Do HR jsem se pustil těsně po dohrání původního Deus Ex. Hrál jsem na obtížnost Deus Ex bez jakéhokoliv přenastavování.

První co každého udeří do očí je grafické zpracování. Aby taky ne když rozdíl mezi hrami je 11 let. Krásná grafika s sebou, ale bohužel nese i problémy. V původním DE nebylo třeba řešit, že by prostory vypadaly prázdné. Stačilo do kazdého rohu strčit hranatý květináč pár stolů a polic na zdi a bylo to. Tady je pro spestření a vyplnění prostoru všude milion krabic, kbelíků, namalovaných dveří, léků, lahví, krabiček a bůhví čeho všeho. Tyto se často od interaktivních předmětů liší často pouze svou neinteraktivitou, což může být dost matoucí. Obzvlášť vtipně (nebo spíš smutně) pak působí plastový kýblíček, který je odolný vůči všemu včetně atomové bomby. Také dokáže naštvat, že povalená židle, která je k zemi přilepená snad sintentikónem brání při stealth hraní přesunu do krytu nebo lešení, které vypadá jako žebřík, ale není to žebřík (jejichž používání je zde mimochodem řešené trochu líp než u předchůdce). Já osobně bych upřednostnil horší vzhled, za cenu lepší funkcionality a větší možnosti interakce s prostředím.

Druhá věc, které jsem si všimnul je, že v prequelu oproti oproti původní hře vypadá všechno strašně futuristicky. Proč používat tlačítka, když lze použít holografický číselník. Kdo by létal vrtulníkem, když máme k dyspozici tryskostroj. A nač zámky a klíče, elektronika to jistí a všechno je propojeno se serverem skoro jako ve Watch Dogs.

Proti čemu nemám námitek je příběh, prezentovaný prostřednictvím dialogů a cutscén. Dokonce bych řekl, že v tomto ohledu HR svého staršího bratra překonává. Zvlášť cutscéna s vypuknutím nepokojů na mě silně zapůsobila.

Hra opět umožňuje různé způsoby postupu (I když oproti původnímu DE mi v tomto ohledu HR přišlo slabší) a odměňuje za prozkoumávání skrytých lokací. A pochválit musím také zobrazování hesel a číselných kódů přímo na obrazovce ro jejich zadání. I je otrava, že je nutné do pole pro zadání hesla klikat (kurzor nenaskočí automaticky při přístupu k PC). konzole?

Náš hrdina má od začátku hry nainstalované všechny augmentace, ale ze zdravotních důvodů si je musí odemykat postupně pomocí praxis kitů. Toto vysvětlení mi přijde opravdu slabé, ale budiž. Co už mi nejde do hlavy vůbec je sociální augmentace... Zrušení skillů a plné zaměření na odemykatelné augmentace podle mě hře uškodilo.

Hra disponuje celkem rozmanitým zbraňovým arzenálem, proto opravdu zamrzí, že k plasmovým a laserovým zbraním se dostanete až těsně před koncem hry, takže je mizivá šance, že by je hráč začal používat. A dostupnost zbraní je problém celkově. Proč neexistuje jediný legální obchod se zbraněmi a hráč musí hledat pochybné dealery v zapadlých uličkách (a stokách) a pamatovat si jejich lokace? A proč se šéf ochranky nemůže vyzbrojit ve zbrojnici společnosti!? Opravdu nešťastné pak je, když si hráč sežene ostřelovací pušku a ozbrojenec v kukle po zásahu do hlavy ani neklopýtne. Také mi není jasné, jak lze tlustý kulatý granát zkombinovat s polotovarem miny aby vznikla tenká placatá mina. ? Jinak hra, ale nabízí skvělý pocit, ze střelby a byla by chyba si dostupný arzenál aspoň trochu nevyzkoušet. V poslední lokaci našla využití i speciální PEPS zbraň na hromadné odhazování a omračování. Líbí se mi zpracování robotů, kteří vypadají oproti DE uvěřitelněji, byť jsou zde opět jen dva druhy. A moje po koltu druhá nejoblíbenější zbraň byl hacknutý turret s augmentací na zdvihání těžkých předmětů. Je opravdu přijemné nosit turret jako štít, který sám nepřátele likviduje (Možnost zabít opakovaným házením bedny hra nabízí, ale není vůbec praktická).

Vyzkoušel jsem si tři postupy. Tichá pacifikace, ostrá střelba a i úplné plýžení a vyhýbání se jakékoliv detekci/kontaktu a všechny mně bavily. Vlastně 4. V poslední lokaci jsem se obětem nakaženého čipu vyhýbal úplně přeskakováním a obíháním (jen občas, když mi překázeli tak jsem je poslal do bezvědomí), protože jsem nechtěl ubližovat obětem a tento postup už mi zábavný nepřišel.

Souboje se čtyřmi bossy byly jednoduché. Výbušné miny a revolver si poradí s čímkoliv.

Hru jsem si užil. Příběh gameplay i grafika jsou na vysoké úrovni. Jen jsem při hraní narazil na 100+1 věcí, které ten většinou velmi příjemný herní zážitek srážely. Doufám, že vyjde pokračování (a to dřív než v roce 2022), tentokrát už bez nelogičností a konzolových nešvarů a hru z roku 2000 překoná. Doufám v nástupce s interaktivním a zničitelným prostředím, návratem skillů a pokud by měly být augmentace mechanické, tak také s jejich postupnou instalací chirurgem v nemocnici.

Opravdu zajímavý mix stratgie a rubačky s nějakými těmi "puzzly". Tato hra staví hlavně na roztomilém humoru (depresivní duchové elfů, král trpaslíků Goldo Goldenson závislý na zlatě...) a zajímavých herních mechanikách.

Hlavní hrdina Overlord žije ve své věži, odkud pomocí portálů cestuje po světě a koná zlé skutky. Teda pokud chce. Je možné hrát i jako úplně kladný hrdina.

Hráč postupně získá k dispozici čtyři typy minionů, kteří mají různé specifikace a vlastnosti a kteří jsou pro svého pána ochotní obětovat život. Někdy bohužel až moc ochotní, takže se nechají navést do ohně což je okamžitá smrt, nebo do vody což je smrt téměř okamžitá. Tady by nebylo vůbec na škodu, kdyby alespoň minimální pud sebezáchovy měli.
Ovládání minionů je unikátní, funkční a komplexní. Hodně se mi líbí možnost přímo je vést, ale chybí tu podrobný tutoriál. Na některé featury jsem přišel až v polovině hry.
Hra nutí hráče používat miniony na přenášení věcí (upgrady, kouzla, poklady a QItemy) a spouštění mechanismů. A také u puzzlů (červení jsou imuní vůči ohni, zelení vůči jedu a modří umí dýchat pod vodou).
Modré miniony, kteří dokáží oživovat byl obvykle strašný problém k tomu přinutit, takže jsem je velice rychle přestal používat. A zelení sice fungují, ale vzhledem k jejich charakteru (malá výdrž a musí na nepřítele vyšplhat aby mu mohli opravdu zatopit) jsem je využíval k boji pouze chvíli po jejich získání a v posledních dvou bossfigtech, kde se bez nich snad ani hráč neobejde. Při správném použití jim však efektivitu upřít nelze.

Síla overlorda spočívá kromě minionů také v jeho zbrani(rychlý meč, průměrná sekera nebo silný palcát) zbroji a přilbici. To vše upgradovatelné obětováním stovek minionů. Připravte se, že budete moct slévat výzbroj ze tří typů kovů, přičemž každý další pojme víc obětí nebohých poskoků, kde každý druh poskoka upravuje jinou vlastnost (kromě přilbice kde je to "vsjo ravno", protože zvedá pouze maximální kapacitu vyvolaných minionů). A v neposlední řadě také 12 kouzel, která jsem sice nevyužíval často a všechny, ale občas jsem za ně byl opravdu rád.

Možnost vyzdobit si svou věž mi udělala upřínou radost a doufám, že pokračování v tomto půjde dál a přidá víc možností.

Líbily se mi také souboje s bossy dělané v klasickém střihu, kde hráč musí přijít na to co na kterého darebáka platí (někdy dostane nápovědu od stařešiny minionů nebo ženy). Předposlední souboj byl nejdelší a troufnu si napsat že i obtížný. Jinak hra nijak obtížná není.

Základní hru jsem dohrál za 23 hodin a to i s blbnutím, testováním různých zbraní odbíháním od pauznuté hry, nalezením všech kouzel a skoro všech upgradů (nejpíš jsem vynechal jeden upgrade životů) a poražením všech nepřátel, které lze vyvolat do arény v kobce, která slouží také jako skvělá farma životní essence pro vyvolávání minionů.

Jediný opravdový zápor této hry je nejspíš systém ukládání pomocí autosavů a možnosti uložit hru ve věži. Systém ve hře není nikde vysvětlen a než jsem ho pochopil, pár částí jsem opakoval.

Inquisitor je jedna z větších českých her. Jeho autoři nebyli žádní herní vývojáři a bohužel to jde na hře poznat, ale rozhodně nejde o hru nad kterou by jste mohli mávnout rukou jako nad šmejdem.

Příběh inquisitora je úžasný. Vyšetřování není jednoduché a jeho výsledky nejsou snadno předvídatelné, pokud nebudete opravdu pečliví můžete se snadno dopustit justičního omylu. To se mi naštěstí nestalo. Povedlo se mi pouze zatknout nevinného, ale později nalezené důkazy jej osvobodily. Pokud hrajete za kladnou nebo spravedlivou postavu, zjistíte, že jste v šílené situaci a nevíte komu ještě můžete věřit. Při dialozích budete rozvažovat. Můžu se toho člověka na toto zeptat nebo mu tím prozradím, že po tom/něm pátrám? A vyvrcholení hry je opravdu velkolepé. Navíc je svět inquisitora zpracován tak uvěřitelně. Například satanistický obřad v zahradách smutku ve třetím aktu je hodně silný objev, který mě vyvedl z rovnováhy. Po prvním průchodu hrou jsem se rozhodl začít znovu a tentokrát být zlý, ale ouha! Narazil jsem. Začínáte v malém městě nebo spíš ve větší osadě s kostelem, kovárnou, hostincem a dřevěnou palisádou a po prvním průchodu jednotlivá NPC znáte. Nedokázal jsem se přimět k tomu abych byl zlý (protivný bezohledný chamtivý) na hodné lidi. A že bych odsoudil někoho nevinného jsem si už vůbec nedokázal představit. Na rozdíl od Skyrimu, kde být záporák a prostě hajzl není problém (asi právě díky tomu, že není založen na velkém hlavním příběhu, nemá kvalitní dialogy a má bambilion postav z nichž 90% by mohly být/jsou anonymní). Musel jsem hru vypnout s tím, že to zkusím třeba znovu za x let kdy toho většinu zapomenu, ale něco mi říká, že většinu toho nezapomenu snad nikdy, protože už při tomto návratu do prvního aktu jsem měl pocit jako při prohlédání starých fotografií zaznamenávajících radostné momenty.
Kromě hlavní dějové linie inquisitor obsahuje také obrovské množství nepovinných vedlejších úkolů od krátkých po opravdu dlouhé. Zavedou vás na různá místa a seznámí vás se světem a jeho obyvateli.
Každého (kromě @konvice (04.10.2012 16:40)? :D) potěší množství vtipů a easter eggů, které se autorům do této temné hry podařilo zapracovat.
Také je ve hře spousta možností rozhodnout se. Pomůžete skřetímu náčelníkovi který dostal za úkol zničit ducha krále prastaré říše nebo se domluvíte s králem na zabití skřetího císaře a propustíte ho tak z tohoto světa?
Některé questy jsou bohužel špatně designované Např doprovodit dámu kterou unesli vlkodlaci zpět do města je úkol na facku. Přijít na to, že si musím "promluvit" s podlahou v její kuchyni byl malý porod. Hlavně proto, že nevíte kde bydlí. Procházel jsem město dům po domu 2x nebo 3x než jsem si toho všimnul. Naštestí takových nepodarků hra obsahuje jen pár.

Dungeony jsou opravdu dlouhé, často tří až čtyřpatrové. Hlavní dungeon v prvním aktu by určitě potřeboval nějaké mezipatrové zkratky. Jinak mně opravdu bavily. Spousta tajných skrýší a dveří, truhly, minibossové. Budete zkoumat ruiny zanechané pradávnými pohanskými rasami, které mají své vlastní historie. Dokonce hra obsahuje dva opravdu skvěle zpracované dungeony vybočující z rutiny. Jsou to osobní komnaty hlavního čaroděje kolosea a hrobka sv Orthenia. Nikdy nebudete čistit jeskyni pro nic za nic. Všechny se týkají buď úkolů nebo obsahují nějaký žlutý item, který je obvykle schovaný v tajné skrýši. Kolikrát se týkají několika úkolů a ještě obsahují unikátní předmět. Asi na začátku třetího aktu se u mě projevila frustrace a začal jsem všechno probíhat co nejrychleji. Hře by prospělo některé dungeony zkrátit odstraněním zbytečných pater, které slouží jen k natahování herní doby a nic zábavného v nich nenajdete. Týká se to hlavně království zmaru, šílenství a hříchu a také některých delších dungeonů v průběhu hry.

Prostředí je krásně malované a částečně animované (stromy pohupující se ve větru, poblikávání svíček a pochodní, pára unikající ze škvíry v jeskyni) a doprovázené zvuky (v lese tlukot datla, v jeskyních meluzína, v dole slyšíte šepot permoníků nebo skřetů a zvuky hornického nádobí). Občas se projevuje grafikův specifický styl. Atmosféru také pomáhá budovat úžasný soundtrack. Soundtrack z Inquisitora u mě obsadil první místo na poli herních soundtracků a ani nevím kolikrát jsem ho slyšel. Měl bych zmínit, že jsem ho začal poslouchat ještě před hraním inquisitora, takže tady určitě nejde o pouhou nostalgii. Co však atmosféru budovat nepomáhá ba přímo ji trochu sráží jsou animace a nazvučení postav. Animace se týkají pouze postav a nepřátel postavených na základní "kostře" člověka na kterou je nabalené "oblečení" (např.: ještěří lidé jsou vytvoření tímto způsobem). U nehumanoidních nebo humanoidních, ale zvlášť vytvořených/naanimovaných postav (babka kořenářka) a monster to je většinou mnohem lepší. Nazvučení je už horší. Hekání při soubojích je pro každou rasu asi jen jedno a to obvykle špatné, takže začne okamžitě lézt na nervy.

Nepřátel k zabíjení je opravdu hodně a jsou různorodí jak vzhledem tak vlastnostmi. Kromě různých odolností oplývají také rozličnými druhy útoků, kouzel a postihů a jsou různě rychlí. Navíc ti kteří jsou toho schopní pijí lektvary, takže taktizovat ve hře budete. Co od autorů považuji za podpásovku je existence nepřátel pernamentně snižujících vlastnosti nebo dovednosti a to bez jakéhokoliv náznaku nebo varování. Opravdu by byl takový problém, zmínit před prvním z nich biskupem Hubertiem v některém z dialogů, že před zmizením se jeho oběti začaly chovat podivně např jako malé děti a naznačit tak že snižuje pernamentně inteligenci? Protože výpis do asi 5tiřádkového logu na spodní straně obrazovky opravdu není dostatečně viditelný a v zápalu boje může být velmi snadno přehlédnut nebo odsunut jinými informacemi, které log zobrazuje.

RPG systém je unikátní a funkční. Hodně záleží na tom jak vaši postavu založíte a jak rozdělíte několik prvních bodů. Vytvořit nehratelnou postavu nebo postavu, která dokud nezíská určitou úroveň nepůjde rozumně hrát je velmi jednoduché (moje první 3 pokusy takové byly všechny). Vzhledem k tomu jak důležitá tvorba postavy je a jak je potřeba plánovat si skoro každý investovaný bodík, je opravdu vážný problém, že popisky některých dovedností a kouzel opravdu nedávají dostatečně podrobné informace. Dokonce mám vážné obavy, že takovýchto kouzel a dovedností je víc než těch, které všechny potřebné informace poskytují. Magie je zpracovaná trochu v duchu D&D a opravdu hodně se mi líbí i když obsahuje na můj vkus dost kouzel typu "Kouzlo způsobí XkY+M takového + WkZ+M makového poškození." Ale unikátních kouzel se specifickými způsoby využití je stále dost.

Systém výbavy je klasický Diablo like založený na náhodném generování "předpon" a "přípon". Předměty jsou rozdělené na magické a nemagické (kromě šperků a opasku, které jsou pouze magické) a tyto dvě kategorie pak na další 3 podskupiny podle kvality. Systém předmětů funguje dobře, až na dvě zásadní vady. V polovině hry mu dojde dech a málokdy se vám stane, že najdete nový lepší předmět. A co se opravdu nepovedlo je, že nejvzácnější žluté předměty mají náhodně generované statistiky a to úplně náhodně. Existuje pouze kritérium pro oblečení a šperky, které nemohou mít bonus k poškození a u zbraní si nepamatuji, že by hromadně zvyšovaly dovednosti jinak se jejich vlastnosti generují naprosto náhodně a většina unikátních předmětů, které naleznete tak poputuje přímo k obchodníkovi. Což je opravdu škoda zvášť když mají každý svůj příběh. Tady najdete moji galerii unikátních předmětů. Nejsou to všechny. Některé ze začátku hry jsem stihl prodat před vyfocením, dva jsem myslím ani nenašel a několik dalších jsem ještě nedoplnil. Ale určitě doporučuji přečíst si kůži sv Ambrosia. :D Lektvary jsou opět inspirovány Diablem protože ty léčivé fungují jako v Diablu a budete je i pít stejnou měrou jako v Diablu. Kromě léčivých existují také různé podpůrné na odolnosti, vlastnosti léčbu negativních efektů, prostě na co si vspomenete a speciální pernamentní a úkolové, které umí přpravit kořenářky a alchymisté. Za zmínku také stojí pečetě, které mohou suplovat útočnou elementární magii a hlavně kouzelné krabičky jejichž rozbitím vyvoláte džina. Džin vás vyléčí (pokud si řeknete) a splní vám jedno přání nebo dá náhodnou odměnu pokud ho propustíte. Můžete si přát přenést do jakékoli oblasti kterou máte na mapě aktivní, chtít s džinem obchodovat nebo ho požádat o pomoc v boji. Džin je silný bijec. Nemá sice supersilný útok, ale napřítele na kterého se vrhne z paralýzy vysvobodí jedině smrt (jeho nebo džinova) a džin sám je poměrně odolný a umí se léčit.
Podobně jako spousta dalších her trpí inquisitor nevyváženou ekonomikou. Vlastně o nic nejde, obchod je tady vedlejší, ale ve třetím aktu jsem kupoval džiny jak na běžícím páse a používal je na všechno a i tak jsem se dostal z 350K na 200K zlatých, které mi až do konce hry trčely v inventáři.

Ovládání je trošku kostrbaté a lišta pro rychlý výběr pláče po možnosti zamknutí. Ale nejde o nic na co by si člověk nezvyknul.

Obtížnost inquisitora je nevybalancovaná, bohužel je to tak. Inquisitor je hratelný, ale je HC a vyžaduje od hráče plnou pozornost, alespoň dokud nedosáhne určitou úroveň postavy a kvalitu vybavení. Některé obzvlášť silné nepřátele je pak potřeba řešit pomocí džina nebo džinů. Tuto berličku... vlastné spíš BERLI považuji za opravdu ošklivou vadu na kráse.

Po dohrání mě trochu mrzelo, že jsem nedostal možnost vrátit se do měst a nechat se poplácávat po zádech. Konec také otevřel cestu pro pokračování a postavil k ní obrovskou ceduli "TO BY BYLO OPRAVDU SKVĚLÉ POKRAČOVÁNÍ ZVLÁŠŤ S IMPORTEM SAVŮ". Toho se však nedočkáme, pokud se jej neujme nějaké zavedené studio nebo další parta nadšenců.

Hra se potýká s bugy. Chyby v dialozích byly vychytány skoro všechny.

Skyrim jsem si koupil jako dárek za úspěšné dokončení prvního ročníku na VŠ. A musím říct, že dárek je to opravdu skvělý. Zatím jsem u něj strávil asi 200 hodin za dvě postavy a po návratu NTB ze servisu ve hraní hodlám pokračovat.

Hlavní dějová linka je poměrně krátká a nijak zvášť zajímavá. Co se mně na ní opravdu líbilo byla návštěva Sovngardu (TES Valhalla). S druhou herní postavou jsem splnil část jít za šedovousy na lvlu 50 a od té doby jsem k hlavní lince ani nepáchl. Hlavní linka je ve Skyrimu ve skutečnosti vedlejší aktivita. A po jejím dokončení ve hře samozdřejmě pokračujete. Takže pokud jste fanoušci strhujících propracovaných příběhů jako mají Mafia a Inquisitor, Skyrim asi nebude nic pro vás. Skyrim strhující momenty samozdřejmě obsahuje, ale musíte je hledat a narazit na ně při prozkoumávání rozlehlého světa. Nedostanete je na stříbrném podnose v rámci "filmového" nebo uceleného zážitku.

Vedlejších úkolů je bambilion. Některé jsou nápadité a některé míň, ale celkový dojem z nich mám velice pozitivní. Generické úkoly slouží jako zdroj peněz a hráč je brzy může začít úplně ignorovat. Vedlejší úkoly plníte pro frakce, provincie skyrimu, Daedry nebo i pro jednotlivce. A některé obsahují i poměrně zásadní rozhodnutí.

Odměny za úkoly jsou celkem různorodé. Kromě peněz a obyčejných magických předmětů tak můžete získat dovednosti, unikátní kouzla a předměty, speciální pernamentrní buffy nebo výrobní materiály.

Prostředí ve Skyrimu jsou rozmanitá a myslím, že každý si tam najde svoje oblíbené místo. Mě jako milovníka zasněžené krajiny Skyrim opravdu hodně potešil, ale ve hře jsou i bažiny nebo rozlehlé pláně. Samozdřejmě poznáte Dwemerské ruiny s jejich charakteristickou architekturou. Spoustu zajímavých věcí a krásných scenérií najdete i v obyčených jeskyních nebo kobkách. Ale ty po čase omrzí, protože zjistíte, že už nemáte motivaci do nich chodit. Obyčejné kobky v drtivé většině návštěv neskrývají žádný zajímavý předmět ani nic jiného. Je sice pravda, že i po 150ti hodinách jsem narazil v kobce na náhodnou událost která mně předtím nepotkala, ale pokud mě do podzemí neposlal úkol tak jsem se mu vyhýbal. Hra ale obsahuje pár opravdu úžasných míst. Například Hlubina obsahující obrovský dwemerský komplex, okolí stomu života nebo již zmiňovaný Sovngard.

Frakcí má skyrim hodně. Družiníci jsou válečnická kumpanie, zloději stanou členy zlodějského cechu a mágové vystudují Ledohradskou univerzitu. Pro Assassiny je tady temné bratrstvo. Můžete se přidat na stranu Císařství, nebo povstaleckého vůdce Ulfrika. A to pořád nejsou všechny frakce které ve skyrimu potkáte. Každá frakce (kromě zlodějského cechu o kterém se ještě rozepíšu) se mi velice líbila. A zrada v hlavní lince temného bratrstva mě opravdu zasáhla.

Vývoj postavy je klasicky TESovský. Některé dovednosti a kouzla byly zbytečné a proto byly odstraněny, nekteré byly odstraněny a hráčům chybí, takže si je "domodovávají" zpátky a přibylo také několik novinek. Novinkami myslím Řevy. Některé z nich jsou opravdu zajímavé, ale např. takové odzbrojení jsem za celou hru nepoužil. Ve vývoji postavy je tragická přesvědčovací větev, která sice obsahuje pár zajímavých perků, ale všechny se týkají obchodování a jsou příliš hluboko, než aby se vyplatilo si je za dovednostní body kupovat. Magie není tak úplně vybalancovaná a čarodějovo poškození/léčení/trvání kouzel/účinnost neroste s přidáváním bodů do mistrovství jednotlivých škol. Kromě dvou perků přidávajících +25% poškození tak sílíte pouze s novými kouzly a výrazně pomaleji než válečník, lučištník nebo "plížil". (už existuje dobře udělaný mod, který toto upravuje, já hraju bez něj)

Jak je v TES již tradicí můžete se nakazit vampirismem nebo lykantropií. Lykantropie dává v základní hře silnější pocit z hraní. Proměna do vlkodlaka vypadá skvěle a pohyb ve zvířecí podobě je famózní (byť trochu krátký na můj vkus). Obě tyto lahůdky jsou vybalancované. Obě musí být ještě o několik úrovní zábavnější s datadiskem Dawnguard, který v ČR zatím bohužel neseženete. Pokud to s vampirismem myslíte vážně doporučuji modifikaci Belua Sanguinare Revisited, nedokážu si představit, že bych se vrátil k vanilla vampirismu. Vampirismus v této modifikaci vám nedá žádné übervýhody a neudělá vás OP, ale dostane prožitek na (nebo dokonce nad) úroveň lykantropie. Pro zájemce doporučuju shlédnout Skyrim Mod Sanctuary 41 video (stejně jako mod samotný) je sice anglicky, ale autor krásně vyslovuje, takže je mu rozumět každé slovo a seznámí vás s tímto modem poměrně podrobně.

Dalším pro TES typickým prvkem jsou Daedričtí princové. Většinou zlé, ale vždy zajímavé bytosti s obrovskou mocí a se silným artefaktem kterým vás mohou odměnit pokud jim posloužíte. Daedrické úkoly jsou zpracované poměrně dobře. Úkoly pro Hircineho, Clavica ničemného, Azuru, Namiru nebo Sheogoratha jsou skvělé a patří k tomu nejlepšímu co Skyrim nabízí. Naopak úkol pro Molaga Bala mě hodně zklamal nemožností se mu postavit. Jediné co proti němu můžete udělat je zabít Boethiina kněze ještě než přijde k jeho oltáři, nebo ze strašidelného domu prostě utéct. Nemáte možnost knězi pomoci, což je ve srovnání s úkolem pro Namiru proti které se postavit můžete, nebo pro Hircina, kde máte jinou možnost volby, opravdu zklamání. Mé oblíbené Daedry jsou Azura, Clavicus a Sheogorath k ostatním mám buď neutrální nebo záporný vztah.

Lokalizace je poměrně slušná, ale obsahuje hodně omylů s pohlavím NPC.

Já osobně jsem ve hře narazil na jediný bug v questu který zabraňoval jeho dokončení a bylo to až s druhou postavou (quest jsem plnil s oběma postavami, ale s první se bug nevyskytnul). Na jeho odstranění stačilo zadat jeden přikaz do konzole. Jinak jsem viděl pár skákajících mamutů a lidí sedících ve vzduchu.

Koně jsou ve Skyrimu pomalí jejich AI je pohroma. V ostatních komentářích bylo koni který je strašný debil věnováno dost prostoru takže pokud se chcete zasmát odkážu vás tam. Pouze zmíním, že kůň je strašně pomalý a útočí na každé nepřátelské monstrum nebo NPC v dohledu. Na koni jsem jel za celou hru asi 3x z toho 2x v rámci úkolu (Krádež Mráze v riftenu a hledání vlkodlaka pro cech vrahů) a 1x dobrovolně (to mělo opravdu krátkého trvání). Mráze (za první postavu) zabil jeden laskavý lední troll a Stína (za druhou postavu) jsem utratil sám.

Draci... Skyrim je přecpaný draky, kteří nejsou skoro žádná výzva (existuje mod, který draky posiluje a přidává jim schopnosti a já plánuju zkusit vytvořit jiný který bude "předrakování" Skyrimu řešit jinak). Pokud na draka narazíte ve městě sundáte ho s pomocí stráží jako nic. Také jsou ve hře všichni draci kromě jednoho zlí. Přesněji řečeno všichni kromě jednoho jdou jako stádo za nejsilnější bytostí. Pak se k vám druhý drak přidá pokud ho porazíte v rámci příběhu, ale jinak jsou všichni nemyslící a agresivní a to mně přijde s tím co jsem se o dracích v průběhu hry dovídal nesmyslné. Celkově zpracování draků ve Skyrimu považuju za žalostné. Pro nás milovníky draků ve fantasy je Skyrim v tomto ohledu jistě zklamání.

Zlodějský cech v Riftenu. Opět zde neexistuje možnost jak se cechu postavit (a pokud vím neexistuje zatím mod který by to řešil) Snad všechna NPC které s cechem mají něco do činění jsou nesmrtelná. Cech zlodějů je snad nesympatičtější než salieriho parta v Mafii. Přesto, že je v Riftenu Mjolla Lvice, která vás navnadí na boj proti cechu. Vaše nadšené očekávání skvělé linie s vyšetřením odhalením a zatčením/popravením členů cechu a jeho podporovatelů pro Mjollu, se stane bolestí, v okamžiku kdy si uvědomíte, že nic takového nepřijde a vy se musíte k té odporné Gangsta partě přidat nebo ji ignorovat. Zlodějský cech pro mě byl ve Skyrimu největší zklamání a 3 z 5%, které Skyrimu chybí do stovky jsou za něj.

Na to, že ve Skyrimu probíhá revoluce to tam vypadá dost klidně. Podle mě by se válka mohla projevit trochu víc, ale jsem celkem spokojen i s tímto stavem, pro ty kdo spokojeni nejsou je tady modifikace.

Seznam modů, které bych doporučil nainstalovat klidně před prvním spuštěním hry:
SKSE (prereq pro několik modů)
SkyUI (vylepšení inventáře menu obchodníků a kouzel, nevztahuje se bohužel na výrobní rozhraní)
Categorized Favorites Menu (zatím jenom pokud máte anlickou verzi, mám rozpracovanou lokalizaci tak uvidím jestli ji zvládnu dodělat, upravuje favorites menu skvělým způsobem a umožňuje dělat equip sety)
Realistic Ragdolls and Force (upraví fyziku aby nepřátelé nelétali po zabití jak po zásahu bazukou)
Staff of Magnus Absorb Fix (opraví Magnovu hůl aby opravdu vysávala jak má v popisku... pozor aby jste měli aktivní pouze Magnus20.esp druhé dvě varianty jsou OP!)
Realistic Lighting Without Post-Processing (nebo jeho novější varianta s možností nastavení. Viz. odkaz v popisku. Nemá žádné nároky na výkon a světlo a stíny sním jsou mnohem realističtější)

K Belua Sanguinare Revisited doporučuju stáhnout Dynamic Torches. A pozor oslabení lektvarů v BSR se týká úplně všech lektvarů (i těch na posílení dovedností nebo odolností).

Assassins creed jsem viděl v nejakém herním pořadu a hleděl jsem naň s otevřenů hubů. V tej recenzi vytýkali stereotyp soubojů a misí, ale pohled na assassina hopsajícího po střechách mňa uchvátil. Pak jsem na assassina tak nejak zapomněl a prakticky jsem nesledoval ani žádné info o jeho nástupcoch. Až jednoho dňa jsem si všiml akce na GOGu a řekl jsem si, že je asi na čase to zkusit.

Mně osobně přijde assassin jako nástupce perského princa a aj co jsem poslední prince nehrál (enom warrior within který byl opravdu skvělý) řekl bych, že je důstojnější než většina z nich.

Hned na začátku hry vás šokuje jaký je Altair kretén. Kdyby nebyl profesionální zabiják, člověk by měl načisto chuť dat mu pár výchovných. Altair svůj úkol získat templářsků relikviju zprasí a jeho podřízení to schytajů. To co následuje vypadá naprosto logicky. Altair je předvedený před hlavního assassina a jelikož jeden z jeho podřízených přežil (skoro celý) a naprášil to na Altaira je Altair odsůzený k trestu smrti. Následuje zjištění, že poprava (bodnutím) byl enom trik. Altair je zbavený hodností a vybavení a začíná od nuly. Příběh néni nijak výjimečný, ale potěší. Pasáže s Desmondem mňa bavily taky (akorát to občas chtělo možnost utěkat). Udělalo mně docela radost když jsem rozluštil "šifrovanů" zprávu od assassinů v e-mailu. Člověk sa tam dozvěděl z příběhu možná stejně co ve vzpomínkovej části. A taky zmínky o tungusce nebo projektu philadelphia pobavily. Příběhová část v minulosti byla taková sušší, ale nic co by člověka zklamalo nebo otrávilo. Příběh o přátelství zradě a touze po moci. Bylo příjemné sledovat, že Altair, byť je pořád dost arogantní, přeca enom sa skromnosti a používání hlavy postupně učí, nebo motivy/výmluvy hlavních Altairových cílů.

Sůbojový systém je na začátku velice sterilní. Jediné co máte k dispozici je meč a s ním základní útok, silný útok, kryt a kombo útok. První sůboje asi každého zklamaly. Ale po získání protiútoku, odražení chycení, nebo dokonca proražení krytu likvidování nepřátel mečem začíná byt opravdu zábavné. Také boj s dýků nebo assassinkým ostřím je zábava. A pri likvidaci paličů knih jsem hojně využíval aj vrhacích dýk. Jediná vada je pak nulová obtížnost/AI (víc jak 4 zásahy od jakkoli početné skupinky nepřátel schytáte jedině pokud jste opravdu gramlaví) a ovládání. Nepřátelští vojáci majů problémy vás zabit aj když sa chcete nechat (resp trvá jim to strašně dlůho) a na ovládání si časem skoro zvyknete, ale assassin zostává odstrašujícím příkladem konverze ovládání z konzolí. Nulová obtížnost naštestí dojde nápravy v posledních dvůch memory blockoch (umřel jsem tam asi 3x a velitela templářů jsem porazil se 2ma čárečkama), kde vojáci útočíja častěj a umíja odrážat chyty, dělat protiútoky a aj prorážat vaše kryty, takže mosíte opravdu dávat pozor a mět nasledované co která jednotka umí a používat aj ty pozděj naučené útoky.
Abych pravdu řekl, mňa osobně sůboje za celů hru neomrzely a shazování lučišníků ze střech a sledování ruchu důle je kapitola sama o sobě.

Svět assassina je celkem rozlehlý. Obsahuje 4 města a volnů krajinu mezi něma. Zvlášť Acre jsem si oblíbil. Pocit volnosti je naprosto úžasný a při výstupu na jednu katedrálu (už nvm kde) si člověk připadá jak na schodoch do nebe. Města máte možnost navštěvovat ve skoro libovoloném pořadí. Aby bylo ve hře co dělat tak je možné hledat poschovávané vlaječky nebo likvidovat templářské rytíře (ti sů na začátku hry slušní bijci). Je to opravdu docela zábava, ale že bych cítil touhu Gotta Catch Them All to zrovna ne. Rozmanitost vedlejších informačních úkolů néni nic moc, ale odpovídá délce hry řekl bych. Já jsem jich splnil úplně všecky taky jsem osvobodil všecky týrané měšťanky a mnichy a nepostihl mňa pocit frustrace nebo repetivnosti. Co mně lézlo na nervy byly čumilové u stánků se zkaženým masem které k odchodu nepřesvědčilo ani když s jedním z ních člověk zamétl silnicu, takže mně jeden nebo dva pod troskama stánku skonali.

Soundtrack ke kře opravdu skvěle sedí. Povédl sa.

Moju GOG verzu postihuje jeden opravdu divný bug. A to ten že pokud spustím hru a su připojený k netu, tak hra přestane už u ubi loga odpovídat. Asi nejaký pozůstatek DRM...

Výsledné pocity ze hry mám velice pozitivní. AC2 sa díky ní dostalo na špičku mojích přání (enom tá DRM to kazí...) protože sa zdá byt větší a lepší po všeckých stránkách, než už tak výborná jednička.

Konečně jsem sa dokopal k tomu zahrát si slavné Baldurs gate. Dřív jsem měl strašný problém zvyknůt si na pidimidi rozlišení, ale teď jsem si zvyknul hned po 5ti minutách (A už sa teším na ten skok kerý zažiju při přechodu na dvojku). K pohodlnému hraní už bylo třeba jen zvýšit rychlost hry téměř na maximum.

Vytvářání vlastního hrdiny je podle pravidel D&D tudíž skvělé. Enom to házání kostků při rozdělování statistik mně moc nedávalo smysl. Pevně stanovený počet bodů k rozdělení s případnýma bonusama/postihama za rasy a povolání by mně přišel logičtější.

Příběh hry néni první třída a vedle zaklínača by podle mňa neobstál, ale rozhodně néni špatný. Najde sa nekolik příjemných zvratů a překvapení. Velice dobře udělané sů spíš vedlejší úkoly kerých je ve hře bambilion.

Velice příjemně mňa překvapil otevřený rozlehlý svět. Ani mňa nenapadlo, že bych ho u tak starej hry mohl najít. A to samo o sobě by nic znamenat nemoselo, ale tady je na každej submapě neco zajímavého. Ať už je to nejaká postava se svojím vlastním příběhem nebo silnější nepřítel. A po vstupu do Baldurovy Brány koncentrace obsahu na submapách eště mnohonásobně vzroste. Tři městské části v Baldurově bráně jsem ani neprozkůmal podrobně abych sa pohnul v příběhu. Příběh taky umožňuje dělat rozhodnutí a vydat sa různýma cestama. Díky rozloze a množství kvalitního obsahu je tak herní doba opravdu dlůhá.

Dialogy mňa bavily a to aj ty vážné aj ty vtipné. Bohužel sa mně párkrát stalo, že jsem postrádal vhodnů možnost odpovědi a mosel jsem si vybrat menší zlo. Dialogy mezi postavama v partě jsem nejak nezaznamenal. Jedině Minsc a Dynaheir mezi sebů neco prohodili, ale to bylo nejspíš mojím složením party. Jinak Minsc je hláškař a jeho vztah k Booovi je nezapomenutelný.

Při postupu na další úrovně toho člověk kromě samotných úrovní a HP obvykle moc nedostal. Tady jsem byl trochu zklamaný, protože motivace k levelování byla slabší. Samozdřejmně volné pozice kůzel byly super, až na to, že při finálním sůboji měla moja čarodějka dvě volné pozice pro kůzla pátej úrovně, ale žádné kůzla pátej úrovně. A s hlavní postavů klerikem jsem na pátů úroveň kůzel bohužel nedosáhl. (Jinak D&D kůzla sů super a majů ohromné možnosti využití.) Příjemnější už bylo s mojím klerikem na osmej úrovni naběhnůt mezi nejslabší druh kostlivců/zombií a pozorovat jak jich odvracání nemrtvých rozptyluje po okolí, takže vyloženě špatné to s těma úrovňama néni.

Magických předmětů je přiměřeně, ani málo ani moc. A majů docela pestrů škálu vlastností. Monster a nepřátel na které jich možete použit je taky tak akorát (no dobře těch druhů monster by to asi chtělo kapku víc).

Obtížnost hry sa mně lůbila. Je potřeba taktizovat pauzovat a u silnějších nepřátel vhodně kůzlit.
Zvlášť bych vypichl finální sůboj se Sarevokem. Sarevok je bijec sám o sobě. Během chvilky mně Minska na osmej úrovni, kerý má 74 HP a -6 OČ bez podpůrných kouzel a lektvarů rozsekal na kusy aj s lektvaram hrdinství, nezranitelnosti a ochranů proti zlu. A Sarevokovi společníci taky nejsů žádné béčka. Naštěstí otikulova koule mně dala čas na likvidacu jeho přisluhovačů a vytvoření hradby z vyvolaných tvorů, přez kterů jsem ho nakonec úspěšně ustřílal ukouzlil a uhůlkoval.

Čistě nedostatky Baldurs Gate sů hlavně technického rázu. Hra mně během hraní asi 3x hodila chybu po níž následovalo ukončení. Pathfinding a zasekávání postav jednej o druhů občas slušně pošpónovaly moje nervy a taky celkem častý bug při kerém nejde mluvit s NPC a je potřeba load nebyl nic příjemného. Jedenkrát jsem si musel cheatem přidávat úkolový předmět. Podle deníku jsem ho měl mět, ale nebyl ani v inventáři žádné postavy ani na zemi u postavy která mně ho měla dat. A ten deník když už jsem ho zmínil nebyl zrovna vzor přehlednosti a pár důležitých informací jsem v něm postrádal.

Zkušenostní strop je bez datadisku opravdu hodně nízko -> 89,000XP. Já jsem měl těsně před finálním sůbojem bez hraní lokací z datadisku na hlavní postavě přez 138,000 XP to je asi 155%. Taky to, že základní hra neuměla sama stackovat stackovatelné a nijak neoznačovala neidentifikované předměty sů poměrně nepříjemné věci.

Hodnocení BFP4F tady na DH je podle mňa zastaralé. Ano na začátku to byla skvělá f2p hra.

Čtyři herní třídy všecky zábavné a odlišené jak schopnosťama tak arzenálem. Zajímavé mapy, nutná a na hraní s náhodnýma luďma poměrně častá spolupráce. Různé zbraně s různým chováním a různě silné. Ty nejlepší sice jedině za peníze, ale nebyly nijak overpower. Docela dost různých vozítek: bugina, jeep, dodávka, APC, tank, bojová a transportní helikoptéra, stíhačka (s kerů jsem sa nikdy nenaučil pořádně hrát :D) a pozděj taky littlebird (malý vrtulníček se silnýma kulometama može nést 2 pasažéry). A využití majů všecky, od buginy až po stíhačku. Mapy různých typů nejmenší Sharqi se 3ma vlajkama a bez vozítek slibuje intenzivní zážitek a největší Oman kde je techniky dost. Taky statické zbraně jako AA a TOW, které sa spawnujů na určitých místoch po obsazení vlajky. Pár zajímavých nápadů. Lůbily sa mně stopy po výstřelu ze sniperky, díky kerým camping nebyl pohodová věc. Taky nožík kerý nešlo zvolit, ale enom použit a zásah znamenal smrt. S ním jsem si užil kopec srandy.
Už tehdy měla hra věci, keré mně na ní trochu vadily. Nebyl jsem úplně spokojený se systémem skillů, ale chápal jsem, že motivace pro levelování a nákup boosterů na XP je u takové hry potřeba. Přehnaná balistická křivka postihujíci enom recony (ostřelovače) a naopak nevídaná přesnost zbraní ostatních tříd na dálku. Nevím lesti to způsoboval špatný hitbox nebo latence, ale když sa člověk před palbů schová za roh a tam ho zastřelíja je to dost nepříjemné. Z pochopitelných důvodů hraní bez friendly fire, díky kterému vznikaly smešné situace, ale bylo to prostě něco s čím moseli obě strany počítat. Hra taky měla nejaké ty bugy. Projektil z RPG proletí skrz tank, bug postavy který znemožní hraní a opakuje sa aj po několik restartů hry, divně fungující zvuk kdy občas nebylo vůbec slyšet kroky (ani prudký sprint) protivníků a další. (Problémy způsobované demenců nekterých hráčů do hodnocení nezahrnuju a že jich je požehnaně.)

Pak ale přišly různě nepříjemné downgrady, keré vyvrcholily prachsprostů zlodějinů na platících hráčoch.
Dočkali jsme sa nerfů všeckého možného. Snížení kreditů za výhru (potřebných na nákup free zbraní na omezený čas), oslabení skillů a okamžitý vznik boosterů které to oslabení kompenzovaly, ohromné zvýšení počtu zkušeností potřebného na další úroveň a konečně neslavný příchod upgradu zbraní. My keří jsme naivně čekali další kustomizacu zbraní jsme byli velice zklamaní. Napřed přišlo velké znehodnocení a mírné slevnění starých zbraní (hráčom jejich kůpené zostaly v podobě elite upgradů na trvalo) kromě brokovnic a pistolí, přičemž nové upgrady šly za reálné peníze kůpit enom na časově omezenů dobu. RIP play 4 free. Oslabené zbraně bez upgradů sů skoro nepoužitelné. Dávajů poškození jak airsoftové, ale kopů jak kůň. Samozřejmě taky majů menší počet nábojů v zásobníkoch a míň zásobníků. Kdo si myslel "No dobře pos**li si to a noví hráči sa jim nepohrnů, je to jejich problém." toho čekalo velice kruté probuzení. Přišel downgrade kerý hráčom odebral elite upgrady a nahradil jich zbraňama +3. Číslo +3 je směšné samo o sobě, ale reálný bonus těchto zbraní byl +2. Došlo k jednomu vrácení peněz a pak to EA okamžitě zatrhla. Ten jeden šťastlivec do hry investoval myslím 100$. V další verzi byly upravené podmínky použití, kde nově přibylo základní krytí proti obraně hráčů. Představte si, že oni tento svůj krok ospravedlňovali balancováním hry. Oni balancovali hru tím, že dali hráčom neco co už nejde nijak získat, je to silnější a vylepšovat to jde stejně (tzn je to nevyvážené). Jediné co tím srovnali je míra dojení nových a starých hráčů. A za této situace přibyly nové overpowered boostery a ve hře zůstaly výrazně silnější pistole a brokovnice (i když s tímto sa myslím nedávno začalo neco dělat. Nevím lesti už je balanc ve hře, protože jsem po tejto aféře přestal dění kolem sledovat).

Velice smutný příběh zlodějiny a zrady, kde na začátku parádní hra "zadarmo" klesla hluboko pod úroveň Battlefield Heroes.

Logická pecka. Přiznám sa, že jsem ju nikdy nedotáhl do konca. Bylo to teda v mladším věku a už jsem sa k ní dlůho nedostal.
Rybí agenti sů velice sympatičtí a rybí humor je velice humorný. Každá obrazovka je takové malé umělecké dílko. Hudební doprovod néni nic vysoce kvalitního, ale podtrhuje atmosféru jednotlivých obrazovek. Hra také obsahuje různé spestření. Např.: v podobě zpívajících pozůstatků vikingů na obrazovce Eight Vikings in a Boat, nebo hlášky a ťukání na monitor zevnitř pokud necháte rybky odpočívat.
Při řešení hádanek opravdu probíhá vyšetřování a člověk je zvědavý na co narazí dál. Obtížnost hádanek postupně přituhuje a při záseku je dobré dat si pauzu a vrátit sa ke hře pozděj. Ke konci je obtížnost opravdu HC a nemosíte sa stydět, když nezvládnete všecko.
Hra už neco pamatuje, ale myslím že tento typ her nestárne, proto doporučuju každému alespoň ju zkusit.

Dnes by možná mohla zlobit kompatibilita s novýma OS, ale to určitě néni nic neřešitelného. :-)

Mafiu jsem hrál porpvní, když jsem ležal doma se zlomenů nohů. Mám ten dojem, že před samotným hraním sem nečetl ani jednu recenzu, nebo neco podobného, takže jsem netušil co mňa čeká.

Mafia mňa uchvátila už tehdy a pozděj kdy byla jako příloha score znovu. Lesti sa nepletu dohrál sem ju 3x z toho jedenkrát s kompletní extrémní jízdů.

Asi největším tahákem mafie je příběh. Přiznám sa, že po prvním dohrání aj nejaká tá slza ukápla. Je to jeden z nejsilnějších příběhů co jsem kdy ve hře viděl, myslím že nemože nikoho nechat chladným.

Jednotlivé mise obsahujů ježdění (cesta na místo případně honička) a střelbu a ty samy o sobě mňa neomrzely do konca hry. A to Je snad každá mise nečím okořeněná. Ať už easter eggem náplňů nebo aspoň prostředím. Obvykle před misů vyfasujete zbraň jaká sa vám bude k plnění úkolu hodit. Přijedete na místo, všecko de podle plánu (kerý ste si vyslechli v "brífingu" před úkolem) a zvlášť pokud jste s Paulím všecko sa po**re a zvrhne v masakr kerý tak tak přežijete. Zmíním výlet na parníku, závody formulí a šťastného bastarda a okamžitě sa mně vybavujů další, které je mně líto nezmínit (a to sů všecky ostatní), každá měla neco díky čemu si ju člověk mohl zapamatovat. Kromě hlavních misí sů tady ty vedlejší pro Bartoneho kde možete získat lepší auta na keré je radost pohledět a podle mňa aj v nich jezdit. Myslím, že ani těm néni co vytknůt.

Mise v extrémní jízdě sů dělané obvyykle buď vtipně (záchrana nebohé dívky před mořsků potvorů, speedy gonzales) nebo na preciznost (nitroglycerinový náklaďák, relativistický vůz, raketová formula), případně střelbu (souboj se sniperama sa mně obzvlášť lůbil aj co byl docela jednoduchý).

Volná jízda... vlastně název volná jízda je dostatečně popisný. Možností moc néni, ale myslím, že každý si tam aspoň chvilku zařádil.

Lost heaven je udělané perfetně. Z fleku bych sa k Tommymu dóm nastěhoval. Zbraní néni moc. Podle mňa je jich tak akorát, ale víc by mohlo znamenat líp. Aut je hodně a líšíja sa jak vzhledem tak jízdníma vlastnosťama. Postavy sů zajímavé a uvěřitelné.

Mafia je hra lineární, ale zrovna u ní to vůbec nevidím jako zápor, předkládá nám filmový zážitek a věší větvení by pravděpodobně védlo k nepříjemnosťám.

Mafia vypadá moc pěkně (pokud nelezete za ploty kam nemáte a pod.) a zní perfektně. Český dabing a OST nemajů chybu.

Hratelnost možná néni na 11/10 ale na 9/10 určitě stačí. Obtížnost je vyšší, ale po tom co sem si zkusil pár moderních her ju vnímám jako jednoznačný klad. Navíc to aj spolužačka prakticky hrama nepolíbená dohrála, takže to nebude až tak strašné.

Mafia je česká hra a přesněj řečené český klenot. Pokud vám ju ostatní vychvalujů vězte, že to dělajů, protože k tomu majů dobrý důvod.