Assassins creed jsem viděl v nejakém herním pořadu a hleděl jsem naň s otevřenů hubů. V tej recenzi vytýkali stereotyp soubojů a misí, ale pohled na assassina hopsajícího po střechách mňa uchvátil. Pak jsem na assassina tak nejak zapomněl a prakticky jsem nesledoval ani žádné info o jeho nástupcoch. Až jednoho dňa jsem si všiml akce na GOGu a řekl jsem si, že je asi na čase to zkusit.
Mně osobně přijde assassin jako nástupce perského princa a aj co jsem poslední prince nehrál (enom warrior within který byl opravdu skvělý) řekl bych, že je důstojnější než většina z nich.
Hned na začátku hry vás šokuje jaký je Altair kretén. Kdyby nebyl profesionální zabiják, člověk by měl načisto chuť dat mu pár výchovných. Altair svůj úkol získat templářsků relikviju zprasí a jeho podřízení to schytajů. To co následuje vypadá naprosto logicky. Altair je předvedený před hlavního assassina a jelikož jeden z jeho podřízených přežil (skoro celý) a naprášil to na Altaira je Altair odsůzený k trestu smrti. Následuje zjištění, že poprava (bodnutím) byl enom trik. Altair je zbavený hodností a vybavení a začíná od nuly. Příběh néni nijak výjimečný, ale potěší. Pasáže s Desmondem mňa bavily taky (akorát to občas chtělo možnost utěkat). Udělalo mně docela radost když jsem rozluštil "šifrovanů" zprávu od assassinů v e-mailu. Člověk sa tam dozvěděl z příběhu možná stejně co ve vzpomínkovej části. A taky zmínky o tungusce nebo projektu philadelphia pobavily. Příběhová část v minulosti byla taková sušší, ale nic co by člověka zklamalo nebo otrávilo. Příběh o přátelství zradě a touze po moci. Bylo příjemné sledovat, že Altair, byť je pořád dost arogantní, přeca enom sa skromnosti a používání hlavy postupně učí, nebo motivy/výmluvy hlavních Altairových cílů.
Sůbojový systém je na začátku velice sterilní. Jediné co máte k dispozici je meč a s ním základní útok, silný útok, kryt a kombo útok. První sůboje asi každého zklamaly. Ale po získání protiútoku, odražení chycení, nebo dokonca proražení krytu likvidování nepřátel mečem začíná byt opravdu zábavné. Také boj s dýků nebo assassinkým ostřím je zábava. A pri likvidaci paličů knih jsem hojně využíval aj vrhacích dýk. Jediná vada je pak nulová obtížnost/AI (víc jak 4 zásahy od jakkoli početné skupinky nepřátel schytáte jedině pokud jste opravdu gramlaví) a ovládání. Nepřátelští vojáci majů problémy vás zabit aj když sa chcete nechat (resp trvá jim to strašně dlůho) a na ovládání si časem skoro zvyknete, ale assassin zostává odstrašujícím příkladem konverze ovládání z konzolí. Nulová obtížnost naštestí dojde nápravy v posledních dvůch memory blockoch (umřel jsem tam asi 3x a velitela templářů jsem porazil se 2ma čárečkama), kde vojáci útočíja častěj a umíja odrážat chyty, dělat protiútoky a aj prorážat vaše kryty, takže mosíte opravdu dávat pozor a mět nasledované co která jednotka umí a používat aj ty pozděj naučené útoky.
Abych pravdu řekl, mňa osobně sůboje za celů hru neomrzely a shazování lučišníků ze střech a sledování ruchu důle je kapitola sama o sobě.
Svět assassina je celkem rozlehlý. Obsahuje 4 města a volnů krajinu mezi něma. Zvlášť Acre jsem si oblíbil. Pocit volnosti je naprosto úžasný a při výstupu na jednu katedrálu (už nvm kde) si člověk připadá jak na schodoch do nebe. Města máte možnost navštěvovat ve skoro libovoloném pořadí. Aby bylo ve hře co dělat tak je možné hledat poschovávané vlaječky nebo likvidovat templářské rytíře (ti sů na začátku hry slušní bijci). Je to opravdu docela zábava, ale že bych cítil touhu Gotta Catch Them All to zrovna ne. Rozmanitost vedlejších informačních úkolů néni nic moc, ale odpovídá délce hry řekl bych. Já jsem jich splnil úplně všecky taky jsem osvobodil všecky týrané měšťanky a mnichy a nepostihl mňa pocit frustrace nebo repetivnosti. Co mně lézlo na nervy byly čumilové u stánků se zkaženým masem které k odchodu nepřesvědčilo ani když s jedním z ních člověk zamétl silnicu, takže mně jeden nebo dva pod troskama stánku skonali.
Soundtrack ke kře opravdu skvěle sedí. Povédl sa.
Moju GOG verzu postihuje jeden opravdu divný bug. A to ten že pokud spustím hru a su připojený k netu, tak hra přestane už u ubi loga odpovídat. Asi nejaký pozůstatek DRM...
Výsledné pocity ze hry mám velice pozitivní. AC2 sa díky ní dostalo na špičku mojích přání (enom tá DRM to kazí...) protože sa zdá byt větší a lepší po všeckých stránkách, než už tak výborná jednička.
Mně osobně přijde assassin jako nástupce perského princa a aj co jsem poslední prince nehrál (enom warrior within který byl opravdu skvělý) řekl bych, že je důstojnější než většina z nich.
Hned na začátku hry vás šokuje jaký je Altair kretén. Kdyby nebyl profesionální zabiják, člověk by měl načisto chuť dat mu pár výchovných. Altair svůj úkol získat templářsků relikviju zprasí a jeho podřízení to schytajů. To co následuje vypadá naprosto logicky. Altair je předvedený před hlavního assassina a jelikož jeden z jeho podřízených přežil (skoro celý) a naprášil to na Altaira je Altair odsůzený k trestu smrti. Následuje zjištění, že poprava (bodnutím) byl enom trik. Altair je zbavený hodností a vybavení a začíná od nuly. Příběh néni nijak výjimečný, ale potěší. Pasáže s Desmondem mňa bavily taky (akorát to občas chtělo možnost utěkat). Udělalo mně docela radost když jsem rozluštil "šifrovanů" zprávu od assassinů v e-mailu. Člověk sa tam dozvěděl z příběhu možná stejně co ve vzpomínkovej části. A taky zmínky o tungusce nebo projektu philadelphia pobavily. Příběhová část v minulosti byla taková sušší, ale nic co by člověka zklamalo nebo otrávilo. Příběh o přátelství zradě a touze po moci. Bylo příjemné sledovat, že Altair, byť je pořád dost arogantní, přeca enom sa skromnosti a používání hlavy postupně učí, nebo motivy/výmluvy hlavních Altairových cílů.
Sůbojový systém je na začátku velice sterilní. Jediné co máte k dispozici je meč a s ním základní útok, silný útok, kryt a kombo útok. První sůboje asi každého zklamaly. Ale po získání protiútoku, odražení chycení, nebo dokonca proražení krytu likvidování nepřátel mečem začíná byt opravdu zábavné. Také boj s dýků nebo assassinkým ostřím je zábava. A pri likvidaci paličů knih jsem hojně využíval aj vrhacích dýk. Jediná vada je pak nulová obtížnost/AI (víc jak 4 zásahy od jakkoli početné skupinky nepřátel schytáte jedině pokud jste opravdu gramlaví) a ovládání. Nepřátelští vojáci majů problémy vás zabit aj když sa chcete nechat (resp trvá jim to strašně dlůho) a na ovládání si časem skoro zvyknete, ale assassin zostává odstrašujícím příkladem konverze ovládání z konzolí. Nulová obtížnost naštestí dojde nápravy v posledních dvůch memory blockoch (umřel jsem tam asi 3x a velitela templářů jsem porazil se 2ma čárečkama), kde vojáci útočíja častěj a umíja odrážat chyty, dělat protiútoky a aj prorážat vaše kryty, takže mosíte opravdu dávat pozor a mět nasledované co která jednotka umí a používat aj ty pozděj naučené útoky.
Abych pravdu řekl, mňa osobně sůboje za celů hru neomrzely a shazování lučišníků ze střech a sledování ruchu důle je kapitola sama o sobě.
Svět assassina je celkem rozlehlý. Obsahuje 4 města a volnů krajinu mezi něma. Zvlášť Acre jsem si oblíbil. Pocit volnosti je naprosto úžasný a při výstupu na jednu katedrálu (už nvm kde) si člověk připadá jak na schodoch do nebe. Města máte možnost navštěvovat ve skoro libovoloném pořadí. Aby bylo ve hře co dělat tak je možné hledat poschovávané vlaječky nebo likvidovat templářské rytíře (ti sů na začátku hry slušní bijci). Je to opravdu docela zábava, ale že bych cítil touhu Gotta Catch Them All to zrovna ne. Rozmanitost vedlejších informačních úkolů néni nic moc, ale odpovídá délce hry řekl bych. Já jsem jich splnil úplně všecky taky jsem osvobodil všecky týrané měšťanky a mnichy a nepostihl mňa pocit frustrace nebo repetivnosti. Co mně lézlo na nervy byly čumilové u stánků se zkaženým masem které k odchodu nepřesvědčilo ani když s jedním z ních člověk zamétl silnicu, takže mně jeden nebo dva pod troskama stánku skonali.
Soundtrack ke kře opravdu skvěle sedí. Povédl sa.
Moju GOG verzu postihuje jeden opravdu divný bug. A to ten že pokud spustím hru a su připojený k netu, tak hra přestane už u ubi loga odpovídat. Asi nejaký pozůstatek DRM...
Výsledné pocity ze hry mám velice pozitivní. AC2 sa díky ní dostalo na špičku mojích přání (enom tá DRM to kazí...) protože sa zdá byt větší a lepší po všeckých stránkách, než už tak výborná jednička.
Pro: města, pocit volnosti, SHAZOVÁNÍ LUČIŠNÍKŮ ZE STŘECH, sbírání vlaječek a likvidace temlářských rytířů, rozhovory s umírajícíma cílama a Desmondova část hry
Proti: konzolovité ovládání, občas trošku pozlobila kamera, až na poslední 2 memory blocky nulová obtížnost