Po dlouhé době strávené v Escape from Tarkov, jsem chtěl zkusit zase nějakou nenáročnou hru, kde nemusím promýšlet každý svůj krok. Volba padla právě na Battlefield V. Jak špatné rozhodnutí to bylo, jsem musel ještě chvíli vstřebávat, protože takový fail jsem vážně nečekal.

Nechci zde rozebírat historickou nepřesnost, či politickou korektnost. Na tohle téma, toho už bylo řečeno víc než dost. Z mého pohledu jakožto hráče, tam jsou i gameplayové aspekty, které kazí herní zážitek jak SP, tak v MP. Navíc s přihlédnutím k tomu, že už je to přes dva roky od vydání a hra má pořád velký problém s množstvím bugů a grafických glitchů.

První bych chtěl rozebrat grafické zpracování hry. Všeho všudy je Battlefield V zpracován velice pěkně. Bohužel i povedenou grafiku, sráží zabugovanost enginu, kdy dochází k problikávání textur, k různému doskakování filtrů a někdy se mění i detaily zaměřovače při míření přes iron sight(nejvíc se mi to dělalo u zbraně Bren). Když už zmiňuji zbraně, tak jejich modely vypadají vysloveně odpudivě. Ovšem musím podotknout, že za to si můžu tak trochu sám, jelikož jsem přišel rozmlsaný z EFT, kde modely zbraní nemají konkurenci, takže pochopím, když někomu přijdou OK. To samé platí i o Customizaci zbraní. Možností úprav vcelku málo, ale barviček je tam tuna.

Dále bych chtěl rozebrat samotný gameplay. Jako první rozeberu SP, který je stejně jako u Battlefield 1 pojmenován War Stories a vypráví čtyři příběhy, přičemž každý příběh je rozdělen do tří kapitol. O špatnosti příběhů, jsem však věděl předem a hrál jsem ho spíš kvůli zvrácené srandě, než abych to tady mohl strhat a říkat jak špatné to je. (Tohle nezachrání ani řeči o tom, že u Battlefieldu nikdy nešlo o singleplayer. S tímhle názorem se ztotožnit nemůžu, protože produkční hodnota rozhodně nízká není. O to víc se divím, že tohle všem v DICE přišlo ok.) Co se týče čiností v singleplayeru, tak se zde v podstatě hrají módy z MP a vše je řízeno jedním velkým skriptem. Na druhou stranu, musím ocenit velikost některých lokací, kde se dá volně pohybovat a promyslet způsob, jak něco například sabotovat. Bohužel stealth je až příliš jednoduchý a neposkytuje žádnou výzvu. Pokud se rozhodnete jít opačnou cestou, tedy zastřelit vše co se hne, tak zase narazíte na problém, s nedostatkem munice, který není způsoben tím, že by třeba 120 nábojů bylo extrémně málo, ale je způsoben tím, že nepřátelé vydrží extréme hodně zásahů. Tohle ještě umocňuje bug, který způsobuje nemožnost zasáhnou nepřátelského vojáka ve chvíli, kdy okupuje stacionární kulomet. Chyb je tam daleko víc a kdybych měl rpzepisovat všechny na které jsem při hraní narazil, tak by to bylo opravdu na dlouho. Moc rád bych našel na singleplayeru něco pozitivního, ale kromě hezky vypadajících kulis, nemá hra šanci ničím zujmout a nestane se vůbec nic když singleplayerovou složku úplně vynecháte.

Po špatném singleplayeru jsem s nadějí na záchranu spustil multiplyer. U Battlefieldu 1 se jednalo o ucházející akci, u které jsem sice nestrávil nějak dlouho, ale učel splnila. Bohužel u Battlefield V mě čekala studená sprcha i tady. Ne jen, že se opakovala spousta bugů a glitchů ze singleplayeru, ale přidala se k tomu chyba, která neumožnila načíst statistiky po dokončení hry. Samotný gameplay je dost podobný Battlefieldu 1 a starším. Za povedené rozhodně považuji možnost destrukce budov, kdy bojiště po boji, vypadá zkrátka jako po boji. Výběr různých dopravních prostředků taky potěší a každý si najde to svoje. Navíc tam hra krásně demonstruje, jak důležité je, držet se svého squadu.(realita je ale taková, že každý pobíhá po mapě jak šílený a honí kill za killem nehledě na zaměření, které si vybral.) Hra má opravdu dobře nakročeno stát se dobrou taktickou akcí. Bohužel hráče nijak nemotivuje k takovému stylu hraní. O to víc to zamrzí. V multiplayeru jsem taky mohl vyzkoušet daleko víc zbraní než v singleplayeru a gunplay musím nazvat žalostný. Opět zde může hrát roli to, že jsem přešel z EFT, kdy se jedná gunplayem o simulaci, ale do Battlefield V jsem šel s tím, že se jedná o čistokrevnou arkádu. Když hra vyšla, tak si pamatuju, že se psalo o tom, že hra postrádá bulletdrop a delay mezi místem výstřelu a místem dopadu střely v podstatě neexistuje. Teď je to zase extrém z druhé strany, kdy při střelbě z Mausera musím předměřovat docela dost i na nějakých 50 metrů. To samé platí i pro samopaly. Navíc hráči vydrží dost střel a nenapraví to ani hraní v hardcore režimu.

Po battlefieldu 1, který laťku nenastavil nijak vysoko, jsem čekal, že po více jak dvou letech, bude Battlefield V vylazený, podobně jako to bylo u čtvrtého dílu. Bohužel se tak nestalo a hra mě zklamala na plné čáře. Po mé zkušenosti se divím komentářům u hry Enlisted, kdy lidi psali, že ta hra Battlefieldu V nesahá ani po kotníky atd. A já se musím ptát. Opravdu je takovýhle výtvor, měřítkem kvality? Opravdu hráčům stačí hezký vizuál s odpornými modely zbraní a maximálně průmerným gunplayem?

Ke hře jsem se vrátil po roce odpočinku a konečně jsem se dobelhal až k elektrárně. Bohužel hra v určité části spadne a dál se prostě nedostanu. Nicméně můžu popsat jaká je cesta k poslední části hry a musím říct, že místy více než trnitá. Hru jsem hrál ve verzi 1.4005

Určitě bych začal celkovou odladěností a technickým zpracováním. Na plné detaily hra umí vypadat velice pěkně, ale s tím se může rozloučit většina hráčů. Optimalizace je velice nekonzistentní, jelikož u kamaráda, který má o něco slabší sestavu šlapala na vyšší nastavení o něco lépe. Ve výsledku u mě vypadala hra hůře, než originální Call of pripyat, ale bylo tam o něco víc vegetace, což sice dokáže přidat na atmosféře, ale to je asi tak vše. Navíc hra je opravdu tmavá, jak je psáno v recenzi od Garreta, takže najít správné nastavení jasu zabere dost času. Plusem tak u této verze je to, že loading mezi lokacemi už netrvá tak dlouho jako u verze 1.4003, kde čas loadingu kolikrát přesahoval i minutu a půl. Ve výsledku tu tedy máme hru, s velice špatnou optimalizací, která nevypadá kdo ví jak nádherně, ale to přeci může zachránit gameplay.

Když už víme, jak hra běží, tak jak dobře se teda hraje? Odpověď na to je jednoduchá. Hratelnost Stalkera je zachována, ale některé mechaniky byly poněkud změněny. Z prvních pár minut hraní, jsem byl nadšený z toho, kolik nových předmětů přibylo. Je tu víc druhů jídla, zbraní, brnění a dokonce i auta. Pár změn doznalo i PDA, kde se nyní dá komunikovat s ostatními NPC a můžeme přes něj vzít i nějaký ten úkol. Nosnost postavy byla také snížená, takže už se musí daleko více přemýšlet, jaké vybavení sebou vzít do akce. Hledání artefaktů je pak stejné jako v Clear Sky, nebo v Call of pripyat, takže už se neděje hromadný sběr artefaktů jako v Shadow of chernobyl. (Ovšem artefakty se občas povalují jen tak někde v podzemí, ale většinou mimo anomálii, takže to asi nějaký smysl dává. Dejme tomu, že to vytratil nějaký stalker, který běžel o život). Začátek tedy vypadá docela slibně a dokonce se i dobře hraje. Osobně jsem při plnění misí nenarazil na nějak velké technické problémy, jen u jedné z prvních, kdy se mám tajně proplížit na vojenskou základnu v noci, se mi vždy spustí alarm ať dělám co dělám, ale nějaké technické problémy co by vysloveně kazili zážitek jsem neměl. Co se týče ztvárnění lokací, tak především základní výčet jako Cordon, Skládka, Rostok, Wild Teritory a Army Warehouses, jsou dost změněny, ale podle mého názoru vypadají velice pěkně. Tak kde je tedy problém?

Problémem u dalších lokací je jejich rozlehlost. Neberte mě špatně, prozkoumávání je jedna z věcí, kterou mám u her tohoto typu opravdu rád, ovšem tady jsou mapy vysloveně prázdné. Jen louky a lesy, které jsou poseté anomáliemi a sem tam na vás vyběhne divočák, nebo Brurer. O to horší pak je, pokud přijdete o vozidlo, tím jste odkázání na poslední save. A věřte, že přijít o vozidlo jde velice snadno, jelikož se řídí přinejmenším zvláštně. Nejvíc mi ovšem kazili hru mise v podzemí, kterých je tady o dost víc oproti originálu a některé komplexy jsou vysloveně obří. A tady naráží kosa na kámen. Spolu s omezenou nosností a houževnatostí nepřátel, jste velice rychle bez nábojů a vám nezbývá nic jiného, než utéct. Samozřejmě podobné situace se občas stali i v originálním díle, ale tam se dalo vždy nějak vybruslit. Tady dám za příklad komplex, který vede do pripyati. Než se vůbec hráč dobelhá do hlavního HUBu, kde je spínač na otevření dveří a následné vysněné cestě ven, tak se musí proběhnout velkou a zmateně rozestavěnou spletí chodeb, která má ještě navíc několik pater. Do toho jsou tam přehnané hordy snorků, které moje upravená útočná puška sundala na cca 20 ran. Utéct v některých případech zkrátka nešlo, takže bez nábojů jsem byl opravdu rychle. V záložním Akáčku náboje došli stejně rychle a jedinou zbraní která mi zbyla, byla upravená pistolka. Když už jsem se konečně dostal do kýženého HUBu, tak mi v cestě ještě stálo pár zombáků na který padl zbytek munice. Když už jsem se konečně dostal na ono vysněné místo, tak mě čekala studená sprcha. V onom Hubu, bylo nasekáno ohromné množství zombáků se zbraněmi a jako společnost jim dělala horda klasických zombíků, co sice útočí na blízko, ale jsou to vysloveně žrouti munice. Není problém do jednoho z nich nasázet jeden a půl zásobníku aby se už nezvedl, takže zábava dokáže velmi rychle přejít do frustrace. Cca po 30 minutách snažení jsem musel použít kód na rychlé cestování, abych se posunul dál. Další možnost byla se vrátit pro vybavení a následně se zase vrátit do onohu HUBu, ale cestou bych zase narazil na Snorky, kteří se opět stihli přeskupit a situace by se opakovala od znovu. Kdyby se jednalo o ojedinělou situaci, tak bych ještě dokázal přivřít oko, ale tady je to na běžném pořádku.

Verdiktem tak tedy je, že Lost Alpha je rozhodně nadějný kousek, který ještě potřebuje dovařit. Omluvou tak může zůstat to, že hra unikla na internet dřív, než se plánovalo a lidi co na projektu pracují si rozhodně zaslouží pochvalu za to, že se k tomu postavili čelem. Bohužel zážitek ze hry to nemění a o to víc mě mrzí jak výsledek dopadl. Ve hře dříme opravdu velký potenciál, který se snad jednoho dne podaří naplnit. Určitě zastávám názor, že hra za ochutnání stojí, ale na dohrání to pořád není. Mohl bych vypsat opravdu dlouhý seznam věcí, co na hře stojí za to, ale stejně tak bych mohl napsat velmi dlouhý seznam záporů. Prozatím se hodnocení zdržím, ale nejsem si jistý, jestli se k té hře ještě někdy vrátím.

Tak tohle je ona. Hra, která započala mou dlouhou pouť v sérii Resident Evil. Hra, která je moje guilty pleasure. Hra plná nostalgie a Hra mého dětství. Zkrátka moje hra s velkým H.

Z mého srdceryvného příspěvku vám asi došlo, co pro mně hra znamená. I přes to, že má dost chybek a pár opravdu velkých kopanců, tak mně dokázala u ovladače udržet opravdu dlouho a vzbudila u mé osoby zájem o sérii jako celek a tím jsem se dostal k sérii, která patří na první místo mého videoherního světa.

Na začátku Hry se dostáváme do role Arka thompsona, (Jedná se o detektiva, který je přítelem Leona S. Kennedyho a bohužel o něm není moc informací. Kdo ví, třeba se ještě ukáže v některých následujících dílech.) který má odhalit nějakou tu špínu na společnost Umbrella a předat je Leonovi. První co vás překvapí je, že Hra je z první osoby. U mně to tedy bylo naopak, já byl paf z toho, že ostatní díly jsou z osoby třetí. ale jak už jsem psal tahle hra byla má první v celé sérii. Cestu vám kříží spousta zombíků a dalších potvor ze série RE a nutno podotknout, že těch potvor je opravdu hodně. Tam kde díly v hlavní sérii sází na opatrný postup, hlídání stavu munice a zdraví, tak tady nic takového nečekejte. Munice do pistole máte nekonečno a tu využijete asi nejvíce. Brokovnice a granátomet už omezené množství mají, ale nábojů najdete takové množství, že to stejně nemá smysl hlídat. Se zdravím je to podobně. Za celou hru jsem využil asi jen 2 kytky a 1 sprej. Tím tedy opadá ten správný pocit survival horroru a Hra se tak soustředí především na boj.

Hra využívá stejný engine, jako 2 díl. Ovšem je zde velký rozdíl, jelikož 2 díl využívá předrendrované pozadí, tak vypadá graficky o hodně lépe a může si dovolit více detailů. Tady dostanete plně 3D prostředí, takže dochází k občasnému vlnění textur a dalším nedokonalostem. Ovšem tím trpělo daleko více her na PS1 a nutno podotknout, že i dost daleko kvalitnějších. Modely potvor jsou pak převzaty z 2 dílu, ale jelikož je Hra z první osoby, tak je také vidět daleko více nedokonalostí. Zkrátka grafiku bych ohodnotil jako průměrnou. Chtělo by to víc barev a trochu víc vymazlit některé textury.

Ovládání je na gamepadu je relativně ucházející. Vzhledem k tomu, že Hra je primárně určena pro světelnou pistoli, tak s gamepadem po obrazovce honíte zaměřovací kříž. Hra tak ovládáním působí jako on rail střílečka, jen s o něco pomalejší reakcí zaměřovače. Chůze je pak standartní i když na můj vkus moc pomalá, takže budete téměř celou hru utíkat, ale to je u RE vcelku běžná praxe. Při zatáčení postava působí jako tank, takže to chce trochu zvyku. Dál už k ovládání nemám co dodat. Zase takový PS1 horš průměr. Zvuky jsou opět převzaté z RE2, takže tady není co vytknout.

Gammeplay složka Hry postrádá pro RE typickou atmosféru horroru a napětí a soustředí se převážně na akci. Akce není kdo ví jak těžká a nejvíc vám dají zapotit především Lickeři a Tyranti, kteří se hlavně ke konci objevují dost často. I přes to, však nemáte problém s municí a ani se zdravím. Moji nejoblíbenější enamáci pak byli jednotky Umbrelly, kterým se říka Cleaner. (Někomu by mohli připomínat speciální jednotku, které velí Hunk, ale jedná se o regulérní bio organické zbraně) Ti se po zabití vcelku vtipně vypaří v doprovodu náležitého syčení. V tomto díle opadlo i řešení hádanek a rébusů a zbylo tak akorát hledání klíčů. To by nebyl zas až takový problém, kdyby však klíče neodemykali dveře hned vedle. Takto slouží pouze pro natažení herní doby. Ve hře existuje i více cest, které trochu mění styl hraní a samozřejmě prostředí. Je to sice spíš věc která mění hru především kosmeticky než aby kompletně měnila zážitek, ale když vezmeme v potaz délku hry,(cca 1 hodina) tak i tento detail potěší.

Závěrem bych mohl říct asi to, že se jedná o Hru, která má nepřátele jako Resident Evil, Zvuky jako Resident Evil, ale jako Resident Evil se nehraje. I přes to všechno má však hra co nabídnout a rozhodně za zahrání stojí, Ať už pro doplnění universa a nebo i pro jistou dávku vtipnosti. Mně se v tomto ohledu Hra hodnotí velmi špatně, jelikož v mých očích má velmi nostalgický význam a rád si jí občas zahraju i dnes. A vůbec mi nevadí, že se Hra běžně zařazuje mezi nejhorší díly série a už vůbec mi nevadí, že se Hra řadí i mezi nejhorší tituly na PS1, protože pro mně má cenu zlata. I když to zlato není zdaleka ryzí a možná ho je o něco méně, než prodávající tvrdil.

Tak u téhle hry opravdu nevím čím bych začal. Hru jsem rozehrál s jistou dávkou skepse, ale říkal jsem si, že může být zajímavé vidět pozadí 2 a 3 dílu očima zametačů stop společnosti Umbrella. Jako pravověrnému fanouškovi série se mi myšlenka příběhu docela líbila a lákala mě i možnost zvrátit dějiny série tím, že odpravím Leona z povrchu zemského. Nakonec jsem hru dohrál jen z povinnosti a při závěrečných titulcích jsem si říkal. "Co jsem to teď sakra dohrál."

Tady se nebudu probírat hrou jako u komentáře k RE7. Ke grafické stránce, můžu říct jen to, že hra vypadá hůř než RE5. Jen bych dodal to, že i když hra využívá stejný engine, tak textury i modely postav a nepřátel doznaly daleko méně péče. Ve výsledku vypadá i RE4 HD remaster na první pohled lépe než RE:ORC.

Ovládání je vcelku standart. Největším problémem je spíš to, že se postavy často zasekávají o neviditelné rohy objektů a hlavně za běhu je postava dost nemotorná. Největší problém však byl ten, že akční tlačítko sloužilo ne jen pro sbíraní a interakci, ale i k taktickému skoku, postava právě sprintovala. Takže se mi nespočetkrát stalo to, že jsem chtěl za běhu sebrat munici a namísto toho, jsem "takticky" skočil mezi hordu zombifikovaných spoluobčanů. Může se to zdát jako malichernost, ale konkrétně tahle maličkost mě štvala na ovládání asi nejvíc.(Navíc v ovládání nejsem zrovna nijak náročný. Dohrál původní PC konverzi 4 dílu čistě pomocí klávesnice. Kdo zažil ten ví, kdo nezažil nepochopí.) Pomyslnou zkaženou třešničkou na dortu byl jen z poloviny fungující automatický krycí systém.

Tímto se dostávám ke gameplay složce hry. Od série RE očekávám především boj se zombie a mutanty. Ovšem v tomto dílku je snad 50% boje založeném na přestřelkách se složkami SpecOps a to byl teprve výser který celou hru pohřbil na úplné dno. Ne jen že lidští protivníci s úsměvem vydrželi klidně 3 rány do hlavy ze sniperky. Ti kujebáci ještě byli schopní po vás mrsknout granát a tím dost znepříjemnit situaci. O to víc naštve fakt, že když se bojovalo s hordama zombíků, tak tam byl náznak atmosféry, kterou bych přesně chtěl a kterou bych si byl schopný užít i přes horší grafickou stránku a horší ovládání.

Možná si teď říkáte, že umím jen kritizovat a že jsem hře možná i tochu víc křivdil. Ale když vidím tak hodně nenaplněný potenciál, tak jsem z toho poněkud rozčarovaný a nakonec i zklamaný. Šlo to udělat daleko lépe a s daleko lepší atmosférou. Takhle jsme dostali jen jakýsi atmosferický náznak a podprůměrný klon SpecOps the line v daleko horším provedení.

Po opravdu dlouhé době, jsem se rozhodl, že sem napíšu svůj názor na hru. To že jsem si vybral zrovna 7 díl ze série Resident Evil, není náhoda, jelikož Resi patří mezi mé top hry a konkrétně 2 a 3 díl je pro mou maličkost to samé, co pro ostatní např. Doom. Ovšem dost bylo řečí mimo a pojďme se podívat na samotnou hru.

Příběh
Od příběhu jsem toho nečekal moc již od oznámení. Nechápejte to ovšem tak, že bych hru hanil hned od začátku, ale ruku na srdce Resident Evil byl vždy příběhové béčko jak řemen a za účelem propracovaného příběhu to hrál asi málokdo. Ovšem ze strany druhé, by bez své brakovosti Resi nebyl tam kde je teď. Jestli je to dobře nebo špatně nechám čistě na vás. To samé platí i v sedmém přírůstku do série. Hlavní hrdina Ethan Winters jede navštívit jakýsi zapadákov v Americké Luisianě, kvůli videozprávě kterou mu poslala už tři roky nezvěstná žena Mia. Návštěva domu, kde by měla vaše milovaná být, je však trochu jiný než by se mohlo zdát a záhy zjistíte, že dům i přes svůj rozpadlý vzhled má své obyvatele a že se jedná o opravdu vyvedenou rodinku a každý člen této vypečené rodinky má své vlastní záliby, které jsou více než ochotní vám předvést. K příběhu už není moc co bych mohl napsat, aniž bych nezabrousil mezi spoilery.

Grafika
Z mého pohledu je grafické zpracování na velmi dobré úrovni. V některých recenzích jsem se dočetl, že grafický háv je zastaralý a v některých ohledech to pravda je, ale jako celek vypadá grafika opravdu povedeně. Na mysli mám konkrétně detaily v prostředí jako jako poletující prach, odlesky, hru stínů a světel a i samotné textury. O to víc zamrzí, když grafický engine vykreslí texturu opožděně, nebo jí nevykreslí vůbec (to pak textura vypadá jako z RE 5 a jelikož je hra z první osoby, tak to vysloveně bije do očí) a celkový dojem to dokáže dost pokazit. Některé objekty pak dostaly o něco méně péče než druhé, ale jako celek hra působí nadprůměrně. Kapitolou samou o sobě je pak vymodelování potvor. Tak krásně vymodelovaná monstra s důrazem na detail jsem snad v žádné jiné hře neviděl a je trochu škoda, že monster není víc. Velkou dávku inspirace pak vidím v monstrech ze čtvrtého dílu a to konkrétně z potvory Regenerator a Iron Maiden. Dodatečnou třešničkou na dortu, jsou pak modely zbraní, které jsou taktéž vymodelovány s velkou péčí a při boji na bližší vzdálenost jsou pak zašpiněné směsí krve a tkáně. Jako celek to vypadá opravdu dobře.

Zvuky
Zvuková kulisa je věcí, kterou se Resi hry vyznačují již od prvního dílu (nemyslím teď dabing, ten byl naopak podprůměrný a často parodovaný a i v pozdějších dílech se jednalo spíš o průměr) a ani sedmý díl v tomto nezklamal. V pozadí jdou slyšet různé zvuky, které mají za úkol držet vás v napětí a opravdu se to daří. Hudební podkres je pak také zvolen velmi dobře a pomáhá držet hutnou atmosféru. Zvuky zbraní jsou pak vcelku standartní, a zvuky nepřátel jsou asi takové jaké by jste čekali. Opravdu za povedené pak považuji zvuky, když se vám podaří monstru ustřelit končetiny a nebo rovnou hlavu. Onen čvachtavý zvuk dokáže navodit pocit satisfakce. Dabing postav je pak kvalitou průměrný, ale hlasy k postavám sedí a především Jack a Mrguerite mají projev vyvedený víceméně dobře.

Gameplay
Co by to bylo za hru, kdyby neměla zábavný gameplay. To by pak mohla hra vypadat a znít sebelíp a přesto by jí nikdo nehrál. V případě Resident Evil 7 jsem byl především u prvního oznámení dosti skeptický, jelikož tvůrci slibovali onen opěvovaný návrat ke kořenům, který však slibovali už u 6 dílu a ten dopadl obzvlášť bídně. Mé skepsi nepomohli ani první vydané gameplaye, ze kterých jsem měl pocit, že se série uchyluje ke hrám typu Outlast nebo Amnesia. Mé obavy se však naštěstí nestaly skutečností a Hra se opravdu soustředí na budování atmosféry a až na pár výjimek se jí to opravdu daří. Další věcí, které jsem se trochu bál, bylo rozhodnutí vývojářů udělat hru z první osoby a někteří dokonce tvrdili, že je to první Resi z pohledu hlavního hrdiny. Pravda je však taková, že z první osoby tu už pár dílů bylo (Prví Resi který spočinul v mé PS one byl Resident Evil Survivor a dodnes tato hra zůstává mé osobní Guilty Pleasure, ale jinak se jedná o opravdu hroznou hru) a výsledek nedopadl zrovna nejlépe, takže tu prostor pro obavy rozhodně byl. Nakonec to naštěstí také dopadlo vcelku dobře, i když pár výtek by se také našlo a to především v nízké rychlosti chůze i běhu a jisté nemotornosti postavy. Chápu záměr udělat hlavního hrdinu co nejobyčejnějšího a taky snahu neudělat z něj druhého Leona, ale trochu ho zrychlit by také neuškodilo. Vysloveně iritující ovšem bylo, když se v pozdější fázi hry objevilo více nepřátel najednou a při snaze obejít objekt se hrdina zasekl a nemohl projít dál i přes to, že by se tam v klidu vešel.
Další věc, co vás hrou bude provázet je samozřejmě boj. K likvidaci nepřátel máte klasickou paletu zbraní (pistole, brokovnice, samopal a z těch silnějších pak granátomet a magnum. Svou chvilku slávy zažije i plamenomet) a střelba z nich se opravdu povedla. Zde byl samozřejmě také záměr, udělat hlavní postavu jako obyčejného chlápka, co nemá s bojem žádné zkušenosti, takže střelba působí nemotorně a přebíjení také trvá věčnost. V tomto případě se však jedná o věc, která do hry přináší trochu jiný náboj než v předešlých dílech a opravdu to dokáže navodit pocit nejistoty. K dispozici je také krycí systém, který spočívá ve včasném zmáčknutí tlačítka a hrdina si tělo zakryje rukama. Jednoduché, ale funkční.
Původní díly Resiho si zakládaly na budování atmosféry pomocí strachu z konfrontace nepřátel a stejná složka figuruje i v této hře. Pokud se do hry opravdu ponoříte, tak vás dokáže i hezky postrašit. Zde se nabízí porovnání s výše jmenovanou hrou Outlast, který sice není špatný, ale koncept Jumpscare horrorů mě osobně nepřipadá strašidelný a už vůbec ne atmosferický. Člověk se sice lekne hlasitého zvuku a trhne sebou, ale strach to zkrátka nepřivodí. Abych byl však fér, tak takovéhle momenty se najdou i zde a popravdě mě to i trochu mrzelo. Celkově jsem se však do hry dokázal ponořit což mi právě Outlast nedovolil.
Série RE se samozřejmě proslavila i použitím hádanek. V sedmém díle jich není nijak moc a další postup je spíš závislý na nalezení klíčů a karet s čímž souvisí i backtracking, který naštěstí není nijak hrozný. Jediná část která s hádankami pracuje trochu víc, je v pasáži kterou si pro vás připravil povedený synáček Lucas.

To by k této hře bylo asi vše. Souhrnem získáte povedený béčkový příběh zabalený do hezkého grafického kabátku, který dokáže chytnout. I přes pár slabších momentů se opravdu jedná k návratu ke kořenům série za což jsem opravdu rád. Závěrem bych jenom dodal ještě jednu věc, která po dohrání v případě Resiho působí jako studená sprcha. Po dohrání hry nečekejte nějaké herní módy navíc. Vše je řešeno pomocí DLC, což u série nebývalo zvykem a jedná se o věc, která může zklamat především věrné fanoušky.

Jelikož sem velký fanda této série tak sem rozhodně nemohl minout ani pátý díl. Ze začátku sem byl docela nadšený hezká grafika,perfektní zvuk a samozřejmě hudba na kterou fanoušci série nedají dopustit. Ovšem po pár minutách mě čekalo nemilé překvapení. Tím překvapením budiž bojový systém na který sem si prostě dodnes nezvykl. Systém soubojů se samozřejmě nezměnil pro nic za nic,ale kůly tomu že hra je oproti starším dílům o něco víc akční což samo osobě nedělá Silent Hillu moc dobře. Pak mě taky zarazilo,že vás hra tak nějak do těch soubojů nutí a už málo tu uplatníte taktiku "kdo uteče vyhraje" kterou sem osobně využíval u starších dílů v dost hojném počtu. Další věc kterou hru dost pokazila je atmosféra která mi prostě nedokáže navodit takové to podivné mrazení v zádech které máme u hororových titulů tak rádi. Součástí atmosféry je samozřejmě příběh ze kterého sem se na prdel zrovna neposadil. Nechápejte mě špatně příběh nejhorší neni ale druhý díl
nasadil laťku dost vysoko a příběh pátého dílu ji bohužel nemá šanci překonat. Taky postavy už nejsou tak zajímavé a některé berete tak že tam prostě sou a je vám vcelku jedno co s nimi bude což je vskutku škoda. Tak abych to už ukončil,pokud nejste skalní fanoušci série klidně si k mému hodnocení přičtěte ještě 20%. Pokud ovšem chcete zažít tu pravou atmosféru městečka Silent Hill zahrajte si spíš druhý díl,ale to už je věc kterou nechám čistě na vás pro mě série bohužel skončila čtvrtým dílem.

Hned na začátek musím říct že hra má obrovský potenciál který nebyl využit ale rozhodně stojí zato si jí zahrát.Zejména pokud máte rádi hororovou atmosféru které je ve hře opravdu dost.
Nad čím mi ovšem zůstává rozum stát je proč ve hře není možnost opravit si zbraň když tam už vývojáři daly jejich poškození?Proč na tak rozlehlou mapu nedaly vozidla?Proč si u ostatních stalkerů nemůžete skoro nic koupit když je tam možnost obchodovat?Ale abych nezůstal jenom u negativ tak trochu rozeberu kladné části hry.Tak na začátek uvedu již zminovanou atmosféru která by se dala krájet.Za pochvalu rozhodně stojí možnost přidat se k frakcím dle svého výběru.Potom jsou tu také RPG prvky Které hře přidají na reálnosti.Velkým kladem hry jsou nepřátelé v podobě mutantů kterých sice není přehršel ale většina vám dá pěkně zapotit.A nakonec sem si nechal zrádné anomálie kterými je zahlcena célá zona a jsou zrádné hlavně v noci.Jinak je můj pohled na hru velice kladný a pátrání po postavě přezdívané střelec je velmi zábavné ale to neznamená že hra padne každému do oka.

Jo tak stará dobrá mafia která je doslova modlou českých hráčů.Já sám sem u této hry strávil moře času a musím říct že toho nelituju. Zejména kůly poutavému příběhu který je promakaný do posledního detailu a také kůly povedenému českému dabingu který je na opravdu vysoké úrovni.Plus pro hru je také atmosféra mafiánského prostředí která vtáhne a jen tak nepustí.