Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Blackwell Unbound

04.09.2007
09.07.2014
08.10.2014
74
40 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Blackwell Unbound je druhým dílem z Blackwell série nezávislých adventur vytvořených v AGS vyprávějící o dvojici, která pomáhá ztraceným duchům přejít na druhou stranu. Příběh tohoto dílu měl být původně součástí hry The Blackwell Convergence v podobě několika flashbacků. Kvůli dlouhé době vývoje se Dave Gilbert, autor minisérie, rozhodl tuto část vypustit a později rozvinout ve vlastní hru.

Děj se posouvá do minulosti, do roku 1973. Zaměřuje se na Lauren Blackwell, tetu Rosangely z předcházející hry The Blackwell Legacy. Hra začíná jedné noci, kdy již tradičně Lauren a její duchovní průvodce Joey prověřují místa s možným výskytem duchů. Zatím nebyli úspěšní, ale mají ještě slibné stopy, které je zavedou k dvěma novým případům.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 60
Na druhém díle Gilbertovy série je patrné, jak se s každou jeho adventurou zlepšuje jeho čistě řemeslná zdatnost. Už v Shivah kladl důraz na dialogy, realisticky uvěřitelné prostředí, kombinování poznatků a epizodičnost; taktéž v Blackwell Legacy. V Unlimited jsou však tyto prvky lépe vybroušeny a hra působí koherentněji. Vyprávění je vystavěno na dvou případech, které Rosina teta Lauren vyšetřuje v sedmdesátých letech během jediného večera, aby se, zdánlivě nesouvislé, nakonec prolnuly a daly vzniknout finále.

Opět jde o svého druhu miniaturu, kterou však nese na svých bedrech kontext prvního dílu. Postava Lauren je vykreslena ve zkratce, ale byla pro mne lidsky více uchopitelná (se svou slabostí pro cigarety a melancholickým sarkasmem), než poněkud nevýrazná Rose. I oba duchové, jež Lauren vysvobodí, představují srozumitelnější charaktery, než Deacon z prvního dílu, kterému chyběl informativní background. Hádanky opět stojí na odkrývání informací skrze dialogy, hledání kontaktů v telefonním seznamu (funkční obdobě PC) a backtrackingu. Ten však díky nízké obtížnosti a rychlým přechodům mezi lokacemi nepředstavuje výrazný problém.

Co může poněkud zarazit je chybějící rámec současnosti a tudíž ospravedlnění faktu, proč za Lauren vlastně hrajeme (kromě toho, že je to zajímavé). Stejně jako se in medias res ocitneme v její kůži, tak ji také opustíme a ponecháme jejímu budoucímu neblahému osudu.

Největší novinkou a posunem k lepšímu je pak možnost hrát přímo za Joeya, neboť se lze kdykoli přepínat mezi ním a Lauren. Dochází tak mimojiné k tomu, že získáme dvojí pohled na předměty na obrazovce - jednou z hlediska Lauren, podruhé Joeya. Tento mechanismus pochopitelně umožňuje také začlenit do hry jejich kooperaci, k čemuž několikrát dojde, neboť nehmotné Joeyovo tělo je schopné procházet zdmi a dostane se tak tam, kam Lauren nikoli.

Ve výsledku není Unbound nikterak přelomovou ani zásadní adventurou, ale je dobře hratelný, bez zhůvěřilých hádanek s čistou, nostalgicky večerní atmosférou a citlivým příběhem (Blackwellovská rodinná tradice má v zásadě terapeutický rozměr). Je příjemnou zastávkou v příběhu Rose, ale i Dava Gilberta a jako takový má smysl si jej zahrát.

psycelebration Vila Flora 19.10.2015, 1.-3. hodina ranní
+18
  • PC 75
Další díl duchařské adventury v sérii The Blackwell. Tentokrát si oblečete kabátek tety Lauren a s duchem Joyem po boku se vydáváte hledat ztracené duše a snažíte se jim ukázat cestu na onen svět.
Nevím čím to je, ale vizuálně se mi tento díl líbil méně, nedokážu ani vysvětlit proč, možná lokace pro mě nebyly tak "atraktivní" (Laurenin pokoj ap.), také kvalita zvuku u dabingu mi přišel o něco horší než u prvního dílu. Dále se mi u prvního dílu více zamlouvalo řešení poznámek v diáři, kdy jste měli například několik položek a mohli jste je mezi sebou kombinovat a tak vám vznikaly nové poznámky, které jste mohli použít při vyšetřovaní.
Nicméně se jedná o indie hru a proto uvedené věci nejsou pro mě žádné mínus, jen takové připomínky...
I přes tyto mé drobnosti je to opět skvělá jednohubka adventura (doba hratelnosti 2-3 hodiny), s pěknou zápletkou a rozuzlením. Také je sympatické to, že v druhém díle máte odkazy na věci budoucí, čili na neteř Rose, také se více dozvídáte o věcech, které jste řešili v prvném díle a tak se vám díly začínají proplétat a celkově to utváří moc pěknou atmosféru a blízkost/familiárnost k charakterům.
Opět smekám a těším se na další díl.
+15
  • PC 80
Ani ne tak pokračování, jako spíše prequel k The Blackwell Legacy, který je atmosféričtější a to především díky době zasazení a skvělému hudebnímu podkresu. Kvalitní a jazykové nenáročné dialogy zůstávají, hlavní postava, tetička Lauren, je o něco sympatičtější než Rosangela z prvního dílu. Samotná dvojice případů hráče ze židle zrovna nezvedne, ale následné propojení je dost zajímavé a vygraduje v poměrně napínavý finiš. Líbí se mi, jak se to začíná proplétat a je vidět, že děj má tvůrce hry promyšlený, byť zatím je to jen takové letmé oťukávání potenciálu (skoro jako by rozjížděl seriál s nápadem na mnoho dílů). Trošku mě mrzí, že příběh Lauren nebyl tak úplně zakončen. Zajímalo by mě totiž, jak to bylo dál. Mnohé sice bylo naznačeno ve vzpomínkách v The Blackwell Legacy, ale přesto doufám, že mi díly následující přinesou už i nějaké ty odpovědi.

Pro: atmosféra, příběh, hudba, Lauren, hezčí lokace než minule, nenáročné

Proti: kraťoučké

+14
  • PC 65
Nejméně komplikovaný díl z celé série. A také suverénně nejkratší.  Odpadly osobní i pracovní problémy, se kterými se Rosangela potýkala  v první epizodě, takže se duo paranormálních čmuchalů  může soustředit   na řešení případů. Respektive duchopřípadů. Pouštějí se do toho s takovou vervou, až si říkáte, jestli jim za to někdo platí. Asi ne.  Z čeho tedy  žijí a udržují byt v New Yorku? (Joey vlastně nežije, ale  byt stejně  něco stojí.)

Joeyovo parťačkou tentokrát není Rosangela, ale tetička Lauren, jejíž popel byl v intru první epizody rozprášen dolů z mostu na hudsonské šífy. Tahleta Lauren, čadící jedno cigáro za druhým, je výrazně sympatičtější a životnější postavou než bledničková Rosangela, což už tady  bylo v komentářích řečeno. Děj se neodehrává v „současnosti“, ale v roce 1973. Bývaly to krásné časy před vynálezem všech těch internetů a mobilních telefonů. Hned bych se do nich vrátil, kdyby to bylo možné.

Grafická stránka byla oproti jedničce  vylepšena a posunula se z  „bolestivá pro oči“ do kategorie „vlastně docela fajn“.  Herní mechanismy jsou oproti jiným epizodám značně očesané - například Joey pozapomněl na  některé své speciální schopnosti (rušení elektropřístrojů, způsobení průvanu).  Teď ho však můžete samostatně  ovládat.  Děláte to, když potřebujete vejít do uzamčené místnosti a nebo nakouknout do hlídaných dokumentů.   

Souběžné řešení dvou duchopřípadů, když 2x děláte v podstatě to samé, začne být po nějaké době otravné.  Než vás to však skutečně otráví, přijde pár zvratů a je tady konec.  "Unbound" měl (údajně)  tvořit jeden nerozborný celek s třetí epizodou, z komerčních důvodů však byl odtržen a vydán předčasně. To celkem dobře zdůvodňuje tu krátkost. 

Teď pár zajímavostí.

Student Sam Durkin, se kterým tetička Lauren ve dvojce párkrát telefonovala, se objeví  ve čtyřce a v pětce jako již postarší detektiv Durkin (se závislostí na nikotinu).

Novinář Mitchell z The New Yorker, kterého tetička Lauren několikrát navštívila v jeho kanceláři, skutečně žil (v letech 1908 až 1996). Kromě jiných věcí napsal knihu Joe Gould's Secret, která pojednává o chlapíkovi jménem Joe Gould (ten žil v letech 1889 – 1957 a  byl znám také  pod přezdívkou Professor Seagull). Oba, Mitchell i Gould, se objeví ve třetí epizodě Blackwell série – pod vlastními jmény a s víceméně vlastními portréty. Je pro mě záhadou, proč je  strčili do hry takhle natvrdo.
+11
  • PC 100
Okouzlen nenacházím slov. Zatímco Dědictví mne zahřálo u srdce, z Nevázané mám husí kůži. Gilbert je vážně mistr ve vykreslování postav, pro které pak vytváří přirozené prostředí, které dá vyniknout všem jejim přednostem, ale také stínům. Proto je druhý díl tak jiný, než ostatní. Tklivé saxofonové tóny zahalené do závoje cigaretového kouře. Již zde se nepatrně rozehrává velkolepé finále, což si člověk uvědomí opět až na konci.
Grafické zpracování mi z nějakého důvodu sedělo ze všech pěti dílů nejvíce. Možná i díky nezapomenutelným lokalitám..
V čem je Unbound ale opravdu nedostižný je soundtrack. U adventur je problém, že se občas člověk zasekne na nějakém místě, takže melodii dané lokality slyší třeba stokrát. Přiznám se, že jsem již párkrát u nějakých her sáhnul po návodu jen proto, že mi z nějaké melodie začal cukat koutek u oka. Ne tak zde. Párkrát jsem se přistihl, že jen tak koukám po místnosti, poslouchám melodii a vstřebávám atmosféru.

Pro: Isaacův příběh, Lauren, Soundtrack!, Noir

Proti: ?

+9