Do hraní rozšířeného obsahu k druhému dílu Xenoblade Chronicles jsem se vrhla s nadšením, že přece jenom ještě nemusím tento svět opouštět a navíc budu mít příležitost poznat události, které se objevily v základní hře v rámci flashbacků. Ten příměr se Star Wars v komentáři uživatele Tainaru je trefný. Vzhledem k tomu, že jsem věděla, jak to celé dopadne, co se asi stane, tak už od začátku mého hraní jsem měla melancholické a hořkosladké pocity a ty mě neopustily až do konce. Samozřejmě jsem si nalhávala, že to třeba bude jinak a čím víc mi Lora přirůstala k srdci společně s její skvělou partou, tím víc jsem oddalovala dokončení hry. Užívala jsem si, že můžeme konečně poznat Addama, slavného hrdinu, jinou část osobnosti Mythry a její tragickou přeměnu, ráda jsem viděla a poznala jinou Haze a její loajalitu a přátelství s Lorou, poznala blíže dva Blady ze základní hry a pochopitelně jsem sledovala vztah Jina a Lory, který byl tak zásadní ve formování osobnosti Jina a jeho motivace v základní hře. A přesto nebo možná právě pro to, že jsem věděla, jak to skončí, tak mě závěr Torny emočně naprosto dostal a myslím, že ty pocity v sobě budu mít ještě dlouho.

Pro úplnost ještě musím zmínit a vychválit mimo jiné soubojový systém, který doznal změn a tady se shodnu s většinou hráčů a musím říct, že mě bavil o dost více než v základní hře. Sice mi opět chvíli trvalo, než jsem se do toho dostala, ale dost mě začalo bavit měnit drivera s blady ve vhodných chvílích a využívat toho, že se postavy tímto způsobem trochu vyléčí. Také mě velmi potěšilo, že jsem měla příležitost prozkoumat zemi Tornu a že jsem navštívila i Gormott. A že opět bylo radost prozkoumávat kdejaký kout a radovat se z nalezených tajných míst. Naprosto výborná byla hudba. Sice zpočátku mě skladba, která hrála v běžných soubojích překvapila tím, jak byla jiná, než co jsem znala do teď, ale záhy jsem si ji velmi oblíbila. Podobně na tom byla i poněkud změněná hudební témata z původní hry, jejichž verze se mi zde líbily o něco více. Někteří hráči si stěžují na množství vedlejších úkolů, které je třeba udělat, aby byl člověk vpuštěn v příběhu dál, ale mně to nijak nevadilo. Vedlejší úkoly mě bavily a ráda jsem rozvíjela komunitu.

Torna - The Golden Country je pro mě ve všech ohledech o trošku lepší hrou než základní hra. Ale jen o trochu a hodně tomu pomáhají výborné postavy, jejich chemie mezi nimi a příběhové zakončení, které není lehce stravitelné. Navíc mám o dost větší chuť si zahrát NG+ Xenoblade Chronicles 2, protože je mi jasné, že po odehrání Torny bych si všimla více věcí v cutscénách a dialozích, dávalo by všechno větší smysl a že by mě i více věcí emočně zasáhlo.