„Já toho Santusova roztrhnu!“
Kdo by neznal Poldu? Českou sérii adventur, která se stala tou nejlepší ve svém oboru 'komické'. Hvězdný dabing, skvělé hlášky a až groteskní scény přinesly Poldovi velkou slávu v naší české kotlině, i slovenských pahorkatinách. A za mě také jedna z mých oblíbených herních sérií. Když vyšel čtvrtý díl na mobilní platformy, rozhodl jsem se oživit nostalgii a znovu začít ty nejšílenější toulky časem. A byl to návrat přímo triumfální. Haldy smíchu, zavařené mozkové závity a skvělý herní zážitek.
Hlavním hrdinou (opět) je Pankrác, střeštěný detektiv a agent CIA, který se po poněkud prohýřené noci spojil s profesorem Santusovem (spíše profesor s Pankrácem), aby zabránili Rusům (ano, Sovětům) v ovládnutí světa a aby ruština byla jediným povoleným jazykem. Jak je pro Pankráce zvykem, nic nejde podle plánu – Paříž v roce 2011 je noční můra plná byrokracie, nepodařený přesun časem ho vrhne do doby kamenné a dokonce se zaplete do intrik Velké francouzské revoluce, kde se mu dokonce povede změnit historii (týká se to Napoleona).
Přechod od 2D k 3D se vývojářům ze Zima Software povedl na výbornou. Komunistická, pravěká i revoluční Paříž jsou přímo uměleckým skvostem. Logické hříčky konečně nabraly na logičnosti a také atmosféra komunistického dušení se povedla na výbornou. Dabing je přímo ukázkový (Sobota, Kaiser, Lábus) a vynikne ze všech šesti dílů nejlépe, hlavně Kaiserův prodavač baget (Croque Monseiur) a sám Pankrác v podání Luďka Soboty. Dodatečně (jen pro mobily) Zima Software ve spolupráci s Fénix ProDabing vypustila v plné verzi i úvodní filmeček, který nestihli kluci ze Zima Software dodat k finální verzi hry. Ten zkraje nastiňuje Santusovu práci pro Rusy a jak asi vypadal 'velký soudruh Makarov'. Doporučuji shlédnout.
Co hře ubírá na kráse jsou trochu nedodělané animace (předávání předmětů) a pixel hunting, který ale byl na mobilech vyřešen pomocí zobrazení všech předmětů ve scéně. Hudba je sice vyhovující, ale je zcela odtlačena do pozadí. Také mohlo být přidáno více miniher, například v Egyptě nebo revoluční Francii mi nějaká tato chvilka na procvičení mozku (kromě logických hádanek) chyběla. Jakoby od pravěku si tu námahu vývojáři ani nedělali.
Ano, vím, vy šťouralové, Santusov původně neměl ani ve hře být, ale vývojáři si ho zaměnili za vědce Sergeje z předešlého dílu. Profesor Santusov původně zahynul při pokusném výbuchu.

Celkově ale Polda 4 naprosto vyniká. Výborný přechod do 3D prostředí, pětihvězdičkový dabing a naprosto vynikající příběh s cestováním v čase si zaslouží piedestal v síni slávy česko-slovenských her. Pokud tedy nějaká vůbec existuje.

Zdravím, lidé. Varuji, pokud nejste s naší historií příliš spjati nebo informování, OČI PRYČ!

Já, velký Papyrus, bych vám rád vyprávěl o epickém dobrodružství, o lidech a monstrech, o povrchu a o podzemí, o lásce a nenávisti. O zbabělosti a... ODHODLANOSTI.

Ehm...Sansi... že nejsme skuteční? Že toto vše je jen hra a že v ní jenom figurujeme? Že naše životy řídí ten, co sedí za tím... ehm... sklem?

...

SANSI, TY MI MUSÍŠ ZKAZIT KAŽDOU RADOST! JÁ, VELKÝ PAPYRUS, SE CÍTÍM ZRAZEN! TOTO JE TEN NEJHORŠÍ DEN V MÉM ŽIVOTĚ!

...

Dobře. Tak tedy od začátku... Já, velký Papyrus, vám budu vyprávět o HŘE, ne pravdivé historii, kterou člověk zvaný TOBY FOX, pojmenoval a také stvořil, UNDERTALE.

Zemi vládly po dlouhou dobu dvě rasy: LIDÉ a MONSTRA. Ale lidé z vlastního strachu bez sebemenšího slitování nemilosrdně zaútočili na monstra a porazili je. Naši měli strašlivé ztráty (ztráty kostlivců = 0) a byli jsme zahnáni do podzemí a zamčeni. Dlouho jsme se topily v zoufalství s tichou nadějí na to, že jednou tu prokletou bariéru zničíme a vrátíme se na povrch...

Dokud tedy z nebe nespadl(a) člověk. No, z nebe... spíše sletěl(a) skrz škvíru v Mt. Ebottu, v hoře, pod kterou my, MONSTRA, žijeme. Jmenoval(a) se... Sansi, jakže se jmenoval(a)... to je fuk, ani vlastně nevím, jestli to byl(a) chlap nebo holka.

Ale dále: Naše podzemí se skládá z několika lokací: od starobylých ruin, přes MTT (Mettaton) studio, vodopády, země Horka a "Nový domov" (Náš král nikdy nebyl Einstein, když došlo na jména) až k... ano, k mému domovu, městu Snowdin. Každá lokace má svůj půvab a šarm, a všechny mají jistá skrytá místa tak tajná, že ani já, velký průzkumník Papyrus, jsem zatím všechny neobjevil.

Sansi, co dál? Aha, boj.

Boj je velmi specifický. Jestli jste monstra, bojujete na život a na smrt. Ale v případě toho človíčka, co k nám spadnul(a) z nebe (pzn. dírou), na to šel(a) jinak - místo aby všechny monstra krvelačně pozabíjel(a), našel(a) čas si s nimi popovídat, hrát si s nimi, pomoci jim od útrap... ale nějak se nemohu zbavit neblahého pocitu, že já, velký Papyrus, jsem narazil na úplně opačného člověka... Jsem z toho úplně paf...

Sansi... kde zas je? Když chci povídat o Undyne, dr. Alphysové nebo králi Asgorovi, je najednou ten tam! Ale k věci: Náš svět je obydlen "prapodivnými" tvory, jako rybí lidé - Undyne -, dinosauři - dr. Alphysová -, kostlivci... no, jediní kostlivci jsme tu já, velký Papyrus, a můj starší bratr Sans, atd. Je nás tu nespočet, od froggitů po smutné duchy, od vtipkujících ptáků po Temmíky, milé nevystudované psíky. Říkám, co oblast, to hojný lid... monstrlid.

Tak to by bylo ode mne vše... ehm, Sansi... že jsem zapomněl říct, že UNDERTALE je nezávislá RPG? Že má nespočet fandů po celém světě? Zapomněl jsem zmínit mé úžasné puzzly?

SANSI!

A že my dva patříme k těm nejoblíbenějším postavám vůbec?

Ach, Sansi... Já, velký Papyrus, nikdy nebudu jeden z nejoblíbenějších...

ALE TEN NEJOBLÍBENĚJŠÍ! NYEH HEH HEH!

Běžet, sehnout se, běžet, skočit, běžet, skočit, přijít o ruku, běžet, sehnout se, spadnout, běžet, přijít o obě nohy, plazit se, skočit, lézt, hodit hlavu přes velkou propast, spadnout do propasti...

Že to vypadá jako šílenost? ANO! Ale to vše vás čeká v tomto "zombie Takešiho hradu", kde vás hrůzné nástrahy v podobě bodců, šavlí, toxických rozpouštědel a bůhvíkolik ještě a nikdy nejste daleko od hrůzné smrti a ztrátě údů...Ale víte co, vám to může být víte kde, poněvadž tady jste Zombie...

Ano, zombie jménem Ed - první zombie vůbec, který se zkamarádil s malým človíčkem Benem, který ho ve zkaženém světě krmil vším, co našel - od mršiny po krysy. Ale nic netrvá věčně - zlovolný Hans von Showmaster se o tom dozvěděl a nařídil oba unést. A Eda (tedy vás) donutil zúčastnit se brutální a grotestní show nazvanou "Rundead", kde na vás na konci čeká spása - a váš kamarád Ben samozřejmě.

Vaším úkolem po celou hru je tedy přežít, proběhat všechny tratě nehledíce na svůj stav a zachránit Bena z rukou Showmastera. Ale cesta, než se dostanete na konec, je opravdu divná. V dobrém slova smyslu. Úrovně, přes které se musíte prokousat (a může vám to zabrat i několik hodin za cenu ztráty nervů), jsou udělány kreativně s umem pošuka - je tu velmi reálná šance, že do checkpointu nedoběhnete v celku, tu vám nějaká šavle usekne ruku nebo nohu nebo i všechny čtyři vaše údy, ale to nevadí - i přesto, že jediné, co vám zbyde, je hlava, můžete dojít do cíle. A po celé hře můžete sbírat plechovky psího žrádla, za které si můžete odemknout bonusové úrovně, které šílenost hry jenom umocňují směrem nahoru.

Můžete se krčit, skákat, házet hlavu...no ano, Ed je schopný urvat si vlastní hlavu a hodit ji buď dál, kam by se dál nedostal nebo do jinak nepřístupných míst. Vše, co Ed umí, dokonale využijete, abyste do cíle doběhli v co nejlepším stavu. Ti nejlepší projdou i celou hru bez toho, aby jim vůbec něco zákeřné čepele usekly. Soundtrack je stylový, který vykresluje grotesknost hry i celé atmosféry a i když některé dekorace jsou trochu morbidní, perfektně vyobrazují herní svět, který se letmo podobá tomu z Orwellova románu 1984.

Jediné, co bych hře vytknul, je Edova setrvačnost. Dost často se mi stávalo, že i když jsem se snažil sebevíc, tak Ed ulítnul ve skoku dále, než jsem chtěl, což vyústilo buď v pád do temnoty nebo točící se čepel. Dost to také otravuje v částech, kde se nemůžete ani na sekundu zastavit. Ale to je jediná vada na kráse.

Celkově je Ben and Ed zábavná podívaná. Zombie hra v jiném stylu, než drtivá většina a také vyhrává. Výborný nápad s perferktním zpracováním. Vřele doporučuji. VAROVÁNÍ - Obsahuje nadměrné množství krve, pokud jste nešikové. Nedoporučuje se slabším povahám. Byli jste slušně varováni.

ORIGINAL WAR
„Macmillane, ty zkurvysyne! - Gorkij, ty svině!“

V tomto perexu můžeme shrnout celý smysl Original War. V pliocénu, 2 000 000 let před Kristem, kdy jsme byli teprve neandrtálci, kdy fauna a flora tvořila kouzla se svými prostředky, se Spojené státy a Svaz sovětských socialistických republik rozhodl válčit o neznámý nerost alaskit (američané říkají siberit). V čem je háček? Háčky jsou dva: 1. Američané a Rusové pocházejí z jiných časových rovin, kdy se alaskit vyskytoval na území toho druhého. 2. Arabové, kteří v americké časové linii dominují obchodu s ropou, se dozvěděli o plánu USA zmocnit se siberitu (alaskitu) a z obav ztráty významu ropy najali krvežíznivé vrahy a násilníky, uzurpovali si americký stroj času EON (na ruské TAWAR) pro sebe a také odcestovali do minulosti s cílem udržet ropu jako jediný zdroj paliva pro budoucnost.
Original War je od českého Altar Interactive unikátní kousek. Jak z hlediska příběhu, tak i grafiky a hratelnosti.
Na každé straně konfliktu stojí ten „Rambo“ - za Američany voják-poručík John Macmillan a za Rusy mechanik 3. třídy Jurij Ivanovič Gorkij, přezdívaný Burlak. Každá kampaň (americká a ruská) obsahuje 15 misí + 4 mise za „Alianci“ - spojenectví amerických a ruských vědců s cílem vyzkoumat, k čemu slouží záhadné artefakty. Později v kampani budete mít možnost se k ní přidat, i když ale musím uznat, že americký vstup do Aliance mohl být poněkud lepší.
Mise jsou originální, provětří vaše strategické a taktické myšlení i na nejlehčí obtížnost a repetetivnost tu není na místě. V žádné jsem se nenudil a ani za jednu stranu jsem se nemohl nebavit. Ať už při stavbě ruské hlavní základy L. D. Trockij, při likvidaci americké základy Epsilon s Burlakem v čele anebo při její výstavbě s Macmillanem. Kromě menších záseků v podobě promýšlení taktiky jsem byl s OW naprosto spokojen.
A technologie? Všechny bojující strany mají stejný základ, jenom v rozšířeném výzkumu se rozcházejí: Američané mají snipery, lasery a kolopásy, Rusové dalekonosné rakety a bazukery se zpomalovací municí a Arabové využívají opičáky jako výbušné sebevrahy. Využití opičáků byl ze strany Altaru skvělý nápad a u stran i logické např. Arabové je využívají pouze pro vojenské účely, Rusové je mohou využít i jako „soudruhy dělníky“.
Grafika byla na hru špičková, stejně jako soundtrack. Škoda, že mě svazují pravidla českého pravopisu, poněvadž český dabing dodal OW nezapomenutelné hlášky, bohužel však většinou sprosté.
Na konec bych jen dodal, že o Original War !musí! Zakopnout každý hardcore stratég a hráč takovýchto her. Slovy „Velký Lenin předpověděl, že tato hra bude hit!“ soudruha Gleba tuto recenzi ukončím rázným výstřelem z ruského děla jako projev nadšení. Hodně štěstí, soudruzi a soudružky!

Ať žije Original War!

Přiznávám, že jsem velký fanda Star Wars Universa a tak se tento komentář nemusí zdát úplně nestranný. Ale co dělat, když jsem z této hry nadšený? Nic.

Když jsem poprvé zapínal v RE-LOADu Battlefront, mísily se v mé hlavě jak mé nadšení, tak názory jiných lidí. Názory z bety, předběžná stanoviska, skeptiky...Nebyl jsem si jistý, jak nový Battlefront brát...

A když jsem se plně ponořil do hry, řekl jsem si: "Do háje s jinými názory! Mám snad svůj názor, ne?" A ten zní: Úchvatné! Kluci z DICE dokázali svoji převahu v FPS a TPS (Third Person Shooter) a z Battlefrontu udělali kousek, který vás bude dlouho bavit.

Grafická a zvuková stránka je přímo hvězdná. Je vidět, že vývojáři si dali práci s každým sebemenším detailem jak na mapě, tak na každé zbrani. Budete si připadat skutečně jako ve filmu, zvláště když se bojiště zahltí protivníky, které můžete svým blasterem postřílet. Hudba, která byla poskládána převážně z repertoáru Johna Williamse a některých nových skladeb, vás plně pohltí. A co více, hra za hrdiny nikdy nebyla tak zábavná (zvláště za lorda Vadera) a vyvážená. A ani nezáleží, v jakém pohledu chcete hrát, za oba vám to půjde náramně - v první osobě lépe míříte, ve třetí dáváte větší pozor, co se kolem vás děje.

Jistě, v některých chvílích (hlavně v modu Walker Assault) se vám může zdát, že je tu či ona strana slabší než ta druhá, ale pochopte, má to svůj důvod. Zatímco Imperiálové mají po ruce opancéřovaná kráčedla AT-AT a AT-ST a leteckou podporu, Povstalci mají na své straně zbraně, se kterými se dají ty kolosy sundat, např. slavný Snowspeeder z Hothu. Někomu zase připadá, že až moc často umírá nebo je tým neschopný výhry. Pro ty mám zprávu: "TÝMOVÁ SPOLUPRÁCE!" To je to, oč tu běží. Pokud se tým dostatečně semkne, rozdá si rovným dílem úkoly a NEBUDE SE hádat o každou pitomost, je i tým plný začátečníků schopný porazit profesionály.

Hra nabízí celkem 11 zbraní, které nabízejí ohromnou herní variabilitu: s pistolí si můžete hrát na blitzkrieg, s klasickými zbraněmi (E-11 nebo A280) každé strany jde o vyváženost, zatímco s těžkými blastery si připadáte jako Heavy z Team Fortress 2. Hra nabízí i možnost odlišit si svoji postavu od ostatních vlastní tváří a i když se to nemusí zdát nějak zásadní, v pohledu třetí osoby uznáte, že se poznáte mezi mnohočlennou skupinou Stormtrooperů.

Herních modu je zatím 10 (počítám i nedávno zařazený přídavek "Battle of Jakku") s 5 herními mapami, což nemusí vypadat hutně, ale Battlefront se řídí pravidlem "Kvalita nad kvantitu". Vše, co je dosud ve hře podáváno, je podáváno kvalitně, se stylem a umem geniality. A pokud toto někdo bere jako obyčejný klon CS: GO nebo Battlefieldu (což bych se divil), Battlefront mu nevnucuji, ale neměl by ho ani hrát. A mody samy o sobě jsou kvalitně zpracované, dle mého hlavě můj oblíbený "Supremacy" (převzetí z původního Conquestu) a Walker Assault, kde mají Povstalci ničit obrovská kráčedla AT-AT.

Celkově má Battlefront spoustu věcí k nabídce. Špičková grafika a zvuk, skvělé zpracování SW universa (zejména Sullust), zajímavé herní mody a velmi specifickou vyváženost. I přes menší trable jako těžké ovládání stíhaček (pokud si hrajete s citlivostí myši nebo s rychlostí až moc) je Battlefront velmi povedená hra a ani chybějící příběhová část vás neochudí o velmi příjemný herní zážitek. Přiznejme si, v původních Battlefrontech to spíše ani kampaň nebyla, spíše Instant Action s menšími úpravami a herními spínači.

Ať vás provází Síla nebo Temná strana, závisí, na jaké straně bojiště stojíte. :)

ACHTUNG, ZPOILER! Nečtěte, pokud se nechcete ochudit o herní zážitek z Life is Strange, v naší mateřtině Život je divný. Tímto jste byli slušně varováni...

Když jsem na Steamu kupoval kompletní sezónu Life is Strange za dvacet Euro, nevěděl jsem, co od toho čekat. Do té doby jsem zatím viděl jenom vysílání Hrej.cz i přes upřímnou žádost, abych se nedíval a jsem rád, že jsem žádosti nedbal. Viděl jsem velmi pěknou adventuru z prostředí americké střední školy (akademie) se sci-fi prvky vracením se v čase. Co čekat, když o tom skoro nic nevíte? Všechno.

Začátek vás hodí pod kůži Maxine Caulfieldové, čerstvé osmnáctileté studentky, která se po pěti letech strávených v Seattlu vrací do rodného Arcadia Bay (Arkadijská zátoka), aby studovala na Blackwell Academy (Blackwellská akademie). Aby toho nebylo málo, Max (Maxine totiž hlavní hrdinka nesnáší) se dozví poněkud divnou shodou okolností, že se umí vracet v čase. Shledá se se starou nejlepší kamarádkou Chloe a spolu se rozhodnou vypátrat, co se to v Arcadia Bay vlastně všechno děje.

Po stránce příběhu může znít Life is Strange poněkud triviálně a stokrát opakované, ale DONTNOD Entertainment z Paříže na to šel originálně. Namísto toho, aby vás jako hlupáci museli příběhem překrmit už na pouhém začátku, se do něj dostanete jako slepý k houslím a musíte si ho poskládat pomocí Maxiina zápisníku a rozhovorů s hlavními i vedlejšími protagonisty, což je docela velmi příjemná cesta.

Vizualizace pomocí enginu Unreal, který pohání i všechny díly Batmana (Arkham série), se povedla na výbornou. Atmosféra střední školy byla mistry vývojáři zvládnuta s takovou zkušeností, že těžko budete hledat lepší proniknutí do hry a jejích tajů. Soundtrack poskládaný z nezávislých písní i pomocí kytary vás naprosto pohltí. Všechny aspekty hry jsou výborného až hvězdičkového ražení. Toto je důkaz, že i "indie" hry se mohou rovnat AAA hrám, jako Dragon Age nebo Call of Duty.

Některým záporům se ale debut nevyhne. Mírné bugy s převracením času jsou patrné (někdy se hra zasekne a musíte ji restartovat). Někomu se opakující dabéři mohou zdát otravní a zbyteční, ale tak hrozné to není. Více nedostatků 1. epizoda nemá, mírné kritice se však nevyhne.

Co říci na závěr? Debut Life is Strange se velice vydařil i přes menší nedostatky. Slovy "Nesuď knihu podle obalu." jsem si potvrdil, že většinu nových titulů spíše osočuji dle toho, jak se na ně dívám skrz Youtube nebo Twitch a ani je nevyzkouším. Jsem ale rád, že Life is Strange tento osud nepotkal.

ACHTUNG, ZPOILER! Nečtěte, pokud se nechcete ochudit o herní zážitek z Life is Strange, v naší mateřtině Život je divný. Tímto jste byli slušně varováni...

"No to snad..." Tohle mi letělo hlavou jako kulka vystřelená z Mausera 98k, když jsem jako němý sledoval závěr celé série, která započala už v lednu. To, s jakým způsobem nám tvůrci na podnose naservírovali příběh plný zvratů, překvapení a napětí, mě doslova porazilo, málem jsem sletěl ze židle.

Už začátek mě samotného vyděsil i nadchl. Nikdy (tedy až na Penumbru) jsem se při hraní hry tak nebál nebo nenapnul. Ale názvem "hra" bych DONTNODu ve velkém křivdil. Pokud mluvím o Life is Strange, nemluvím o hře, nýbrž o filmu, kde sami určujete, kudy se příběh vydá. Pravda, něco takového bylo i v Until Dawn, ale zde je to o patro...co o patro, celý mrakodrap lepší a kvalitnější. A toto jen dokazuje, že Life is Strange je umění. Jako Rembrandt nebo Picasso, LiS je dílem, které nastavilo Telltale do budoucna velmi vysokou laťku a bude vířit naše emoce i dlouho po vydání.

Vizualizace a detaily jsou v této části snad nejúchvatnější z celé série. Na to, že kluci z Francie se mohou ohánět značkou "indie", se může jejich práce rovnat i s těmi nejúspěšnějšími letošními hrami např. Zaklínač nebo Metal Gear Solid, a nejen na poli grafickém.

Co bych mohl říci na závěr? Přiznání, že "můj" konec byl tak napěchován kvalitou (hudba, střih, kamera atd.), že se mi v očích vytvořily vodopády slz, nestydím se za to, dokonce jsem rád. S tím, co jsem viděl mezi Max a Chloe skrz naskrz všemi epizodami a noční můra (říkal jsem, že jsem vás varoval), kterou bude Max ke konci trpět, vás duševně rozpáře jako Freddy Krueger nebo Jack Rozparovač. Jednoduše, pokud hledáte něco, co trumfne i ty nejlepší filmy vůbec (krom Schindlerova seznamu a Impéria vrací úder, v mém případě) dneška i let minulých, našli jste, co jste hledali.

Famózní. Epické. Srdceryvné. Co říci více?