Herní výzva 2017, č. 5 - Rychlovka

Už jsem myslel, že se mi do konce roku nepodaří tenhle úkol splnit a tak i celou výzvu, ale světe div se, našel se čas a za pouhé 4 hodiny hraní mám splněno. Teď ale ke hře...

Když se na začátku hry objevíte ve starém domě, venku je bouřka, všude tma a ponuro, je vám jasné, že tady není něco v pořádku. Postupem času zjišťujete temné tajemství a smutné osudy obyvatel domu. Ke všemu se ještě naučíte, jak správně namalovat obraz a jaké ingredience jsou přinejlepším potřeba.
Hra se ovládá jednoduše, předmětů ke sbírání moc není a když, tak je použijete hned v dalším kroku. Spíše zde pročítáte dokumenty, dopisy, prohlížíte předměty a tím sbíráte rodinné vzpomínky. Hororovou atmosféru to má pěknou, hezky graduje, občas se objeví i nějaká lekačka, ale moc jich nečekejte. LoF hraje spíše na budování napětí a gradace šílenství, kdy se budete tíhou ponurosti doslova prodírat. Soundtrack je taky slušný a pěkně doplňuje atmosféru. Co bych ale vytknul jsou opět někdy nesmyslné puzzly (například slyšíte zvonit telefon, hledáte, zkoušíte všechny knihy, jestli si neotevřete další tajné dveře a po 10ti minutách usilovného hledání se náhodou podíváte na strop a hle, zjistíte, že přesně tohle po vás vývojáři chtěli a až teď vás pustí dál) a až přílišná temnota (hodněkrát jsem tápal v úplné tmě, aniž by někde kolem byla možnost si rosvítit) a samozřejmě občasné bugy.
Jinak je hra víceméně zábavná, se zajímavým příběhem a pěkně tísnivou atmosférou. A proto dávám 75% a všem příznivcům adventur a ještě líp hororových adventur ji vřele doporučuji.

Herní výzva 2017, č. 4 - Nad Tatrou sa blýská!

Je to jen pár měsíců, co mi kamarád půjčil tuhle hru s tím, že když mám rád adventury, tak se mi bude tahle hra zaručeně líbit. Po úvodním filmečku a pár minutách hraní jsem ale hru vypnul a už se k ní znovu nedostal. Jenže pak přišlo na řadu splnit další úkol z Herní výzvy a k mému překvapení je právě tahle hra od slovenských vývojářů, tak jsem ji dal další šanci a pustil se do hraní.

Po vtipném/nevtipném filmečku se ocitnete jako mnich Severín v lese a jdete se dopátrat své vlastní cesty. Narážíte na mnohé zajímavé i nezajímavé postavy, vtipné i méně vtipné situace (bohužel podle mě se často až moc "tlačilo na pilu") až se dostanete k zajímavému konci (který si nejsem jistý, jestli jsem vůbec pochopil). Hrou provází hezký "vybrankávací" soundtrack, tradičně skvělý dabing Jiřího Lábuse a oldschoolová grafika.
Ovládání, to už je věc jiná. Překlikávání pravým tlačítkem myši jestli chcete předmět použít nebo jen prohlídnout, případně se chcete jen někam přesunout, je hrozně zmatené a při hraní mě neskutečně vytáčelo. Místy se zasekla možnost přesunu do další lokace, tak jsem se musel vrátit na předchozího místa a pak se teprve hra uráčila mě pustit dál. Naštěstí při dvojkliku postava zrychlila, takže se nemuselo čekat moc dlouho, než se dostane z bodu A do bodu B. Puzzly jsou někdy jednoduché, jindy zase nelogické, až se přechází na styl "zkombinovat všechno se vším" nebo "poklikej co můžeš".
Důležitá rada pro všechny, kdo si budou chtít tuhle hru zahrát. Ukládejte si hru! Určitě aspoň před odplutím na pirátské lodi. Ušetříte si aspoň nervy a kvůli jedné minihře nebudete muset opakovat celou hru od začátku.
No a co se délky týče, hra je vcelku krátká. Já ji zvládl za 4 a půl hodiny (i s přehráním celé hry od začátku) a to jde určitě projít rychleji, pokud se neseknete při nějakém puzzlu.
Když to vezmu kolem a kolem, tohle byla pro mě asi zatím neslabší adventura, co jsem měl možnost hrát, dávám 65%.

Herní výzva 2017, č. 2 - Právě vychází

Když jsem procházel seznam nově vydaných her, abych splnil další úkol výzvy, narazil jsem na tuhle nenápadnou adventuru, která mě, ani nevím proč, hned na první pohled zaujala. Bez nějakých informací a varování jsem hru spustil a už mě vítala zajímavá plastelínová grafika a hezká melancholická hudba a já měl jasno. U téhle hry nezůstane oko suché.

Last day of June se odehrává v malé vesničce, kde hrajete za nejmenovaného brýlatého chlapíka, který se rozhodne bojovat proti nepřízni osudu tím, že se vrátí do minulosti, ale v kůži jeho sousedů i milované. Takže si během hry zahrajete za malého chlapečka, se kterým si nechce nikdo hrát, za nešťastně zamilovanou ženu, kníratého lovce, postaršího vdovce, ale i za June, jeho ženu.

Příběhově je tahle hra velice slušná i když jde o, ve filmech hodně omílané téma (Na Hromnice o den více apod.). Hratelnostně je to už horší. Ovládání je nemotorné, kamera se někdy i přes snažení natáčela, jak chtěla. To však není nic, na co by se nedalo zvyknout. Nejvíc mi ale vadila nemožnost přeskočit scény, které jste už viděli víckrát.
Abych nebyl jen kritický, teď příjde řada na klady. Nejvíc mě dostala hudba. Ta dodávala největší emoce, jelikož se ve hře nemluví. Puzzly (pokud se tomu tak dá říct) nejsou nijak složité, právě aby nezdržovali od vyprávění příběhu. Všechny postavy jsou napsány hezky, každý má v ději své místo a navíc můžete sbírat vzpomínky, které vám později dovysvětlí, proč je která postava taková, jaká je. Grafika je místy nádherná, skoro až pohádková. No a konec... myslím, že stejně by se zachovala většina z nás.

I přes nějaké ty neduhy v ovládání a kameře jsem si hru užil a dokázal se vcítit do situace hlavního hrdiny, prožíval jsem s ním tu bezmoc a snahu jakkoliv napravit, co se stalo. Právě proto dávám 85%, ale opakované hraní už asi nehrozí.

Herní výzva 2017, č.9 - Kamarád doporučuje

S kolegou v práci se často bavíme na téma "hry" a když přišla řeč na jeho nejoblíbenější oddechovky, ani nemrknul a hned mi řekl: "Jakákoliv hra od LEGO!". Tak jsem neváhal a šel jsem se hned podívat na steam, co že to tyhle barevné kostičky vlastně vytvořily za hry. A jelikož jsem od malička fanoušek a milovník Pána prstenů, LEGO Lord of the Rings pro mě byla jasná volba.
V momentě, kdy jsem hru zapnul, přivítala mě známá ústřední melodie a já začal nostalgicky vzpomínat a opakovat společně s Galadriel první slova v úvodu. A pak začala první bitva u úpatí Hory osudu a já věděl, že si mě tahle hra chytne a nepustí. Už jenom možnost si přehrát všechny významné momenty příběhu a hrát za hrdiny, které znám byl pro mne skvělý zážitek. I když, pravda, musel jsem si chvíli zvykat na LEGO grafiku a občasné opravdu složité ovládání ( obzvláště stavění kostek s Gandalfem a přeskakování po plošinách s jakýmkoliv jiným hrdinou ).
Puzzly ve hře nejsou kdo ví jak těžké, takže si krásně oddechnete, známé filmečky odlehčí přidané humorné scénky a hlavně, ve hře se dá téměř všechno rozbít (což mě zabavilo na hodně dlouho). Souboje s bossy jsou taky hezky zvládnuté. Bonusy a sbírání pokladů, mincí (za něž si můžete koupit další hrdiny či záporáky), receptů a plnění vedlejších úkolů, tohle všechno vás zabaví ještě na dlouhou dobu poté, co už hru jednou dohrajete.
Bohužel občas mě ve hře potkaly takové bugy, že jsem byl nucený hru vypnout a začít misi úplně od začátku. Což hodně znepříjemňovalo hraní a člověka omrzí 3x za den opakovat jednu misi jen kvůli jedné malé chybce. Další mínus bych dal za kameru, která si místy dělala, co chce.
I tak ale hře dávám 75%, takže lehký nadprůměr.

Herní výzva 2017, č.10 - Zapomenutý kousek

To si tak projíždím hry ve své snad nekonečné Steam knihovně a najednou mou pozornost upoutá tahle nenápadná hra od Daedalic Entertainment o které jsem neměl ani ponětí, že ji vůbec vlastním. Výborný důvod si ji zahrát, už jenom proto, abych splnil další úkol výzvy. Ale samozřejmě i z toho důvodu, že miluju adventury a dohrál jsem už 2 hry od tohohle německého studia ( Deponia a Chaos on Deponia ) a skvěle jsem se bavil.

Začínáte jako malá Lily, téměř nemluvící sirotek, v klášterní škole pod nadvládou pedantské matky představené. Na první pohled téměř pohádkovská atmosféra, která přetrvává až do první "pomoci" jednomu vašemu spolužákovi (pamatujte, když někdo spadne do studny, nejdřív mu na hlavu shoďte včelý úl a potom studnu naplňte po okraj vodou a nakonec na nebohou oběť ještě vypusťte masožravou havěť z nedalekého stromu ). A najednou je vám jasné, že do pohádky to má daleko... spíš jako bychom hráli hru na motivy Tima Burtona nebo Sonnenfeldovi Addamsovi rodiny.
Hra hezky odsýpá, minihry nejsou příliš těžké (navíc se dají přeskočit tlačítkem "Skip") a černého humoru tu rozhodně není pomálu. Zajímavé je rozhodně přepínání mezi realitou a "snovou realitou" ve které se snažíte potlačit vaše zákazy vyvolané hypnózou. Hru navíc můžete zakončit 3-ma různýma koncema, takže si snad každý přijde na své.

Pro mne je hra další překvapení a rozhodně se nemůžu dočkat na další hry od tohohle vývojářského studia a určitě si seženu a zahraju předchozí díl.
"woooogieee"

Herní výzva 2017, č.7 - No fujtajbl!

Hrána "Extended edition"

I když je Anna momentálně na 81. místě ve "100 nejhůře hodnocených her na databázi", vůbec nelituju toho, že jsem si ji zahrál.
Hra mě očarovala hned od samého začátku, kdy se objevíte u staré dřevěné pily uprostřed krásné prosluněné krajiny a do toho začne hrát nádherný soundtrack. Postupem času atmosféra houstne a vy se pomalu a jistě dozvídáte strašlivou pravdu o tom, co na tomhle místě děláte a co se tam vůbec stalo. A nebo taky ne... hra má totiž několik možných konců, které ovlivníte svým pátráním, řešením puzzlů a všímavostí.
I když se v průběhu hry pořád dokola vracíte do stejných lokací, téměř pokaždé se tam něco změní a překvapí vás (párkrát jsem se hezky lekl :-) ).
Co mě ovšem hodně otravovalo byl fakt, že když jsem skočil do inventáře, nemohl jsem už pohybovat kamerou, takže abych použil nějaký předmět, musel jsem znovu inventář vypnout, najet kamerou na určité místo a znovu inventář aktivovat. Pro někoho by taky mohlo být mínus, že se musíte nejdříve zaregistrovat na stránky hry, aby vás to vůbec pustilo hrát.
Celkově jsem si hru užil. Ano, má své mouchy. Ano, mohla být lepší. Ale vzhledem k místnímu hodnocení jsem čekal spíše odpad, místo toho jsem byl velice mile překvapen.

Herní výzva 2017, č.1 - To je člen!

Nejemotivnější díl série a to bez debat. Ještěže jsem bezcitný parchant, kterému byl osud všech zúčastněných někde u místa, kde slunce nesvítí.... No dobře, dobře, je pravda, že na konci jsem musel zatlačit slzu, dvě a přesvědčovat se, že Clem to všechno bez Leeho zvládne! Takže se už nemůžu dočkat, až si koupím Season 2.
Každopádně abych to shrnul... celý příběh Lee Everetta a Clem mě vtáhnul, fandil jsem jim na každém kroku, prožíval s nima všechny útrapy a nástrahy a hlavně jsem si to užil do poslední kliknutí. Graficky hra vypadala taky moc hezky, ten komiksový styl tady pasuje jako hrnec na p... plotnu. Další plus pro mě byl skvělý dabing a hudba, která dodávala tu správnou atmosféru.
Škoda jen, že ať se ve hře rozhodnu jakkoliv, na příběhu to vlastně nezanechá žádnou stopu (postavu, kterou se rozhodnete v jednom díle zachránit stejně v dalším díle umře). Autoři se podle mě mohli trochu pohrát s více možnostma zakončení.
Tak nebo tak dávám celé sérii 85-90% a určitě ji doporučím každému, kdo má rád hry s dobrým příběhem a zombíky.

Herní výzva 2017, č.8 - Pokračování příště!

Tak mám za sebou další díl téhle povedené batmanovské série a stejně jako u předchozích dílů, zase jsem si hru užil. Tentokrát tedy, jak už název napovídá, jsem se proháněl po gothamských střechách o několik let dříve před událostmi v Arkham Asylum. Batman je mladé ucho a ne příliš zkušený, ale to se během téhle Štědrovečerní noci změní, když si Black Mask najme několik nájemných vrahů, aby Bruce zabil. Vcelku jednoduchý příběh, ale funguje. Hodně mě bavilo znovu potkávat staré/mladé známé padouchy (Killer Croc, Tučňák, Joker, E. Nigma), ale i budoucí spojence (Gordon, Oracle).
Zajímavá byla novinka ve hře, a to vyšetřování vražd na místě činu, kdy jste si pomocí detektivního režimu mohli defakto přehrát celou vraždu a následkem toho vypátrat zločince. Potěšilo i rychlé cestování pomocí Batwingu. Bohužel nic víc nového tahle hra nepřidala.
Grafika, souboje i dabing, o tom netřeba ani mluvit (obzvláště ten vánoční Gotham vypadá opravdu nádherně :) ).
Takže sečteno podtrženo, pro mě je tahle hra vysoký nadprůměr a určitě se k ní někdy v budoucnu rád vrátím.

Herní výzva 2017, č. 3 - Only the best!

V době, kdy Bioshock Infinite vyšel, jsem ještě neměl tak výkonnou mašinu, abych si ho mohl zahrát a proto jsem zvolil jinou možnost, a to sledovat Let's play na youtube. Díky Cry-i Už tehdy jsem byl unešený provedením celého města v oblacích, pohádkovou grafikou, ale hlavně příběhem!!!
Konečně, po 4 letech, jsem si hru pořídil a s chutí se pustil do hraní. I přes to všechno, že jsem věděl, jak to s Bookerem a Elizabeth dopadne a jak vlastně celé město funguje, užil jsem si hru daleko víc, než napoprvé. Je to prostě něco úplně jiného si sám zažít jízdu na dráze, zkoušení vigorů a hledání voxophonů a dalších tajemství. Hlavně první setkání s Elizabeth a Songbirdem, to je něco, co se nazapomíná. :)
Je pravda, že ke konci mě už souboje docela omrzely (znič všechny nepřátelé v okolí, až pak můžeš pokračovat dál), AI protivníků taky mohla být lepší, ale to jsou jen drobné vady na už tak výborné hře.

Herní výzva 2017, č. 6 - Šedá myška

12 úkolů pro Herkula bylo pro mě docela příjemné překvapení. Popravdě jsem nevěřil, že mě dokáže takhle nadchnout a už jsem ji zařazoval do mé Steam kategorie "hry na prach". Ale první úroveň vystřídala další a další, až jsem hru nečekaně dohrál. Některé úrovně mi daly zabrat, ale jinak je to taková hezká oddechovka s jednoduchým příběhem.
A tu hudbu už asi z hlavy jen tak nevyženu... :)