Ke hře jsem se vrátil po roce odpočinku a konečně jsem se dobelhal až k elektrárně. Bohužel hra v určité části spadne a dál se prostě nedostanu. Nicméně můžu popsat jaká je cesta k poslední části hry a musím říct, že místy více než trnitá. Hru jsem hrál ve verzi 1.4005

Určitě bych začal celkovou odladěností a technickým zpracováním. Na plné detaily hra umí vypadat velice pěkně, ale s tím se může rozloučit většina hráčů. Optimalizace je velice nekonzistentní, jelikož u kamaráda, který má o něco slabší sestavu šlapala na vyšší nastavení o něco lépe. Ve výsledku u mě vypadala hra hůře, než originální Call of pripyat, ale bylo tam o něco víc vegetace, což sice dokáže přidat na atmosféře, ale to je asi tak vše. Navíc hra je opravdu tmavá, jak je psáno v recenzi od Garreta, takže najít správné nastavení jasu zabere dost času. Plusem tak u této verze je to, že loading mezi lokacemi už netrvá tak dlouho jako u verze 1.4003, kde čas loadingu kolikrát přesahoval i minutu a půl. Ve výsledku tu tedy máme hru, s velice špatnou optimalizací, která nevypadá kdo ví jak nádherně, ale to přeci může zachránit gameplay.

Když už víme, jak hra běží, tak jak dobře se teda hraje? Odpověď na to je jednoduchá. Hratelnost Stalkera je zachována, ale některé mechaniky byly poněkud změněny. Z prvních pár minut hraní, jsem byl nadšený z toho, kolik nových předmětů přibylo. Je tu víc druhů jídla, zbraní, brnění a dokonce i auta. Pár změn doznalo i PDA, kde se nyní dá komunikovat s ostatními NPC a můžeme přes něj vzít i nějaký ten úkol. Nosnost postavy byla také snížená, takže už se musí daleko více přemýšlet, jaké vybavení sebou vzít do akce. Hledání artefaktů je pak stejné jako v Clear Sky, nebo v Call of pripyat, takže už se neděje hromadný sběr artefaktů jako v Shadow of chernobyl. (Ovšem artefakty se občas povalují jen tak někde v podzemí, ale většinou mimo anomálii, takže to asi nějaký smysl dává. Dejme tomu, že to vytratil nějaký stalker, který běžel o život). Začátek tedy vypadá docela slibně a dokonce se i dobře hraje. Osobně jsem při plnění misí nenarazil na nějak velké technické problémy, jen u jedné z prvních, kdy se mám tajně proplížit na vojenskou základnu v noci, se mi vždy spustí alarm ať dělám co dělám, ale nějaké technické problémy co by vysloveně kazili zážitek jsem neměl. Co se týče ztvárnění lokací, tak především základní výčet jako Cordon, Skládka, Rostok, Wild Teritory a Army Warehouses, jsou dost změněny, ale podle mého názoru vypadají velice pěkně. Tak kde je tedy problém?

Problémem u dalších lokací je jejich rozlehlost. Neberte mě špatně, prozkoumávání je jedna z věcí, kterou mám u her tohoto typu opravdu rád, ovšem tady jsou mapy vysloveně prázdné. Jen louky a lesy, které jsou poseté anomáliemi a sem tam na vás vyběhne divočák, nebo Brurer. O to horší pak je, pokud přijdete o vozidlo, tím jste odkázání na poslední save. A věřte, že přijít o vozidlo jde velice snadno, jelikož se řídí přinejmenším zvláštně. Nejvíc mi ovšem kazili hru mise v podzemí, kterých je tady o dost víc oproti originálu a některé komplexy jsou vysloveně obří. A tady naráží kosa na kámen. Spolu s omezenou nosností a houževnatostí nepřátel, jste velice rychle bez nábojů a vám nezbývá nic jiného, než utéct. Samozřejmě podobné situace se občas stali i v originálním díle, ale tam se dalo vždy nějak vybruslit. Tady dám za příklad komplex, který vede do pripyati. Než se vůbec hráč dobelhá do hlavního HUBu, kde je spínač na otevření dveří a následné vysněné cestě ven, tak se musí proběhnout velkou a zmateně rozestavěnou spletí chodeb, která má ještě navíc několik pater. Do toho jsou tam přehnané hordy snorků, které moje upravená útočná puška sundala na cca 20 ran. Utéct v některých případech zkrátka nešlo, takže bez nábojů jsem byl opravdu rychle. V záložním Akáčku náboje došli stejně rychle a jedinou zbraní která mi zbyla, byla upravená pistolka. Když už jsem se konečně dostal do kýženého HUBu, tak mi v cestě ještě stálo pár zombáků na který padl zbytek munice. Když už jsem se konečně dostal na ono vysněné místo, tak mě čekala studená sprcha. V onom Hubu, bylo nasekáno ohromné množství zombáků se zbraněmi a jako společnost jim dělala horda klasických zombíků, co sice útočí na blízko, ale jsou to vysloveně žrouti munice. Není problém do jednoho z nich nasázet jeden a půl zásobníku aby se už nezvedl, takže zábava dokáže velmi rychle přejít do frustrace. Cca po 30 minutách snažení jsem musel použít kód na rychlé cestování, abych se posunul dál. Další možnost byla se vrátit pro vybavení a následně se zase vrátit do onohu HUBu, ale cestou bych zase narazil na Snorky, kteří se opět stihli přeskupit a situace by se opakovala od znovu. Kdyby se jednalo o ojedinělou situaci, tak bych ještě dokázal přivřít oko, ale tady je to na běžném pořádku.

Verdiktem tak tedy je, že Lost Alpha je rozhodně nadějný kousek, který ještě potřebuje dovařit. Omluvou tak může zůstat to, že hra unikla na internet dřív, než se plánovalo a lidi co na projektu pracují si rozhodně zaslouží pochvalu za to, že se k tomu postavili čelem. Bohužel zážitek ze hry to nemění a o to víc mě mrzí jak výsledek dopadl. Ve hře dříme opravdu velký potenciál, který se snad jednoho dne podaří naplnit. Určitě zastávám názor, že hra za ochutnání stojí, ale na dohrání to pořád není. Mohl bych vypsat opravdu dlouhý seznam věcí, co na hře stojí za to, ale stejně tak bych mohl napsat velmi dlouhý seznam záporů. Prozatím se hodnocení zdržím, ale nejsem si jistý, jestli se k té hře ještě někdy vrátím.