra samotná vám nedá prostor, aby jste k ní byli neutrální.

Buď vás hra pohltí a nabídne vám nevšední herní zážitek, kdy se vžijete do role postavy, která se objeví na opuštěném ostrově a za dialogu, co vám trochu objasňuje situaci, krásy a tajemství ostrova prozkoumává. A nebo bude pro vás bude hra naprosto nudná, chození bez možnosti běhu, pasivita hráče (hráč opravdu jen chodí a zkoumá ostrov) a krátká herní doba může být pro někoho velký problém a hru zavrhne. Upřímně to lidem v druhé kategorii nemám za zlé, neboť tahle hra opravdu není pro každého.

Nicméně pro mě hra byla krásný zážitek: dechberoucí lokace, grafika, zvuky, hudba, neuvěřitelná atmosféra a také osobité vzkazy, značky-schémata, náhle objevující se duchové, a konečné rozuzlení vás okouzlí a opravdu vás na chvíli odvede na tento podivný, osamělý ostrov. Já byla u této hry udivená, ohromená, trochu znepokojena a nakonec dojata.

I když mě osobně hra učarovala, tak si myslím, že cena není až tak vhodná vůči doby hratelnosti, která se pohybuje v rozmezí 2-3 hodiny a to je snad jediná problém, co jsem měla.

Kdo má zájem zavítat na tajúplný ostrov a prožít nevšední herní zážitek, stojící úplně na jiném pojetí hry, než co známe, tak mohu jen doporučit. Nemohu se dočkat, až Thechineseroom přijdou s dalším svým dílem.

The Walking Dead byl u mě s radostí očekávaný titul. The Telltalles patří mezi mé favoritní vývojáře, hlavně díky skvělé série Sam and Max. Nicméně se u Walking Dead Telltalles odhodlali vstoupit do trochu jiných vod a to hororové adventury.

Hra se především zaměřuje na příběh, postavy a vztahy mezi nimi. Dialogy fungují na stejném principu jako v Mass Effectu nebo Alpha protocolu, čili že máte několik možností odpovědí a zde to máte většinou i časově omezené. Grafika je ve stylu kresleného comicsu, což mě se líbilo. Příjemně mrazivá atmosféra prostupuje hrou, postavy jsou uvěřitelné a i v krátké první episodě se setkáte s dost zajímavými reakcemi postav podle toho, jak jste se chovali.

Vše výše uvedené je jedno velké plus. Teď k těm mínusům. Očekávala jsem o něco více adventurních prvků, konkrétně řečeno hádanek, či puzzlů. V této hře není snad ani jedna pořádná hádanka. Ano, musíte najít např. baterie do rádia, či usmrtit otravné zombie nějakým způsobem, aby jste neudělali rozruch, ale takových situací je v této episodě asi tak 3 a jsou až žalostně jednoduché. Což pro někoho může být plus, ale bohužel ne pro mě. Dále mě trochu rozčilovalo, že ve hře nemůžete přeskočit konverzaci, když to potřebujete, např. když jsem oslovila jednu postavu vícekrát a ona mi odpovídala stejně. Takže doba hratelnosti hry je, ano, cca 2,5 - 3 hodiny maximálně, ale 80% času jsou dialogy, 20% že jdete k postavám (aby jste s nimi mluvili:) a hledání baterek, klíčů ap.

Hudba je opravdu jen doprovod, ani jsem jí nějak výrazně neregistrovala. Ale to mi nevadilo, dle mě to zvyšovalo atmosféru situace, které postavy prožívají.

Pokud si rádi zahrajete hru, která stojí hlavně na dialozích, atmosféře a postav, tak určitě hru zkuste. Mě se první episoda líbila, i když bych si ji představovala trochu jinak a budu očekávat, co přinese další episoda.

"And now to see your love set free
You will need the witch's cabin key
Find the lady of the light gone mad with the night
That's how you reshape destiny"

Alan Wake hovoří jazykem starých her, kdy ještě příběh a atmosféra byla tou vůbec nejdůležitější složkou, s tím rozdílem, že tady je krásná i grafika... Prožíváte příběh spisovatele Alana Wakea, který je pomalu lapen v temném světě, loven stíny, temnotou a svými běsy. Všechny lokace jsou lahodné na oko a i na duši, atmosféra je na každém kroku pohlcující a mrazivá.

Hra oplývá výbornými nápady, již zmíněnými epizodamy, ukončené hudbou, ale také využití hudby/rádia v příběhu samotném je úžasné. Například si zapnete rádio, začne vám hrát píseň a do toho se zrodí nepřátele a vy za baladické hudby bojujete o život. Nebo když sedíte s Barrym v domu u farmy a hledáte klíč ve skladbě, či samotný koncert na farmě mi přišel naprosto výborný a úsměvný. Také to, že hra odkazuje na díla S. Kinga a zmiňuje i jiné spisovatele mi bylo sympatické a hrála mi tak na strunu. Safra, spoustu takových drobných i velkých scén, které k vám promluví...

Snad malé mínus je ovládání. Řešení bojů je pěkné, co se týká používání světla a zbraní, nicméně ovladatelnost je vcelku složitá. Hodněkrát jsem nedokázala uhnout nepřátelům a byla jsem umlácená, spadla jsem do jedné propasti 5x za sebou, nedokáza jsem včas zaměřit nepřátelé světlem ap., protože kamera a úhyby jsou trochu nešikovně řešeny. Nicméně je také možnost, že jen nejsem na takové ovládání zvyklá...

Na závěr bych hru opět chtěla jen vychválit. Remedy nám předkládá temný čarovný svět myšlenek, slov a stínů a povedlo se jim to naprosto skvěle. Tato hra využívající iluzí a mrazivých scén je opravdu malým klenotem v dnešní produkci, kdy se to hemží jen rychlokvaškamy spolehající na grafiku a násilí.

Nerozumím tomu, proč je hodnocení u téhle hry okolo 60%.
Za prvé: se jedná o karetní hru, takže nevím, co všichni očekávali, že v té hře najdou. Za druhé: už jenom hlášky mezi postavami jsou skvělé, grafika a prostředí jsou příjemné... Kdo si rád v klidu zahraje poker se šíleným Maxem, nebo s Heavym z TF a neočekává nic jiného než příjemnou karetní hru s vtipnými hláškami a narážkami, tak nemůže být zklamán.
Ve hře si můžete nastavit obtížnost hry, také jak často budou komunikovat postavy mezi sebou, což mi přijde dost klíčové, neboť hlášky opravdu hodně pozvedávají tuhle hru.
Jediná věc, co mohli vývojáři zkusit, je multiplayer.
Nicméně i tak se jedná o zábavnou, parádní a pohodovou karetní hru, za přijatelnou cenu a dle mě si nezaslouží tak malé hodnocení.

Nemohu si pomoci, ale tuhle hru prohlašuji opravdu za nejvíce děsivou, co jsem kdy hrála. Rozdíl mezi ostatními hororovými hrami je hlavně ten, že v Amnesii nemáte možnost nakopat děsivým protivníkům zadek, ale musíte se jen vyděšeně schovávat za barely, tedy ani nedutat a snažit se nezešílet. Ohromná atmosféra, která tahle indie hra poskytuje je fenomenalní. Fakt, že jediné co máte, je lampa vás moc neuklidňuje a pocit, že kolem vás vlastně furt něco/někdo je, i když není, je úžasné. Další fakt, že vaše nepřátele nemůžete nijak zranit a tedy ani zabít dává hrůze další rozměr. Téměř celá hra je bez krve, takže co tuto hru živí, je opravdu hlavně vaše představivost, podporovaná šílenými zvuky, pohyby na okraji zorného pole a skvělou atmosférou. Myslím, že se spousta jiných vývojářů mají od Frictional Games co učit.

Skvělá multiplayerová akce, která vám nedá spát. První díl dobrodružství se zombíky je poněkud pochmurnější a temnější než její následovník, ale na zábavnosti to určitě neubere.
L4D a L4D2 jsou skvělý v tom, že nezačnou nudit, multiplayer je opravdu zábavný, ať v režimu versus, kde proti sobě stojíte jako lidé vs zombíci a je jen na vás, na jakou stranu se přidáte, nebo v běžné kampani, kde se snažíte s partou dostat do bezpečného cíle.
Hra je skvělá, stejně jako nástupce L4D2, chytne a nepustí.

Pro mě snad jeden z nejlepších multiplayerů vůbec. Skvělá akce, vtipná komunikace a hlody mezi postavami , rozšířený arzenál zbraní a zombíků a tudíž i problémů. Můžete to hrát jako blázen, střílet a rozsekávat zombíky bezhlavě a jen si to užívat, nebo hrát online versus, kdy jste jedna skupina na straně přeživší a druhá skupina na straně speciálů zombíků a ztrpčujete si navzájem životy. Anebo to vzít už trochu takticky a s partou kamarádů si dát obtížnost expert a snažit se to hlavně přežít. Co se týká atmosféry hry, je hutná, pohlcující a oproti prvnímu dílu také o dost hůmornější. Mapy jsou osobité a každá má své kouzlo (U nějaké se budete brodit vodou a nadávat na ten šílený déšť, díky kterému nic neslyšíte, ani nevidíte. U druhé zahrajete zombíkům malý koncert a sami se skvěle pobavíte atd.) Hra je zábavná, akční, s povedeným prostředím a hudbou a hlavně s hromadou zombíků. Co víc si přát :)?