Přemýšlela jsem, jakým stylem bych k této hře napsala komentář, a nakonec jsem došla k názoru, že nejvýstižnější bude toto:

- že někdo málem omylem vyluxuje neviditelného čaroděje je úplně normální,
- sob, který má hlad a nemůže vylézt z vody kvůli tomu, že se mu zkrabatila kůže na prstech je fakt nerudnej a drzej,
- vůbec nikdo nemá rád nosorožici, která ve svém volném čase zpívá,
- a jestli jste si mysleli, že si nejde splést žábu s humrem, tak jste na omylu.

Myslím si, že tahle hra je dokonalý učební materiál pro základní školu (asi možná i SŠ) do hodin angličtiny :-D. Nečekejte, že se u téhle hříčky nějak zapotíte. Je to taková jednohubka, kterou zapnete ve dvě ráno a dáte si k ní třeba vodnici. Pokud máte rádi "dad joky" a podobný humor, tak si hru opravdu užijete.

Dříve jsem byla velkým fanouškem Tower Defense her, ale vždy mi tam chyběl nějaký pořádný, smysluplný a zábavný příběh, Warstone TD tenhle požadavek splňuje naprosto dokonale <3. Nejen, že budujete své vlastní město, ale mise nejsou úplně stereotypní - některé jsou navíc opravdu specifické (např. musíte se ubránit jen s pomocí jednoho vojáka, jindy vám drsnej troll hází na vojáky kameny, čímž jim znemožňuje bojovat, v dalších misích nejen, že bráníte svoje území, ale také vysíláte vojáky zabrat území nepřítele).

Velice rozpracovaný je v této hře RPG systém. Nejde pouze o jednoduché grindování, ale opravdu si musíte rozmýšlet. co konkrétní level vyžaduje, a do čeho budete investovat, protože vše naráz mít nejde a nestačí používat "jednu sadu" na každý level, je to zkrátka nemožné.

Co mi však vadí je nutnost dokončení multiplayerových misí, aby vám hra odemkla výzvy v dalších úrovních. Kdo má zkušenosti například s GTA5 Online, kdy čekal v lobby třeba 15 minut, než se někdo připojí... Warstone TD je jiná liga. Šance, že najdete někoho v lobby je asi tak 1%. Hráči proto hledají někoho např. na fórech a ani to nezaručuje úspěch. Další věcí je, že zde neplatí staré dobré "vyhraju starší level 5x a tak si nahrabu zkušenosti" - opětovnými dokončeními úrovní nezískáte nic. Také z toho důvodu se člověk snadno zasekne u jedné mise a snaží se o její dohrání třeba dva měsíce :-D.

Neřekla bych, že je to úplně oddechová hra, rozhodně by si ji neměl nechat ujít žádný fanoušek TD her :-).

Tohle je totálně nejhorší DLC z celé Assassin´s Creed série. Nejen, že mise byly nudné jak prase (vážně mě nenapadá vhodnější označení) - kromě snad posledních dvou, kdy alespoň rozuzlení dodatečného příběhu bylo zajímavé. Ale co bylo mnohem horší: nehorázné množství bugů, kvůli kterým člověk musel téměř každou misi restartovat nebo vypnout celou hru. Tohle DLC ani nestojí za hraní, akorát hráče naštve :-/.

To je tak strašná kravinka, že jsem se od toho nemohla odtrhnout a dohrála ji na jedno posezení :-D.

Musím říct, že po prvním spuštění a úvodu jsem byla značně zklamaná - myslela jsem si, že hlavním prvkem zde je stavění, avšak zmýlila jsem se. Hra funguje na principu interaktivního filmu, kde se do děje zapojujete minimálně.
Proč má tedy cenu tuhle hříčku vůbec zkoušet? Za mě to je jednoznačně humor a kreativiní odvyprávění příběhu, které vzniklo na představě, jaké je to opravdu žít v Minecraft světě: nenajdete zde ani jeden prvek, který by nešel postavit v původní hře :-).
A co se týče humoru – dialogy a interakce mezi postavami jsou opravdu senzační, avšak záleží samozřejmě na tom, jestli hráč dokáže takový humor ocenit, anebo mu přijde trapný.
Velice mě překvapilo, jak moc akčních scén se dá tímto způsobem z původní hry "vydolovat". Za mě to byla rychlá, příjemná oddychovka pro zasmání :-).

K Burnout Paradise jsem se dostala celkem náhodou, a to, když byl součástí mnou zakoupeného akčního balíčku od Steamu. Nejdříve jsem z té hry nebyla vůbec nadšená, jelikož mi po prvním zapnutí přišla složitá (až extra moc). Pak jsem však smashnula několik zátaras a billboardů, zajela první road rage a úspěšně jsem knockoutovala svých prvních 5 aut a už jsem začínala být pomalinku závislá. Po třech dnech jsem se zděsila, jelikož už mám čerstvě vyježděnou burnout licenci a splněných přes půlku achievementů :-O.
Nebudu tu popisovat princip hry, jelikož to už udělalo dost hráčů přede mnou, ale ráda bych vyzdvihla multiplayer. Nejsem typ člověka, co by si užíval hry přes síť, ale tohle je naprosto jiný kalibr. Když nepočítám žádné složitosti, připojování, loadingy, tak multiplayer v Burnout Paradise vůbec není o "závodění", ale o plnění různých challengů: srazte 10 billboardů, přeskočte se navzájem na rampě, setkejte se na střeše Country clubu... a všechno v různých provedeních, ať už to jsou úkoly typu showtime, time running nebo stunt. A snad nehrozí žádná nuda, jelikož jich je skoro 500 (a to jsou ještě modifikované pro počet aktuálně hrajících hráčů!) Nutno podotknout, že po vypnutí se hra automaticky uloží, takže v jejich plnění můžete pokračovat kdykoliv jindy a nemusíte začínat od nuly.

Co bych ale extra ráda vytkla vývojářům hry, je absence "skip" tlačítka, které bych opravdu hodně uvítala, abych nemusela půl minuty koukat na to, jak se mi vybouralo auto nebo pět minut trávit v junk yardu, než mi z nebe napadají všechna auta a já u každého mohla kliknout na tlačítko "continue". To samé platí při oznamování DJ o nové licenci či nových aut. Takhle to zní zřejmě docela banálně, ale po sečtení to šíleně zdržuje hraní.

Každopádně, pokud nejste fanouškem závodních her, vůbec se nebojte zapnout Burnout Paradise, protože tohle je unikátní hra, která ve svém odvětví senzačně vybočuje. A převážně ten multiplayer! :-)

Než jsem hru AC Rogue spustila, neměla jsem vůbec ponětí do čeho jdu, jelikož jsem nesledovala její vývoj, ani nekoukala na trailery apod., jen si přečetla popisek.
Musím říct, že pro mě to byla zatím nejlepší hra z celé série (resp. vyšplhala se vedle AC 2). Vůbec jsem se netěšila na souboje na moři, jelikož v AC 4 mě vůbec nebavily a údajně zde právě moře tvoří 3/4 hry. Nevím čím to je, ale mně vůbec nepřišlo, že život na moři byl pro hru nějak stěžejní, většina misí se odehrávala na souši, možná to bude tím, že jsem nešla přímo podle příběhu, ale rozdělila si ho po dávkách. Je pravda, že oceán byl široký a spousta lokací byla podobná jako ty v AC 4, ale nějak mě to vůbec netrápilo.
Strašně mě potěšilo obrovské množství "collectables", pro achievementovské maniaky jako jsem já to byla pastva :3.
Co se týče příběhu, nemůžu si pomoct, ale byl to snad ten nejzajímavější děj z celé série, i když vím, že spousta hráčů si o AC Rogue myslí opak. Je pravda, že hraní za templáře je totožné jako hraní za Assasiny, ale na druhou stranu: Co se dalo čekat?
Obdoba holubníků (nájemné vraždy), vylepšení námořních soubojů (např. nepřátelské lodě se mohou pokusit zahákovat tu vaši), střídání ročních období na moři (ledovce, mrznoucí voda), více druhů mořských zvířátek k ulovení (což není tak podstatné, ale osobně mám harpunování strašně ráda :-D) + s tím souvísející, že lov tu není tak prosazován jako v AC 3, a naopak jsou tu nové lovecké výzvy (v časovém limitu zabij určený počet této zvěře).

Pokud tyto hry hrajete převážně kvůli příběhu, tenhle díl NESMÍTE vynechat, jelikož co se týče propojenosti mezi AC 3, AC 4 a AC Unity, Rogue splňuje to, co sliboval, a vyplňuje "velké" mezery, od menších po větší, např. proč Achilles kulhá a je tak zahořklý, kdo zabil Arnova otce, k čemu přesně slouží chrámy předchůdců, odkazy na život Edwarda Kenwaye, putování po boku Haythama Kenwaye apod. Osobně musím říct, že konec, kdy jsem prošla okolo malého Arna a Elise mě neskutečně šokoval a vážně jsem si ho užila. :-)

Výlety do současnosti se mi zatím zdály jako nejhorší z celé série, chabé pokusy o humor a "nepodstatné" crackování jader počítačů, za které jste nezískali až tak zajímavé dokumenty lezlo celkem na nervy. Zmínít by zasloužil také zajímavý fakt, že Ubisoftu je celkem ukradené, že vydal hru s tak neskutečně velkým bugem, kdy se vám při ocitnutí se v kancelářích Absterga hra vypne a hodí error o nedostatku paměti a nedělá nic pro její opravení (a že to je opravdu chyba hry, jelikož s tímto má problém každý druhý hráč, ať má jakkoliv nadupanou mašinu).

Celkově AC Rogue vážně hodně překvapil a k mému údivu mě velmi vtáhl, i když AC 4 jsem považovala za nejnudnější díl. Všechno záleží na preferencích hráče - někdo rád tohle, někdo tamto, zkrátka se musíte "trefit", pokud vám leze na nervy pohyb na moři, vykrádání truhel, zabírání nepřátelských "Headquarters", nebo očekáváte senzaci, ta hra vás prostě neosloví, naopak, když do toho půjdete po hlavě s cílem nehledat chyby, ale užít si hru, myslím si, že chybu neuděláte :-).

Není časté, že bych psala "recenzi" na nějakou hru, především proto, že se bojím, abych neřekla něco špatně, ale u téhle hry jsem se jako zarytý fanoušek AC nechala unést! Nebudu extra hodnotit samotný příběh, osobně mi nevadil, u žádného dílu jsem s ním neměla problém, avšak zamrzelo mě, že se zde nekonalo klišé "A žili spolu šťastně až do smrti.".

Jak už jsem zmínila na začátku, s příběhem jsem problém neměla, i když je pravda, že na díl ve Francii jsem byla nejméně natěšená, nakonec to bylo super - zvlášť se mi líbil útok na Bastilu a to, že dost událostí bylo opravdu velmi podobné těm historickým, takže je snad někdy využiji, protože dějepis nesnáším a jen díky AC vůbec něco vím :-D.

Neocenila jsem vlastní tvoření příležitostí. Vadilo mi, že jsem prakticky všechny mise mohla splnit za pomocí krvavého masakru, ztratilo to pro mě to stealth kouzlo, samozřejmě jsem si mohla sama vytvořit svoje nenápadné cesty, o což jsem se pokoušela, ale tím, jak to nebylo předurčené to prostě nebylo ono. Dost často se mi plížení vůbec nepodařilo a mám silný pocit, že to nebylo mou nemotorností...

Vedlejší mise - Detektivní příběhy - u mě získaly strašně velké plus, i když je pravda, že u některých jsem doteď nepochopila, jak se Arno dopracoval k pravému vrahovi. Opravdu jsem se v nich vyžívala, pěkně procvičily deduktivní schopnosti :-D.

Za kooperativní mise bych tvůrcům UKOPLA HLAVU, více se k nim vyjadřovat nebudu, nemám na to sílu... Jen, že jsem byla dost zklamaná, co mi to Ubisoft udělal, protože jsem ten typ hráče, co musí mít 100% dohrané hry, a díky těmto misím se to nepodařilo... a přitom stačilo povětšinou jen ubrat počet nepřátel, abych je mohla hrát sama. Nu, jsem si jistá, že ostatní hráči tyto mise v dalších komentářích rozeberou.

Hodně lidí si stěžuje na ovládání. Musím říci, že po chvíli hraní jsem toto už neřešila a zvykla si. Velmi mě potěšil "vytuněný" parkour, to jsem vážně zírala, a lezení do oken bylo sice naprd, ale extrémní problémy to nedělalo.

Co se týče soubojů... poprvé za všechny assassinské díly jsem měla problém s bojem, bylo úžasné, že jsem se několikrát vztekala, protože jsem se zkrátka nedokázala ubránit, a při větších bojích to opravdu vyžadovalo strategii, což jsem doteď nezažila. Co mi ale neskutečně lezlo na nervy, byla nemožnost ukrýt se před střelami (např. jako strčit před sebe jiného nepřítele apod.).

Úplně nepochopitelný pro mě byl mikrotransakční systém. Tedy, jen jeho pár částí, co se týče nákupu šatů a zbraní, to je samozřejmost, ale nákup dovedností mi přišel naprosto mimo hru, do rpg by se to hodilo, ale při pomyšlení "Já jsem Arno, teď uběhlo pár měsíců a já si konečně můžu koupit dovednost splývání s davem, jinak si neumím sednout na lavičku." mi to přišlo dost absurdní. Taky by mi vůbec nevadilo, kdyby tvůrci vynechali prvky vylepšování zbraní, ale to už je subjektivní pocit každého hráče.

Naprosto jsem zbožňovala mise s trhlinami, bylo to takové příjemné oddechnutí a potrénování parkouru. Převážně mě fascinovala Paříž za okupace a často jsem přemýšlela, že by bylo úžasné hrát AC v této době.

Na závěr bych chtěla dodati, že se mi dost líbilo, jak Arno procházel při každém důležitém zavraždění vzpomínky onoho cíle, a také jeho pohled nabitý erotikou, který mě dostával do kolen pokaždé, když si smyslně prohlížel příležitosti k infiltraci <3.

EDIT: U hry jsem ještě zůstala kvůli fragmentům. Celkem hardcore mi přijdou Nostradamovy hádanky, já osobně Paříž tedy vůbec neznám, natož ještě uhádnout místa podle hádanek... a když už jsem zrovna něco uhádla (např. hodiny), bylo mi to stejně k ničemu, protože jsem nevěděla, kde v Paříži ty hodiny hledat. Takže bez pomoci Youtube jsem je nedala. Myslím si, že tohle byl ten největší oříšek celé hry.

Jedna z nejlepších adventur "tohoto druhu", kterou jsem kdy hrála. Čas od času si na ni vzpomenu, ať už při nějakých situacích, které zažívám v Praze anebo kvůli božímu soundtracku, který slýchávám. Užila jsem si u ní neskutečně moc zábavy, především rozhovory stály vážně za to. Vykreslené japončíky a celkově postavy v této hře vážně stojí za to vidět :-D. Část v Praze je vážně skvělá, především co se týče odkazů na skutečný Karlův most, např. člověk, kreslící karikatury apod. Příznivci adventur by si rozhodně Zlatý kalich neměli nechat ujít!

Jedna z nejlepších hidden objects s uchvacujícím příběhem , co jsem kdy hrála - a že jsem jich hrála opravdu hodně :-D. Zajímavé na této hře je to, že některé z hledaček se neskládají jen z toho, abyste hledali položky standardně podle textu, ale i z obrázků, které se v dané lokaci nachází (a že to nebylo jednoduché vzhledem k jejich nepřesnému zobrazení - jiný úhel, velikost atd.)
Grafika je naprosto nádherná a vystihuje atmosféru hry, stejně jako hudba: nedokážu si představit lepší výběr.
Mini hry jsou udělané tak akorát - ani příliš těžké, ani příliš snadné, což mě na ostatních hrách tohoto typu přijde občas otravné. Zkrátka pěkně náročné. Za zmínku stojí i možná kombinace předmětů, která hře dodala ještě více zábavy.
Nalézání zlatých podkov podél cesty mi obzvláště učarovalo, protože jsem "achievementovský typ", ráda jsem si za ně v menu kupovala trofeje :-).

Yippee!
Vymyté mozky malých zelenovlasých lidiček(?), kteří Vás díky tomu poslechnou na slovo, ať už jim přikážete prorazit stěnu, vykouzlit si stavební nářadí a stavit schody do nebe, zašpinit si modré šatičky při prohrabávání se zemí nebo jim nepřipomenout, aby si vzali padák a... to je skvělý pocit :-D.
Moc se mi líbílo jak se rozprskávali při umírání :3. Jsem tak zlá.

Co už mi nepřišlo vtipné byla skutečnost, že v některých úrovních jsem byla vážně naprosto frustrovaná a skoro brečela zoufalstvím, protože občas/povětšinou úkol dovést lumíky nakonec vůbec, ale vůbec není jednoduchý, stačí kliknout jen o sekundu dříve či později a můžete začít znova...

Velké + ode mě dostává doprovodná melodie.

Když jsem poprvé hrála tuhle hru, bylo mi asi 12. Hrozně mě Dink chytnul, za tu dobu jsem ji dohrála nejméně 3x a teď, když jsem ji znovu po několika letech našla, nemohla jsem si odpusit zapnout ji znovu.
Je pravda, že je to opravdu primitivní RPG, ale to je na tom možná to kouzelné.

Typická CSI hledačka, stejné nástroje, stejné ovládání, ale jelikož jsem fanoušek nějak mi to nevadilo :-). Ale musím říct, že je to zatím nejhorší hra z této série - z technické stránky. Hrozně mě štvala grafika v nízkém rozlišení, neskutečně dlouhý loading každého případu/savu (potřebuje to snad 8gb ram?!) A co nejvíce - neskutečné množství bugů, například při snaze složit ve třetím případu jisté puzzle se stále objevoval error a vypínala se hra... poté co jsem nějakou chvíli hledala na internetu co s tím a zjistila, že toto se děje každému 2. hráči v různých částech hry a že je to přehlídnutý bug se kterým hra byla vydána, stáhla jsem si oficiální patch - který to stejně nespravil -, zkusila si stáhnout save, vykašlala jsem se na třetí případ, protože bug se pořád objevoval, vyřešila čtvrtý a při pátém případu se objevilo to samé, vzdala jsem to a hru jsem nedohrála -_-.

Doporučuju pro fanoušky TV show a pokud vás baví tahle herní CSI série, nechte si Miami až nakonec ;-)

První závodní hra kterou jsem hrála. Bylo mi něco kolem osmi let a dost jsem se u toho nasmála. A jelikož moje mamka měla vždycky slabost pro malá zvířátka, musela jsem jí Wacky Wheels ukázat.

Začaly jsme hrát spolu, protože jsme se vždy těšily na ježky. Štěstí bylo, že jsme se nehádaly o jezdce - já byla hotová do pandy a mamka do losa.

Kam se tehdy hrabaly Need For Speedy !!! :-)

K BugAbOO jsem se dostala na doporučení jednoho známého, který obdivoval herní grafiku. Už jen podle screenshotů a zajímavéhu příběhu jsem si tuhle hru musela zahrát, i když to není zrovna můj oblíbený žánr. Musím říct, že grafika je naprosto uchvacující a originální - zvlášť když se přihlédne k tomu, že to tvůrci úplně všechno nakreslili sami.

Princip je jednoduchý a i když prakticky neděláte nic jiného, než jen mačkáte mezerník a klikáte levým tlačítkem myši, hra je docela chytlavá.

Typická "pouze" hledací hra... bavilo mě to asi do takové 10. úrovně, protože pak už se jen vše opakovalo v různých intervalech: stejná místa, stejné předměty, jen pěkně na střídačku. Nuda.