Ze slunečného a květinového Elysia následoval doslova pád do pochmurného podsvětí včetně přivítání hlídacím pejskem. Létající motýlky a vůni lučin nahradil popel, prach a sirné výpary. Prostředí působilo bezútěšně a depresivně. Leč moje černé myšlenky často rozptyloval zdejší vládce, který se mi pravidelně zjevoval za zády se sarkastickou poznámkou k mým hrdinským činům. I on působil povýšeně, jak to už u bohů bývá, ale na rozdíl od jeho manželky mi byl sympatický a na rozhovory s ním jsem se těšila.

Hlavní úkoly nebyly ničím světoborným, ovšem musím vypíchnout dva vedlejší úkoly, které mě překvapily svojí hloubkou. Tím prvním byl úkolem s Brasidasem, kde jsem se dočkala i mírně strašidelné části (vyzvedávání ostatků nenarozeného dítěte) a řešení morálního dilematu, díky kterému člověk pochopí, že ne všichni váleční hrdinové patří do ráje Elysia. Druhým úkolem pak bylo setkání s Phoibe. Této postavě jsem za jejího života nemohla pomoct, ač jsem jí to slíbila, a když potřebovala pomoct v podsvětí, tak jsem mohla svojí chybu napravit a být s ní, když to potřebovala. Dále bych vyzdvihla úkoly od Charóna, které ukazovaly zajímavé osudy lidí po smrti.

Tuto epizodu hodnotím výše než předešlou, protože mi přišla svojí náplní poutavější. Ovšem je fakt, že tvůrci si mohli více vyhrát s tématikou podsvětí.